Atos 17

Paulo e Silas em Tessalônica

1 Tendo passado por Anfípolis e Apolônia, chegaram a *At 17.11,13;At 27.2;Fp 4.16;2Tm 4.10; cp.At 20.4;1Ts 1.1;2Ts 1.1Tessalônica, onde havia uma sinagoga de judeus. 2 Paulo, *At 9.20;At 17.10,17segundo o seu costume, ali entrou e, por três *At 13.14sábados, discutiu com eles, tirando argumentos das *At 8.35Escrituras, 3 expondo e demonstrando *At 3.18ser necessário que o Cristo padecesse *Jo 20.9e ressurgisse dentre os mortos. *At 9.22;18.5,28Este Jesus, que eu vos anuncio, dizia ele, é o Cristo. 4 *At 14.4Alguns deles ficaram persuadidos e se associaram com *At 17.10;At 15.40;At 15.22;At 17.14s.Paulo e Silas, bem como uma grande multidão de *Jo 7.35gregos *At 17.17;At 13.43devotos e não poucas *At 13.50mulheres de qualidade. 5 Porém *At 17.13;1Ts 2.16os judeus, movidos de inveja, tomando consigo alguns homens maus dentre o vulgacho e ajuntando a turba, amotinaram a cidade e, assaltando a casa de *At 17.6-7,9;Rm 16.21(?)Jasom, procuravam-nos para os entregar ao povo. 6 Porém, não os achando, *cp.At 16.19s.levaram a Jasom e alguns irmãos à presença das autoridades da cidade, clamando: Estes que têm transtornado *At 17.31;Mt 24.14o mundo chegaram também aqui, 7 aos quais Jasom *cp.Lc 10.38;Tg 2.25recolheu. Todos eles vão *Lc 23.2de encontro aos decretos de César, dizendo haver outro rei, que é Jesus. 8 Ao ouvirem isso, ficaram perturbadas a multidão e as autoridades da cidade; 9 e, tendo *At 17.5Jasom e os mais prestado fiança, foram soltos.

Paulo e Silas em Bereia

10 Logo pela noite, *At 17.6,14s.;At 1.15os irmãos enviaram a *At 17.4Paulo e Silas para *At 17.13;At 20.4Bereia; e, tendo eles aí chegado, foram *At 17.2à sinagoga dos judeus. 11 Ora, estes eram mais nobres do que os de *At 17.1Tessalônica, porque receberam a palavra com toda a avidez, indagando diariamente nas Escrituras se essas coisas eram assim. 12 *At 2.47Muitos deles creram, bem como não poucas *At 13.50mulheres gregas *Mc 15.43de boa posição e homens. 13 Quando os judeus de Tessalônica souberam que também em *At 17.10;At 20.4Bereia era anunciada por Paulo a palavra de Deus, foram lá excitar e perturbar o povo. 14 Então, *At 17.6,10;At 1.15os irmãos fizeram logo sair a Paulo para que fosse até o mar. Porém *At 17.4,10;At 15.22Silas e *At 16.1Timóteo ficaram ali. 15 *cp.At 15.3Os que conduziam a Paulo levaram-no até *At 17.16,21s.;At 18.1;1Ts 3.1Atenas e, tendo eles recebido ordem para comunicar a *At 17.14Silas e Timóteo que *At 18.5fossem ter com ele o mais depressa possível, partiram.

O discurso de Paulo em Atenas

16 Enquanto Paulo os esperava em Atenas, o seu espírito revoltava-se dentro de si mesmo, vendo a cidade cheia de ídolos. 17 Assim, *At 9.20; cp.At 17.2na sinagoga, discutia ele com os judeus e *At 17.4com os que temiam a Deus e, na praça, todos os dias, discutia com os que ali se achavam. 18 Mas alguns filósofos epicureus e estoicos contendiam com ele, e uns diziam: Que quererá dizer *cp.1Co 4.10;1.20este paroleiro? E outros: Parece ser proclamador de deuses estranhos; pois pregava a *At 4.2;At 17.31s.Jesus e a ressurreição. 19 *cp.At 23.19Segurando-o, levaram-no ao *At 17.22Areópago, dizendo: Podemos saber que *cp.Mc 1.27nova doutrina é esta que anuncias? 20 Pois tu nos trazes aos ouvidos coisas estranhas; queremos saber que vem a ser isso. 21 Ora, todos os atenienses e os *At 17.15estrangeiros que ali moravam não se ocupavam em outra coisa senão em contar ou em ouvir alguma novidade. 22 Paulo, posto em pé no meio do Areópago, disse:

*At 17.15Atenienses, em tudo vos vejo muitíssimo tementes aos deuses. 23 Pois, passando e observando os *2Ts 2.4objetos do vosso culto, achei um altar em que estava escrito: AO DEUS DESCONHECIDO. O que, pois, *cp.Jo 4.22adorais sem o conhecer é o que eu vos anuncio. 24 *Is 42.5;At 14.15O Deus que fez o mundo e tudo o que nele há, sendo ele *Mt 11.25; cp.Dt 10.14;Sl 115.16o Senhor do céu e da terra, *At 7.48não habita em santuários feitos por mãos dos homens, 25 nem é servido por mãos humanas, *Sl 50.10-12; cp.Jó 22.2como se necessitasse de alguma coisa, visto ele mesmo dar a todos vida, respiração e todas as coisas; 26 *Ml 2.10e de um só fez todo o gênero humano para habitar sobre toda a face da terra, havendo *Dt 32.8;Jó 12.23fixado os seus tempos determinados e os limites da sua habitação; 27 para buscarem a Deus, se, porventura, apalpando, o achassem, *Dt 4.7;Jr 23.23s.; cp.14.17ainda que não esteja longe de cada um de nós. 28 Pois *Jó 12.10;Dn 5.23nele vivemos, e nos movemos, e existimos, como até alguns dos vossos poetas o têm dito:

Porque dele também somos geração.

29 Sendo, pois, geração de Deus, *Is 40.18s.; cp.Rm 1.23não devemos pensar que a divindade é semelhante ao ouro, ou à prata, ou à pedra lavrada por arte e gênio do homem. 30 *cp.At 14.16;Rm 3.25Dissimulando, pois, os tempos da *cp.At 17.23ignorância, *Lc 24.47;At 26.20;Tt 2.11s.Deus manda agora que todos os homens, em todo lugar, se arrependam, 31 porquanto tem fixado *Mt 10.15um dia em que *Jo 5.22,27;At 10.42; cp.Sl 9.8;96.13;98.9há de julgar *Mt 24.14;At 17.6o mundo com justiça, pelo varão que para isso *cp.Lc 22.22destinou, do que tem dado certeza a todos, *At 2.24ressuscitando-o dentre os mortos.

Uns zombam, outros creem

32 Mas, quando ouviram falar *At 17.18,31da ressurreição dos mortos, uns zombavam, e outros diziam: Sobre isso te ouviremos ainda outra vez. 33 Assim, Paulo saiu do meio deles. 34 Porém alguns homens agregaram-se a ele e creram; entre os quais, Dionísio, o *cp.At 17.19,22areopagita, e uma mulher chamada Dâmaris, e, com eles, outros.

1 A prošedše město Amfipolim a Apollonii, přišli do Tessaloniky, kdež byla Židovská škola. 2 Tedy Pavel podle obyčeje svého všel k nim, a po tři soboty kázal jim z Písem, 3 Otvíraje a předkládaje to, že měl Kristus trpěti a z mrtvých vstáti, a že ten jest Kristus Ježíš, kteréhož já zvěstuji vám. 4 I uvěřili někteří z nich, a připojili se Pavlovi a Sílovi, i Řeků nábožných veliké množství, i žen znamenitých nemálo. 5 Ale zažženi jsouce závistí Židé pravdě nepovolní, a přivzavše k sobě některé lehkomyslné a zlé lidi, shlukše se, zbouřili město, a útok učinivše na dům Jázonův, hledali jich, aby je vyvedli před lid. 6 A nenalezše jich, táhli Jázona a některé bratří k starším města, křičíce: Tito, kteříž všecken svět bouří, ti sem také přišli, 7 Kteréž přijal Jázon. A ti všickni proti ustanovení císařskému činí, pravíce býti králem jiného, jménem Ježíše. 8 A tak zbouřili obec i starší města, kteříž od nich to slyšeli. 9 Ale oni přijavše dosti učinění od Jázona a jiných, propustili je. 10 Bratří pak hned v noci vypustili i Pavla i Sílu do Berie. Kteřížto přišedše tam, vešli do školy Židovské. 11 A ti byli udatnější nežli Tessalonitští, kteřížto přijali slovo Boží se vší chtivostí, na každý den rozvažujíce Písma, tak-li by ty věci byly, jakž kázal Pavel. 12 A tak mnozí z nich uvěřili, i Řecké ženy poctivé i mužů nemálo. 13 A když zvěděli Židé v Tessalonice, že by i v Berii kázáno bylo slovo Boží od Pavla, přišli také tam, bouříce zástupy. 14 Ale hned bratří vypustili Pavla, aby šel jako k moři; Sílas pak a Timoteus zůstali tu. 15 Ti pak, kteříž provodili Pavla, dovedli ho až do Atén. A vzavše poručení k Sílovi a k Timoteovi, aby přišli k němu, což nejspíše mohou, šli zase. 16 A když Pavel čekal jich v Aténách, rozněcoval se v něm duch jeho, vida to město oddané býti modloslužbě. 17 I rozmlouval s Židy a nábožnými lidmi v škole, ano i na rynku, po všecky dni, s těmi, kteříž se koli nahodili. 18 Tedy někteří z epikureů a stoických mudráků hádali se s ním. A někteří řekli: I co tento žváč chce povědíti? Jiní pak pravili: Zdá se býti nějakých cizích bohů zvěstovatel. Neb jim o Ježíšovi a o z mrtvých vstání vypravoval. 19 I popadše jej, vedli ho do Areopágu, a řekli jemu: Můžeme-li věděti, jaké jest to učení nové, kteréž vypravuješ? 20 Nebo nové jakési věci vkládáš v uši naše, protož chceme věděti, co by to bylo. 21 (Aténští zajisté všickni, i ti, kteříž tu byli hosté, k ničemuž jinému tak hotovi nebyli, než praviti neb slyšeti něco nového.) 22 Tedy Pavel, stoje uprostřed Areopágu, řekl: Muži Aténští, vidím vás býti všelijak příliš nábožné lidi. 23 Nebo procházeje se a spatřuje náboženství vaše, nalezl jsem také oltář, na kterémž napsáno jest: Neznámému Bohu. Protož kteréhož vy ctíte neznajíce, tohoť já zvěstuji vám. 24 Bůh ten, kterýž stvořil svět i všecko, což jest na něm, ten jsa Pánem nebe i země, nebydlí v chrámích rukou udělaných, 25 Aniž bývá ctěn lidskýma rukama, jako by něčeho potřeboval, poněvadž on dává všechněm život i dýchání i všecko. 26 A učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich, 27 Aby hledali Boha, zda by snad makajíce, mohli nalézti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás. 28 Nebo jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina jeho jsme. 29 Rodina tedy Boží jsouce, nemámeť se domnívati, že by Bůh zlatu neb stříbru neb kamenu, řemeslem anebo důvtipem lidským vyrytému, byl podoben. 30 Nebo časy této neznámosti přehlídaje Bůh, již nyní zvěstuje lidem všechněm všudy, aby pokání činili, 31 Protože uložil den, v kterémžto souditi bude všecken svět v spravedlnosti skrze muže, kteréhož jest k tomu vystavil, slouže k víře o tom všechněm, vzkříšením jeho z mrtvých. 32 Uslyševše pak o vzkříšení z mrtvých, někteří se posmívali, a někteří řekli: Budeme tě slyšeti o tom po druhé. 33 A tak Pavel vyšel z prostředku jejich. 34 Někteří pak muži, přídržíce se ho, uvěřili, mezi kterýmiž byl i Dionyzius Areopagitský, i žena, jménem Damaris, a jiní s nimi.