Atos 22

Paulo apresenta a sua defesa

1 *At 7.2Irmãos e pais, ouvi a minha defesa, que agora vos faço.

2 (Quando ouviram que ele lhes falava em *At 21.40hebraico, guardaram ainda maior silêncio. E continuou:)

3 *At 2.3-16; cp.At 9.1-22;26.9-18Eu sou *At 21.39judeu, nasci em *At 21.39;At 9.11Tarso da *At 21.39;At 6.9Cilícia, mas criei-me nesta cidade e instruí-me *Dt 33.3;2Rs 4.38; cp.Lc 10.39aos pés de *At 5.34Gamaliel, conforme *At 26.5;Fp 3.6; cp.At 23.6o rigor da Lei de nossos pais, sendo zeloso para com Deus, assim como *At 21.20todos vós o sois no dia de hoje; 4 *At 8.3;At 22.19s.e persegui este *At 9.2Caminho até a morte, acorrentando e entregando à prisão não só homens, mas também mulheres, 5 como são testemunhas *At 9.1o sumo sacerdote e todo o *Lc 22.66(Gr.);1Tm 4.14(Gr.); cp.At 5.21(Gr.)conselho dos anciãos, dos quais *At 9.2recebi cartas para *At 2.29;3.17;13.26;23.1;28.17,21;Rm 9.3os irmãos e segui para *At 9.2Damasco com o fim de trazer algemados a Jerusalém os que também ali se achassem, para que fossem punidos. 6 *At 22.6-11;At 9.3-8;26.12-18Quando eu ia no caminho, e me aproximava de Damasco, pelo meio-dia, brilhou do céu repentinamente em volta de mim uma grande luz, 7 e caí por terra, e ouvi uma voz que me dizia: Saulo, Saulo, por que me persegues? 8 Eu perguntei: Quem és tu, Senhor? Respondeu-me ele: Eu sou *At 26.9Jesus o Nazareno, a quem tu persegues. 9 Os que estavam comigo *cp.At 26.13viram, na verdade, a luz, mas *cp.At 9.7não ouviram as palavras de quem falava comigo. 10 Eu perguntei: *cp.At 16.30Que farei, Senhor? O Senhor respondeu-me: Levanta-te e vai a Damasco, e ali se te dirá tudo o que te é ordenado fazer. 11 Como eu *At 9.8não pudesse ver, por causa da intensidade daquela luz, guiado pela mão daqueles que me acompanhavam, cheguei a Damasco. 12 Um homem chamado *At 9.10Ananias, temente a Deus segundo a Lei *cp.At 6.3;10.22e que tinha bom testemunho de todos os judeus que ali habitavam, 13 vindo ter comigo e pondo-se ao meu lado, disse-me: Saulo, *At 9.17irmão, recebe a vista. *At 9.18Nessa mesma hora, recebendo a vista, olhei para ele. 14 Ele disse: *At 3.13O Deus de nossos pais *At 9.15;26.16te designou de antemão para conhecer a sua vontade, *At 9.17;26.16;1Co 9.1;15.8ver *At 7.52o Justo e ouvires uma voz da sua boca, 15 por que hás de ser sua *At 23.11;26.16testemunha para com todos os homens das *At 22.14coisas que tens visto e ouvido. 16 Agora, por que te demoras? *At 9.18Levanta-te, recebe o batismo e *1Co 6.11;Hb 10.22;At 2.38; cp.Ef 5.26lava os teus pecados, *At 7.59invocando o seu nome. 17 Tendo eu *At 9.26;26.20voltado para Jerusalém, enquanto estava orando no templo, *At 10.10veio-me um êxtase, 18 e vi aquele que me dizia: *cp.At 9.29Apressa-te e sai logo de Jerusalém, porque não receberão o teu testemunho a meu respeito. 19 Eu disse: Senhor, eles sabem que *At 8.3;At 22.4eu encarcerava e *At 26.11;Mt 10.17açoitava pelas sinagogas os que criam em ti; 20 *At 7.58s.;8.1;26.10quando se derramou o sangue de Estêvão, tua testemunha, eu também estava presente, consentia nisso e guardei as capas daqueles que o matavam. 21 Disse-me ele: Vai, porque eu te enviarei para longe, *cp.At 9.15aos gentios.

Paulo não é açoitado, por ser cidadão romano

22 Escutaram-no até esta palavra, e levantaram a voz, e disseram: *At 21.36; cp.1Ts 2.16Tira do mundo semelhante homem; pois *At 25.24não convém que ele viva. 23 Clamando eles e *cp.At 7.58arrojando de si as capas e *2Sm 16.13lançando pó para o ar, 24 o tribuno mandou recolher a Paulo *At 21.34à cidadela, ordenando que fosse *At 22.29interrogado debaixo de açoites, para se saber por que motivo clamavam assim contra ele. 25 Depois de estendido para receber os açoites, perguntou Paulo ao centurião que estava presente: É permitido açoitardes um *At 16.37romano e que não foi condenado? 26 O centurião, tendo ouvido isso, foi ter com o tribuno e disse-lhe: Que vais fazer? Pois este homem é romano. 27 Vindo o tribuno, perguntou a Paulo: Dize-me, és tu romano? Respondeu ele: Sou. 28 O tribuno disse: Eu adquiri esse direito de cidadão por grande soma de dinheiro. Paulo declarou então: Pois eu o sou de nascimento. 29 Aqueles, pois, que o *At 22.24iam interrogar apartaram-se logo dele; o tribuno também ficou *At 16.38receoso, quando soube que Paulo era romano e porque o mandara *At 22.24s.acorrentar.

A reunião do Sinédrio

30 No dia seguinte, *At 23.28querendo saber com certeza a causa por que ele era acusado pelos judeus, *cp.At 21.33soltou-o, e ordenou que se reunissem os principais sacerdotes e todo o *Mt 5.22Sinédrio, e, mandando trazer Paulo, apresentou-o diante deles.

1 Muži bratří a otcové, poslechněte této mé omluvy, kterouž vám nyní předložím. 2 (Uslyševše pak, že by k nim mluvil Židovským jazykem, tím raději mlčeli.) I řekl: 3 Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu městě Cilickém, ale vychován jsem v tomto městě u noh Gamalielových, vyučený s pilností podle Zákona otcovského, horlivý milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste. 4 Kterýž jsem se této cestě protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláře i muže i ženy, 5 Jakož i nejvyšší kněz svědek mi toho jest, i všickni starší. Od nichž i listy k bratřím vzav, šel jsem do Damašku, abych i ty, kteříž tam byli, svázané přivedl do Jeruzaléma, aby byli trápeni. 6 I stalo se, když jsem se bral cestou a přibližoval k Damašku, okolo poledne, že pojednou rychle s nebe obklíčilo mne světlo veliké. 7 I padl jsem na zem, a slyšel jsem hlas, an mi dí: Saule, Saule, proč mi se protivíš? 8 A já odpověděl jsem: Kdo jsi, Pane? I řekl ke mně: Jáť jsem Ježíš Nazaretský, kterémuž ty se protivíš. 9 Ti pak, kteříž se mnou byli, světlo zajisté viděli a přestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli. 10 I řekl jsem: Pane, což mám činiti? A Pán řekl ke mně: Vstana, jdiž do Damašku, a tuť tobě bude povědíno všecko, což jest uloženo, abys ty činil. 11 A že jsem byl oslnul pro jasnost světla toho, za ruce jsa veden od těch, kteříž se mnou byli, přišel jsem do Damašku. 12 Ananiáš pak nějaký, muž pobožný podle zákona, svědectví maje ode všech přebývajících v Damašku Židů, 13 Přišel ke mně, a stoje, řekl mi: Saule, bratře, prohlédni. A já hned v tu hodinu pohleděl jsem na něj. 14 I řekl mi: Bůh otců našich vyvolil tě, abys poznal vůli jeho, a uzřel Spravedlivého tohoto, a abys slyšel hlas z úst jeho. 15 Nebo svědkem jemu budeš u všech lidí těch věcí, kteréž jsi viděl a slyšel. 16 A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně. 17 Stalo se pak, když jsem se navrátil do Jeruzaléma a modlil jsem se v chrámě, že jsem byl u vytržení mysli. 18 I viděl jsem jej, an dí ke mně: Pospěš a vyjdi rychle z Jeruzaléma, neboť nepřijmou svědectví tvého o mně. 19 A já řekl jsem: Pane, oniť vědí, že jsem já do žaláře dával a bil jsem v školách ty, kteříž věřili v tebe. 20 A když vylévali krev Štěpána, svědka tvého, já také jsem tu stál, a přivolil jsem k usmrcení jeho, a ostříhal jsem roucha těch, kteříž jej mordovali. 21 A Pán řekl ke mně: Jdi, neboť já ku pohanům daleko pošli tebe. 22 I poslouchali ho až do toho slova. A tu hned pozdvihli hlasu svého, řkouce: Zahlaď z země takového, neboť nesluší jemu živu býti. 23 A když oni křičeli, a metali s sebe roucha, a prachem házeli v povětří, 24 Rozkázal jej hejtman uvésti do vojska, a kázal jej biči mrskati, aby zvěděl, pro kterou příčinu na něj tak křičí. 25 A když jej svázali řemením, řekl Pavel setníkovi, jenž tu stál: Sluší-liž vám člověka Římana a neodsouzeného mrskati? 26 To uslyšav setník, přistoupě k hejtmanu, pověděl jemu, řka: Viz, co chceš činiti; nebo člověk tento jest Říman. 27 A přistoupiv hejtman, řekl mu: Pověz mi, jsi-li ty Říman? A on řekl: A já jsem. 28 I odpověděl hejtman: Já jsem za veliké peníze toho měšťanství dosáhl. Pavel pak řekl: Ale já jsem se i narodil Říman. 29 Tedy ihned odstoupili od něho ti, kteříž jej měli trápiti. Ano i hejtman bál se, když zvěděl, že jest Říman, a že jej byl kázal svázati. 30 Nazejtří pak, chtěje zvěděti jistotu, z čeho by jej vinili Židé, propustil jej z pout, a rozkázal, aby se sešli přední kněží i všecka rada jejich. I vyvedl Pavla, a postavil ho před nimi.