Atos 9

A conversão de Saulo

1 *At 9.1-22; cp.At 22.3-16;26.9-18Saulo, *At 8.3;At 9.13,21respirando ainda ameaças e morte contra os discípulos do Senhor, dirigiu-se ao sumo sacerdote 2 e pediu-lhe *At 22.5;26.10; cp.At 9.14,21cartas para as *cp.Mt 10.17sinagogas de *Gn 14.15, etc.;2Co 11.32;Gl 1.17Damasco, a fim de que, caso achasse alguns que fossem do *At 19.9,23;22.4;24.14,22; cp.At 18.25s.;Jo 14.6Caminho, tanto homens como mulheres, os levasse presos a Jerusalém. 3 Caminhando ele, ao aproximar-se de Damasco, *cp.1Co 15.8subitamente resplandeceu em redor dele uma luz do céu; 4 *cp.At 22.7;26.14e, caindo em terra, ouviu uma voz dizer-lhe: Saulo, Saulo, por que me persegues? 5 Ele perguntou: Quem és tu, Senhor? Respondeu o Senhor: Eu sou Jesus, a quem tu persegues; 6 mas levanta-te e entra na cidade, e *At 9.16dir-te-ão o que te é necessário fazer. 7 Os homens que viajavam com ele *cp.At 26.14pararam, emudecidos, *cp.At 22.9;Jo 12.29s.ouvindo sim a voz, mas sem ver a ninguém. 8 Levantou-se Saulo da terra e, *cp.At 22.11;At 9.18abrindo os olhos, nada viu; e, guiando-o pela mão, conduziram-no a *Gn 14.15, etc.;2Co 11.32;Gl 1.17Damasco. 9 Esteve três dias sem ver e não comeu, nem bebeu.

Ananias visita a Saulo

10 Ora, havia em Damasco um discípulo chamado *At 22.12Ananias, e disse-lhe o Senhor em *At 10.3,17,19;11.5;12.9;16.9s.;18.9visão: Ananias! Respondeu ele: Eis-me aqui Senhor! 11 O Senhor ordenou-lhe: Levanta-te e vai à rua que se chama Direita e procura na casa de Judas a um homem de *At 9.30;At 11.25;21.39;22.3Tarso, chamado Saulo; pois ele está orando 12 e tem visto um homem, por nome Ananias, entrar e *At 9.17;Mc 5.23; cp.At 6.6impor-lhe as mãos para recuperar a vista. 13 Mas Ananias respondeu: Senhor, eu tenho ouvido a muitos acerca desse homem, *At 8.3quantos males fez aos *At 9.32,41;At 26.10;Rm 1.7;15.25-26,31;16.2,15;1Co 1.2, etc.teus santos em Jerusalém; 14 e aqui *At 9.2,21tem autoridade dos principais sacerdotes para prender a todos os que *At 7.59invocam o teu nome. 15 Mas o Senhor disse-lhe: Vai, porque *cp.At 13.2;Rm 1.1;Gl 1.15;Ef 3.7;Rm 9.23este é para mim um vaso escolhido para levar o meu nome perante *Rm 6.5;11.13;15.16;Gl 1.16;2.7ss.;Ef 3.2,8;1Tm 2.7;2Tm 4.17; cp.At 22.21;26.17os gentios e *At 25.22s.;26.1,32; cp.2Tm 4.16os reis, bem como perante os filhos de Israel; 16 pois *At 20.23;21.11; cp.21.4,13;1Ts 3.3; esp.2Co 6.4s.;11.23-27eu lhe mostrarei quanto lhe é necessário padecer pelo meu nome. 17 Partiu Ananias, e entrou na casa, e, *At 9.12;Mc 5.23; cp.At 6.6impondo-lhe as mãos, disse: *At 22.13Saulo, irmão, o Senhor Jesus, que te apareceu no caminho por onde vinhas, enviou-me para que recuperes a vista e fiques *At 2.4cheio do Espírito Santo. 18 Logo, lhe caíram dos olhos umas como escamas, e recuperou a vista. Levantando-se, foi batizado; 19 e, depois de tomar alimento, ficou fortalecido.

Saulo prega em Damasco

*At 26.20Demorou-se alguns dias com *At 11.26;At 9.26,38os discípulos que estavam em Damasco; 20 e logo *At 13.5,14;14.1;17.2,10,17;18.4,19;19.8; cp.16.13;28.17nas sinagogas proclamava que Jesus era *Mt 4.3;At 13.33; cp.At 9.22Filho de Deus. 21 Pasmavam todos os que escutavam e diziam: Não é este o que *At 8.3;At 9.13;Gl 1.13,23perseguia em Jerusalém aos que *At 9.14invocavam esse nome e que tinha vindo cá para os levar presos aos principais sacerdotes? 22 Porém Saulo muito mais se fortalecia e confundia os judeus que habitavam em Damasco, provando que Jesus era o Cristo.

Saulo escapa dos judeus

23 Decorridos *cp.Gl 1.17-18muitos dias, *1Ts 2.16os judeus deliberaram entre si tirar-lhe a vida; 24 porém *At 20.3,19;23.12,30;25.3essa cilada chegou ao conhecimento de Saulo. *2Co 11.32s.Guardavam também as portas de dia e de noite para o matar. 25 Mas os discípulos tomaram-no de noite e desceram-no pela muralha, baixando-o numa *Mt 15.37alcofa.

Saulo em Jerusalém e Tarso

26 *At 22.17-20;26.20Tendo chegado a Jerusalém, tentava juntar-se com *At 11.26;At 9.19,38os discípulos; e todos tinham medo dele, não crendo que ele fosse discípulo. 27 Mas *At 4.36Barnabé, tomando-o consigo, levou-o aos apóstolos e contou-lhes como ele *At 9.3-6vira o Senhor no caminho, e que este lhe falara, e como *At 9.20,22em Damasco *At 9.29; cp.At 4.13,29pregara ousadamente em nome de Jesus. 28 Estava com eles em Jerusalém, entrando e saindo, 29 pregando com coragem em nome do Senhor. Ele falava e disputava com os *At 6.1helenistas; mas eles tratavam de tirar-lhe a vida, 30 o que, tendo sabido *At 1.15os irmãos, levaram-no até *At 8.40Cesareia *cp.Gl 1.21(?)e enviaram-no a *At 9.11Tarso.

A igreja cresce

31 Assim, pois, tinha *cp.At 5.11;8.1;16.5paz a igreja por toda a Judeia, Galileia e Samaria, sendo edificada e caminhando no temor do Senhor, e crescia no conforto do Espírito Santo.

A cura de Eneias

32 Passando Pedro por toda parte, desceu também *At 9.13aos santos que habitam em *cp.1Cr 8.12;Ed 2.33;Ne 7.37;11.35Lida. 33 Achou ali um homem chamado Eneias, que havia oito anos jazia numa cama, porque era paralítico. 34 Pedro disse-lhe: Eneias, Jesus Cristo te sara; levanta-te e faze a tua cama. Ele logo se levantou. 35 Viram-no todos os que moravam em Lida *1Cr 5.16;27.29;Ct 2.1;Is 33.9;35.2;65.10e Sarona, os quais *At 11.21; vd.2.47; cp.At 9.42se converteram ao Senhor.

A ressurreição de Dorcas

36 Havia em *Js 19.46;2Cr 2.16;Ed 3.7;Jn 1.3; cp.At 9.38,42s.;At 10.5,8,23,32;11.5,13Jope uma discípula por nome Tabita, que quer dizer Dorcas; ela estava cheia de boas obras e esmolas que fazia. 37 Naqueles dias, adoecendo ela, morreu; e, depois de a lavarem, puseram-na *At 9.39;At 1.13no cenáculo. 38 Como Lida era perto de Jope, *At 11.26os discípulos, ouvindo que Pedro se achava lá, enviaram-lhe dois homens e rogaram-lhe: Não te demores em vir ter conosco. 39 Pedro levantou-se e foi com eles. Tendo chegado, conduziram-no ao cenáculo; e todas *At 6.1as viúvas cercaram-no, chorando e mostrando-lhe túnicas e capas que Dorcas fazia, enquanto estava com elas. 40 Mas Pedro, *cp.Mt 9.25tendo feito sair a todos e *At 7.60;Lc 22.41pondo-se de joelhos, orou; e, voltando-se para o corpo, disse: *cp.Mc 5.41Tabita, levanta-te. Ela abriu os olhos e, vendo a Pedro, sentou-se. 41 Ele, dando-lhe a mão, levantou-a; e, chamando *At 9.13os santos e as viúvas, apresentou-lha viva. 42 Isso se tornou conhecido por toda *At 9.35Jope, e muitos creram no Senhor. 43 Pedro ficou em Jope por muitos dias, em casa de um *At 10.6curtidor chamado Simão.

1 Saul pak ještě dychtě po pohrůžkách a po mordu proti učedlníkům Páně, šel k nejvyššímu knězi, 2 A vyžádal od něho listy do Damašku do škol, nalezl-li by tam té cesty které muže nebo ženy, aby svázané přivedl do Jeruzaléma. 3 A když byl na cestě, stalo se, že již přibližoval se k Damašku. Tedy pojednou rychle obklíčilo jej světlo s nebe. 4 A padna na zem, uslyšel hlas řkoucí: Saule, Saule, proč mi se protivíš? 5 A on řekl: I kdo jsi, Pane? A Pán řekl: Já jsem Ježíš, jemuž ty se protivíš. Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati. 6 A on třesa se a boje se, řekl: Pane, co chceš, abych činil? A Pán k němu: Vstaň a jdi do města, a bude tobě povědíno, co bys ty měl činiti. 7 Ti pak muži, kteříž šli za ním, stáli, ohromeni jsouce, hlas zajisté slyšíce, ale žádného nevidouce. 8 I vstal Saul z země, a otevřev oči své, nic neviděl. Tedy pojavše ho za ruce, uvedli jej do Damašku. 9 I byl tu za tři dni nevida, a nejedl nic, ani nepil. 10 Byl pak jeden učedlník apoštolský v Damašku, jménem Ananiáš. I řekl k němu Pán u vidění: Ananiáši. A on řekl: Aj, já, Pane. 11 A Pán k němu: Vstaň a jdi do ulice, kteráž slove Přímá, a hledej v domě Judově Saule, jménem Tarsenského. Nebo aj, modlí se, 12 A viděl u vidění muže, Ananiáše jménem, an jde k němu, a vzkládá naň ruku, aby zrak přijal. 13 I odpověděl Ananiáš: Pane, slyšel jsem od mnohých o tom muži, kterak mnoho zlého činil svatým tvým v Jeruzalémě. 14 A i zdeť má moc od předních kněží, aby jímal všecky, kteříž vzývají jméno tvé. 15 I řekl jemu Pán: Jdi, neboť on jest má nádoba vyvolená, aby nosil jméno mé před pohany i krále, i před syny Izraelské. 16 Jáť zajisté ukáži jemu, kterak on mnoho musí trpěti pro jméno mé. 17 I šel Ananiáš, a všel do toho domu, a vloživ ruce naň, řekl: Saule bratře, Pán Ježíš poslal mne, kterýž se ukázal tobě na cestě, po níž jsi šel, abys zrak přijal a naplněn byl Duchem svatým. 18 A hned spadly s očí jeho jako lupiny, a on prohlédl pojednou; a vstav, pokřtěn jest. 19 A přijav pokrm, posilnil se. I zůstal Saul s učedlníky, kteříž byli v Damašku, za několiko dní. 20 A hned v školách kázal Krista, pravě, že on jest Syn Boží. 21 I divili se náramně všickni, kteříž jej slyšeli, a pravili: Zdaliž toto není ten, jenž hubil v Jeruzalémě ty, kteříž vzývali jméno toto, a sem na to přišel, aby je svázané vedl k předním kněžím? 22 Saul pak mnohem více se zmocňoval a zahanboval Židy, kteříž byli v Damašku, potvrzuje toho, že ten jest Kristus. 23 A když přeběhlo drahně dnů, radu mezi sebou na tom zavřeli Židé, aby jej zabili. 24 Ale zvěděl Saul o těch úkladech jejich. Ostříhali také i bran ve dne i v noci, aby jej zahubili. 25 Ale učedlníci v noci vzavše ho, spustili jej po provaze přes zed v koši. 26 Přišed pak Saul do Jeruzaléma, pokoušel se přitovaryšiti k učedlníkům, ale báli se ho všickni, nevěříce, by byl učedlníkem. 27 Barnabáš pak přijav jej, vedl ho k apoštolům, a vypravoval jim, kterak na cestě viděl Pána, a že mluvil s ním, a kterak v Damašku svobodně mluvil ve jménu Ježíše. 28 I byl s nimi přebývaje v Jeruzalémě, 29 A směle mluvě ve jménu Pána Ježíše, a hádal se s Řeky; oni pak usilovali ho zabíti. 30 To zvěděvše bratří, dovedli ho do Cesaree, a poslali jej do Tarsu. 31 A tak sborové po všem Judstvu a Galilei i Samaří měli pokoj, vzdělávajíce se, a chodíce v bázni Páně, a rozhojňovali se potěšením Ducha svatého. 32 Stalo se pak, že Petr, když procházel všecky sbory, přišel také k svatým, kteříž byli v Lyddě. 33 I nalezl tu člověka jednoho, jménem Eneáše, již od osmi let na loži ležícího, kterýž byl šlakem poražený. 34 I řekl mu Petr: Eneáši, uzdravujeť tebe Ježíš Kristus; vstaň a ustel sobě. A hned vstal. 35 I viděli jej všickni, kteříž bydlili v Lyddě a v Sároně, kteříž se obrátili ku Pánu. 36 Byla pak jedna učedlnice v Joppen, jménem Tabita, což se vykládá Dorkas. Ta byla plná skutků dobrých a almužen, kteréž činila. 37 I stalo se v těch dnech, že roznemohši se, umřela. Kteroužto umyvše, položili na síň vrchní. 38 A že byla blízko Lydda od Joppen, uslyšavše učedlníci, že by tam byl Petr, poslali k němu dva muže, prosíce ho, aby sobě neobtěžoval přijíti až k nim. 39 Tedy vstav Petr, šel s nimi. A když přišel, vedli jej na síň. I obstoupily ho všecky vdovy, plačíce a ukazujíce sukně a pláště, kteréž jim dělala, dokudž s nimi byla, Dorkas. 40 I rozkázav všechněm vyjíti ven Petr, poklek na kolena, modlil se, a obrátiv se k tomu tělu, řekl: Tabito, vstaň. A ona otevřela oči své, a uzřevši Petra, posadila se. 41 A podav jí ruky Petr, pozdvihl jí; a povolav svatých a vdov, ukázal jim ji živou. 42 I rozhlášeno jest to po všem městě Joppen, a uvěřili mnozí v Pána. 43 I stalo se, že za mnohé dni pozůstal Petr v Joppen u nějakého Šimona koželuha.