Atos 26

Paulo perante o rei Agripa

1 *cp.At 9.15;At 25.22Agripa disse a Paulo: A ti se te permite fazer a tua defesa. Então, Paulo, estendendo a mão, começou a defender-se: 2 Julgo-me feliz, ó rei Agripa, por ter de fazer hoje, perante ti, a minha defesa de tudo o que me acusam os judeus, 3 mormente porque és versado em todos os *cp.At 6.14;25.19;At 26.7costumes e questões que há entre eles; pelo que te rogo que me ouças com paciência. 4 *Gl 1.13s.;Fp 3.5Quanto à minha vida durante a mocidade, que passei desde o princípio entre o meu povo e em Jerusalém, sabem-na todos os judeus, 5 conhecendo-me desde o princípio (se quiserem dar disso testemunho), como vivi *At 23.6fariseu *At 22.3conforme a *At 15.5seita mais severa da nossa religião. 6 Agora, estou aqui para ser julgado *At 28.20; cp.24.15pela esperança da *At 13.32promessa feita por Deus a nossos pais, 7 a qual as *cp.Tg 1.1nossas doze tribos, servindo a Deus fervorosamente de noite e de dia, esperam alcançar; por causa dessa esperança, ó rei, sou *At 26.2acusado pelos judeus. 8 Por que é que se julga entre vós coisa incrível *cp.At 23.6ressuscitar Deus aos mortos? 9 Eu, *1Tm 1.13;Jo 16.2na verdade, entendia que devia fazer toda a oposição ao *cp.Jo 15.21nome de Jesus, o Nazareno; 10 e assim o *At 8.3;9.13fiz em Jerusalém. Tendo *cp.At 9.1s.recebido autoridade dos principais sacerdotes, eu não somente encarcerei muitos santos, como também *At 22.20dei o meu voto contra estes quando os matavam; 11 e, muitas vezes, *At 22.19;Mt 10.17castigando-os por todas as sinagogas, obrigava-os a blasfemar *At 9.1e, enfurecido cada vez mais contra eles, perseguia-os *At 22.5até nas cidades estrangeiras. 12 Nesse intuito, *At 26.12-18;At 9.3-8;22.6-11indo a Damasco com autoridade e comissão dos principais sarcedotes, 13 ao meio-dia, ó rei, vi no caminho uma luz do céu, mais brilhante que o sol, a qual resplandeceu em torno de mim e dos que iam comigo. 14 *cp.At 9.7Caindo nós por terra, ouvi uma voz que me dizia em *At 21.40língua hebraica: Saulo, Saulo, por que me persegues? Dura coisa te é recalcitrar contra os aguilhões. 15 Eu perguntei: Quem és, Senhor? Respondeu-me o Senhor: Eu sou Jesus, a quem tu persegues. 16 Mas levanta-te e *Ez 2.1;Dn 10.11fica em pé; pois para isso te apareci a fim de *At 22.14te constituir *Lc 1.2ministro e *At 22.15testemunha das coisas em que me viste e daquelas em que me hei de manifestar, 17 *Jr 1.8,19livrando-te *1Cr 16.35; cp.At 9.15do povo e dos gentios, aos quais eu te envio, 18 para lhes *Is 35.5;42.7,16;Ef 5.8;Cl 1.13;1Pe 2.9abrir os olhos, a fim de que se convertam das *Jo 1.5;Ef 5.8;Cl 1.12s.;1Ts 5.5;1Pe 2.9trevas à luz e, do poder de *Mt 4.10Satanás, a Deus, para que, *At 20.21pela fé em mim, recebam *Lc 24.47;At 2.38remissão de pecados e *At 20.32herança entre os santificados. 19 Por isso, ó rei Agripa, não fui desobediente à visão celestial, 20 mas anunciei primeiramente não só *At 9.19ss.aos de Damasco e em *At 9.26-29;22.17-20Jerusalém e por toda a terra da Judeia, como também *vd.At 13.46;9.15aos gentios, que *At 3.19se arrependessem e se convertessem a Deus, praticando obras *Mt 3.8;Lc 3.8dignas de seu arrependimento. 21 Por isso, alguns judeus *At 21.27,30me prenderam no templo e procuravam *At 21.31matar-me. 22 Tendo, pois, obtido socorro da parte de Deus, permaneço até hoje, *Lc 16.28dando testemunho tanto a pequenos como a grandes, nada dizendo senão o que os *At 10.43;24.14profetas e Moisés disseram haver de acontecer, 23 isto é, *cp.Mt 26.24;At 3.18haver de sofrer o Cristo e que seria *1Co 15.20,23;Cl 1.18;Ap 1.5ele o primeiro que, pela ressurreição dos mortos, havia de anunciar *Lc 2.32; cp.2Co 4.4a luz ao povo e aos gentios.

Paulo é interrompido por Festo

24 Aduzindo ele essas coisas em sua defesa, disse Festo em alta voz: Estás louco, Paulo! *Jo 7.15; cp.2Tm 3.15As muitas letras tiram-te o juízo. 25 Porém Paulo disse: Não estou louco, *At 23.26;24.3potentíssimo Festo, mas profiro palavras de verdade e de perfeito juízo. 26 Pois dessas coisas *cp.At 26.3tem conhecimento o rei, a quem falo também com franqueza, como persuadido estou de que nada disso lhe é oculto; porque isso não foi feito a um canto. 27 Crês, ó rei Agripa, os profetas? Eu sei que crês. 28 Agripa disse a Paulo: Com pouco me persuades a fazer-me *At 11.26cristão. 29 Paulo respondeu: Prouvera a Deus que com pouco ou com muito não somente tu, mas ainda todos os que hoje me ouvem se tornassem tais qual eu sou, menos estas *At 21.33cadeias.

Paulo teria sido solto, se não tivesse apelado para César

30 *At 25.23O rei levantou-se, e também o governador, e Berenice, e os que estavam sentados com eles; 31 e, havendo-se retirado, falavam uns com os outros, dizendo: *At 23.29Este homem nada tem feito que mereça morte ou prisão. 32 Agripa disse a Festo: Ele podia *At 28.18ser solto, se não tivesse *At 25.11apelado para César.

1 Potom Agrippa řekl Pavlovi: Dopouštíť se, abys sám za sebe promluvil. Tedy Pavel vztáh ruku, mluvil: 2 Na všecky ty věci, z kterýchž mne viní Židé, králi Agrippo, za šťastného se počítám, že dnes před tebou odpovídati mám, 3 A zvláště proto, poněvadž jsi ty povědom všech těch, kteříž u Židů jsou, obyčejů a otázek. Protož prosím tebe, vyslyšiž mne trpělivě. 4 O životu mém hned od mladosti mé, jaký byl od počátku v národu mém v Jeruzalémě, vědí všickni Židé, 5 Měvše mne prve zdávna v dobré známosti, (kdyby chtěli svědectví vydati,) kterak vedle nejjistší sekty v našem náboženství byl jsem živ farizeus. 6 A nyní pro naději toho zaslíbení, kteréž se stalo otcům našim od Boha, teď stojím, soudu jsa poddán, 7 K kterémužto zaslíbení dvanáctero pokolení naše, sloužíce Bohu ustavičně dnem i nocí, naději má, že přijde; pro kteroužto naději žalují na mne Židé, ó králi Agrippo. 8 A tak-liž se to od vás za nepodobné k víře soudí, že Bůh křísí mrtvé? 9 Ačť i mně se zdálo, že by mi náležité bylo, proti jménu Ježíše Nazaretského mnoho odporného činiti, 10 Jakož jsem i činil v Jeruzalémě, a mnohé z svatých já jsem do žalářů dával, vzav moc od předních kněží. A když měli mordováni býti, já jsem pomáhal ortele vynášeti. 11 A po všech školách často trápě je, přinucoval jsem, aby se rouhali; a náramně rozlítiv se na ně, protivil jsem se jim, až i do jiných měst na to jsem jezdil. 12 A v tom, když jsem šel do Damašku, s mocí a s poručením předních kněží, 13 O poledni na cestě, ó králi, uzřel jsem, ano světlo s nebe, jasnější nad blesk slunečný, obklíčilo mne, i ty, kteříž se mnou šli. 14 A když jsme my všickni na zem padli, slyšel jsem hlas mluvící ke mně a řkoucí Židovským jazykem: Saule, Saule, proč mi se protivíš? Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati. 15 A já řekl: I kdo jsi, Pane? A on řekl: Já jsem Ježíš, kterémuž ty se protivíš. 16 Ale vstaň a stůj na nohách svých; nebo protoť jsem se tobě ukázal, ať bych tebe učinil služebníkem a svědkem i těch věcí, kteréž jsi viděl, i těch, v kterýchžto ukazovati se budu tobě, 17 Vysvobozuje tebe z lidu tohoto, i z pohanů, k nimž tě nyní posílám, 18 Otvírati oči jejich, aby se obrátili od temností k světlu a z moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a díl s posvěcenými vzali skrze víru, kteráž jest ve mne. 19 A protož, ó králi Agrippo, nebyl jsem nevěřící nebeskému vidění. 20 Ale hned nejprv těm, kteříž jsou v Damašku a v Jeruzalémě, i po vší krajině Judské, potom i pohanům zvěstoval jsem evangelium, aby pokání činili a obrátili se k Bohu, skutky hodné pokání činíce. 21 A pro tu příčinu Židé javše mne v chrámě, pokoušeli se rukama svýma zamordovati. 22 Ale s pomocí Boží ještě až do dnešního dne stojím, vydávaje svědectví i malému i velikému, nic jiného nevypravuje, než to, což jsou Proroci a Mojžíš zvěstovali, že se mělo státi: 23 Totiž, že měl Kristus trpěti, a z mrtvých vstana první, zvěstovati světlo lidu tomuto i pohanům. 24 To když od sebe promluvil Pavel, Festus hlasem velikým řekl: Blázníš, Pavle. Mnohé tvé umění k bláznovství tebe přivodí. 25 On pak řekl: Nebláznímť, výborný Feste, ale slova pravdy a středmosti mluvím. 26 Víť zajisté o těch věcech král, před kterýmž směle a svobodně mluvím; nebo mám za to, žeť ho nic z těchto věcí tajno není, poněvadž se toto nedálo pokoutně. 27 Věříš-li, králi Agrippo, Prorokům? Vím, že věříš. 28 Tedy Agrippa řekl Pavlovi: Téměř bys mne k tomu naklonil, abych byl křesťanem. 29 A Pavel řekl: Žádalť bych od Boha, abyste i poněkud i z cela, netoliko ty, ale všickni, kteříž slyší mne dnes, byli takoví, jakýž já jsem, kromě okovů těchto. 30 A když to Pavel promluvil, vstal král, i vladař a Bernice, i ti, kteříž s nimi seděli. 31 A odšedše na stranu, mluvili spolu, řkouce: Nic hodného smrti neb vězení nečiní člověk tento. 32 Agrippa pak Festovi řekl: Mohl propuštěn býti člověk tento, kdyby se byl neodvolal k císaři.