Atos 28

A ilha de Malta

1 Estando já salvos, *cp.At 27.1; vd.16.10soubemos, *cp.At 27.39então, que *At 27.26a ilha se chamava Malta. 2 *Rm 1.14;1Co 14.11;Cl 3.11;At 28.4Os indígenas trataram-nos com muita humanidade, porque, acendendo uma fogueira, *cp.Rm 14.1acolheram-nos a todos por causa da chuva que caía e por causa do frio. 3 Tendo Paulo ajuntado e posto sobre a fogueira um feixe de gravetos, uma víbora, fugindo por causa do calor, mordeu-lhe a mão. 4 Quando os indígenas viram o réptil pendente da mão de Paulo, diziam uns para os outros: *cp.Lc 13.2,4Certamente, este homem é homicida, pois, embora salvo do mar, a Justiça não o deixou viver. 5 Porém ele, *Mc 16.18sacudindo o réptil no fogo, não sofreu mal algum; 6 mas eles esperavam que ele viesse a inchar ou a cair morto de repente. Porém, tendo esperado muito tempo e vendo que nada de anormal lhe sucedia, mudando de parecer, *At 14.11diziam que era ele um deus.

Públio hospeda a Paulo

7 Na vizinhança daquele lugar, havia algumas terras pertencentes ao homem principal da ilha, chamado Públio, o qual nos recebeu e hospedou com muita bondade, por três dias. 8 Estando doente de cama, com febre e disenteria, o pai de Públio, Paulo foi visitá-lo, e, *cp.At 9.40;Tg 5.14s.tendo feito oração, *Mc 5.23impôs-lhe as mãos, e o curou. 9 Feito isso, os outros doentes da ilha vinham também e eram curados, 10 e estes nos distinguiram com muitas honras e, ao partirmos, puseram a bordo o que nos era necessário.

A continuação da viagem

11 No fim de três meses, fizemos ao mar em um *At 27.6navio de Alexandria, que havia invernado na ilha, o qual tinha por insígnia Castor e Pólux. 12 Tocando em Siracusa, ficamos aí três dias, 13 donde, bordejando, chegamos a Régio. No dia seguinte, soprou o vento sul, e chegamos em dois dias a Putéoli, 14 onde, tendo achado alguns *At 1.15irmãos, estes nos rogaram que ficássemos com eles sete dias; e assim fomos a Roma. 15 Tendo aí os irmãos sabido notícias nossas, vieram ao nosso encontro até a praça de Ápio e às Três Vendas, e Paulo, quando os viu, deu graças a Deus e cobrou ânimo.

Paulo em Roma

16 Quando chegamos a Roma*Alguns manuscritos inserem: O centurião entregou os presos ao general do exército, porém., *cp.At 24.23permitiu-se a Paulo que ficasse em um aposento particular com o soldado que o guardava.

Paulo convoca os judeus

17 Decorridos três dias, convocou ele os *cp.At 13.50;25.2judeus principais; e, havendo-se reunido eles, disse-lhes: Eu, *At 22.5irmãos, *At 25.8apesar de nada ter feito contra o nosso povo ou contra *At 6.14o rito de nossos pais, desde Jerusalém fui entregue preso nas mãos dos romanos, 18 que, tendo-me interrogado, *At 26.32queriam soltar-me, por não haver em mim *At 23.29crime algum que merecesse morte; 19 mas, opondo-se a isso os judeus, fui obrigado *At 25.11a apelar para César, não tendo, contudo, coisa alguma de que acusar a minha nação. 20 Por esse motivo, mandei chamar-vos, para vos ver e falar; pois *At 26.6s.pela esperança de Israel estou preso com *At 21.33esta corrente. 21 Porém eles lhe disseram: Não recebemos carta da Judeia a teu respeito, nem veio de lá *At 22.5irmão algum que contasse ou dissesse mal de ti. 22 Mas desejaríamos ouvir de ti o que pensas; pois relativamente a esta *At 24.14seita sabemos que, por toda parte, é ela *cp.1Pe 2.12;3.16;4.14,16impugnada.

Paulo prega em Roma

23 Tendo-lhe marcado um dia, foram em grande número ter com ele *Fm 22à sua morada; aos quais desde a manhã até a noite, *Lc 16.28; cp.At 1.3;23.11dando testemunho, expunha o reino de Deus, persuadindo-os acerca de Jesus pela *At 8.35Lei de Moisés e pelos profetas. 24 *At 14.4Uns se deixavam persuadir por suas palavras, e outros permaneciam incrédulos; 25 e, não estando entre si concordes, retiravam-se quando Paulo lhes disse estas palavras: Bem falou o Espírito Santo a vossos pais pelo profeta Isaías:

26 *Is 6.9-10Vai a este povo e dize:

*At 28.26-27;Mt 13.14s.Certamente, ouvireis e, de nenhum modo, entendereis;

certamente, vereis e, de nenhum modo, percebereis.

27 Pois o coração deste povo se fez pesado,

e os seus ouvidos se fizeram tardos,

e eles fecharam os olhos,

para não suceder que, vendo com os olhos

e ouvindo com os ouvidos,

entendam no coração e se convertam,

e eu os sare.

28 Ficai sabendo, portanto, que *At 13.26;Sl 98.3;Lc 2.30essa salvação de Deus é enviada *vd.At 13.46;9.15aos gentios; eles também a ouvirão*Alguns manuscritos inserem v. 29: E havendo ele dito isto, partiram os judeus, tendo entre si grande contenda.. 29 [E havendo ele dito isto, partiram os judeus, tendo entre si grande contenda.]

Fica prisioneiro durante dois anos

30 Durante dois anos inteiros, permaneceu no seu aposento alugado e recebia todos os que vinham ter com ele, 31 *cp.Mt 4.23; cp.20.25;At 28.23pregando o reino de Deus e ensinando as coisas concernentes ao Senhor Jesus Cristo, *2Tm 2.9com toda a liberdade e sem impedimento.

1 A tak zachováni jsouce, teprv poznali, že ostrov ten sloul Melita. 2 Lidé pak toho ostrova velikou přívětivost k nám ukázali. Nebo zapálivše hranici drev, přijali nás všecky, pro déšť, kterýž v tu chvíli byl, a pro zimu. 3 A když Pavel sebral drahně roždí a kladl na oheň, ještěrka, utíkajíc před horkem, připjala se k ruce jeho. 4 A když uzřeli lidé toho ostrovu, ano ještěrka visí u ruky jeho, řekli jedni k druhým: Jistě člověk tento jest vražedlník; neb ač z moře vyšel, však pomsta Boží nedá jemu živu býti. 5 Ale on střásl tu ještěrku do ohně, a nic se jemu zlého nestalo. 6 Oni pak očekávali, že oteče, aneb padna, pojednou umře. A když toho dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého nestalo, změnivše myšlení své, pravili, že jest on bůh. 7 Na těch pak místech měl popluží kníže toho ostrova, jménem Publius, kterýžto přijav nás k sobě, za tři dni přátelsky u sebe v hospodě choval. 8 I přihodilo se, že otec toho Publia ležel, maje zimnici a červenou nemoc. K němuž všed Pavel, a pomodliv se, vzložil na něj ruce a uzdravil jej. 9 A když se to stalo, tedy i jiní, kteříž na ostrově tom nemocní byli, přistupovali, a byli uzdravováni. 10 Ctili nás pak velice, a když jsme se měli pryč plaviti, nakladli nám na lodí toho, čehož potřebí bylo. 11 A po třech měsících plavili jsme se na bárce Alexandrinské, kteráž tu byla na tom ostrově přes zimu, majici za erb Kastora a Polluxa. 12 A když jsme přijeli do Syrakusis, zůstali jsme tu za tři dni. 13 A odtud okolo plavíce se, přišli jsme do Regium; a po jednom dni, když vál vítr od poledne, druhý den přijeli jsme do Puteolos. 14 Kdežto nalezli jsme bratří, kteříž nás prosili, abychom pobyli u nich za sedm dní. A tak jsme šli k Římu. 15 Odkudž, když o nás uslyšeli bratří, vyšli proti nám až na rynk Appiův a ke Třem krčmám. Kteréžto uzřev Pavel, poděkoval Bohu a počal býti dobré mysli. 16 A když jsme přišli do Říma, setník dal vězně v moc hejtmanu vojska, ale Pavlovi dopuštěno, aby sám bydlil s žoldnéřem, kterýž ho ostříhal. 17 I stalo se po třech dnech, svolal Pavel muže přední z Židů. A když se sešli, řekl k nim: Muži bratří, já nic neučiniv proti lidu ani proti obyčejům otcovským, jat jsa, z Jeruzaléma vydán jsem v ruce Římanům, 18 Kteříž vyslyševše mne, chtěli mne propustiti, protože žádné viny hodné smrti na mně nebylo. 19 Ale když Židé tomu odpírali, přinucen jsem odvolati se k císaři, ne jako bych měl co národ svůj žalovati. 20 A protož z té příčiny povolal jsem vás, žádostiv jsa viděti vás a s vámi promluviti; nebo pro naději lidu Izraelského řetězem tímto svázán jsem. 21 A oni řekli jemu: Myť jsme žádného psaní neměli o tobě z Židovstva, aniž kdo z bratří přijda, vypravoval nám, aneb mluvil co zlého o tobě. 22 Ale žádámeť od tebe slyšeti, jak smyslíš; nebo víme o té sektě, že se jí všudy odpírá. 23 A když jemu uložili den, sešlo se jich mnoho do hospody k němu, jimžto s osvědčováním vypravoval o království Božím, slouže jim k víře o Ježíšovi z Zákona Mojžíšova a Proroků, od jitra až do večera. 24 A někteří uvěřili tomu, což Pavel vypravoval, někteří pak nevěřili. 25 A tak nejsouce mezi sebou svorní, rozešli se, k nimžto promluvil Pavel toto jedno slovo: Jistě žeť jest dobře Duch svatý skrze proroka Izaiáše mluvil k otcům našim, 26 Řka: Jdi k lidu tomuto a rciž jim: Sluchem slyšeti budete, a nesrozumíte, a hledíce hleděti budete, a neuzříte. 27 Nebo zhrublo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby snad neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nerozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil. 28 Budiž vám tedy známo, že jest pohanům posláno toto spasení Boží, a oniť slyšeti budou. 29 A když on to propověděl, odešli Židé, majíce mezi sebou mnohé hádky. 30 Pavel pak trval za celé dvě létě v hospodě své, a přijímal všecky, kteříž přicházeli k němu, 31 Káže o království Božím a uče těm věcem, kteréž jsou o Pánu Ježíši Kristu, se vší doufanlivostí bez překážky.