Atos 24

Ananias e Tértulo acusam Paulo perante Félix

1 *At 24.11Cinco dias depois, desceu o sumo sacerdote, *At 23.2Ananias, com alguns anciãos e com um orador chamado Tértulo, os quais acusaram Paulo perante *At 23.24o governador. 2 Sendo ele chamado, começou Tértulo a acusá-lo, dizendo:

Visto que por ti gozamos de muita paz, e, pela tua providência, têm-se feito reformas nesta nação, 3 em tudo e em todo lugar reconhecemos com toda a gratidão, *At 23.26;26.25potentíssimo Félix. 4 Mas, para não te enfadar por mais tempo, rogo-te que, na tua bondade, nos ouças por um momento. 5 Pois temos achado que este é um homem pestífero e que em todo o mundo promove sedições entre os judeus, e é chefe da *At 15.5;At 24.14seita dos nazarenos; 6 o qual também tentou *At 21.28profanar o templo, e nós o prendemos;*Alguns manuscritos inserem: conforme a nossa Lei o quisemos julgar. [conforme a nossa Lei o quisemos julgar. 7 Porém sobrevindo o tribuno Lísias, no-lo tirou dentre as mãos com violência.] 8 e tu mesmo, examinando-o, poderás tomar conhecimento de tudo aquilo de que nós o acusamos. 9 Os *1Ts 2.16judeus também concordaram na acusação, afirmando que essas coisas eram assim.

Paulo apresenta a sua defesa

10 Paulo, tendo-lhe *At 23.24o governador feito sinal que falasse, disse:

Sabendo que há muitos anos és juiz desta nação, com bom ânimo faço a minha defesa, 11 visto poderes verificar que não há mais de *cp.At 21.18,27;At 24.1doze dias subi a Jerusalém para adorar; 12 e que *At 25.8não me acharam no templo disputando com alguém ou *At 24.18fazendo ajuntamento de povo, quer nas sinagogas, quer na cidade, 13 *At 25.7nem te podem provar as coisas de que agora me acusam. 14 Porém confesso-te isso que, segundo o *At 24.22;At 9.2Caminho a que eles chamam *At 15.5;At 24.5seita, sirvo ao *At 3.13Deus de nossos pais, *cp.At 25.8;26.4-8,22s.;28.23crendo todas as coisas que são conformes à Lei e estão escritas nos profetas, 15 tendo esperança em Deus, *cp.Dn 12.2;Jo 5.28s.;11.24;At 23.6como também eles esperam, de que há de haver uma ressurreição tanto dos justos como dos injustos. 16 Por isso, também *At 23.1me esforço para ter sempre uma consciência limpa para com Deus e para com os homens. 17 *cp.At 20.31Depois de alguns anos, *Rm 15.25-28;1Co 16.1-4;2Co 8.1-4;9.1-2,12; cp.At 11.29s.;Gl 2.10vim trazer esmolas à minha nação e fazer oferendas, 18 e neste exercício acharam-me *At 21.26purificado no templo, *At 24.12não com turba nem em tumulto; mas alguns *At 21.27judeus vindos da Ásia — 19 e estes deviam comparecer diante de ti e *At 23.30acusar-me, se tivessem alguma coisa contra mim. 20 Ou estes aqui digam que iniquidade acharam, quando estive perante o *Mt 5.22Sinédrio, 21 a não ser acerca desta única frase que *At 23.6; cp.At 24.15proferi em alta voz, estando no meio deles: Por causa da ressurreição dos mortos é que eu estou sendo julgado por vós.

Paulo detido por Félix

22 Porém Félix, que sabia muito bem as coisas acerca do *At 24.14Caminho, adiou a causa, dizendo: Quando descer o tribuno Lísias, decidirei a vossa questão; 23 e ordenou ao centurião que Paulo fosse *cp.At 23.35detido e tratado *cp.At 28.16com brandura, sem impedir que *cp.At 23.16;27.3os seus o servissem.

Paulo perante Félix e Drusila

24 Passados alguns dias, vindo Félix com Drusila, sua mulher, que era judia, mandou chamar a Paulo e ouviu-o acerca da *At 20.21fé em Jesus Cristo. 25 Discorrendo Paulo sobre *Tt 2.12a justiça, *Gl 5.23;2Pe 1.6; cp.Tt 1.8a temperança e *At 10.42o juízo vindouro, Félix ficou atemorizado e disse: Por ora, vai-te, e, quando eu tiver ocasião e oportunidade, mandar-te-ei chamar, 26 esperando também ao mesmo tempo que Paulo lhe desse *cp.At 24.17dinheiro; pelo que, mandando-o chamar com mais frequência, conversava com ele. 27 Passados, porém, dois anos, teve Félix por sucessor Pórcio *At 25.1,4,9,12, etc.;26.24-25,32Festo; e, *At 25.9; cp.12.3querendo alcançar o favor dos judeus, Félix deixou a Paulo *cp.At 23.35;25.14na prisão.

1 Po pěti pak dnech sstoupil nejvyšší kněz Ananiáš s staršími a s nějakým Tertullem řečníkem; kteřížto postavili se před vladařem proti Pavlovi. 2 A když povolán byl, počal naň žalovati Tertullus, řka: 3 Kterak mnohý pokoj způsoben jest nám skrze tebe a mnohé věci v tomto národu výborně se dějí skrze tvou opatrnost, to my i všelijak i všudy se vším děkováním vyznáváme, výborný Felix. 4 Ale abych tě déle nezaměstnával, prosím, vyslyšiž nás maličko podle obyčeje přívětivosti své. 5 Nalezli jsme zajisté člověka tohoto nešlechetného, a vzbuzujícího různice mezi všemi Židy po všem světě, a vůdci té sekty nazaretské; 6 Jenž také i o to se pokoušel, aby chrámu poskvrnil; a kteréhožto javše, vedle Zákona našeho chtěli jsme souditi. 7 Ale přišed k tomu hejtman Lyziáš s mocí velikou, vzal ho z rukou našich, 8 Rozkázav, aby žalobníci jeho šli k tobě. Od něhožto ty sám budeš moci, vyptaje se, zvěděti o všem o tom, z čeho my jej viníme. 9 A k tomu se přimluvili i Židé, pravíce, že to tak jest. 10 Tedy Pavel odpověděl, když mu návěští dal vladař, aby mluvil: Od mnohých let věda tebe býti soudcím národu tomuto představeným, s lepší myslí k tomu, což se mne dotýče, odpovídati budu, 11 Poněvadž ty můžeš to věděti, že není tomu dní více než dvanácte, jakž jsem přišel do Jeruzaléma, abych se modlil. 12 A aniž jsou mne nalezli v chrámě s někým se hádajícího, aneb činícího roty v zástupu, ani v školách, ani v městě, 13 Aniž toho prokázati mohou, což na mne žalují. 14 Ale totoť já před tebou vyznávám, že podle té cesty, kterouž oni nazývají kacířstvím, tak sloužím Bohu otců svých, věře všemu, cožkoli psáno jest v Zákoně a v Prorocích, 15 Maje naději v Bohu, že bude, jehož i oni čekají, vzkříšení z mrtvých, i spravedlivých i nespravedlivých. 16 A tak se chovati hledím, abych měl dobré svědomí bez úrazu před Bohem i před lidmi vždycky 17 Po mnohých pak letech přišel jsem, almužny nesa národu svému a oběti. 18 Při čemž mne nalezli v chrámě očištěného, ne s zástupem, ani s bouřkou, někteří Židé z Azie, 19 Kteříž by měli tuto také před tebou státi a žalovati, měli-li by co proti mně. 20 Anebo nechať tito sami povědí, nalezli-li jsou na mně jakou nepravost, když jsem stál v radě, 21 Leč to jedno promluvení, že jsem zavolal, stoje mezi nimi: Pro vzkříšení z mrtvých já k soudu potažen jsem dnes od vás. 22 A vyslyšav to Felix, odložil jim, až by o té cestě něco místnějšího vyzvěděl, řka: Až hejtman Lyziáš sem přijede, posoudím té pře vaší. 23 I poručil setníkovi, aby Pavla ostříhal a polehčil mu vězení a nebránil žádnému z přátel jeho posluhovati jemu anebo navštěvovati ho. 24 Po několika pak dnech přišed Felix s Druzillou, manželkou svou, kteráž byla Židovka, zavolal Pavla, a slyšel od něho o víře v Krista. 25 A když on vypravoval o spravedlnosti a o zdrželivosti a o budoucím soudu, ulekl se Felix, a odpověděl: Nyní odejdi, a v čas příhodný zavolám tě. 26 Nadál se pak, že jemu Pavel dá nějaké peníze, aby jej propustil, pročež i tím častěji, povolávaje ho, mluvíval s ním. 27 Po dvou pak letech měl po sobě náměstka Felix, Festa Porcia, a chtěje se zalíbiti Židům Felix, nechal Pavla v vězení.