Atos 12

Tiago morto à espada. Pedro é livre da prisão

1 Naquele tempo, o rei Herodes mandou prender alguns da igreja para os maltratar. 2 Ordenou que *Mt 4.21; cp.Mt 20.23matassem à espada Tiago, irmão de João. 3 Vendo que isso *cp.At 24.27;25.9agradava aos judeus, fez ainda mais: mandou prender também a Pedro — e eram *Êx 12.15;23.15;At 20.6os dias dos Pães Asmos — 4 e, tendo-o feito prender, lançou-o no cárcere, entregando-o a quatro escoltas de *cp.Jo 19.23quatro soldados cada uma para o guardarem, tencionando apresentá-lo ao povo depois da *Mc 14.1;At 12.3Páscoa. 5 Pedro, pois, estava guardado no cárcere; mas a igreja orava com insistência a Deus por ele. 6 Quando Herodes estava para apresentá-lo, nessa mesma noite, Pedro dormia entre dois soldados, *At 21.33acorrentado com duas cadeias, e sentinelas, à porta, guardavam o cárcere. 7 Eis que *Lc 2.9;24.4sobreveio *At 5.19um anjo do Senhor, e uma luz brilhou na prisão; e ele, tocando o lado de Pedro, o despertou, dizendo: Levanta-te depressa. *cp.At 16.26As cadeias caíram-lhe das mãos. 8 O anjo acrescentou: Cinge-te e calça as tuas sandálias. Ele assim o fez. Disse-lhe mais: Cobre-te com a tua capa e segue-me. 9 Pedro, saindo, seguia-o e não sabia que era real o que se fazia por meio do anjo, mas julgava que era *At 9.10uma visão. 10 Depois de terem passado a primeira e a segunda sentinela, chegaram ao portão de ferro que dá para a cidade, o qual se lhes *cp.At 5.19;16.26abriu por si mesmo; e, saindo, andaram uma rua, e logo o anjo o deixou. 11 Pedro, *cp.Lc 15.17tornando a si, disse: Agora, sei verdadeiramente que *cp.Dn 3.28;6.22o Senhor enviou o seu anjo e me livrou da mão de Herodes e de tudo o que esperava o povo judaico. 12 Depois de refletir, foi à casa de Maria, mãe *At 12.25;At 13.5,13;15.37,39;Cl 4.10;2Tm 4.11;Fm 24;1Pe 5.13de João, que tem por sobrenome Marcos, onde muitas pessoas estavam congregadas *At 12.5e oravam. 13 Quando ele bateu ao postigo do portão, veio uma *Jo 18.16s.criada chamada Rode ver quem era; 14 reconhecendo a voz de Pedro, *Lc 24.41de gozo não abriu o portão, mas, correndo para dentro, contou que Pedro estava ali. 15 Eles lhe disseram: Estás louca. Ela, porém, asseverava que era ele. Diziam: É o *Mt 18.10seu anjo. 16 Mas Pedro continuava a bater; quando abriram o portão, viram-no e ficaram atônitos. 17 Mas ele, *At 13.16;19.33;21.40acenando-lhes com a mão que se calassem, contou-lhes como o Senhor o tirou do cárcere e acrescentou: Anunciai isso *At 15.13;21.18;1Co 15.7;Gl 1.19;2.9,12; cp.Mc 6.3a Tiago e *At 1.15aos irmãos. E, saindo, retirou-se para outro lugar. 18 Logo que amanheceu, houve grande alvoroço entre os soldados sobre o que teria acontecido a Pedro. 19 Herodes, tendo-o procurado e não o achando, inquiriu as sentinelas e mandou *cp.At 16.27;27.42que fossem justiçadas; e, descendo da Judeia *At 8.40a Cesareia, ali se demorou.

A morte de Herodes

20 Herodes estava irritado contra os de *Mt 11.21Tiro e de Sidom; porém eles, de comum acordo, se apresentaram a ele e, depois de alcançar o favor de Blasto, camarista do rei, pediam paz, porque *cp.1Rs 5.11;Ed 3.7;Ez 27.17era do país do rei que se abastecia o país deles. 21 Num dia designado, Herodes, vestido de traje real, sentado no trono, dirigia-lhes uma fala; 22 e o povo clamava: É voz de um deus e não de um homem. 23 No mesmo instante, um *At 5.19; cp.2Sm 24.16;2Rs 19.35anjo do Senhor o feriu, por ele não haver dado glória a Deus; e, comido de vermes, expirou.

24 Entretanto, *At 6.7;19.20a palavra de Deus crescia e se multiplicava.

25 *At 13.1ss.; vd.4.36Barnabé e Saulo, *At 11.30tendo acabado o seu serviço, voltaram de Jerusalém, levando consigo a *At 12.12João, que tem por sobrenome Marcos.

1 A při tom času dal se v to Herodes král, aby sužoval některé z církve. 2 I zamordoval Jakuba, bratra Janova, mečem. 3 A vida, že se to líbilo Židům, umínil jíti i Petra. (A byli dnové přesnic.) 4 Kteréhož jav, do žaláře vsadil, poručiv jej šestnácti žoldnéřům k ostříhání, chtěje po velikonoci vyvésti jej lidu. 5 I byl Petr ostříhán v žaláři, modlitba pak ustavičná k Bohu dála se za něj od církve. 6 A když jej již vyvésti měl Herodes, té noci spal Petr mezi dvěma žoldnéři, svázán jsa dvěma řetězy, a strážní přede dveřmi ostříhali žaláře. 7 A aj, anděl Páně postavil se, a světlo se zastkvělo v žaláři; a udeřiv Petra v bok, zbudil ho, řka: Vstaň rychle. I spadli řetězové s rukou jeho. 8 Tedy řekl anděl k němu: Opaš se a podvaž obuv svou. To když učinil, řekl jemu: Oděj se pláštěm svým, a pojď za mnou. 9 I vyšed, bral se za ním, a nevěděl, by to pravé bylo, co se dálo skrze anděla, ale domníval se, že by vidění viděl. 10 A prošedše skrze první i druhou stráž, přišli k bráně železné, kteráž vede do města, a ta se jim hned sama otevřela. A všedše skrze ni, přešli ulici jednu, a hned odšel anděl od něho. 11 Tedy Petr přišed sám k sobě, řekl: Nyní právě vím, že poslal Pán anděla svého, a vytrhl mne z ruky Herodesovy, a ze všeho očekávání lidu Židovského. 12 A pováživ toho, šel k domu Marie, matky Janovy, kterýž příjmí měl Marek, kdež se jich bylo mnoho sešlo, a modlili se. 13 A když Petr potloukl na dveře, vyšla děvečka, aby poslechla, jménem Ródé. 14 A poznavši hlas Petrův, pro radost neotevřela dveří, ale vběhši, zvěstovala, že Petr stojí u dveří. 15 A oni řekli jí: I co blázníš? Ona pak potvrzovala, že tak jest. Tedy oni řekli: Anděl jeho jest. 16 Ale Petr předce tloukl. A otevřevše dveře, uzřeli jej, i ulekli se. 17 A pokynuv na ně rukou, aby mlčeli, vypravoval jim, kterak jest jej Pán vyvedl z žaláře, a potom řekl: Pověztež to Jakubovi a bratřím. A vyšed, bral se na jiné místo. 18 A když byl den, stal se rozbroj nemalý mezi žoldnéři o to, co se stalo při Petrovi. 19 Herodes pak ptaje se na něj, a nenalezna, vytazovav se na strážných, kázal je pryč vésti; a odebrav se z Judstva do Cesaree, přebýval tam. 20 A v ten čas Herodes rozzlobil se proti Tyrským a Sidonským. Kteřížto jednomyslně přišli k němu, a namluvivše sobě Blasta, předního komorníka královského, žádali za pokoj, protože jejich krajiny potravu měly z zemí královských. 21 V uložený pak den Herodes, obleka se v královské roucho, a posadiv se na soudné stolici, učinil k nim řeč. 22 I zvolal lid, řka: Boží jest toto hlas, a ne lidský. 23 A ihned ranil jej anděl Páně, protože nevzdal slávy Bohu; a rozlez se červy, umřel. 24 A slovo Páně rostlo a rozmáhalo se. 25 Barnabáš pak a Saul navrátili se z Jeruzaléma, vykonavše službu, pojavše s sebou i Jana, kterýž příjmí měl Marek.