Atos 7

A defesa de Estêvão

1 O sumo sacerdote perguntou: Porventura, é isso verdade? 2 Estêvão respondeu:

*At 22.1Irmãos e pais, ouvi. *Sl 29.3; cp.1Co 2.8O Deus da glória *Gn 11.31;15.7, etc.apareceu a nosso pai Abraão, estando ele na Mesopotâmia, antes de habitar em Harã, 3 e disse-lhe: *Gn 12.1Sai da tua terra e dentre tua parentela, e vem para a terra que eu te mostrar. 4 Então, saiu da terra dos caldeus e habitou em Harã. *Gn 12.5Dali, depois de falecer seu pai, passou por ordem de Deus para esta terra onde vós agora habitais; 5 e nela não lhe deu herança nem sequer o espaço de um pé; e *Gn 12.7;17.8, etc.prometeu dar-lha em posse e depois dele à sua posteridade, não tendo ele ainda filho. 6 *Gn 15.13s.Deus disse que a sua posteridade seria peregrina em terra estrangeira e que a escravizariam e maltratariam por quatrocentos anos; 7 eu, disse Deus, julgarei a nação da qual forem escravos, *Êx 3.12e, depois disso, sairão e me servirão neste lugar. 8 *Gn 17.10ss.Deu-lhe a aliança da circuncisão; assim, *Gn 21.2-4Abraão gerou a Isaque e o circuncidou ao oitavo dia; e *Gn 25.26Isaque gerou a *Gn 29.31ss.;30.5ss.;35.23ss.Jacó, e Jacó, aos doze *cp.At 2.29patriarcas. 9 Os patriarcas, *Gn 37.11,28;45.4;39.2,21s.tendo inveja de José, venderam-no para o Egito; mas Deus era com ele, 10 e livrou-o de todas as suas tribulações, *Gn 39.21;41.40-46;Sl 105.21e deu-lhe graça e sabedoria perante Faraó, rei do Egito, que o constituiu governador do Egito e de toda a sua casa. 11 *Gn 41.54s.;42.5Sobreveio, porém, uma fome em todo o Egito e em Canaã e grande tribulação, e nossos pais não achavam que comer. 12 Mas, quando *Gn 42.2Jacó soube que havia trigo no Egito, enviou ali nossos pais pela primeira vez; 13 na segunda, *Gn 45.1-4José descobriu-se a seus irmãos, e sua linhagem tornou-se manifesta a Faraó. 14 Tendo *Gn 45.9s.José enviado mensageiros, mandou vir seu pai Jacó, e toda a sua parentela, isto é, *cp.Gn 46.26s.;Êx 1.5;Dt 10.22setenta e cinco pessoas. 15 *Gn 46.5;49.33;Êx 1.6Jacó desceu ao Egito, e ali morreu ele e nossos pais; 16 foram trasladados para *cp.Gn 23.16;50.13; cp.Gn 33.19;Js 24.32Siquém e postos num túmulo que Abraão comprou por um certo preço em prata aos filhos de Emor, em Siquém. 17 À proporção que se aproximava o tempo da promessa que Deus fez a Abraão, *Êx 1.7s.crescia o povo e multiplicava-se no Egito, 18 até que se levantou ali outro rei, que não conhecia a José. 19 Esse rei *Êx 1.10-11,16ss.usou de astúcia contra a nossa raça e afligiu nossos pais, a ponto de fazê-los enjeitar seus filhos, para que não vivessem. 20 Por esse tempo, *Êx 2.2nasceu Moisés e era formosíssimo. Por três meses, criou-se na casa de seu pai; 21 quando ele foi exposto, *Êx 2.5-6,10a filha de Faraó o recolheu e criou como seu próprio filho. 22 Moisés foi instruído em toda a *cp.1Rs 4.30;Is 19.11sabedoria dos egípcios e era poderoso em palavras e obras. 23 Mas, quando ele completou quarenta anos, *Êx 2.11s.veio-lhe ao coração visitar seus irmãos, os filhos de Israel. 24 Vendo um homem tratado injustamente, defendeu-o e vingou ao oprimido, matando o egípcio. 25 Ora, ele julgava que seus irmãos entendiam que por mão dele Deus os libertava; mas eles não o entenderam. 26 *Êx 2.13s.No dia seguinte, apareceu a dois, quando brigavam, e procurou reconciliá-los, dizendo: Homens, vós sois irmãos; para que maltratais um ao outro? 27 Mas o que fazia injúria ao seu próximo *Êx 2.14;At 7.35repelia-o, dizendo: Quem te constituiu chefe e juiz sobre nós? 28 Queres tu matar-me, como ontem mataste o egípcio? 29 *Êx 2.15,22Moisés, ouvindo isso, fugiu e tornou-se peregrino na terra de Midiã, onde gerou dois filhos. 30 Passados mais quarenta anos, *Êx 3.1s.apareceu-lhe no deserto do monte Sinai um anjo do Senhor, numa sarça em chama ardente. 31 Quando Moisés viu isso, maravilhou-se da visão; e, ao chegar-se para contemplá-la, ouviu-se esta voz do Senhor: 32 *Êx 3.6Eu sou o Deus de teus pais, o Deus de Abraão, de Isaque e de Jacó. Moisés ficou trêmulo e não ousava contemplá-la. 33 Disse-lhe o Senhor: *Êx 3.5Tira as sandálias dos teu pés, porque o lugar em que estás é uma terra santa. 34 *Êx 3.7Vi, com efeito, o sofrimento do meu povo no Egito, ouvi o seu gemido e desci para o livrar; *Êx 3.10vem, agora, e eu te enviarei ao Egito. 35 A esse Moisés, a quem *At 7.27não reconheceram, dizendo: Quem te constituiu chefe e juiz?, a esse enviou Deus como chefe e libertador por mão do anjo que lhe apareceu na sarça. 36 *Êx 12.41;33.1; cp.Hb 8.9Foi este que os conduziu para fora, fazendo *Êx 7.3;Jo 4.48prodígios e milagres na terra do Egito, no mar Vermelho e *Êx 16.35;Nm 14.33;Sl 95.8-10;Hb 3.8s.;At 7.42;At 13.18no deserto, por quarenta anos. 37 Este é Moisés, que disse aos filhos de Israel: *At 3.22;Dt 18.15Deus vos suscitará dentre vossos irmãos um profeta semelhante a mim. 38 Este é aquele que esteve *cp.Êx 19.17na igreja no deserto com o *cp.At 7.53anjo que lhe falava no monte Sinai e com os nossos pais; o qual recebeu *Rm 3.2;Hb 5.12;1Pe 4.11oráculos *cp.Dt 32.47;Hb 4.12de vida para vo-los dar, 39 e a quem nossos pais não quiseram obedecer; *Nm 14.3s.antes, o repeliram e nos seus corações voltaram ao Egito, 40 dizendo a Arão: *Êx 32.1-23Faze-nos deuses que vão adiante de nós; porque, quanto a este Moisés que nos tirou da terra do Egito, não sabemos o que foi feito dele. 41 *Êx 32.4,6Naqueles dias, fizeram um bezerro, e ofereceram sacrifício ao ídolo, e alegravam-se *Ap 9.20nas obras das suas mãos. 42 Mas Deus *Js 24.20;Is 63.10;Jr 19.13;Ez 20.30voltou deles a sua face e os entregou ao culto das hostes do céu, como está escrito no livro dos profetas:

*Am 5.25ss.Oferecestes-me, porventura, vítimas e sacrifícios

*At 7.36por quarenta anos no deserto, ó casa de Israel,

43 e não levantastes a tenda de Moloque

e a estrela do deus Renfã,

figuras que fizestes para as adorar?

Assim, remover-vos-ei para além de Babilônia.

44 Nossos pais tiveram no deserto o *Êx 25.8-9;38.21tabernáculo do Testemunho, como ordenou o que falou a Moisés, dizendo que o fizesse conforme o modelo que tinha visto; 45 o qual também nossos pais, *Js 3.14ss.;18.1;23.9;24.18;Dt 32.49;Sl 44.2s.;Hb 4.8sob a direção de Josué, tendo-o por sua vez recebido, o introduziram na terra, ao conquistá-la das nações que Deus expulsou da presença deles, até os dias de Davi. 46 *2Sm 7.8ss.;Sl 132.1-5; cp.At 13.22Este achou graça diante de Deus e pedia o achar um tabernáculo para a casa de Jacó. 47 *1Rs 8.20Salomão, porém, edificou-lhe uma casa. 48 Mas *Lc 1.32o Altíssimo não habita em casas feitas por mãos; como disse o profeta:

49 *Is 66.1s.; cp.Mt 5.34s.O céu é o meu trono,

e a terra, o escabelo dos meus pés;

que casa me edificareis, diz o Senhor,

ou qual é o lugar do meu repouso?

50 Não fez, porventura, a minha mão todas essas coisas?

51 *Êx 32.9;33.3,5;Lv 26.41;Nm 27.14;Is 63.10;Jr 6.10;9.26Homens de dura cerviz e incircuncisos de coração e de ouvido, vós sempre resistis ao Espírito Santo; assim como fizeram vossos pais, também vós o fazeis. 52 *2Cr 36.15s.;Mt 23.31,37; vd.5.12A qual dos profetas não perseguiram vossos pais? Eles mataram os que dantes anunciaram a vinda do *At 22.14; cp.3.14;1Jo 2.1Justo, do qual *cp.At 3.14;5.28vós agora vos tornastes traidores e homicidas, 53 vós que recebestes a Lei por ministério *At 7.38;Gl 3.19;Hb 2.2; cp.Dt 33.2de anjos e não a guardastes.

A morte de Estêvão

54 Ouvindo isso, *At 5.33enfureceram-se nos seus corações e rangiam os dentes contra ele. 55 Mas Estêvão, *At 2.4cheio do Espírito Santo, *Jo 11.41fitou os olhos no céu, e viu a glória de Deus e Jesus em pé, à *Mc 16.19destra de Deus, 56 e disse: Eis que vejo *Jo 1.51os céus abertos e *Mt 8.20o Filho do Homem em pé, à destra de Deus. 57 Mas eles clamaram em alta voz, taparam os ouvidos, e, unânimes, arremeteram-se contra ele, 58 e, *Lv 24.14,16; cp.Lc 4.29lançando-o fora da cidade, apedrejaram-no. *cp.At 6.13;Dt 13.9s.;17.7As testemunhas *At 22.20depuseram as suas capas aos pés de um *At 8.1;22.20; cp.26.10moço chamado Saulo. 59 Apedrejavam a Estêvão, *cp.At 9.14,21;22.16;Rm 10.12-13s.;1Co 1.2;2Tm 2.22que invocava o Senhor e dizia: Senhor Jesus, recebe o meu espírito. 60 Ele, *Lc 22.41ajoelhando-se, clamou em alta voz: Senhor, *Mt 5.44; cp.Lc 23.34não lhes imputes este pecado. Tendo dito isso, *Dn 12.2;Mt 27.52;Jo 11.11s.;At 13.36;1Co 15.6,18,20;1Ts 4.13ss.;2Pe 3.4adormeceu.

1 Tedy řekl nejvyšší kněz: Jest-liž to tak? 2 A on řekl: Muži bratří a otcové, slyšte. Bůh slávy ukázal se otci našemu Abrahamovi, když byl v Mezopotamii, prve než bydlil v Cháran. 3 A řekl k němu: Vyjdi z země své a z příbuznosti své, a pojď do země, kterouž ukáži tobě. 4 Tedy vyšel z země Kaldejské a bydlil v Cháran. A odtud, když umřel otec jeho, přestěhoval jej do země této, v kteréžto vy nyní bydlíte. 5 A nedal jemu dědictví v ní, ani šlépěje nožné, ač byl jemu ji slíbil dáti k vladařství, i semeni jeho po něm, když ještě neměl dědice. 6 Mluvil pak jemu Bůh takto: Budeť símě tvé pohostinu v zemi cizí, a bude v službu podrobeno, a zle s ním budou nakládati za čtyři sta let. 7 Ale národ ten, jemuž sloužiti budou, já souditi budu, pravíť Bůh. A potom zase vyjdou, a sloužiti mi budou na tomto místě. 8 I vydal jemu smlouvu obřízky. A tak on zplodil Izáka, a obřezal jej osmého dne, a Izák zplodil Jákoba, a Jákob 9 A patriarchové v nenávisti měvše Jozefa, prodali jej do Egypta. Ale Bůh byl s ním, 10 A vysvobodil ho ze všech úzkostí jeho, a dal jemu milost a moudrost před tváří faraona, krále Egyptského, takže ho učinil úředníkem nad Egyptem a nade vším domem svým. 11 Potom přišel hlad na všecku zemi Egyptskou i Kananejskou, a soužení veliké, aniž měli pokrmů otcové naši. 12 A uslyšev Jákob, že by obilé bylo v Egyptě, poslal tam otce naše nejprve. 13 A když je poslal po druhé, poznán jest Jozef od bratří svých, a zjevena jest rodina Jozefova faraonovi. 14 Tedy poslav Jozef posly, přistěhoval otce svého Jákoba, i všecku rodinu svou v osobách sedmdesáti a pěti. 15 I vstoupil Jákob do Egypta, a tam umřel on i otcové naši. 16 I přeneseni jsou do Sichem, a pochováni v hrobě, kterýž byl koupil Abraham za stříbro od synů Emorových, otce Sichemova. 17 Když se pak přibližoval čas zaslíbení, o kterémž byl přisáhl Bůh Abrahamovi, rostl lid a množil se v Egyptě, 18 Až vtom povstal jiný král, kterýž neznal Jozefa. 19 Ten lstivě nakládaje s pokolením naším, trápil otce naše, takže musili vyhazovati nemluvňátka svá, aby se nerozplozovali. 20 V tom času narodil se Mojžíš, a byl velmi krásný, kterýžto chován jest za tři měsíce v domu otce svého. 21 A když vyložen byl na řeku, vzala jej dcera faraonova, a vychovala jej sobě za syna. 22 I vyučen jest Mojžíš vší moudrosti Egyptské, a byl mocný v řečech i v skutcích. 23 A když jemu bylo čtyřidceti let, vstoupilo na srdce jeho, aby navštívil bratří své, syny Izraelské. 24 A uzřev jednoho, an bezpráví trpí, zastal ho a pomstil toho, kterýž bezpráví trpěl, zabiv Egyptského. 25 Domníval se zajisté, že bratří jeho rozumějí tomu, že skrze ruku jeho chce jim dáti Bůh vysvobození, ale oni nerozuměli. 26 Druhého pak dne ukázal se jim, když se vadili, i chtěl je v pokoj uvésti, řka: Muži, bratří jste, i proč křivdu činíte sobě vespolek? 27 Ten pak, kterýž činil křivdu bližnímu svému, odehnal ho, řka: Kdo tě ustanovil knížetem a soudcím nad námi? 28 Což ty mne chceš zamordovati, jako jsi včera zabil Egyptského? 29 I utekl Mojžíš pro ta slova a bydlil pohostinu v zemi Madianské, a tam zplodil dva syny. 30 A když se vyplnilo let čtyřidceti, ukázal se jemu na poušti hory Sinai anděl Páně, v plameni ohně ve kři. 31 A Mojžíš uzřev to, divil se tomu vidění. A když blíže přistoupil, aby to pilněji spatřil, stal se k němu hlas Páně: 32 Jáť jsem Bůh otců tvých, Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův. I zhroziv se Mojžíš, neodvážil se patřiti. 33 I řekl jemu Pán: Zzuj obuv s noh svých; nebo místo, na kterémž stojíš, země svatá jest. 34 Viděl jsem, viděl trápení lidu svého, kterýž jest v Egyptě, a vzdychání jejich uslyšel jsem a sstoupil jsem, abych je vysvobodil. Protož nyní pojď, pošli tě do Egypta. 35 Toho Mojžíše, kteréhož se odepřeli, řkouce: Kdo tě ustanovil knížetem a soudcí? tohoť jest Bůh kníže a vysvoboditele poslal, skrze ruku anděla, kterýž se jemu ukázal ve kři. 36 A ten je vyvedl, čině divy a zázraky v zemi Egyptské a na moři Èerveném, i na poušti za čtyřidceti let. 37 Toť jest ten Mojžíš, kterýž řekl synům Izraelským: Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich, podobně jako mne, toho poslouchejte. 38 Onť jest, kterýž byl mezi lidem na poušti s andělem, kterýž mluvíval k němu na hoře Sinai, i s otci našimi, kterýž přijal slova živá, aby je nám vydal. 39 Jehož nechtěli poslušni býti otcové naši, ale zavrhli jej, a odvrátili se srdci svými do Egypta, 40 Řkouce k Aronovi: Učiň nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi tomu, kterýž nás vyvedl z země Egyptské, nevíme, co se přihodilo. 41 I udělali v těch dnech tele, a obětovali oběti modle, a veselili se v díle rukou svých. 42 I odvrátil se od nich Bůh, a vydal je, aby sloužili vojsku nebeskému, jakož napsáno jest v knihách Prorockých: Zdaliž jste mi oběti aneb dary obětovali za čtyřidceti let na poušti, dome Izraelský? 43 Nýbrž nosili jste stánek modly Moloch, a hvězdu boha vašeho Remfan, ta podobenství, kteráž jste zdělali sobě, abyste se jim klaněli. Protož přestěhuji vás za Babylon. 44 Stánek svědectví měli jsou otcové naši na poušti, jakož byl nařídil ten, jenž řekl Mojžíšovi, aby jej udělal, podle způsobu toho, kterýž byl viděl. 45 Kterýžto přijavše otcové naši, vnesli jej s Jozue tam, kdež bylo prve vladařství pohanů, kteréž vyhnal Bůh od tváři otců našich, až do dnů Davida. 46 Jenž nalezl milost před obličejem Božím, a prosil, aby nalezl stánek Bohu Jákobovu. 47 Šalomoun pak udělal jemu dům. 48 Ale Nejvyšší nebydlí v domích rukou udělaných, jakož dí prorok: 49 Nebe jest mi stolice a země podnož noh mých, i jakýž mi tedy dům uděláte? praví Pán. Anebo jaké jest místo odpočívání mého? 50 Zdaliž ruka má všeho toho neučinila? 51 Tvrdošijní a neobřezaného srdce i uší, vy jste se vždycky Duchu svatému protivili, jakož otcové vaši, takž i vy. 52 Kterému z proroků otcové vaši se neprotivili? Zmordovali zajisté ty, jenž předzvěstovali příchod spravedlivého tohoto, jehožto vy nyní zrádci a vražedníci jste. 53 Kteříž jste vzali Zákon působením andělským, a neostříhali jste ho. 54 Tedy slyšíce to, rozzlobili se v srdcích svých a škřipěli zuby na něho. 55 On pak pln jsa Ducha svatého, pohleděv do nebe, uzřel slávu Boží a Ježíše stojícího na pravici Boží. 56 I řekl: Aj, vidím nebesa otevřená a Syna člověka stojícího na pravici Boží. 57 A oni zkřikše hlasem velikým, zacpali uši své, a obořili se jednomyslně na něj. 58 A vyvedše jej z města, kamenovali ho. A svědkové složili roucha svá u noh mládence, kterýž sloul Saul. 59 I kamenovali Štěpána vzývajícího Boha a řkoucího: Pane Ježíši, přijmi ducha mého. 60 A poklek na kolena, zvolal hlasem velikým: Pane, nepokládej jim toho za hřích. A to pověděv, usnul v Pánu.