Atos 13

Barnabé e Saulo. A primeira viagem missionária

1 Havia na *At 11.26igreja de *At 11.19Antioquia *At 11.27;15.32;1Co 14.29,32,37; cp.At 19.6;21.9;1Co 11.4s.;13.2,8s.profetas e *1Co 12.28s.;Ef 4.11; cp.Rm 12.6s.;Tg 3.1doutores: *At 12.25; vd.4.36Barnabé, Simão, que tinha por sobrenome Níger, Lúcio de *Mt 27.32;At 11.20Cirene, Manaém, colaço de *Mt 14.1Herodes, o tetrarca, e Saulo. 2 Enquanto eles ministravam perante o Senhor e jejuavam, disse-lhes *At 8.29;At 13.4o Espírito Santo: Separai-me a Barnabé e a Saulo *cp.At 9.15para a obra a que os tenho chamado. 3 Então, depois que jejuaram, *At 1.24oraram, e *At 6.6lhes impuseram as mãos, *cp.At 14.26;At 13.4os despediram.

Elimas, o mago

4 Eles, pois, *At 13.2s.enviados pelo Espírito Santo, desceram a Selêucia, e dali navegaram para *At 4.36Chipre, 5 e, chegados a Salamina, anunciavam a palavra de Deus nas *At 9.20;At 13.14sinagogas dos judeus; e também tinham *At 12.12João como ajudante. 6 Havendo atravessado toda a ilha até Pafos, acharam um judeu chamado Barjesus, *cp.At 8.9mago, *Mt 7.15falso profeta, 7 que estava com *At 13.8,12;At 18.12;19.38o procônsul Sérgio Paulo, varão sensato. Este, tendo chamado a Barnabé e a Saulo, mostrou desejo de ouvir a palavra de Deus. 8 Mas Elimas, o mago (porque assim se interpreta o seu nome), opunha-se-lhes, procurando desviar *At 6.7da fé o procônsul. 9 Mas Saulo, também chamado Paulo, *At 4.8; vd.2.4cheio do Espírito de Deus, fixando nele os olhos, 10 disse: Ó *Mt 13.38; cp.Jo 8.44filho do Diabo, cheio de todo o engano e de toda a malícia, inimigo de toda a justiça, não cessarás tu de perverter *Os 14.9; cp.2Pe 2.15os caminhos retos do Senhor? 11 Agora, eis *Êx 9.3;1Sm 5.6s.;Sl 32.4; cp.Jó 19.21;Hb 10.31a mão do Senhor sobre ti, e ficarás cego, não vendo o sol por algum tempo. No mesmo instante, caiu sobre ele uma névoa e trevas, e, andando à roda, procurava quem o guiasse pela mão. 12 Então, o procônsul, vendo o que havia acontecido, creu, maravilhando-se *cp.At 13.49;At 8.25;15.35s.;19.10,20da doutrina do Senhor.

João volta a Jerusalém

13 Tendo Paulo e seus companheiros navegado de *At 13.6Pafos, foram a *At 14.25Perge na *At 2.10;14.24;15.38;27.5Panfília; João, porém, apartando-se deles, voltou a Jerusalém. 14 Mas eles, passando de Perge, foram a *At 14.19,21;2Tm 3.11Antioquia da *At 14.24Pisídia e, entrando na *At 9.20;At 13.5sinagoga *At 13.42,44;At 16.13;18.4; cp.17.2no dia de sábado, sentaram-se. 15 Depois da *At 15.21; cp.2Co 3.14s.leitura da lei e *At 13.27dos profetas, *Mc 5.22os chefes da sinagoga mandaram-lhes dizer: Irmãos, se tendes alguma palavra de exortação ao povo, dizei-a. 16 Paulo, levantando-se e *At 12.17acenando com a mão, disse:

O discurso de Paulo em Antioquia

Israelitas *cp.At 10.2;At 13.26e vós que temeis a Deus, ouvi: 17 O Deus deste povo de Israel *Dt 7.6-8;Êx 6.1,6;13.14,16;At 7.17ss.escolheu nossos pais, e exaltou a este povo no tempo em que habitou a terra do Egito, donde os tirou com braço excelso, 18 e suportou-lhes os maus costumes *Dt 1.31;Dt 9.7no deserto por espaço de quase *At 7.36quarenta anos; 19 *At 7.45e, havendo destruído *Dt 7.1sete nações na terra de Canaã, *Js 19.51;Sl 78.55deu-lhes esta terra por herança *cp.Jz 11.26;1Rs 6.1durante cerca de quatrocentos e cinquenta anos. 20 Depois disso, *Jz 2.16deu-lhes juízes, até *At 3.24o profeta Samuel. 21 Em seguida, eles *1Sm 8.5pediram rei, e Deus por quarenta anos lhes deu a *1Sm 10.1;9.1s.Saul, filho de Quis, da tribo de Benjamim; 22 e, *1Sm 15.23,26,28;16.1,13tendo deposto a este, elevou-lhes Davi como rei, ao qual também, dando testemunho, disse: *cp.At 7.46;1Sm 13.14;Sl 89.20Achei a Davi, filho de Jessé, homem segundo o meu coração, e ele fará todas as minhas vontades. 23 *Mt 1.1Da descendência deste, *cp.At 13.32s.conforme a promessa, trouxe Deus a Israel um *Lc 2.11;Jo 4.42Salvador, que é Jesus, 24 havendo *Mc 1.1-4; cp.At 1.22;19.4João primeiro pregado, antes da vinda dele, o batismo de arrependimento a todo o povo de Israel. 25 Quando João *At 20.24completava a sua carreira, *Jo 1.20,27; cp.Mt 3.11;Mc 1.7;Lc 3.16dizia: Eu não sou o que vós supondes; mas após mim vem aquele de cujos pés não sou digno de desatar as sandálias. 26 Irmãos, descendência de Abraão, e os que entre vós temem a Deus, a nós foi enviada a palavra *At 28.28; cp.5.20;4.12;At 13.46;Jo 6.68dessa salvação. 27 Pois os que habitavam em Jerusalém e os *Lc 23.13seus magistrados, *At 3.17não conhecendo a Jesus nem os ensinos *Lc 24.27dos profetas que *At 13.15se leem cada sábado, condenando-o, cumpriram as profecias; 28 e, se bem que não achassem causa alguma de morte, *At 3.14pediram a Pilatos que o fizesse morrer. 29 Quando tinham *cp.At 26.22cumprido tudo o que dele estava escrito, *cp.Lc 23.53tirando-o do *At 5.30madeiro, puseram-no em um túmulo. 30 Mas Deus *At 13.33-34,37;At 2.24o ressuscitou dentre os mortos; 31 e ele foi visto muitos dias por aqueles que com ele subiram da *At 1.11Galileia a Jerusalém, os quais agora são *Lc 24.48as suas testemunhas para com o povo. 32 *At 5.42;14.15Nós vos anunciamos as boas-novas *At 26.6; cp.At 13.23;Rm 1.2;4.13;9.4da promessa feita a nossos pais, 33 como Deus a cumpriu plenamente a nossos filhos, suscitando a Jesus, como também está escrito no Salmo segundo: *Sl 2.7Tu és meu Filho, eu, hoje, te gerei. 34 Que o ressuscitou dentre os mortos para nunca mais tornar à corrupção, ele o disse desta maneira: *Is 55.3Dar-vos-ei as santas e firmes coisas prometidas a Davi. 35 Por isso, também diz em outro Salmo: *At 2.27;Sl 16.10Não permitirás que o teu Santo experimente corrupção. 36 Na verdade, tendo *At 2.29Davi no seu tempo servido ao *cp.At 13.22;20.27conselho de Deus, *At 8.1;1Rs 2.10adormeceu e foi reunido a seus pais e experimentou corrupção; 37 porém aquele que Deus *At 13.33-34;At 2.24ressuscitou dentre os mortos não experimentou corrupção. 38 Seja-vos, pois, notório, irmãos, que *Lc 24.47; cp.At 2.38por este se vos anuncia remissão de pecados; 39 e de tudo aquilo de que não pudestes ser justificados pela Lei de Moisés, por este *Rm 3.28;10.4;At 10.43é justificado todo o que crê. 40 Guardai-vos, pois, de que não venha sobre vós o que foi dito *Hc 1.5;Jo 6.45; cp.At 7.42;Lc 24.44nos profetas:

41 Vede, ó desprezadores, maravilhai-vos e desaparecei,

porque eu faço uma obra nos vossos dias,

obra que de modo algum crereis, ainda que alguém vo-la refira.

Rogados a pregar no próximo sábado

42 Ao saírem eles, rogaram-lhes que no *At 13.14 próximo sábado se lhes repetissem essas palavras. 43 Despedida a sinagoga, muitos judeus e *Mt 23.15prosélitos *At 13.50;At 17.4,17; cp.16.14;18.7devotos seguiram a Paulo e Barnabé, e estes, falando-lhes, persuadiram-nos a perseverar *At 11.23na graça de Deus.

Paulo e Barnabé vão para os gentios

44 No *At 13.14sábado seguinte, reuniu-se quase a cidade toda para ouvir a palavra de Deus. 45 Mas *At 13.50;At 14.2,4,5,19;1Ts 2.16os judeus, vendo a multidão, encheram-se de inveja e, blasfemando, contradiziam o que Paulo falava. 46 Paulo e Barnabé, falando ousadamente, disseram: Era a vós que se devia *At 3.26; cp.At 13.5,14;At 9.20falar primeiramente a palavra de Deus; mas, visto que a rejeitais e vos julgais indignos da vida eterna, eis que nos *At 18.6;22.21;26.20;28.28; cp.19.9;9.15viramos para os gentios. 47 Pois assim no-lo ordenou o Senhor:

*Lc 2.32;Is 49.6Eu te tenho posto para luz dos gentios,

a fim de que sejas para salvação até os confins da terra.

48 Os gentios, ouvindo isso, regozijavam-se e glorificavam *cp.At 13.12a palavra do Senhor, e creram todos os que estavam *Rm 8.28ss.;Ef 1.4-5,11destinados para a vida eterna. 49 E divulgava-se a palavra do Senhor por toda aquela região. 50 Mas *At 13.45;At 14.2,4,5,19;1Ts 2.16os judeus instigaram *At 13.43;At 17.4,17; cp.16.14;18.7as mulheres devotas de *Mc 15.43alta posição e os principais da cidade, e excitaram uma perseguição contra Paulo e Barnabé, e expulsaram-nos do seu território. 51 *Mt 10.14; cp.At 18.6Mas, havendo estes sacudido contra aqueles o pó de seus pés, foram a *At 14.1,19,21;16.2;2Tm 3.11Icônio, 52 e os discípulos estavam *cp.At 2.4cheios de gozo e do Espírito Santo.

1 Byli pak v církvi, kteráž byla v Antiochii, proroci a učitelé, jako Barnabáš a Šimon, kterýž měl příjmí Èerný, a Lucius Cyrenenský, a Manahen, kterýž byl spolu vychován s Herodesem tetrarchou, a Saul. 2 A když oni služby Páně konali a postili se, dí jim Duch svatý: Oddělte mi Barnabáše a Saule k dílu, k kterémuž jsem jich povolal. 3 Tedy postíce se, a modlíce se, a vzkládajíce na ně ruce, propustili je. 4 A oni posláni jsouce od Ducha svatého, přišli do Seleucie, a odtud plavili se do Cypru. 5 A přišedše do Salaminy, kázali slovo Boží v školách Židovských; a měli s sebou i Jana k službě. 6 A když zchodili ten ostrov až do Páfu, nalezli tu jakéhos čarodějníka, falešného proroka Žida, jemuž jméno bylo Barjezus, 7 Kterýž byl u znamenitého vladaře Sergia Pavla, muže opatrného. Ten povolav Barnabáše a Saule, žádal od nich slyšeti slovo Boží. 8 Ale protivil se jim Elymas, totiž čarodějník ten, (nebo se tak vykládá jméno jeho,) usiluje odvrátiti vladaře od víry. 9 Tedy Saul, kterýž slove i Pavel, naplněn jsa Duchem svatým, pilně pohleděv na něj, 10 Řekl: Ó plný vší lsti a vší nešlechetnosti, synu ďáblův, a nepříteli vší spravedlnosti, což nepřestaneš převraceti cest Páně přímých? 11 A aj, nyní ruka Páně nad tebou, a budeš slepý, nevida slunce až do času. A pojednou připadla na něj mrákota a tma, a jda vůkol, hledal, kdo by ho za ruku vedl. 12 Tehdy vladař uzřev, co se stalo, uvěřil, divě se učení Páně. 13 A pustivše se od Páfu Pavel a ti, kteříž s ním byli, přišli do města Pergen v krajině Pamfylii. Jan pak odšed od nich, vrátil se do Jeruzaléma. 14 Oni pak šedše z Pergen, přišli do Antiochie Pisidické, a všedše do školy v den sobotní, posadili se. 15 A když bylo po čtení Zákona a Proroků, poslali k nim knížata školy té řkouce: Muži bratří, máte-li úmysl jaké napomenutí učiniti k lidu, mluvte. 16 Tedy Pavel povstav a rukou, aby mlčeli, pokynuv, řekl: Muži Izraelští, a kteříž se bojíte Boha, slyšte. 17 Bůh lidu tohoto Izraelského vyvolil otce naše a lidu povýšil, když byl pohostinu v zemi Egyptské, a v rameni vztaženém vyvedl je z ní. 18 A za čas čtyřidceti let snášel jejich obyčeje na poušti. 19 A zahladiv sedm národů v zemi Kanán, rozdělil losem mezi ně zemi jejich. 20 A potom, téměř za čtyři sta a padesáte let, dával jim soudce až do Samuele proroka. 21 A vtom žádali za krále, i dal jim Bůh Saule, syna Cis, muže z pokolení Beniaminova, za čtyřidceti let. 22 A když toho zavrhl, vzbudil jim Davida krále, kterémužto svědectví dávaje, řekl: Nalezl jsem Davida, syna Jesse, muže podle srdce svého, kterýž bude činiti všecku vůli mou. 23 Z jehožto semene Bůh podle zaslíbení vzbudil lidu Izraelskému Spasitele Ježíše, 24 Před jehožto příštím kázal Jan křest pokání všemu lidu Izraelskému. 25 A když Jan dokonával běh svůj, pravil: Kteréhož se mne domníváte býti, nejsem já ten, ale aj, přijdeť po mně tak důstojný, ješto já nejsem hoden rozvázati obuvi noh jeho. 26 Muži bratří, synové rodu Abrahamova, a kteříž mezi vámi jsou bojící se Boha, vám slovo spasení tohoto posláno jest. 27 Nebo ti, kteříž přebývají v Jeruzalémě, a knížata jejich, toho Ježíše neznajíce, odsoudili, a tak hlasy Prorocké, kteříž se na každou sobotu čtou, naplnili. 28 A nižádné viny hodné smrti na něm nenalezše, aby zamordován byl, Piláta prosili. 29 A když dokonali všecko, což o něm psáno bylo, složen jsa s dřeva, do hrobu jest položen. 30 Bůh pak vzkřísil jej z mrtvých. 31 Kterýžto vidín jest po mnohé dni od těch, jenž spolu s ním byli přišli z Galilee do Jeruzaléma, kteřížto jsou svědkové jeho k lidu. 32 A my vám zvěstujeme to zaslíbení, které se stalo otcům, že jest je již Bůh naplnil nám synům jejich, vzkřísiv Ježíše; 33 Jakož i v druhém Žalmu napsáno jest: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe. 34 A že jej z mrtvých vzkřísil, aby se již více nenavracoval v porušení, takto o tom řekl: Dám vám svaté věci Davidovy věrné. 35 Protož i v jiném Žalmu dí: Nedáš svatému svému viděti porušení. 36 David zajisté za svého věku poslouživ vůli Boží, usnul, a přiložen jest k otcům svým, a viděl porušení, 37 Ale ten, kteréhož Bůh vzkřísil, neviděl porušení. 38 Protož známo vám buď, muži bratří, že skrze toho zvěstuje se vám odpuštění hříchů, 39 A to ode všech, od kterýchž jste nemohli skrze Zákon Mojžíšův ospravedlněni býti, skrze tohoto každý, kdož věří, bývá ospravedlněn. 40 Protož vizte, ať na vás nepřijde to, což jest v Prorocích povědíno: 41 Vizte potupníci, a podivte se, a na nic přijďte; nebo já dílo dělám za dnů vašich, dílo to, o kterémž vy neuvěříte, kdyby je vám kdo vypravoval. 42 A když vycházeli ze školy Židovské, prosili jich pohané, aby jim v druhou sobotu mluvili táž slova. 43 A když bylo rozpuštěno shromáždění, šlo mnoho Židů a nábožných lidí znovu na víru obrácených za Pavlem a Barnabášem, kteřížto promlouvajíce k nim, radili jim, aby trvali v milosti Boží. 44 V druhou pak sobotu téměř všecko město sešlo se k slyšení slova Božího. 45 A Židé vidouce zástupy, naplněni jsou závistí, a odporovali tomu, co bylo praveno od Pavla, protivíce a rouhajíce se. 46 Tedy svobodně Pavel a Barnabáš řekli: Vámť jest mělo nejprv mluveno býti slovo Boží, ale poněvadž je zamítáte, a za nehodné sebe soudíte věčného života, aj, obracíme se ku pohanům. 47 Neboť jest nám tak přikázal Pán, řka: Položil jsem tebe světlo pohanům, tak abys ty byl spasení až do končin země. 48 A slyšíce to pohané, zradovali se a velebili slovo Páně; a uvěřili všickni, což jich koli bylo předzřízeno k životu věčnému. 49 I rozhlašovalo se slovo Páně po vší krajině. 50 Tedy Židé zbouřili ženy nábožné a poctivé a přední měšťany, a vzbudili protivenství proti Pavlovi a Barnabášovi, i vyhnali je z končin svých. 51 A oni vyrazivše prach z noh svých na ně, přišli do Ikonie. 52 Učedlníci pak naplněni byli radostí a Duchem svatým.