Atos 4

Pedro e João presos

1 Enquanto Pedro e João falavam ao povo, *Lc 20.1;At 6.12sobrevieram-lhes *Lc 22.4os sacerdotes, o capitão do templo e *Mt 3.7os saduceus, 2 enfadados por ensinarem eles o povo e anunciarem *cp.At 17.18;3.15em Jesus a ressurreição dentre os mortos; 3 deitaram mão neles e *At 5.18os detiveram até o dia seguinte, pois já tinha chegado a tarde. 4 Muitos, porém, dos que ouviram a palavra creram; e elevou-se *cp.At 2.41o número dos homens a quase cinco mil.

Pedro e João perante o Sinédrio

5 No dia seguinte, reuniram-se em Jerusalém as *Lc 23.13;At 4.8autoridades, os anciãos, os escribas, 6 *Lc 3.2Anás, que era o sumo sacerdote, *Mt 26.3Caifás, João, Alexandre e todos os que eram da linhagem do sumo sacerdote; 7 e, pondo-os no meio deles, perguntavam: Com que poder ou em que nome fizestes vós isso? 8 Então, Pedro, *At 13.9; vd.2.4cheio do Espírito Santo, lhes disse: *Lc 23.13;At 4.5Autoridades do povo e anciãos, 9 se nós hoje somos inquiridos sobre *At 3.7s.o benefício feito a um enfermo, como foi ele curado, 10 seja notório a todos vós e a todo o povo de Israel que em *At 3.6; cp.2.22o nome de Jesus Cristo, o Nazareno, a quem vós crucificastes e a quem *At 2.24Deus ressuscitou dentre os mortos, nesse nome está este enfermo aqui são diante de vós. 11 *Mt 21.42;Sl 118.22Ele é a pedra *Mc 9.12desprezada por vós, edificadores, a qual foi posta como a pedra angular. 12 *cp.1Tm 2.5;Mt 1.21;At 10.43Não há salvação em nenhum outro; porque abaixo do céu não há outro nome dado entre os homens, em que devamos ser salvos.

Pedro e João soltos

13 Ao verem *At 4.31a intrepidez de *Lc 22.8;At 4.19Pedro e João e tendo notado que eram iletrados e indoutos, maravilhavam-se; *cp.Jo 7.15e reconheciam que haviam eles estado com Jesus; 14 e, vendo com eles o homem que fora curado, nada tinham que dizer em contrário. 15 Mandaram-nos sair do *Mt 5.22Sinédrio e consultavam entre si, 16 dizendo: *cp.Jo 11.47Que faremos a estes homens? Pois, na verdade, é manifesto a todos os que habitam em Jerusalém que um *At 3.7-10milagre notório foi por eles feito, e não o podemos negar; 17 mas, para que não se divulgue mais entre o povo, ameacemo-los que, de ora em diante, não falem *cp.Jo 15.21nesse nome a homem algum. 18 Chamando-os, *cp.At 5.28s.ordenaram-lhes que absolutamente não falassem, nem ensinassem em o nome de Jesus. 19 Mas *At 4.13Pedro e João responderam-lhes: Se é justo diante de Deus ouvir-vos a vós antes do que a Deus, julgai-o vós, 20 pois *cp.1Co 9.16nós não podemos deixar de falar das coisas que vimos e ouvimos. 21 Depois de os ameaçarem ainda mais, soltaram-nos, não achando motivo para os castigar *At 5.26por causa do povo, porque todos *Mt 9.8glorificavam a Deus pelo que acontecera. 22 Ora, tinha mais de quarenta anos o homem em que se operara essa cura milagrosa.

A igreja em oração

23 Depois de soltos, foram aos seus e relataram tudo quanto lhes haviam dito os principais sacerdotes e os anciãos. 24 Eles, ouvindo isso, levantaram unanimemente a voz a Deus e disseram: Senhor, tu que fizeste o céu, a terra, o mar e tudo o que neles há; 25 tu que, *cp.At 1.16;Sl 2.1-2pelo Espírito Santo, por boca de nosso pai Davi, teu servo, disseste:

Por que se enfureceram os gentios,

e os povos imaginaram coisas vãs?

26 Levantaram-se os reis da terra,

e as autoridades ajuntaram-se à uma

contra o Senhor e contra o seu *cp.Dn 9.24s.;Lc 4.18;At 10.38;Hb 1.9Ungido;

27 pois verdadeiramente se ajuntaram nesta cidade contra o teu Santo *At 4.30;At 3.13Servo Jesus, ao qual ungiste, não só *Mt 14.1Herodes, mas também *Lc 23.12;Mt 27.2Pôncio Pilatos, com *Mt 20.19os gentios e com o povo de Israel, 28 para fazerem tudo o que a tua mão e o *At 2.23teu conselho predeterminaram que se fizesse. 29 Agora, Senhor, olha para as suas ameaças e concede aos teus servos que, com *Fp 1.14toda a liberdade, *At 4.13,31; cp.At 14.3falem a tua palavra, 30 enquanto tu estendes a mão para curar e para que se façam *Jo 4.48milagres e prodígios pelo nome de teu Santo Servo Jesus. 31 Tendo eles orado, *cp.At 2.1tremeu o lugar onde estavam reunidos; todos ficaram *At 2.4cheios do Espírito Santo e falavam com liberdade a palavra de Deus.

A comunidade cristã

32 Da comunidade dos que creram o coração era um, e a alma, uma, e nenhum deles dizia que coisa alguma das que possuía era sua própria, mas tudo *At 2.44entre eles era comum. 33 Com *At 1.8grande poder, os apóstolos davam o seu *cp.Lc 24.48testemunho da ressurreição do Senhor Jesus, e em todos eles havia abundante graça. 34 Pois nenhum necessitado havia entre eles, porque todos os que possuíam terras ou casas, *cp.Mt 19.21;At 2.45vendendo-as, traziam o preço do que vendiam 35 *At 4.37;At 5.2e depositavam-no aos pés dos apóstolos; *cp.At 6.1;2.45e repartia-se a cada um conforme a sua necessidade.

A oferta de Barnabé

36 José, a quem os apóstolos deram o sobrenome de *At 9.27;11.22,30;12.25; 13—15;1Co 9.6;Gl 2.1,9,13;Cl 4.10Barnabé (que quer dizer filho de *At 13.15;1Co 14.3;1Ts 2.3; cp.At 2.40;11.23exortação*ou, consolação.), levita, natural de *cp.At 11.19s.;13.4;15.39;21.3,16;27.4Chipre, 37 como tivesse um campo, vendeu-o, trouxe o preço e *At 4.35;At 5.2depositou-o aos pés dos apóstolos.

1 A když oni mluvili k lidu, přišli kněží a úředník chrámu a saduceové, 2 Těžce to nesouce, že lid učili a zvěstovali ve jménu Ježíše vzkříšení z mrtvých. 3 I vztáhli na ně ruce a vsadili je do žaláře až do jitra, neb již byl večer. 4 Mnozí pak z těch, kteříž slyšeli slovo Boží, uvěřili. I učiněn jest počet mužů okolo pěti tisíců. 5 Stalo se pak nazejtří, sešli se knížata jejich, a starší, a zákoníci v Jeruzalémě, 6 A Annáš nejvyšší kněz, a Kaifáš, a Jan, a Alexander, a kteřížkoli byli z pokolení nejvyššího kněze. 7 I postavivše je mezi sebou, otázali se jich: Jakou mocí aneb v kterém jménu učinili jste to vy? 8 Tedy Petr, jsa pln Ducha svatého, řekl jim: Knížata lidu a starší Izraelští, 9 Poněvadž my dnes k soudu jsme přivedeni pro dobrodiní člověku nemocnému učiněné, kterak by on zdráv učiněn byl: 10 Známo buď všechněm vám i všemu lidu Izraelskému, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kteréhož jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho jméno tento stojí před vámi zdravý. 11 Toť jest ten kámen za nic položený od vás dělníků, kterýž učiněn jest v hlavu úhelní. 12 A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti. 13 I vidouce takovou udatnost a smělost v mluvení Petrovu a Janovu, a shledavše, že jsou lidé neučení a prostí, divili se, a poznali je, že s Ježíšem bývali. 14 Èlověka také toho vidouce, an stojí s nimi, kterýž byl uzdraven, neměli co mluviti proti nim. 15 I rozkázavše jim vystoupiti z rady, rozmlouvali vespolek, 16 Řkouce: Co učiníme lidem těmto? Nebo že jest zjevný zázrak stal se skrze ně, všem přebývajícím v Jeruzalémě známé jest, aniž můžeme toho zapříti. 17 Ale aby se to více nerozhlašovalo v lidu, s pohrůžkou přikažme jim, aby více v tom jménu žádnému z lidí nemluvili. 18 I povolavše jich, přikázali jim, aby nikoli nemluvili, ani učili ve jménu Ježíšovu. 19 Tedy Petr a Jan odpovídajíce, řekli jim: Jest-li to spravedlivé před obličejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte. 20 Nebť nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli. 21 A oni pohrozivše jim, propustili je, nenalezše na nich příčiny trestání, pro lid; nebo všickni velebili Boha z toho, co se bylo stalo. 22 Byl zajisté v letech více než ve čtyřidcíti člověk ten, při kterémž se byl stal zázrak ten uzdravení. 23 A jsouce propuštěni, přišli k svým a pověděli jim, co k nim přední kněží a starší mluvili. 24 Kteříž uslyševše to, jednomyslně pozdvihli hlasu k Bohu a řekli: Hospodine, ty jsi Bůh, kterýž jsi učinil nebe i zemi, i moře i všecko, což v nich jest, 25 Kterýž jsi skrze ústa Davida, služebníka svého, řekl: Proč jsou se bouřili národové a lidé myslili marné věci? 26 Postavili se králové zemští, a knížata sešla se vespolek proti Pánu a proti Pomazanému jeho. 27 Právěť jsou se jistě sešli proti svatému Synu tvému Ježíšovi, kteréhož jsi pomazal, Herodes a Pontský Pilát, s pohany a lidem Izraelským, 28 Aby učinili to, což ruka tvá a rada tvá předuložila, aby se stalo. 29 A nyní, Pane, pohlediž na pohrůžky jejich a dejž služebníkům svým mluviti slovo tvé svobodně a směle, 30 Vztahuje ruku svou k uzdravování a k činění divů a zázraků, skrze jméno svatého Syna tvého Ježíše. 31 A když se oni modlili, zatřáslo se to místo, na kterémž byli shromážděni, a naplněni jsou všickni Duchem svatým, a mluvili slovo Boží směle a svobodně. 32 Toho pak množství věřících bylo jedno srdce a jedna duše. Aniž kdo co z těch věcí, kteréž měl, svým vlastním býti pravil, ale měli všecky věci obecné. 33 A mocí velikou vydávali apoštolé svědectví o vzkříšení Pána Ježíše, a milost veliká přítomná byla všechněm jim. 34 A žádný mezi nimi nebyl nuzný; nebo kteřížkoli měli pole nebo domy, prodávajíce, přinášeli peníze, za kteréž prodávali, 35 A kladli před nohy apoštolské. I rozdělováno bylo jednomu každému, jakž komu potřebí bylo. 36 Jozes pak, kterýž příjmí měl od apoštolů Barnabáš, (což se vykládá syn utěšení,) z pokolení Levítského, z Cypru rodem, 37 Měv pole, prodal je, a přinesl peníze, a položil k nohám apoštolským.