2 Samuel 15

A rebelião de Absalão e a fuga de Davi

1 Depois disso, *1Rs 1.5Absalão adquiriu para si um carro, e cavalos, e cinquenta homens que corressem adiante dele. 2 Levantando-se Absalão cedo, *2Sm 19.8;Rt 4.1parava à entrada da porta; e a todo o homem que tinha uma demanda que devia ser submetida ao rei para julgamento, chamava-o a si e lhe dizia: De que cidade és tu? Ele respondia: De tal tribo de Israel é teu servo. 3 Então, Absalão lhe dizia: As tuas alegações são boas e retas, porém não há da parte do rei quem te ouça. 4 Acrescentava Absalão: *Jz 9.1-5,29Quem me dera ser constituído juiz na terra, para que viesse ter comigo todo homem que tem uma demanda ou um caso, e eu lhe faria justiça! 5 Quando se chegava alguém para lhe fazer uma reverência, estendia ele a mão e, pegando nele, *2Sm 14.33;20.9o beijava. 6 Dessa maneira, fazia Absalão a todo o Israel que vinha ao rei para julgamento; assim, furtou Absalão o coração dos homens de Israel.

7 Ao fim de quarenta anos, disse Absalão ao rei: Permite que eu vá a *2Sm 3.2-3Hebrom cumprir o voto que fiz a Jeová. 8 Porque, morando em Gesur, na Síria, *2Sm 13.37-38fez o teu servo um voto, dizendo: *Gn 28.20-21Se Jeová, na verdade, me fizer voltar para Jerusalém, servirei a Jeová. 9 Disse-lhe o rei: Vai-te em paz. Levantou-se e foi a Hebrom. 10 Enviou, porém, Absalão a todas as tribos de Israel emissários que dissessem: Logo que ouvirdes o som da trombeta, direis: *1Rs 1.34;2Rs 9.13Absalão reina em Hebrom. 11 De Jerusalém foram com Absalão duzentos homens, *1Sm 9.13que haviam sido convidados, mas *1Sm 22.15o fizeram inocentemente, pois nada sabiam. 12 Então, Absalão, enquanto fazia os sacrifícios, mandou chamar a *2Sm 15.31Aitofel, gilonita, conselheiro de Davi, de *Js 15.51Giló, sua cidade. A conspiração tornava-se poderosa, *Sl 3.1e o povo do partido de Absalão ia crescendo em número.

13 Veio um mensageiro a Davi, dizendo: *2Sm 15.6;Jz 9.3O coração dos homens de Israel vai após Absalão. 14 Davi disse a todos os seus servos que se achavam com ele em Jerusalém: *2Sm 12.11;Sl 3, títuloLevantai-vos, e fujamos, porque de outra forma nenhum de nós poderá escapar das mãos de Absalão. Apressai-vos a sair, não suceda que ele nos apanhe de súbito, lance sobre nós a ruína e fira a cidade ao fio da espada. 15 Responderam ao rei os seus servos: Eis aqui os teus servos para tudo o que determinar o rei, nosso senhor. 16 Saiu o rei, e todos os de sua casa o seguiram. *2Sm 16.21-22Deixou, porém, o rei dez concubinas para guardarem a casa. 17 Saiu o rei e todo o povo que o seguiu, e fizeram alto em Bete-Meraque. 18 Todos os seus servos iam ao lado dele; *2Sm 8.18todos os quereteus, e todos os peleteus, e todos os giteus, *1Sm 23.13;25.13;30.1,9seiscentos homens que o seguiram de Gate, passaram adiante do rei.

19 Disse o rei a *2Sm 18.2Itai, giteu: Por que vens tu também conosco? Volta e fica-te com o rei, porque és estrangeiro e exilado; torna ao teu lugar. 20 Ontem vieste, e te levarei eu hoje conosco a vaguear? *1Sm 23.13Pois eu vou para onde possa ir; volta e faze voltar a teus irmãos. *2Sm 2.6A misericórdia e a fidelidade sejam contigo. 21 Itai respondeu ao rei: *Rt 1.16-17Pela vida de Jeová e pela vida do rei, meu senhor, no lugar em que estiver o rei, meu senhor, seja para a morte, seja para a vida, lá estará o teu servo! 22 Davi disse a Itai: Vai e passa adiante. Passou Itai, e todos os seus homens, e todos os pequeninos que estavam com ele. 23 Toda a terra chorava em alta voz, e todo o povo passava; também o rei passou a *1Rs 15.13;2Cr 29.16torrente de Cedrom, e todo o povo passou em direção *2Sm 15.28;16.2ao caminho do deserto.

Zadoque, Abiatar e Husai voltam para Jerusalém

24 Veio também *2Sm 8.17;20.25Zadoque, e com ele todos os levitas *Nm 4.15;1Sm 4.4-5que levavam a arca da Aliança de Deus; e assentaram a arca de Deus *1Sm 22.20(E subiu Abiatar.), até que todo o povo acabou de passar da cidade. 25 Disse o rei a Zadoque: Leva a arca de Deus para a cidade. Se eu achar graça aos olhos de Jeová, *Sl 43.3ele me fará voltar e me mostrará tanto a arca como *Êx 15.13;Jr 25.30a sua habitação. 26 Se ele, porém, disser: *2Sm 22.20;Nm 14.8Não tenho prazer em ti, eis-me aqui, *1Sm 3.18faça a mim o que bem lhe parecer. 27 Acrescentou o rei ao sacerdote Zadoque: Não és tu *1Sm 9.6-9vidente? Volta para a cidade em paz, e convosco vossos *2Sm 17.17dois filhos, Aimaás, teu filho, e Jônatas, filho de Abiatar. 28 Olhai que eu me demorarei *2Sm 17.16;Js 5.10aos vaus do deserto, até que tenha informações da vossa parte. 29 Zadoque e Abiatar levaram a arca de Deus para Jerusalém e lá ficaram.

30 Davi, subindo pela encosta do monte das Oliveiras, ia chorando; tinha *Et 6.12;Ez 24.17,23a cabeça coberta e caminhava *Is 20.2-4descalço. Todo o povo que ia com ele, coberta a cabeça, subia chorando. 31 Foi dito a Davi: *2Sm 15.12Aitofel está entre os que entraram na conspiração de Absalão. Disse Davi: Peço-te, Jeová, *2Sm 16.23;17.14,23que tornes o conselho de Aitofel em loucura. 32 Quando Davi ia chegando ao cume do outeiro, onde se costuma adorar a Deus, veio-lhe ao encontro Husai, *Js 16.2arquita, rasgados os vestidos e a cabeça coberta de terra. 33 Disse-lhe Davi: Se fores comigo, *2Sm 19.35ser-me-ás pesado; 34 porém, se voltares para a cidade e *2Sm 16.19disseres a Absalão: Eu serei, ó rei, teu servo; como tenho sido no passado servo de teu pai, assim, agora, serei teu servo, então, poderás frustrar para mim o conselho de Aitofel. 35 Tens ali contigo os sacerdotes Zadoque e Abiatar; portanto, *2Sm 17.15-16tudo o que ouvires da casa do rei lhes dirás. 36 Estão ali com eles *2Sm 15.27seus dois filhos, Aimaás, filho de Zadoque, e Jônatas, filho de Abiatar; *2Sm 17.17por eles me avisareis de tudo o que ouvirdes. 37 Veio Husai, *2Sm 16.16;1Cr 27.33amigo de Davi, à cidade, *2Sm 16.15e Absalão entrou em Jerusalém.

1 I stalo se potom, že sobě najednal Absolon vozů a koní a padesáte mužů, kteříž by běhali před ním. 2 A vstávaje ráno Absolon, stával u cesty při bráně, a každého muže, kterýž, maje při, šel k králi pro rozsouzení, povolával Absolon, říkaje: Z kterého jsi ty města? A když mu odpověděl: Z toho a z toho pokolení Izraelského jest služebník tvůj, 3 Řekl jemu Absolon: Hle, tvá pře výborná jest a pravá, ale kdo by tě vyslyšel, není žádného u krále. 4 Říkal také Absolon: Ó kdyby mne kdo ustanovil soudcím v zemi této, aby ke mně chodil každý, kdož by měl nesnáz a při, a dopomáhal bych jemu k spravedlnosti. 5 Ano i když někdo přicházel, klaněje se jemu, vztáhl ruku svou, a uchopě ho, políbil jej. 6 Èiníval pak Absolon tím způsobem všemu Izraelovi, kterýž pro rozsudek přicházel k králi; a tak obracel k sobě Absolon srdce mužů Izraelských. 7 Stalo se také po čtyřidcíti letech, že řekl Absolon k králi: Nechť jdu, prosím, a splním slib svůj v Hebronu, který jsem učinil Hospodinu. 8 Nebo byl učinil slib služebník tvůj, když jsem bydlil v Gessur v Syrii, řka: Jestliže mne zase kdy přivede Hospodin do Jeruzaléma, tedy službu jemu učiním. 9 Jemuž řekl král: Jdi u pokoji. Kterýžto vstav, odšel do Hebronu. 10 I poslal Absolon špehéře do všech pokolení Izraelských, aby řekli: Když uslyšíte zvuk trouby, rcete: Kralujeť Absolon v Hebronu. 11 S Absolonem pak šlo dvě stě mužů z Jeruzaléma pozvaných, ale šli v upřímnosti své, aniž co o tom věděli. 12 Poslal také Absolon pro Achitofele Gilonského, rádce Davidova, aby přišel z města svého Gilo, když měl obětovati oběti. I stalo se spiknutí veliké, nebo lidu ustavičně přibývalo Absolonovi. 13 V tom přišel posel k Davidovi, řka: Srdce Izraelských obrátilo se po Absolonovi. 14 Tedy řekl David všechněm služebníkům svým, kteříž byli s ním v Jeruzalémě: Vstaňte a utecme, sic jinak nemohli bychom ujíti tváři Absolonovy. Pospěšte, ať odejdeme, aby se neuspíšil, a nezastihl nás, a neuvalil na nás zlého a nepohubil města ostrostí meče. 15 I řekli služebníci královští králi: Což by koli zvolil pán náš král, teď jsme služebníci tvoji. 16 A tak vyšel král se vší svou čeledí pěšky; toliko zanechal král desíti ženin, aby doma hlídaly. 17 Když pak vyšel král a všecken lid pěšky, postavili se na jednom místě zdaleka. 18 I šli všickni služebníci při něm; též všickni Cheretejští a všickni Peletejští, i všickni Gittejští, šest set mužů, kteříž přišli pěšky z Gát, šli před králem. 19 Tedy řekl král k Ittai Gittejskému: Proč ty také jdeš s námi? Navrať se a zůstaň při králi; nebo cizozemec jsi, kterýž se tudíž zase odbéřeš k místu svému. 20 Nedávnos přišel, a již bych dnes tebou pohnouti měl, abys s námi chodil? Jáť zajisté půjdu, kdež mi se nahodí. Navratiž se a zprovoď zase bratří své, a budiž s tebou milosrdenství a pravda. 21 Odpovídaje pak Ittai králi, řekl: Živť jest Hospodin a živť jest pán můj král, že na kterémkoli místě bude pán můj král, buď mrtev aneb živ, tuť bude i služebník tvůj. 22 I řekl David k Ittai: Podiž a přejdi. I přešel Ittai Gittejský a všickni muži jeho, i všecky dítky, kteréž byly s ním. 23 Tedy plakala všecka země hlasem velikým, i všecken lid přecházející. A tak přešel král potok Cedron; i všecken lid přešel proti cestě vedoucí na poušť. 24 A aj, byl také Sádoch a všickni Levítové s ním, nesouce truhlu smlouvy Boží; i postavili truhlu Boží. Šel pak i Abiatar, a stál, dokudž všecken ten lid nepřešel z města. 25 I řekl král Sádochovi: Dones zase truhlu Boží do města. Jestližeť najdu milost před očima Hospodinovýma, přivedeť mne zase, a ukážeť mi ji i příbytek svůj. 26 Pakliť řekne takto: Nelíbíš mi se, aj, teď jsem, nechť mi učiní, což se mu dobrého vidí. 27 Řekl ještě král Sádochovi knězi: Zdaliž ty nejsi vidoucí? Navratiž se do města u pokoji, Achimaas pak syn tvůj, a Jonata syn Abiatarův, dva synové vaši, budou s vámi. 28 Hle, já pobudu na rovinách pouště, dokudž nepřijde poselství od vás, skrze něž by mi oznámeno bylo. 29 A tak donesl zase Sádoch a Abiatar truhlu Boží do Jeruzaléma, a zůstali tam. 30 Ale David šel vzhůru k vrchu hory Olivetské, vstupuje a pláče, maje přikrytou hlavu svou; šel pak bos. Všecken také lid, kterýž byl s ním, přikryl jeden každý hlavu svou, a šli, ustavičně plačíce. 31 Tedy povědíno Davidovi, že Achitofel jest s těmi, kteříž se spikli s Absolonem. I řekl David: Zruš, prosím, ó Hospodine, radu Achitofelovu. 32 I stalo se, jakž přišel David na vrch hory, aby se tam pomodlil Bohu, aj, potkal se s ním Chusai Architský, maje roztržené roucho své a hlavu prstí posypanou. 33 I řekl jemu David: Půjdeš-li se mnou, budeš mi břemenem. 34 Pakli se navrátíš do města a díš k Absolonovi: Služebníkem tvým budu, ó králi, služebníkem zajisté otce tvého byl jsem již zdávna, již pak budu služebníkem tvým, tedy zrušíš radu Achitofelovu. 35 Však tam budou s tebou Sádoch a Abiatar kněží. Protož cožkoli uslyšíš z domu králova, oznámíš Sádochovi a Abaitarovi kněžím. 36 Aj, tam s nimi jsou dva synové jejich, Achimaas Sádochův a Jonata Abiatarův, po nichž mi vzkážete, což byste koli uslyšeli. 37 Šel tedy Chusai, přítel Davidův do města; Absolon také přijel do Jeruzaléma.