2 Samuel 19

Joabe reprova Davi

1 Foi dito a Joabe: Eis que *2Sm 18.5,14o rei chora e lamenta a Absalão. 2 E a vitória converteu-se em luto, naquele dia, para todo o povo, porque o povo ouviu dizer naquele dia: O rei faz lamentações por seu filho. 3 Entrou o povo, naquele dia, na cidade às furtadelas, como o faz quando foge envergonhado da batalha. 4 O rei, *2Sm 15.30tendo coberto o rosto, clamava em alta voz: *2Sm 18.33Meu filho Absalão! Absalão, filho meu, filho meu! 5 Joabe entrou ao rei, em casa, e disse: Cobriste hoje de confusão o rosto de todos os teus servos que hoje salvaram a tua vida, e a vida de teus filhos e filhas, e a de tuas mulheres e concubinas, 6 amando aos que te aborrecem e aborrecendo aos que te amam. Hoje, declaraste que não se te dá nem de príncipes nem de servos, pois conheço agora que, se Absalão vivesse, e todos nós fôssemos mortos, tu ficarias muito contente. 7 Levanta-te sem demora, sai e fala palavras de conforto aos teus servos. Juro por Jeová que, se não saíres, nem sequer um homem ficará contigo esta noite; e isso será pior do que todos os males que têm vindo sobre ti desde a tua mocidade até agora. 8 O rei levantou-se e *2Sm 15.2;18.24assentou-se à porta; e todo o povo veio apresentar-se perante o rei.

Ora, *2Sm 18.17Israel havia fugido, cada um para a sua tenda. 9 Todo o povo, em todas as tribos de Israel, queixava-se, dizendo: *2Sm 8.1-14O rei livrou-nos da mão dos nossos inimigos, *2Sm 5.20;8.1ele nos salvou das mãos dos filisteus e agora *2Sm 15.14saiu da terra fugindo de Absalão. 10 Absalão, a quem ungimos sobre nós, morreu na batalha. Agora, por que não tratais vós de fazer voltar o rei?

Davi volta para Jerusalém

11 O *2Sm 15.29rei Davi mandou dizer aos sacerdotes Zadoque e Abiatar: Falai aos anciãos de Judá: Por que sois vós os últimos em fazer voltar o rei para a sua casa? Pois já a palavra de todo o Israel é chegada ao rei, no sentido de o trazer para sua casa. 12 Vós sois meus irmãos, *2Sm 5.1sois meu osso e minha carne; por que, então, sois vós os últimos em fazer voltar o rei? 13 *2Sm 17.25Dizei a Amasa: Não és tu meu osso e minha carne? *1Rs 19.2Assim me faça Deus e ainda mais, se não fores diante de mim para sempre *2Sm 8.16general do exército, *2Sm 3.27-39;19.5-7em lugar de Joabe. 14 Então, moveu ele o coração de todos os homens de Judá *Jz 20.1como se fora um só homem, de modo que enviaram a dizer ao rei: Volta com todos os teus servos. 15 Voltou o rei e chegou ao Jordão. Judá foi a *Js 5.9;1Sm 11.14-15Gilgal para receber o rei, a fim de fazê-lo passar o Jordão.

16 Apressou-se *2Sm 16.5-13;1Rs 2.8Simei, filho de Gera, benjamita, que era de Baurim, e desceu com os homens de Judá a encontrar-se com o rei Davi. 17 Com ele estavam mil homens de Benjamim e *2Sm 16.1-4;19.26-27Ziba, servo da casa de Saul, acompanhado de seus quinze filhos e dos seus vinte servos. Meteram-se pelo Jordão adiante do rei, 18 passando repetidas vezes o vau, para conduzirem os da casa real e para fazerem o que lhe era agradável. Simei prostrou-se perante o rei, quando havia passado o Jordão, 19 e disse-lhe: *2Sm 16.6-8;1Sm 22.15Não me tenhas por culpado, meu senhor, nem te lembres do que, perversamente, fez o teu servo no dia em que o rei, meu senhor, saiu de Jerusalém, para levá-lo em conta. 20 Pois eu, teu servo, conheço que pequei; por isso, sou vindo hoje *2Sm 16.5o primeiro de toda a casa de José para descer ao encontro do rei, meu senhor.

21 Abisai, porém, filho de Zeruia, respondeu e disse: *2Sm 16.7-8Não será morto Simei, *Êx 22.28por ter amaldiçoado o ungido de Jeová? 22 Davi disse: *2Sm 3.39;16.9-10Que tenho eu convosco, filhos de Zeruia, para que hoje me sejais adversários? *1Sm 11.13Há de hoje tirar-se a vida a alguém em Israel? Pois não sei eu que hoje sou feito rei em Israel? 23 Então, disse o rei a Simei: *1Rs 2.8Não morrerás. O rei lho jurou.

Mefibosete encontra-se com Davi

24 Desceu também *2Sm 9.6-10Mefibosete, filho de Saul, a receber o rei; *2Sm 12.20ele não dera cuidado aos pés, nem tinha feito a barba, *Êx 19.10nem lavado os vestidos desde o dia em que o rei saíra até o dia em que voltou em paz. 25 Tendo chegado a Jerusalém para se encontrar com o rei, perguntou-lhe este: *2Sm 16.17Por que não foste comigo, Mefibosete? 26 Respondeu ele: Ó rei, meu senhor, o meu criado me enganou. Pois o teu servo disse: Eu albardarei um jumento, para nele montar e ir com o rei; *2Sm 9.3porque o teu servo é coxo. 27 Mas *2Sm 16.3-4ele, falsamente, acusou o teu servo diante do rei, meu senhor; porém tu, ó rei, meu senhor, és *2Sm 14.17,20como um anjo de Deus. Faze, pois, o que bem te parecer. 28 Pois *2Sm 21.6-9toda a casa de meu pai não era senão digna de morte diante do rei, meu senhor; *2Sm 9.7,10,13contudo, puseste o teu servo entre os que comem à tua mesa. Que direito mais tenho eu de clamar ainda ao rei? 29 Respondeu-lhe o rei: Por que falas ainda dos teus negócios? Resolvo que com Ziba repartas as terras. 30 Disse Mefibosete ao rei: Fique ele muito embora com tudo, uma vez que o rei, meu senhor, já voltou em paz à sua casa.

Barzilai encontra-se com Davi

31 Também *2Sm 17.27-29;1Rs 2.7Barzilai, gileadita, desceu de Rogelim, e passou na companhia do rei para o acompanhar até a outra banda do Jordão. 32 Era Barzilai muito velho, da idade de oitenta anos. Ele tinha provido o rei de víveres, quando estava em Maanaim, porque era um homem muito rico. 33 Disse o rei a Barzilai: Passa tu comigo, e te sustentarei em Jerusalém. 34 Respondeu Barzilai ao rei: *Gn 47.8Quantos são os dias dos anos da minha vida, para que eu suba com o rei a Jerusalém? 35 *Sl 90.10Oitenta anos tenho hoje; poderei eu discernir entre o bom e o mau? Poderá o teu servo perceber o sabor no que come ou no que bebe? Poderei mais ouvir a *Ec 2.8;Is 5.11-12voz dos cantores ou das cantoras? *2Sm 15.33Por que há de ser o teu servo ainda pesado ao rei, meu senhor? 36 O teu servo só quer passar o Jordão com o rei; por que há de me pagar o rei com tal recompensa? 37 Deixa voltar o teu servo para que eu morra na minha cidade e seja enterrado junto à sepultura de meu pai e de minha mãe. Mas eis aqui o teu servo *2Sm 19.40;1Rs 2.7;Jr 41.17Quimã. Passe ele com o rei, meu senhor; e faze-lhe o que for do teu agrado. 38 Respondeu o rei: Quimã passará comigo e far-lhe-ei o que bem te parecer. Tudo o que de mim exigires, isso te farei. 39 Todo o povo passou o Jordão; também o rei passou. O rei *2Sm 14.33;Gn 31.55;Rt 1.14beijou a Barzilai e o abençoou; e este voltou para o seu lugar.

Ciúmes entre Israel e Judá

40 Passou o rei para Gilgal, e Quimã passou em sua companhia. Todo o povo de Judá conduziu o rei, e bem assim a *2Sm 19.9-10metade do povo de Israel. 41 Eis que todos os homens de Israel vieram ter com o rei e lhe disseram: *Jz 8.1;12.1Por que te roubaram nossos irmãos, *2Sm 19.11-12os homens de Judá, e fizeram ao rei, e a toda a sua casa, e a todos os homens de Davi passar o Jordão? 42 Todos os homens de Judá responderam aos homens de Israel: Porque *2Sm 19.12o rei é nosso parente chegado. Por que é que vos irais por isso? Acaso, temos comido à custa do rei? Ou tem-se-nos dado algum presente? 43 Os homens de Israel responderam aos homens de Judá: *2Sm 5.1;1Rs 11.30-31Dez partes temos no rei, e mais nos toca também Davi a nós do que a vós; por que não fizestes caso de nós, quando fomos nós que primeiro falamos em fazer voltar o nosso rei? Porém as palavras dos homens de Judá eram mais desabridas do que as palavras dos homens de Israel.

1 I oznámeno jest Joábovi: Aj, král pláče a naříká pro Absolona. 2 Pročež obrátilo se to vysvobození toho dne v kvílení všemu lidu; nebo slyšel lid v ten den, že bylo praveno: Zámutek má král pro syna svého. 3 A tak kradl se lid toho dne, vcházeje do města, jako se krade lid, když se stydí, utíkaje z boje. 4 Král pak zakryl tvář svou, a křičel král hlasem velikým: Synu můj Absolone, Absolone synu můj, synu můj! 5 Tedy všed Joáb k králi do domu, řekl: Zahanbil jsi dnes tváři všech služebníků svých, kteříž vysvobodili život tvůj dnes, a život synů tvých i dcer tvých, a život žen tvých i život ženin tvých, 6 Miluje ty, kteříž tě mají v nenávisti, a v nenávisti maje ty, kteříž tě milují; nebos dokázal dnes, že sobě nevážíš hejtmanů a služebníků. Shledalť jsem to zajisté dnes, že kdyby byl Absolon živ zůstal, bychom pak všickni dnes byli pobiti, tedy dobře by se tobě to líbilo. 7 Protož nyní vstana, vyjdi, a mluv ochotně k služebníkům svým; nebo přisahámť skrze Hospodina, jestliže nevyjdeš, žeť nezůstane žádný s tebou této noci, a toť bude tobě horší, nežli všecky zlé věci, kteréž na tebe přišly od mladosti tvé až dosavad. 8 A tak vstav král, posadil se v bráně. I povědíno bylo všemu lidu těmito slovy: Aj, král sedí v bráně. I přišel všecken lid před oblíčej krále, ale lid Izraelský byl zutíkal jeden každý do svých stanů. 9 Tedy všecken lid hádal se vespolek ve všech pokoleních Izraelských, a pravili: Král vytrhl nás z ruky nepřátel našich, a tentýž vytrhl nás z ruky Filistinských, a teď nyní utekl z země před Absolonem. 10 Absolon pak, kteréhož jsme pomazali sobě, zahynul v boji. Nyní tedy, proč zanedbáváte přivésti zase krále? 11 Protož král David poslal k Sádochovi a Abiatarovi kněžím, s těmito slovy: Mluvte k starším Judským, řkouce: Proč máte býti poslední v uvedení zase krále do domu jeho? (Nebo řeč všeho lidu Izraelského donesla se krále o uvedení jeho do domu jeho.) 12 Bratří moji jste, kost má a tělo mé jste; proč tedy máte býti poslední v uvedení zase krále? 13 A Amazovi také rcete: Zdaliž ty nejsi kost má a tělo mé? Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, jestliže nebudeš hejtmanem vojska přede mnou po všecky dny na místo Joába. 14 I naklonil srdce všech mužů Judských, jako muže jednoho, aby poslali k králi, řkouce: Navratiž se ty i všickni služebníci tvoji. 15 Tedy navrátil se král, a přišel až k Jordánu. Lid pak Judský byl přišel do Galgala, aby se bral vstříc králi, a převedl jej přes Jordán. 16 Pospíšil také Semei syn Gery, syna Jemini, kterýž byl z Bahurim, a vyšel s lidem Judským vstříc králi Davidovi. 17 A tisíc mužů bylo s ním z Beniamin. Síba také služebník domu Saulova, s patnácti syny svými, a dvadceti služebníků jeho s ním, přepravili se přes Jordán před krále. 18 I přeplavili lodí, aby převezli čeled královskou a učinili, což by se jemu líbilo. Semei pak syn Gerův padl před králem, když se přepraviti měl přes Jordán. 19 A řekl králi: Nepočítej mi pán můj nepravosti, a nezpomínej, co neprávě učinil služebník tvůj toho dne, když vyšel pán můj král z Jeruzaléma, aby to měl skládati král v srdci svém. 20 Neboť zná služebník tvůj, že zhřešil, a aj, přišel jsem dnes prvé, než kdo ze vší čeledi Jozefovy, abych vyšel vstříc pánu svému králi. 21 I odpověděl Abizai syn Sarvie a řekl: A což nebude zabit Semei, proto že zlořečil pomazanému Hospodinovu? 22 Ale David řekl: Co vám do toho, synové Sarvie, že jste mi dnes odporní? Dnes-liž má zabit býti někdo v Izraeli? Nebo zdaliž nevím, že dnes jsem králem nad Izraelem. 23 Tedy řekl král k Semei: Neumřeš. I přisáhl mu král. 24 Mifibozet také vnuk Saulův vyjel vstříc králi. (Neošetřoval pak byl noh svých, ani brady nespravoval, ani šatů svých nepral od toho dne, jakž byl odšel král, až do dne, když se navrátil v pokoji.) 25 A když přišel do Jeruzaléma, vyšel vstříc králi. I řekl jemu král: Proč jsi neodšel se mnou, Mifibozete? 26 Kterýž odpověděl: Pane můj králi, služebník můj oklamal mne. Řekltě byl zajisté služebník tvůj: Osedlám sobě osla, abych vsedna na něj, bral se s králem, proto že jest kulhavý služebník tvůj. 27 I osočil služebníka tvého u pána mého krále, ale pán můj král jest jako anděl Boží, učiniž tedy, cožť se dobrého vidí. 28 Nebo všickni z domu otce mého byli jsme hodni smrti před pánem mým králem, a však jsi zasadil služebníka svého mezi ty, kteříž jedí chléb stolu tvého. K čemuž bych více právo měl, a oč se více na krále domlouval? 29 Jemuž řekl král: Proč šíříš řeč svou? Vyřklť jsem. Ty a Síba rozdělte se statkem. 30 Ještě řekl Mifibozet králi: Třebas nechť všecko vezme, když se jen navrátil pán můj král v pokoji do domu svého. 31 Ano i Barzillai Galádský vyšel z Rogelim, a přepravil se s králem přes Jordán, aby ho zprovodil za Jordán. 32 Byl pak Barzillai velmi starý, maje osmdesáte let, kterýž opatroval krále stravou, když obýval v Mahanaim; nebo byl člověk bohatý velmi. 33 I řekl král k Barzillai: Poď se mnou, a chovati tě budu při sobě v Jeruzalémě. 34 Ale Barzillai odpověděl králi: Jacíž jsou dnové věku mého, abych šel s králem do Jeruzaléma? 35 V osmdesáti letech jsem dnes. Zdaliž mohu rozeznati mezi dobrým a zlým? Zdaliž okušením rozezná služebník tvůj, co bych jedl a co bych pil? Zdaliž poslouchati mohu již hlasu zpěváků a zpěvakyní? Proč by tedy služebník tvůj déle býti měl břemenem pánu svému králi? 36 Maličko ještě půjde služebník tvůj za Jordán s králem; nebo proč by mi se takovou odplatou král odplacovati měl? 37 Nechť se navrátí, prosím, služebník tvůj, ať umru v městě svém, kdež jest hrob otce mého a matky mé. Aj, služebník tvůj Chimham půjde se pánem mým králem, jemuž učiníš, cožť se dobrého viděti bude. 38 I řekl král: Dobře, nechť jde se mnou Chimham, a učiním jemu, což se tobě za dobré viděti bude; nadto čehožkoli požádáš ode mne, toť učiním. 39 A když se přepravil všecken lid přes Jordán, král také přepravil se. I políbil král Barzillai a požehnal ho, kterýžto navrátil se na místo své. 40 A tak bral se král do Galgala a Chimham s ním; všecken také lid Judský provázeli krále, též i polovice lidu Izraelského. 41 A aj, všickni muži Izraelští přišedše k králi, řekli jemu: Proč jsou tě ukradli bratří naši, muži Juda, a převedli krále a čeled jeho přes Jordán, i všecky muže Davidovy s ním? 42 I odpověděli všickni muži Judští mužům Izraelským: Proto že král jest příbuzný náš. A proč se hněváte o to? Zdaliž nás za to král pokrmy opatroval? Zdaliž nám jaké dary dal? 43 Odpovídajíce pak muži Izraelští mužům Judským, řekli: Deset dílů máme v králi, a protož i v Davidovi máme více nežli vy. Pročež tedy málo jste nás sobě vážili? Zdaliž jsme my prvé o to nemluvili, abychom zase přivedli krále svého? Ale tvrdší byla řeč mužů Judských nad řeč mužů Izraelských.