2 Samuel 16

Davi é enganado por Ziba e amaldiçoado por Simei

1 Tendo Davi passado *2Sm 15.32um pouco além do cume, eis que lhe saiu ao encontro *2Sm 9.2-13Ziba, servo de Mefibosete, *1Sm 25.18com dois jumentos albardados e, sobre eles, duzentos pães, e cem cachos de passas, e cem frutas de verão, e um odre de vinho. 2 Perguntou o rei a Ziba: Para que é isso? Respondeu Ziba: *Jz 10.4Os jumentos são para se montarem neles os da casa do rei; os pães e as frutas de verão, para os comerem os mancebos; e o vinho, para o beber *2Sm 17.29quem se achar cansado no deserto. 3 O rei perguntou: Onde está *2Sm 9.9-10o filho do teu senhor? Respondeu-lhe *2Sm 19.26-27Ziba: Eis que ficou em Jerusalém, pois disse: Hoje, me restituirá a casa de Israel o reino de meu pai. 4 Disse o rei a Ziba: Teu é tudo o que pertence a Mefibosete. Ziba respondeu: Faço reverência; ache eu graça aos teus olhos, ó rei, meu senhor.

5 Tendo o rei Davi chegado a *2Sm 3.16;17.18Baurim, eis que dali saiu um homem da linhagem da casa de Saul, *2Sm 19.16-23;1Rs 2.8-9,44que se chamava Simei, filho de Gera; saiu e ia *Êx 22.28;1Sm 17.43amaldiçoando. 6 Atirava pedras contra Davi e contra todos os servos do rei Davi; e todo o povo e todos os valentes estavam à direita e à esquerda do rei. 7 Simei, quando amaldiçoava, dizia assim: Sai, sai, *2Sm 12.9homem de sangue, homem de Belial. 8 *2Sm 21.1-9Jeová fez cair sobre ti todo o sangue da casa de Saul, em cujo lugar tens reinado, e entregou o reino nas mãos de teu filho Absalão. Eis-te, agora, na tua desgraça! Porque és um homem de sangue.

9 *2Sm 19.21;1Sm 26.8;Lc 9.54Abisai, filho de Zeruia, disse ao rei: Por que amaldiçoaria *2Sm 9.8este cão morto ao *Êx 22.28rei, meu senhor? Permite que eu vá tirar-lhe a cabeça. 10 Respondeu o rei: *2Sm 3.39;19.22Que tenho eu convosco, filhos de Zeruia? *Jo 18.11Por ele amaldiçoar e por Jeová lhe ter dito: Amaldiçoa a Davi, *Rm 9.20quem dirá: Por que fizeste assim? 11 Davi disse a Abisai e a todos os seus servos: Eis que, se *2Sm 12.11meu filho, que saiu das minhas entranhas, procura tirar-me a vida, quanto mais, agora, este benjamita? Deixai-o, que amaldiçoe, *Gn 45.5;1Sm 26.19pois Jeová lho ordenou. 12 Porventura, olhará Jeová para a minha aflição e *Dt 23.5;Rm 8.28me reverterá em bem as maldições que ele me lança hoje. 13 Prosseguia Davi com seus homens o seu caminho; Simei, pela encosta do outeiro, ao lado dele, ia amaldiçoando, e atirava pedras contra ele, e espalhava pó. 14 O rei e todo o povo que ia com ele chegaram a Aiefim; e ali ele se reanimou.

Os conselhos que Aitofel e Husai dão a Absalão

15 *2Sm 15.12,37Absalão e todo o povo, homens de Israel, chegaram a Jerusalém, e, com ele, Aitofel. 16 Tendo-se apresentado *2Sm 15.37Husai, arquita, amigo de Davi, a Absalão, *2Sm 15.34disse-lhe: *1Sm 10.24;2Rs 11.12Viva o rei! Viva o rei! 17 Perguntou Absalão a Husai: É esta a tua beneficência para com o teu amigo? *2Sm 19.25Por que não foste com o teu amigo? 18 Respondeu Husai a Absalão: Não; mas a quem elegeu Jeová, e este povo, e todos os homens de Israel, a ele pertencerei e com ele habitarei. 19 Ainda mais *2Sm 15.34a quem devo eu servir? Não é seu filho? Como servi a teu pai, assim servirei a ti.

20 Então, disse Absalão a Aitofel: Dai o vosso conselho sobre o que havemos de fazer. 21 Disse Aitofel a Absalão: *2Sm 15.16Entra às concubinas de teu pai, que ele deixou para guardarem a casa. Todo o Israel ouvirá que tu és abominável a teu pai, e fortalecer-se-ão as mãos de todos os que estão contigo. 22 Armaram uma tenda para Absalão sobre o eirado; *2Sm 15.16;20.3e ele, *2Sm 12.11-12à vista de todo o Israel, entrou às concubinas de seu pai. 23 *2Sm 17.14,23O conselho que Aitofel dava, naqueles dias, era como uma consulta aos oráculos de Deus; *2Sm 15.12e assim era todo o conselho que Aitofel dava tanto a Davi como a Absalão.

1 A když David sešel maličko s vrchu, aj Síba služebník Mifibozetův vyšel proti němu se dvěma osly osedlanými, na nichž nesl dvě stě chlebů, a sto hroznů suchých, a sto hrud fíků, a nádobu vína. 2 I řekl král Síbovi: K čemu jsou tyto věci? Odpověděl Síba: Oslové pro čeled královskou k jízdě, chléb pak a fíky, aby jedli služebníci, a víno, aby se napil, kdož by ustal na poušti. 3 Opět král řekl: Kdež jest pak syn pána tvého? Odpověděl Síba králi: Aj, zůstal v Jeruzalémě, nebo řekl: Dnes navrátí mi dům Izraelský království otce mého. 4 Řekl ještě král Síbovi: Aj, tvéť jsou všecky věci, kteréž má Mifibozet. Jemuž řekl Síba s poklonou: Nechať vždycky tak nalézám milost před očima tvýma, pane můj králi. 5 Tedy bral se král David do Bahurim, a aj, vyšel odtud muž z čeledi domu Saulova, jehož jméno bylo Semei, syn Gerův, kterýžto vždy jda, zlořečil. 6 Ano i kamením házel na Davida, a na všecky služebníky krále Davida, ačkoli všecken lid a všickni udatní byli po pravici jeho i po levici jeho. 7 A takto mluvil Semei, když mu zlořečil: Vyjdi, vyjdi, vražedlníče a nešlechetníče. 8 Obrátilť jest na tebe Hospodin všelikou krev domu Saulova, na jehož jsi místě kraloval, a dal Hospodin království v ruku Absolona syna tvého. A aj, již se vidíš v svém neštěstí, nebo jsi vražedlník. 9 I řekl Abizai syn Sarvie králi: I proč zlořečí tento mrtvý pes pánu mému králi? Nechť jdu medle a setnu mu hlavu. 10 Ale král řekl: Co vám do toho, synové Sarvie, že zlořečí? Poněvadž Hospodin jemu rozkázal: Zlořeč Davidovi, i kdož by směl říci: Proč tak činíš? 11 Řekl ještě David k Abizai i ke všechněm služebníkům svým: Aj, syn můj, kterýž pošel z života mého, hledá bezživotí mého, čím více nyní tento syn Jemini? Nechte ho, ať zlořečí, nebo jemu rozkázal Hospodin. 12 Snad popatří Hospodin na ssoužení mé, a odplatí mi Hospodin dobrým za zlořečenství jeho dnes. 13 A tak šel David a muži jeho cestou. Semei také šel po stráni hory naproti němu, a jda, zlořečil a házel kamením proti němu a zmítal prachem. 14 I přišel král a všecken lid, kterýž byl s ním, ustalý, a odpočinul tu. 15 Absolon pak i všecken lid Izraelský přišli do Jeruzaléma, a Achitofel s ním. 16 A když přišel Chusai Architský, přítel Davidův k Absolonovi, řekl Chusai Absolonovi: Živ buď král, živ buď král. 17 Tedy řekl Absolon k Chusai: Toliž jest vděčnost tvá k příteli tvému? Pročež jsi nešel s přítelem svým? 18 Odpověděl Chusai Absolonovi: Nikoli, ale kohož vyvolil Hospodin a lid tento i všickni muži Izraelští, toho budu a s tím zůstanu. 19 Přesto komuž bych já sloužiti měl? Zdali ne synu jeho? Jakož jsem sloužil otci tvému, tak sloužiti budu tobě. 20 Řekl pak Absolon Achitofelovi: Raďtež, co máme činiti? 21 Odpověděl Achitofel Absolonovi: Vejdi k ženinám otce svého, kterýchž zanechal, aby hlídaly doma. I uslyší všecken Izrael, žes se zošklivil otci svému, a zsilí se ruce všech, kteříž jsou s tebou. 22 A protož rozbili Absolonovi stan na paláci. I všel Absolon k ženinám otce svého před očima všeho Izraele. 23 Rada pak Achitofelova, kterouž dával toho času, byla, jako by se kdo doptával na řeč Boží. Taková byla každá rada Achitofelova, jakož u Davida tak u Absolona.