2 Samuel 24

A numeração do povo e o castigo que Deus enviou

1 *1Cr 21Tornou-se, *2Sm 21.1-2de novo, a acender a ira de Jeová contra Israel e incitou contra eles a Davi, dizendo: *1Cr 27.23-24Vai, numera a Israel e a Judá. 2 Disse o rei a Joabe, general do seu exército: Corre todas as tribos de Israel, *2Sm 3.10;Jz 20.1desde Dã até Berseba, e fazei resenha do povo, para que eu saiba o número do povo. 3 Joabe respondeu ao rei: *Dt 1.11Queira Jeová, teu Deus, multiplicar o povo cem vezes mais do que agora é, e veja-o o rei, meu senhor! Mas por que tem prazer nisso o rei, meu senhor? 4 Todavia, a palavra do rei prevaleceu contra Joabe e contra os generais do exército. Saiu da presença do rei Joabe, com os generais do exército a contar o povo de Israel. 5 Tendo eles passado o Jordão, acamparam-se em *Dt 2.36;Js 13.9,16Aroer, ao lado direito da cidade que está no meio do vale de Gade, indo até *Nm 21.32;32.35Jazer. 6 Em seguida, foram a Gileade e à terra de Tatim-Hodchi; foram a Dã-Jaã, dali virando-se para *Js 19.28;Jz 1.31Sidom, 7 chegaram *Js 19.29à fortaleza de Tiro, e a todas as cidades dos *Js 11.3;Jz 3.3heveus e dos cananeus; e acabaram a viagem no Neguebe de Judá, em *Gn 21.22-33Berseba. 8 Tendo corrido toda a terra, chegaram a Jerusalém ao fim de nove meses e vinte dias. 9 Deu Joabe ao rei a *Nm 1.44-46soma do recenseamento do povo. Havia em Israel *1Cr 21.5oitocentos mil homens valentes que puxavam da espada, e em Judá eram quinhentos mil.

10 *1Sm 24.5O coração de Davi o acusou, depois de ter ele numerado o povo. Disse Davi a Jeová: *2Sm 12.13Muito pequei no que fiz; porém agora, Jeová, rogo-te que perdoes a iniquidade do teu servo, porque *1Sm 13.13;2Cr 16.9procedi muito nesciamente. 11 Levantando-se Davi pela manhã, veio a palavra de Jeová ao *1Sm 22.5;1Cr 29.29profeta Gade, *1Sm 9.9vidente de Davi, dizendo: 12 Vai e fala a Davi: Assim diz Jeová: Três coisas te ofereço; escolhe qual delas queres que te faça. 13 Gade, indo ter com Davi, lho intimou e disse: Queres que te venham *1Cr 21.12;Ez 14.21sete anos de fome na tua terra? Ou queres fugir por três meses diante dos teus inimigos, enquanto estes te perseguirem? Ou que haja por três dias peste na tua terra? Delibera, agora, e vê que resposta hei de levar a quem me enviou. 14 Respondeu Davi a Gade: Acho-me em grande aperto. Caiamos nas mãos de Jeová, *Sl 51.1;130.4,7porque muitas são as suas misericórdias; porém nas mãos dos homens não caia eu.

15 Então, *1Cr 21.14;27.24enviou Jeová a peste a Israel, desde a manhã até o tempo determinado; e morreram do povo, *2Sm 24.2desde Dã até Berseba, setenta mil homens. 16 *Êx 12.23;2Rs 19.35;At 12.23Quando o Anjo estendeu a mão sobre Jerusalém para a destruir, *Êx 32.14;1Sm 15.11arrependeu-se do mal Jeová e disse ao Anjo que exterminava ao povo: Basta; detém, agora, a tua mão. O Anjo de Jeová estava junto à eira de Araúna, jebuseu. 17 Davi, quando viu ao Anjo que feriu o povo, falou a Jeová: *2Sm 24.10Eis que eu pequei e eu procedi perversamente, porém *2Sm 7.8;Sl 74.1estas ovelhas que fizeram? Seja a tua mão contra mim e contra a casa de meu pai.

Davi erige um altar na eira de Araúna

18 Veio Gade, naquele dia, ter com Davi e disse-lhe: Sobe e levanta um altar a Jeová na eira de *2Cr 3.1Araúna, jebuseu. 19 Davi subiu conforme a palavra de Gade, como Jeová ordenou. 20 Olhou Araúna, e, vendo que vinham ter com ele o rei e seus servos, saiu, e prostrou-se perante o rei com o rosto em terra. 21 Perguntou: Por que vem o rei, meu senhor, ter com o seu servo? Respondeu Davi: Para comprar de ti a eira, para edificar um altar a Jeová, *Nm 16.44-50a fim de que cesse dentre o povo a praga. 22 Araúna disse a Davi: Tome, e sacrifique o rei, meu senhor, o que bem lhe parecer; eis *1Sm 6.14;1Rs 19.21os bois para o holocausto, e os trilhos, e os aparelhos dos bois para a lenha. 23 *Gn 23.8-16Tudo isso, ó rei, Araúna te oferece. Disse Araúna ao rei: Que Jeová, teu Deus, *Ez 20.40-41te aceite! 24 Então, disse o rei a Araúna: Não; porém to comprarei pelo que vale; não *Ml 1.13-14oferecerei a Jeová, meu Deus, holocaustos que me não custem nada. *1Cr 21.24-25Comprou Davi a eira e os bois por cinquenta siclos de prata. 25 Edificou ali um altar a Jeová e ofereceu holocaustos e ofertas pacíficas. *2Sm 21.14Assim, Jeová se tornou propício para com a terra, e a praga cessou de Israel.

1 Tedy opět prchlivost Hospodinova popudila se proti Izraelovi; nebo byl ponukl satan Davida na ně, řka: Jdi, sečti lid Izraelský a Judský. 2 Protož řekl král Joábovi, hejtmanu vojska svého: Projdi i hned všecka pokolení Izraelská od Dan až k Bersabé, a sečtěte lid, abych věděl počet jeho. 3 Ale Joáb řekl králi: Přidejž Hospodin Bůh tvůj k lidu, jakž ho koli mnoho, stokrát více, a to aby oči pána mého krále viděly. Ale proč pán můj král jest toho tak žádostiv? 4 A však přemohla řeč králova Joába i knížata vojska. Protož vyšel Joáb a knížata vojska od tváři královy, aby sečtli lid Izraelský. 5 A přepravivše se přes Jordán, položili se při Aroer po pravé straně města, kteréž jest u prostřed potoka Gád, a při Jazer. 6 Potom přišli do Galád a do země dolejší nové, odkudž šli do Dan Jáhan a do okolí Sidonského. 7 Přišli také ku pevnosti Týru, a ke všem městům Hevejských a Kananejských; odkudž šli na poledne země Judské do Bersabé. 8 A když schodili všecku zemi, přišli po přeběhnutí devíti měsíců a dvadcíti dní do Jeruzaléma. 9 I dal Joáb počet sečteného lidu králi. Bylo pak lidu Izraelského osmkrát sto tisíc mužů silných, kteříž mohli vytrhnouti meč k bitvě. Mužů také Judských pětkrát sto tisíc. 10 Potom padlo to těžce na srdce Davidovi, když již sečtl lid. I řekl David Hospodinu: Zhřešilť jsem těžce, že jsem to učinil, ale nyní, ó Hospodine, odejmi, prosím, nepravost služebníka svého, nebť jsem velmi bláznivě učinil. 11 Když pak vstal David ráno, stalo se slovo Hospodinovo k Gádovi proroku, vidoucímu Davidovu, řkoucí: 12 Jdi a rci Davidovi: Toto praví Hospodin: Trojíť věci podávám, vyvol sobě jednu z nich, kteroužť bych učinil. 13 Protož přišed Gád k Davidovi, oznámil mu to, a řekl jemu: Chceš-li, aby přišel na tebe hlad za sedm let v zemi tvé? čili abys za tři měsíce utíkal před nepřátely svými, a oni aby tě honili? čili aby za tři dni byl mor v zemi tvé? Pomysliž spěšně, a viz, jakou mám odpověd dáti tomu, kterýž mne poslal. 14 I řekl David k Gádovi: Úzkostmi sevřín jsem náramně; nechať, prosím, upadneme v ruku Hospodinovu, neboť jsou mnohá slitování jeho, jediné ať v ruce lidské neupadám. 15 A tak uvedl Hospodin mor na Izraele od jitra až do času uloženého, a zemřelo jich z lidu od Dan až do Bersabé sedmdesáte tisíc mužů. 16 A když vztáhl anděl ruku svou na Jeruzalém, aby hubil jej, litoval Hospodin toho zlého, a řekl andělu, kterýž hubil lid: Dostiť jest, již přestaň. Anděl pak Hospodinův byl u humna Aravny Jebuzejského. 17 I mluvil David Hospodinu, když uzřel anděla, an bije lid, a řekl: Aj, já jsem zhřešil, a já jsem neprávě učinil, ale tito, jsouce jako ovce, co učinili? Nechť jest, prosím, ruka tvá proti mně a proti domu otce mého. 18 Potom navrátiv se Gád k Davidovi v ten den, řekl jemu: Vstup a vzdělej Hospodinu oltář na humně Aravny Jebuzejského. 19 I šel David vedlé řeči Gádovy, jakož byl přikázal Hospodin. 20 A vyhlédaje Aravna, uzřel krále s služebníky jeho, an jdou k němu; protož vyšed Aravna, poklonil se králi tváří svou až k zemi. 21 I řekl Aravna: Proč přišel pán můj král k služebníku svému? Odpověděl David: Abych koupil od tebe humno toto, na němž bych vzdělal oltář Hospodinu, aby přestala rána tato v lidu. 22 Opět řekl Aravna Davidovi: Nechť vezme a obětuje pán můj král, což se mu za dobré vidí. Aj, teď volové k oběti zápalné, a smyky vozové i přípravy volů na drva. 23 Všecky ty věci dával králík Aravna králi. Řekl ještě Aravna králi: Hospodin Bůh tvůj zalibiž tě sobě. 24 Řekl pak král Aravnovi: Nikoli, ale raději koupím od tebe, a zaplatím, aniž budu obětovati Hospodinu Bohu svému oběti zápalné darem dané. A tak koupil David humno a voly za padesáte lotů stříbra. 25 A vzdělav tu David oltář Hospodinu, obětoval oběti zápalné a pokojné. I byl milostiv Hospodin zemi, a přestala zhouba v Izraeli.