2 Samuel 3

1 Houve *1Rs 14.30uma guerra prolongada entre a casa de Saul e a casa de Davi. Davi ia-se fortalecendo cada vez mais, mas a casa de Saul cada vez mais enfraquecendo.

Os filhos de Davi que nasceram em Hebrom

2 Nasceram filhos a *1Cr 3.1-3Davi em Hebrom. Foi o seu primogênito Amnom, de *1Sm 25.42-43Ainoã, jezreelita; 3 o seu segundo, Quileabe, de Abigail, que fora mulher de Nabal, carmelita; o terceiro, Absalão, filho de *1Sm 27.8Maaca, filha de Talmai, *2Sm 14.32;15.8rei de Gesur; 4 o quarto, *1Rs 1.5Adonias, filho de Hagite; o quinto, Sefatias, filho de Abital; 5 e o sexto, Itreão, filho de Eglá, mulher de Davi. Esses filhos nasceram a Davi em Hebrom.

Abner faz aliança com Davi

6 Havendo guerra entre a casa de Saul e a casa de Davi, Abner fazia-se poderoso na casa de Saul. 7 Ora, Saul teve uma concubina cujo nome era *2Sm 21.8-11Rispa, filha de Aiá. Is-Bosete perguntou: Por que entraste à concubina de meu pai? 8 Abner, em extremo irado pelas palavras de Is-Bosete, respondeu: *2Sm 9.8;1Sm 24.14Sou eu alguma cabeça de cão que pertence a Judá? Hoje, uso de beneficência para com a casa de Saul, teu pai, para com seus irmãos e amigos e não te entreguei nas mãos de Davi; contudo, me queres culpar por causa dessa mulher. 9 *1Rs 19.2Assim faça Deus a Abner e mais ainda se, *1Sm 15.28;25.28-31como Jeová jurou a Davi, eu não lhe fizer, 10 transferindo da casa de Saul o reino e estabelecendo o trono de Davi sobre Israel e sobre Judá, desde *1Sm 3.20Dã até Berseba. 11 Ele não pôde responder palavra a Abner, porque o temia.

12 Abner enviou a seu favor mensageiros a Davi, dizendo: De quem é a terra? Faze comigo a tua aliança, e eis que a minha mão será contigo, para tornar a ti todo o Israel. 13 Respondeu Davi: Bem está; eu farei aliança contigo; mas exijo de ti uma só cousa, a saber, *Gn 43.3não verás a minha face *1Sm 18.20;19.11sem primeiro trazeres Mical, filha de Saul, quando vieres ver a minha face. 14 Davi enviou mensageiros a Is-Bosete, filho de Saul, que lhe dissessem: Restitui-me minha mulher Mical, que desposei por *1Sm 18.25,27cem prepúcios de filisteus. 15 Enviou Is-Bosete e a tirou a seu marido, Paltiel, filho de Laís, 16 que a seguia, chorando, até *2Sm 16.5Baurim. Disse-lhe Abner: Vai-te, volta; e ele voltou.

17 Abner tinha falado com *1Sm 8.4os anciãos de Israel, dizendo: Em tempos idos, procuráveis a Davi para que reinasse sobre vós. 18 Fazei-o agora, porque Jeová disse dele: *1Sm 9.16;15.28Por meio do meu servo Davi, livrarei o meu povo de Israel da mão dos filisteus, e da mão de todos os seus inimigos. 19 Falou do mesmo modo Abner aos ouvidos de Benjamim e foi também dizer aos ouvidos de Davi, em Hebrom, tudo o que pareceu bem aos olhos de Israel e *1Sm 10.20-21de toda a casa de Benjamim. 20 Veio Abner ter com Davi em Hebrom e levou consigo vinte homens. Davi deu um banquete a Abner e aos homens que vieram com ele. 21 Disse Abner a Davi: Levantar-me-ei, e irei, e *2Sm 3.10,12ajuntarei ao rei, meu senhor, todo o Israel; farão contigo aliança, e *1Rs 11.37reinarás sobre tudo o que desejar a tua alma. Assim, despediu Davi a Abner, e foi-se ele em paz.

Joabe mata a Abner à traição

22 Eis que *1Sm 27.8os servos de Davi e de Joabe voltaram duma correria e traziam consigo grande despojo. Abner, porém, já não estava com Davi em Hebrom, porque Davi o tinha despedido, e ele tinha ido em paz. 23 Quando Joabe e toda a hoste que estava com ele tinham chegado, disseram-lhe: Abner, filho de Ner, veio ter com o rei, que o despediu, e ele se foi em paz. 24 Joabe foi ao rei e disse: Que fizeste? Eis que Abner veio ter contigo; como é que o despediste, e ele já se foi? 25 Conheces a Abner, filho de Ner! Ele veio para te enganar, e para saber *Dt 28.6;1Sm 29.6a tua saída e a tua entrada, e para ter conhecimento de tudo o que tu estás fazendo. 26 Retirando-se Joabe de Davi, enviou mensageiros atrás de Abner, e fizeram-no voltar da cisterna de Sirá; porém Davi não o sabia.

27 Tendo Abner voltado a Hebrom, Joabe o levou à parte, ao meio da porta, para lhe falar em segredo, *2Sm 2.23;20.9-10;1Rs 2.5e feriu-o, ali, na barriga. Assim, morreu ele por causa do sangue de Asael, irmão de Joabe. 28 Depois, quando Davi o soube, disse: Eu para todo o sempre estou com o meu reino inocente diante de Jeová do sangue de Abner, filho de Ner. 29 *Dt 21.6-9;1Rs 2.31-33Caia esse sangue sobre Joabe e sobre toda a casa de seu pai. Não falte nunca da casa de Joabe *Lv 13.46quem tenha fluxo, quem seja leproso, quem pegue no fuso, quem seja morto à espada, nem quem necessite de pão. 30 Joabe e Abisai mataram a Abner, *2Sm 2.23porque ele tinha morto a Asael, irmão deles, na batalha em Gibeão.

Davi lamenta a morte de Abner

31 Disse Davi a Joabe e a todo o povo que estava com ele: *Gn 37.34;Jz 11.35Rasgai os vossos vestidos, cingi-vos de sacos e pranteai diante de Abner. O rei Davi ia seguindo o féretro. 32 Sepultaram a Abner em Hebrom; o rei levantou a voz e chorou junto da sepultura de Abner, e chorou também todo o povo. 33 *2Sm 1.17;2Cr 35.25O rei pranteou a Abner e disse:

Há de morrer Abner como morre o perverso?

34 As tuas mãos não foram atadas, nem os teus pés carregados de grilhões.

Como quem cai diante dos filhos de iniquidade, assim caíste.

Todo o povo tornou a chorar sobre ele. 35 Então, veio todo o povo *2Sm 12.17para fazer que Davi comesse pão, sendo ainda dia, mas Davi jurou, dizendo: *1Sm 3.17Assim me faça Deus e mais ainda, se eu provar pão ou o que quer que seja, *2Sm 1.12antes do sol posto. 36 Todo o povo notou isso e pareceu-lhe bem; assim como tudo quanto fez o rei, pareceu bem a todo o povo. 37 Assim, todo o povo e todo o Israel entenderam, naquele dia, que não era a vontade do rei que fosse morto Abner, filho de Ner. 38 Disse o rei aos seus servos: Não sabeis que um príncipe e um grande homem caiu hoje em Israel? 39 Eu estou hoje *1Cr 29.1;2Cr 13.7fraco, embora ungido rei; e estes homens, *2Sm 19.5-7filhos de Zeruia, são fortes demais para mim. *1Rs 2.32-34Retribua Jeová ao malfeitor segundo a sua maldade.

1 I trvala dlouho válka mezi domem Saulovým a domem Davidovým. David pak čím dále tím více se silil, ale dům Saulův čím dále tím se více umenšoval. 2 I zrodili se Davidovi synové v Hebronu, z nichž prvorozený jeho byl Amnon z Achinoam Jezreelské; 3 A druhý po něm Cheleab z Abigail, ženy někdy Nábale Karmelského; třetí pak Absolon, syn z Maachy dcery Tolmai krále Gessur; 4 A čtvrtý Adoniáš syn Haggit, a pátý Sefatiáš syn Abitál; 5 Šestý pak Jetram z Egly manželky Davidovy. Ti se zrodili Davidovi v Hebronu. 6 I stalo se, když byla válka mezi domem Saulovým a mezi domem Davidovým, a Abner statečně zastával domu Saulova, 7 (Měl pak byl Saul ženinu, jejíž jméno bylo Rizpa, dcera Aja), že řekl Izbozet Abnerovi: I proč jsi všel k ženině otce mého? 8 Tedy rozhněvav se Abner velmi pro slova Izbozetova, řekl: I zdali já jsem psí hlava, kterýž jsem proti Judovi dnes učinil milosrdenství s domem Saule otce tvého, s bratřími jeho i příbuznými jeho, a nevydal jsem tě v ruku Davidovu, a však vyhledáváš na mně dnes nepravosti té ženy. 9 Toto učiň Bůh Abnerovi a toto mu přidej, jestliže nedopomohu k tomu Davidovi, jakož jemu přisáhl Hospodin, 10 Aby přeneseno bylo království od domu Saulova, a upevněn byl trůn Davidův nad Izraelem i nad Judou, od Dan až do Bersabé. 11 A nemohl k tomu nic více odpovědíti Abnerovi, proto že se ho bál. 12 A tak poslal Abner posly k Davidovi na místě svém, řka: Èí jest země? A aby řekli: Učiň smlouvu se mnou, a aj, ruka má bude s tebou, abych obrátil k tobě všecken Izrael. 13 Jemuž odpověděl: Dobře. Jáť učiním s tebou smlouvu, a však jedné věci od tebe žádám, totiž, abys neviděl tváři mé, leč prvé dáš přivésti Míkol dceru Saulovu, když bys chtěl přijíti, abys viděl tvář mou. 14 I poslal David posly k Izbozetovi synu Saulovu, aby řekli: Dej mi ženu mou Míkol, kterouž jsem sobě zasnoubil ve stu obřízek Filistinských. 15 Poslav tedy Izbozet, vzal ji od muže Faltiele syna Lais. 16 Šel pak s ní muž její, a jda za ní až do Bahurim, plakal. Tedy řekl jemu Abner: Jdi, navrať se zase. I navrátil se. 17 Potom Abner učinil řeč k starším Izraelským, řka: Předešle stáli jste o to, aby David byl králem nad vámi. 18 Protož nyní vykonejtež to; neboť jest Hospodin mluvil o Davidovi, řka: Skrze ruku Davida služebníka svého vysvobodím lid svůj Izraelský z ruky Filistinských, a z ruky všech nepřátel jeho. 19 To též mluvil Abner i k Beniaminským. Potom odšel Abner, aby mluvil k Davidovi v Hebronu všecko, což se za dobré vidělo Izraelovi a všemu domu Beniamin. 20 Když tedy přišel Abner k Davidovi do Hebronu a s ním dvadceti mužů, učinil David Abnerovi i mužům, kteříž s ním byli, hody. 21 I řekl Abner Davidovi: Vstanu a půjdu, abych shromáždil ku pánu svému králi všecken lid Izraelský, kteříž vejdou s tebou v smlouvu, a budeš kralovati nade všemi, jakož toho žádá duše tvá. I propustil David Abnera, kterýž odšel v pokoji. 22 A aj, služebníci Davidovi a Joáb vraceli se z vojny, kořisti veliké s sebou nesouce. Ale Abnera již nebylo s Davidem v Hebronu, nebo byl ho propustil, a již odšel v pokoji. 23 Joáb tedy i všecko vojsko, kteréž bylo s ním, přišli tam. I oznámili Joábovi, řkouce: Byl zde Abner syn Nerův u krále, ale propustil jej, a odšel v pokoji. 24 Protož všed Joáb k králi, řekl: Co jsi učinil? Aj, přišel byl Abner k tobě; proč jsi ho pustil, aby zase odšel? 25 Znáš Abnera syna Nerova. Proto, aby podvedl tebe, přišel, a aby vyšpehoval vycházení tvé i vcházení tvé, a zvěděl všecko, co ty činíš. 26 Tedy vyšed Joáb od Davida, poslal posly za Abnerem, kteříž ho přivedli zase od čisterny Sírach, o čemž David nic nevěděl. 27 A když se navrátil Abner do Hebronu, uvedl ho Joáb do prostřed brány, aby s ním mluvil tiše. I udeřil ho v páté žebro, a umřel pro krev Azaele bratra jeho. 28 To když potom David uslyšel, řekl: Èist jsem já i království mé před Hospodinem až na věky od krve Abnera syna Nerova. 29 Nechať přijde na hlavu Joábovu i na všecken dům otce jeho, a nechť není prázden dům Joábův toho, jenž by trpěl tok, aneb malomocného a na hůl se podpírajícího, aneb padajícího od meče a nemajícího chleba. 30 A tak Joáb a Abizai bratr jeho zamordovali Abnera, proto že byl zabil Azaele bratra jejich v Gabaon v bitvě. 31 I řekl David Joábovi a ke všemu lidu, kterýž byl s ním: Roztrhněte roucha svá, a přepašte se pytli, a plačte před Abnerem. Král pak David šel za márami. 32 A když pochovávali Abnera v Hebronu, pozdvih král hlasu svého, plakal nad hrobem Abnerovým, plakal také všecken lid. 33 V tom naříkaje král pro Abnera, řekl: Tak-liž jest měl umříti Abner, jako umírá nějaký ničemný člověk? 34 Ruce tvé nebyly svázány a nohy tvé měděnými poutami nebyly sevříny, ale padl jsi jako ten, kdož padá od lidí nešlechetných. Tedy ještě více všecken lid plakal nad ním. 35 Potom přišel všecken lid, a měli k tomu Davida, aby jedl chléb ještě záhy. Ale David přisáhl, řka: Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, jestliže prvé, než slunce zapadne, okusím chleba aneb čehokoli jiného. 36 Což když poznal všecken lid, líbilo se jim to; a všecko, což činil král, líbilo se všemu lidu. 37 I poznal všecken lid a všecken Izrael v ten den, že nepošlo to od krále, aby zabili Abnera syna Nerova. 38 Řekl pak král služebníkům svým: Nevíte-liž, že kníže, a veliké, padlo dnes v Izraeli? 39 A já ještě nyní mdlý jsem, jakožto pomazaný král, muži pak tito, synové Sarvie, jsou mi nepovolní. Odplatiž Hospodin tomu, kdož zle činí, vedlé zlosti jeho.