2 Samuel 13

Amnom ama a Tamar e comete um incesto

1 Aconteceu depois disso que, tendo *2Sm 3.2-3;1Cr 3.2Absalão, filho de Davi, uma irmã formosa, que se chamava *1Cr 3.9Tamar; *2Sm 3.2Amnom, filho de Davi, namorou-se dela. 2 Angustiou-se Amnom, de maneira que adoeceu por causa de sua irmã Tamar, porque era virgem, e parecia difícil a Amnom fazer-lhe alguma coisa. 3 Tinha, porém, Amnom um amigo que se chamava Jonadabe, filho de *1Sm 16.9Simeia, irmão de Davi. Era Jonadabe homem mui sagaz. 4 Este lhe perguntou: Por que vais tu emagrecendo de dia para dia, ó filho do rei? Não mo dirás? Respondeu-lhe Amnom: Eu amo a Tamar, irmã de meu irmão Absalão. 5 Tornou-lhe Jonadabe: Deita-te na tua cama e finge que estás doente; e, quando teu pai *2Rs 8.29te vier visitar, dize-lhe: Rogo-te que venha minha irmã Tamar e me dê de comer, preparando a comida diante dos meus olhos, para que eu veja e coma da sua mão. 6 Deitou-se Amnom na cama e fingiu que estava doente. Tendo vindo o rei visitá-lo, disse-lhe Amnom: Rogo-te que venha minha irmã Tamar *Gn 18.6e me faça diante dos meus olhos dois bolos, para que eu coma da sua mão.

7 Mandou Davi à casa de Tamar, a dizer-lhe: Vai à casa de teu irmão Amnom e faze-lhe comida. 8 Foi Tamar à casa de seu irmão Amnom; e ele estava deitado. Ela, tomando massa, a amassou, fez bolos diante dele e os cozeu. 9 Tomou a panela e tirou os bolos à sua vista; mas ele recusou comer. Disse Amnom: *Gn 45.1Façam retirar todos da minha presença. Todos se retiraram. 10 Disse Amnom a Tamar: Traze a comida à câmara, para que eu coma da tua mão. Tomou Tamar os bolos que tinha preparado e os trouxe à câmara a seu irmão Amnom. 11 Quando Tamar lhos havia chegado, para que ele comesse, Amnom pegou dela e disse-lhe: Vem, deita-te comigo, minha irmã. 12 Porém ela lhe respondeu: Não, meu irmão, não me faças essa violência, *Lv 20.17pois não se faz assim em Israel. Não cometas essa *Jz 19.23;20.6loucura. 13 Eu, para onde poderia levar o meu opróbrio? E tu passarias em Israel por um louco. Agora, fala ao rei, porque *Gn 20.12ele não me negará a ti. 14 Todavia, ele não quis dar ouvidos à sua voz; antes, sendo mais forte do que ela, forçou-a e deitou-se com ela.

15 Amnom sentiu por ela grande aversão, pois maior era a aversão que sentiu por ela do que o amor que lhe votara. Amnom disse-lhe: Levanta-te e vai-te embora. 16 Ela lhe respondeu: Não, meu irmão; porque maior é essa injúria, lançando-me fora, do que a outra que me fizeste. Porém ele não a quis ouvir. 17 Chamou ao seu servo que lhe assistia e disse: Deita fora a esta mulher e fecha bem a porta após ela. 18 Ela trazia *Gn 37.3,23;Jz 5.30uma túnica talar com mangas compridas, porque este era o trajo de que usavam as donzelas filhas de rei. O servo de Amnom deitou-a fora e fechou bem a porta após ela. 19 *1Sm 4.12;Et 4.1;Jr 2.37Tamar lançou cinzas sobre a cabeça, *2Sm 1.11;Gn 37.29rasgou a túnica talar com mangas compridas e, *Jr 2.37postas as mãos na cabeça, foi-se dali gritando.

20 Absalão, seu irmão, disse-lhe: Esteve contigo Amnom, teu irmão? Agora, minha irmã, cala-te. É teu irmão; não te angustie o coração por isso. Ficou Tamar desolada *2Sm 14.24na casa de seu irmão Absalão. 21 Quando o rei Davi ouviu todas essas coisas, muito se lhe acendeu a ira. 22 Absalão não falou a Amnom *Gn 31.24nem mal nem bem, porque Absalão aborrecia a Amnom por ter ele violado a Tamar, sua irmã.

Absalão vinga a Tamar

23 Passados dois anos, Absalão *1Sm 25.7fazia a sua tosquia em Baal-Hazor, que está perto de Efraim, e convidou todos os filhos do rei. 24 Absalão foi ter com o rei e disse: Eis que agora o teu servo faz a tosquia. Venham o rei e os seus servos com o teu servo. 25 Respondeu o rei a Absalão: Não, meu filho, não vamos todos, para não suceder que te sejamos pesados. Absalão instou com ele; todavia, ele não quis ir, mas deu-lhe a sua bênção. 26 Então, *2Sm 3.27;11.13-15disse Absalão: Rogo-te que ao menos venha conosco meu irmão Amnom. Perguntou-lhe o rei: Para que iria ele contigo? 27 Instando Absalão com ele, Davi deixou ir com ele Amnom e todos os mais filhos do rei. 28 Absalão deu ordem aos seus servos, dizendo: Prestai atenção quando *Jz 19.6,9,22;1Sm 25.36-38o coração de Amnom estiver alegre do vinho e eu vos disser: Feri a Amnom, matai-o. Não tenhais medo, não sou eu quem vô-lo ordena? Sede, pois, corajosos e valentes. 29 Os servos de Absalão fizeram a Amnom como Absalão lhes havia ordenado. Todos os filhos do rei se levantaram, cada um *2Sm 18.9;1Rs 1.33,38na sua mula, e fugiram.

30 Indo eles ainda no caminho, chegou a Davi a nova, dizendo: Absalão matou a todos os filhos do rei, e não ficou deles nem um só. 31 Levantou-se o rei, *2Sm 1.11e rasgou os seus vestidos e *2Sm 12.16lançou-se por terra; e todos os seus servos que estavam junto a ele rasgaram os seus vestidos. 32 *2Sm 13.3-5Jonadabe, filho de Simeia, irmão de Davi, tomou a palavra e disse: Não imagine o meu senhor que mataram todos os mancebos, filhos do rei, porque só morreu Amnom; pois assim o tinha resolvido fazer Absalão desde o dia em que Amnom violou a sua irmã Tamar. 33 Agora, não se lhe *2Sm 19.19meta no coração ao rei, meu senhor, o pensar que todos os filhos do rei foram mortos; porque só morreu Amnom.

Absalão foge para Talmai

34 *2Sm 13.37-38Fugiu, porém, Absalão. O *2Sm 18.24mancebo que estava de sentinela, levantando os olhos, viu que vinha muita gente pelo caminho, ao lado do monte, por detrás de si. 35 Jonadabe disse ao rei: Eis aí vêm os filhos do rei; conforme a palavra do teu servo, assim sucedeu. 36 Logo que ele tinha acabado de falar, chegaram os filhos do rei e, levantando a voz, choraram; o rei e todos os seus servos também choraram muito.

37 Absalão, *2Sm 13.34porém, fugiu e foi a *2Sm 3.3Talmai, filho de Amiur, rei de *2Sm 14.23,32Gesur. Davi pranteava a seu filho todos os dias. 38 *2Sm 13.34Assim, Absalão fugiu, e foi a Gesur, e ali esteve três anos. 39 A alma do rei ansiava ir ter com Absalão, porque *2Sm 12.19-23já se tinha consolado acerca de Amnom, visto que era morto.

1 I stalo se potom, že Absolon syn Davidův měl sestru krásnou, jménem Támar; i zamiloval ji Amnon syn Davidův. 2 A tak se o to trápil Amnon, že i v nemoc upadl pro Támar sestru svou; nebo panna byla, a viděl Amnon, že nesnadně bude jí moci co učiniti. 3 Měl pak Amnon přítele, jehož jméno bylo Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, kterýžto Jonadab byl muž velmi chytrý. 4 I řekl jemu: Proč tak chřadneš, synu králův, den ode dne? Neoznámíš-liž mi? I řekl mu Amnon: Támar sestru Absolona bratra svého miluji. 5 Tedy řekl jemu Jonadab: Polož se na lůže své a udělej se nemocným, a když přijde otec tvůj, aby tě navštívil, díš jemu: Nechť přijde, prosím, Támar sestra má a dá mi jísti, připravíc před očima mýma pokrm, abych viděl a jedl z ruky její. 6 A tak složil se Amnon, dělaje se nemocným. A když přišel král, aby ho navštívil, řekl Amnon králi: Nechť přijde, prosím, Támar sestra má a připraví před očima mýma asi dvě krmičky, abych pojedl z ruky její. 7 Protož poslal David k Támar do domu, řka: Jdi hned do domu Amnona bratra svého a připrav mu krmičku. 8 I šla Támar do domu Amnona bratra svého; on pak ležel. A vzavši mouky, zadělala ji, a připravivši krmičku před očima jeho, uvařila ji. 9 Potom vzavši pánvici, vyložila před něj, a on nechtěl jísti. (I řekl Amnon: Spravte to, ať vyjdou všickni ven. I vyšli od něho všickni. 10 Řekl pak Amnon k Támar: Přines tu krmičku do pokojíka, abych pojedl z ruky tvé. A vzavši Támar krmičku, kterouž připravila, přinesla ji před Amnona bratra svého do pokojíka.) 11 Ale když mu podávala, aby jedl, uchopil ji a řekl jí: Poď, lež se mnou, sestro má. 12 Kterážto řekla jemu: Nikoli, bratře můj, nečiň mi násilí, nebo ne tak se má díti v Izraeli. Neprovoď nešlechetnosti této. 13 Nebo já na koho svedu pohanění své? Ty pak budeš jako jeden z nejnešlechetnějších v Izraeli. Raději tedy mluv medle s králem, nebo neodepřeť mne tobě. 14 Ale nechtěl uposlechnouti hlasu jejího, nýbrž zmocniv se jí, učinil jí násilí a ležel s ní. 15 Potom vzal ji Amnon v nenávist velikou velmi, tak že větší byla nenávist, kterouž nenáviděl jí, než milost, kterouž ji miloval. I řekl jí Amnon: Vstaň a jdi pryč. 16 Kterážto odpověděla jemu: Za příčinou převelmi zlé věci té, kterouž jsi při mně spáchal, druhé horší se dopouštíš, že mne vyháníš. On pak nechtěl jí slyšeti. 17 Ale zavolav mládence, kterýž mu přisluhoval, řekl: Vyveď hned tuto ode mne ven, a zamkni dvéře po ní. 18 (Měla pak na sobě sukni proměnných barev, nebo v takových sukních chodívaly dcery královské panny.) A tak vyvedl ji ven služebník jeho a zamkl dvéře po ní. 19 Tedy posypala Támar hlavu svou popelem, a sukni proměnných barev, kterouž měla na sobě, roztrhla; a vložila ruku na hlavu svou, a jduc, křičela s naříkáním. 20 I řekl jí Absolon bratr její: Nebyl-liž Amnon bratr tvůj s tebou? Ale nyní, sestro má mlč; bratr tvůj jest, nepřipouštěj toho k srdci. A tak zůstala Támar, jsuc opuštěná, v domě Absolona bratra svého. 21 A uslyšev král David o těch všech věcech, rozhněval se náramně. 22 Absolon pak nic nemluvil s Amnonem, ani dobrého ani zlého; nebo nenáviděl Absolon Amnona, proto že učinil násilí Támar sestře jeho. 23 I stalo se po celých dvou letech, když střihli ovce Absolonovi v Balazor, jenž jest podlé Efraim, že pozval Absolon všech synů královských. 24 Nebo přišel Absolon k králi a řekl: Aj, nyní služebník tvůj má střižce; nechť, prosím, jde král a služebníci jeho s služebníkem tvým. 25 I řekl král Absolonovi: Nechť, synu můj, nechť nyní nechodíme všickni, abychom tě neobtěžovali. A ačkoli nutkal ho, však nechtěl jíti, ale požehnal mu. 26 Řekl ještě Absolon: Nechť aspoň s námi jde, prosím, Amnon bratr můj. Odpověděl jemu král: Proč by s tebou šel? 27 A když vždy dotíral Absolon, poslal s ním Amnona i všecky syny královské. 28 Přikázal pak byl Absolon služebníkům svým, řka: Šetřte medle, když se rozveselí srdce Amnonovo vínem, a řeknu vám: Bíte Amnona, tedy zabíte jej. Nebojte se nic, nebo zdaliž jsem já nerozkázal vám? Posilňte se a mějte se zmužile. 29 I učinili Amnonovi služebníci Absolonovi, jakž jim byl přikázal Absolon. Pročež vstavše všickni synové královi, vsedli jeden každý na mezka svého a utekli. 30 V tom když ještě byli na cestě, přišla taková pověst k Davidovi: Pobil Absolon všecky syny královské, tak že z nich ani jednoho nezůstalo. 31 Tedy vstav král, roztrhl roucha svá a ležel na zemi; všickni také služebníci jeho stáli, roztrhše roucha. 32 Ozval se pak Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, a řekl: Nepraviž toho, pane můj, jako by všecky mládence syny královy zbili, ale Amnon toliko zabit; nebo tak v úmysle Absolonově složeno bylo od toho dne, jakž on byl učinil násilí Támar sestře jeho. 33 Protož nechať nepřipouští toho nyní pán můj král k srdci svému, mysle, že by všickni synové královi zbiti byli; nebo Amnon toliko umřel. 34 Absolon pak utekl. Tedy pozdvih služebník hlásný očí svých, uzřel, an mnoho lidu jde odtud, kudyž se chodilo k němu cestou pod horami. 35 I řekl Jonadab králi: Aj, synové královští přijíždějí. Vedlé řeči služebníka tvého tak se stalo. 36 A když přestal mluviti, aj, synové královští přišli, a pozdvihše hlasu svého, plakali; též také král i všickni služebníci jeho plakali pláčem velmi velikým. 37 Absolon pak utekl a ušel k Tolmai synu Amiudovu, králi Gessur. I plakal David syna svého po všecky ty dny. 38 Absolon tedy utíkaje, přišel do Gessur, a byl tam tři léta. 39 Potom žádal David vyjíti k Absolonovi, nebo již byl oželel smrti Amnonovy.