2 Samuel 18

1 Davi passou revista ao povo que tinha consigo e *Êx 18.25;Nm 31.14;1Sm 22.7pôs sobre eles capitães de mil e capitães de cem. 2 Enviou Davi ao povo, *Jz 7.16;1Sm 11.11um terço sob o mando de Joabe, outro terço sob o mando de Abisai, filho de Zeruia, irmão de Joabe, e o outro terço sob o mando de *2Sm 15.19-22Itai, geteu. O rei disse ao povo: Também eu hei de sair convosco. 3 Respondeu, porém, o povo: Não *2Sm 21.17sairás, pois se, na verdade, fugirmos, eles não se importarão conosco; nem se importarão conosco se morrer a metade de nós; pois tu és igual a dez mil de nós. É melhor que fiques na cidade para dali nos socorreres. 4 Tornou-lhes o rei: O que vos parece bem, isso farei. *2Sm 18.24O rei pôs-se ao lado da porta, e saiu todo o povo a centenas e milhares. 5 O rei deu ordem a Joabe, a Abisai e a Itai, dizendo: Por amor de mim, tratai com brandura ao mancebo, a Absalão. *2Sm 18.12Todo o povo ouviu quando o rei dava ordem a todos os capitães acerca de Absalão.

6 Assim, saiu o povo ao campo contra Israel; e deu-se a batalha *2Sm 17.26;Js 17.15,18no bosque de Efraim. 7 Ali, foi o povo de Israel derrotado diante dos servos de Davi, e, naquele dia, houve uma grande derrota, com a perda de vinte mil homens. 8 Pois ali se estendeu a batalha por toda a região; e o bosque consumiu, naquele dia, mais gente do que a espada consumiu.

Absalão fica suspenso de uma árvore, e Joabe mata-o

9 Absalão, indo montado na sua mula, encontrou-se com os servos de Davi; a mula entrou debaixo dos ramos espessos dum grande carvalho, e Absalão, preso *2Sm 14.26pela cabeça ao carvalho, ficou pendurado entre o céu e a terra; e a mula em que ia montado passou adiante. 10 Vendo isso um homem, avisou a Joabe e disse: Eis que vi Absalão pendurado num carvalho. 11 Respondeu Joabe ao homem que lhe dera a notícia: Pois que o viste, por que não o feriste ali, derrubando-o por terra? E eu te haveria dado dez siclos de prata e um cinto. 12 Tornou o homem a Joabe: Ainda quando eu pudesse pesar nas minhas mãos mil siclos de prata, não estenderia eu a mão contra o filho do rei; porque *2Sm 18.5nós ouvimos a ordem que o rei te deu a ti, a Abisai e a Itai, dizendo: Guardai-me o mancebo Absalão. 13 Se eu tivesse obrado falsamente contra a sua vida, *2Sm 14.19-20nada teria sido oculto ao rei, e tu mesmo te esquivarias de mim. 14 Disse Joabe: Não posso demorar-me contigo. *2Sm 14.30Tomou na mão três dardos e traspassou com eles o coração de Absalão, que ainda estava vivo no carvalho. 15 Cercaram-no dez mancebos que levavam as armas de Joabe, e feriram a Absalão, e mataram-no.

16 *2Sm 2.28;20.22Joabe tocou a trombeta, e o povo voltou de perseguir a Israel, pois Joabe deteve ao povo. 17 Levaram a Absalão, e lançaram-no numa grande cova no bosque, *Dt 21.20-21;Js 7.26;8.29e erigiram sobre ele um mui grande montão de pedras. *2Sm 19.8;20.1-22Todo o Israel fugiu, cada um para a sua tenda. 18 Ora, Absalão, quando ainda vivia, *1Sm 15.12tinha feito levantar para si a coluna, *Gn 14.17que está no vale do Rei, porque disse: *2Sm 14.27Eu não tenho filho que conserve a memória do meu nome. Deu o seu nome à coluna; até o dia de hoje, ela se chama o Monumento de Absalão.

Davi, sabendo da morte de Absalão, chora amargamente

19 Disse *2Sm 15.36Aimaás, filho de Zadoque: Deixa-me correr e dar notícia ao rei *2Sm 18.31que Jeová o vingou dos seus inimigos. 20 E Joabe lhe disse: Tu não serás hoje o portador das novas, mas noutro dia as levarás; hoje, porém, não as levarás; porque é morto o filho do rei. 21 Disse Joabe ao cuxita: Vai dizer ao rei o que viste. O cuxita fez uma reverência a Joabe e partiu a correr. 22 Então, tornou Aimaás, filho de Zadoque, a dizer a Joabe: Seja o que for, deixa-me também correr após o cuxita. Joabe disse: Por que queres correr, meu filho? Visto que *2Sm 18.29não receberás recompensa pelas novas. 23 Aconteça, porém, o que acontecer, hei de correr, respondeu Aimaás. Então, disse Joabe: Corre. Aimaás correu pelo caminho de Quicar e passou ao cuxita.

24 Ora, *2Sm 19.8Davi estava assentado entre as duas portas; *2Sm 13.34;2Rs 9.17a sentinela subiu ao eirado da porta acima da muralha, e levantou os olhos, e viu vir um homem correndo só. 25 Clamou a sentinela e deu a nova ao rei. O rei disse: Se ele vem só, traz notícias. O mensageiro aproximava-se cada vez mais. 26 Viu a sentinela outro homem correndo, e clamou ao porteiro, e disse: Eis que vem outro homem correndo só. O rei disse: Este também traz notícias. 27 Acrescentou a sentinela: Parece-me que o correr do primeiro é *2Rs 9.20como o correr de Aimaás, filho de Zadoque. Disse o rei: *1Rs 1.42Ele é homem de bem e trará boas-novas.

28 Gritou Aimaás e disse ao rei: Paz! *2Sm 14.4;1Sm 25.23Prostrou-se com o rosto em terra perante o rei e disse: *1Sm 17.46Bendito seja Jeová, teu Deus, que entregou os homens que levantaram a mão contra o rei, meu senhor! 29 Perguntou o rei: *2Sm 20.9;2Rs 4.26Está bem o mancebo Absalão? Respondeu Aimaás: Quando Joabe enviou ao servo do rei, que sou eu, vi um grande alvoroço, *2Sm 18.22porém não sei o que era. 30 Disse o rei: Põe-te ao lado e espera aqui. Ele se pôs ao lado e esperou de pé.

31 Eis que chegou o cuxita e disse: Receba o rei, meu senhor, as novas. Hoje, *2Sm 18.19;Jz 5.31Jeová te vingou de todos os que se levantaram contra ti. 32 O rei perguntou ao cuxita: *2Sm 18.29Está bem o mancebo Absalão? Respondeu o cuxita: *1Sm 25.26Como aquele mancebo o é, assim sejam os inimigos do rei, meu senhor, e todos os que se levantam contra ti para te fazerem o mal. 33 O rei ficou muito comovido, e subiu à sala que estava por cima da porta, e pôs-se a chorar; e, andando, dizia assim: *2Sm 19.4Meu filho Absalão, meu filho, meu filho Absalão! *Êx 32.32;Rm 9.3Quem me dera que eu morrera por ti, Absalão, filho meu, filho meu!

1 Sečtl pak David lid, kterýž měl s sebou, a ustanovil nad nimi hejtmany a setníky. 2 I uvedl David třetinu lidu v správu Joábovu, a třetinu v správu Abizai syna Sarvie, bratra Joábova, a třetinu v správu Ittai Gittejského. A řekl král lidu: I jáť také potáhnu s vámi. 3 Ale lid řekl: Nikoli nepotáhneš; nebo jestliže bychom i utíkali, nebudouť na to velmi dbáti, aniž, by nás i polovici zbili, budou toho velmi vážiti. Ty sám zajisté jsi jako z nás deset tisíců, protož lépe bude, abys nám byl v městě ku pomoci. 4 I řekl jim král: Což se vám za dobré vidí, učiním. Tedy stál král u brány, a všecken lid vycházel po stu a po tisíci. 5 Přikázal pak král Joábovi a Abizai a Ittai, řka: Zacházejtež mi pěkně s synem Absolonem. A všecken lid slyšel, když přikazoval král všechněm hejtmanům o Absolonovi. 6 A tak vytáhl lid do pole proti lidu Izraelskému, a byla bitva v lese Efraim. 7 I poražen jest tu lid Izraelský od služebníků Davidových, a stala se tu porážka veliká v ten den až do dvadceti tisíců. 8 Nebo když ta bitva rozšířila se po vší krajině, více pohubil lidu les, nežli jich požral meč toho dne. 9 Potkal se pak Absolon s služebníky Davidovými. Kterýžto Absolon jel na mezku, (i podšel mezek pod hustý dub veliký), a uvázl za hlavu v stromu tom, tak že visel mezi nebem a zemí. Ale mezek, kterýž pod ním byl, odběhl pryč. 10 To uzřev jeden, oznámil Joábovi, řka: Hle, viděl jsem Absolona, an visí na dubě. 11 I řekl Joáb muži, kterýž mu to oznámil: Aj, viděls. Pročež jsi ho tam nesrazil na zem? A já bylť bych povinen dáti deset lotů stříbra a pás rytířský jeden. 12 Odpověděl muž ten Joábovi: A já, bych i odečtených měl na ruce své tisíc lotů stříbra, nevztáhl bych ruky své na syna králova; nebo jsme slyšeli, kterak přikazoval král tobě a Abizai a Ittai, řka: Šetřte všickni syna mého Absolona; 13 Leč bych se dopustiti chtěl sám proti duši své nepravosti. Ale nebýváť nic tajno před králem, a ty bys sám proti mně stál. 14 I řekl Joáb: Nebuduť se tu meškati s tebou. Protož vzav tři kopí do ruky své, vrazil je do Absolona, an ještě živ byl na dubě. 15 A obskočivše Absolona deset služebníků, oděnců Joábových, bili jej a zabili. 16 V tom zatroubil Joáb v troubu. I vrátil se lid od honění Izraele; nebo zdržel Joáb lid. 17 A vzavše Absolona, uvrhli jej v tom lese do jámy veliké, a nametali na něj hromadu kamení velmi velikou. Ale všecken Izrael zutíkali jeden každý do stanů svých. 18 (Absolon pak vzal byl a vyzdvihl sobě za života svého sloup v údolí královském; nebo byl řekl: Nemám syna, aby zůstala pamět jména mého. Protož nazval ten sloup jménem svým, kterýž slove místo Absolonovo až do dnešního dne.) 19 Tedy Achimaas syn Sádochův řekl: Medle, nechť běžím, abych zvěstoval králi, že ho vysvobodil Hospodin z ruky nepřátel jeho. 20 I řekl jemu Joáb: Nebyl bys dnes dobrým poslem, ale oznámíš to jiného dne; dnes však neoznamuj, proto že syn králův umřel. 21 Potom řekl Joáb k Chuzi: Jdiž, zvěstuj králi, co jsi viděl. A pokloniv se Chuzi Joábovi, běžel. 22 Mluvil pak ještě Achimaas syn Sádochův, a řekl Joábovi: Buď, jak buď, medle, nechť já také běžím za Chuzi. Odpověděl Joáb: Proč bys ty běžel, synu můj, když nemáš, co bys dobrého zvěstoval? 23 I řekl: Buď, jak buď, poběhnu. Odpověděl mu: Běž. A tak běžel Achimaas cestou přímější a předběhl Chuzi. 24 David pak seděl mezi dvěma branami. I vyšel strážný na vrch brány na zed, kterýž pozdvih očí svých, uzřel, a hle, muž běžel sám. 25 Tedy volaje strážný, oznámil králi. I řekl král: Jest-liť sám, dobré poselství nese. A když ten šel předce a přibližoval se, 26 Uzřel ještě strážný muže druhého běžícího. I zavolal strážný na branného a řekl: Hle, opět muž běží sám. Tedy řekl král: I tenť v poselství běží. 27 Řekl ještě strážný: Vidím běh prvního, jako běh Achimaasa syna Sádochova. I řekl král: Dobrýtě to muž, protož s dobrým poselstvím jde. 28 Tedy volaje Achimaas, řekl králi: Pokoj tobě. A pokloniv se králi tváří svou k zemi, řekl: Požehnaný Hospodin Bůh tvůj, kterýž podmanil muže ty, kteříž pozdvihli rukou svých proti pánu mému králi. 29 I řekl král: Dobře-li se má syn můj Absolon? Odpověděl Achimaas: Viděl jsem hluk veliký, když posílal služebníka králova Joáb, a mne služebníka tvého, ale nevím nic, co bylo. 30 Jemuž řekl král: Odstup a stůj tamto. I odstoupil a stál. 31 A v tom Chuzi přišed, řekl: Zvěstuje se pánu mému králi, že vysvobodil tě dnes Hospodin z ruky všech povstávajících proti tobě. 32 Ale král řekl k Chuzi: Jest-liž živ syn můj Absolon? Odpověděl Chuzi: Nechť jsou tak, jako syn králův, nepřátelé pána mého krále, i všickni, kteříž povstávají proti tobě ke zlému. 33 I zarmoutil se král, a vstoupiv do horního pokoje na bráně, plakal a jda, mluvil takto: Synu můj Absolone, synu můj, synu můj Absolone! Ó kdybych byl umřel za tebe, Absolone synu můj, synu můj!