2 Reis 2

Elias é elevado ao céu num carro de fogo

1 Quando Jeová *Gn 5.24;Hb 11.5estava para tomar a Elias ao céu por um redemoinho, Elias partiu de *Js 4.19Gilgal em companhia de *1Rs 19.16-21Eliseu. 2 Disse Elias a Eliseu: *Rt 1.15Fica-te aqui, porque Jeová me enviou para ir até *1Rs 12.28-29Betel. Respondeu Eliseu: *2Rs 2.4,6;1Sm 1.26Pela vida de Jeová e pela vida da tua alma, que não te deixarei. Desceram a Betel. 3 *2Rs 4.1,38;5.22Os filhos dos profetas que estavam em Betel saíram ao encontro de Eliseu, e disseram-lhe: Sabes que Jeová há de tirar, hoje, o teu amo de sobre a tua cabeça? Respondeu ele: Também eu o sei; calai-vos. 4 Disse Elias a Eliseu: *2Rs 2.2Fica-te aqui, porque Jeová me enviou a *Js 6.26Jericó. Respondeu Eliseu: *2Rs 2.2Pela vida de Jeová e pela vida da tua alma, que não te deixarei. Assim, foram a Jericó. 5 Então, *2Rs 2.3os filhos dos profetas que estavam em Jericó se chegaram a Eliseu e lhe disseram: *2Rs 2.3Sabes que Jeová há de tirar, hoje, o teu amo de sobre a tua cabeça? Respondeu ele: Também eu o sei; calai-vos. 6 Elias disse-lhe: *2Rs 2.2Fica-te aqui, porque Jeová me enviou *Js 3.8,15-17ao Jordão. Respondeu Eliseu: Pela vida de Jeová e pela vida da tua alma, que não te deixarei. Foram, pois, ambos juntos. 7 Foram *2Rs 2.15-16cinquenta homens dos filhos dos profetas e pararam defronte deles, de longe; eles ambos pararam junto ao Jordão. 8 Elias *1Rs 19.13,19tomou o seu manto e, dobrando-o, *2Rs 2.14;Êx 14.21-22feriu as águas, as quais se dividiram para as duas bandas, de modo que ambos passaram a pé enxuto. 9 Depois de terem passado, disse Elias a Eliseu: Pede o que te hei de fazer, antes que seja de ti arrebatado. Respondeu Eliseu: Peço-te que haja sobre mim uma dobrada porção do teu espírito. 10 Tornou-lhe Elias: Difícil coisa pediste. Todavia, se me vires quando de ti for arrebatado, assim se te fará; porém, do contrário, não se te fará. 11 Caminhando eles ainda e conversando, eis que apareceu *2Rs 6.17um carro de fogo e cavalos de fogo, os quais os separaram um do outro; Elias subiu ao céu por um redemoinho. 12 Eliseu o viu e clamou: *2Rs 13.14Meu pai, meu pai! Carros de Israel e os seus cavaleiros!

O espírito de Elias repousa sobre Eliseu

Não o viu mais; *Gn 37.34;Jó 1.20pegou nos seus vestidos e rasgou-os em duas partes. 13 Também levantou o manto de Elias, que este deixara cair, e, voltando, pôs-se à borda do Jordão. 14 Tomou o manto que Elias deixara cair, *2Rs 2.8feriu as águas e disse: Onde está Jeová, Deus de Elias? Quando ele ferira as águas, elas se dividiram para as duas bandas, e Eliseu passou.

15 Vendo-o *2Rs 2.7os filhos dos profetas que estavam defronte, em Jericó, disseram: O espírito de Elias repousa sobre Eliseu. Vieram-lhe ao encontro e prostraram-se com o rosto em terra, diante dele. 16 Disseram-lhe: Eis que, agora, entre os teus servos há cinquenta homens fortes. Deixa-os ir, te pedimos, em procura do teu amo; não suceda que *1Rs 18.12;At 8.39o Espírito de Jeová o tenha arrebatado e atirado com ele para algum monte ou para algum vale. Eliseu respondeu: Não envieis. 17 Quando *2Rs 8.11instaram com ele, até que se envergonhou, ele disse: Enviai. Enviaram cinquenta homens, que o buscaram por três dias; porém não o acharam. 18 Voltaram para ele, que os esperava em Jericó; e ele lhes disse: Não vos disse eu: Não vades?

19 Os habitantes da cidade disseram a Eliseu: Eis que a situação desta cidade é agradável, como vê o meu senhor; mas as águas são péssimas, e a terra é estéril. 20 Ele disse: Trazei-me um vaso novo e ponde nele sal. Eles lho trouxeram. 21 Então, saiu à fonte das águas, e *2Rs 4.41;6.6;Êx 15.25-26deitou nela sal, e disse: Assim diz Jeová: Curei estas águas; elas não serão mais a causa de morte nem de esterilidade. 22 Ficaram as águas sadias até o dia de hoje, conforme a palavra que Eliseu proferiu.

23 Dali, subiu a Betel; enquanto ele ia subindo pelo caminho, saíram da cidade uns rapazes, zombaram dele e lhe disseram: Sobe, calvo; sobe, calvo. 24 Ele olhou para trás, viu-os e *Ne 13.25-27amaldiçoou-os em nome de Jeová. Saíram do bosque duas ursas e despedaçaram deles quarenta e dois. 25 Dali, foi para *2Rs 4.25;1Rs 18.19-20o monte Carmelo e, de lá, voltou para Samaria.

1 Stalo se potom, když měl již vzíti Hospodin Eliáše u vichru do nebe, že vyšel Eliáš s Elizeem z Galgala. 2 I řekl Eliáš Elizeovi: Medle, poseď tuto, nebo Hospodin poslal mne až do Bethel. Jemuž řekl Elizeus: Živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, žeť se tebe nespustím. I přišli do Bethel. 3 Tedy vyšli synové proročtí, kteříž byli v Bethel, k Elizeovi a řekli jemu: Víš-liž, že dnes Hospodin vezme pána tvého od tebe? Kterýž odpověděl: A já vím, mlčte. 4 Opět řekl jemu Eliáš: Elizee, medle poseď tuto, nebo Hospodin poslal mne do Jericha. Kterýž odpověděl: Živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, žeť se tebe nespustím. I přišli do Jericha. 5 Přistoupivše pak synové proročtí, kteříž byli v Jerichu, k Elizeovi, řekli jemu: Víš-liž, že dnes vezme Hospodin pána tvého od tebe? I řekl: A já vím, mlčte. 6 Řekl mu ještě Eliáš: Poseď medle tuto, nebo Hospodin poslal mne k Jordánu. Kterýž odpověděl: Živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, žeť se tebe nespustím. Šli tedy oba. 7 Padesáte pak mužů z synů prorockých šli, a postavili se naproti zdaleka, ale oni oba zastavili se u Jordánu. 8 A vzav Eliáš plášť svůj, svinul jej a udeřil na vodu. I rozdělila se sem i tam, tak že přešli oba po suše. 9 V tom když přešli, řekl Eliáš Elizeovi: Žádej sobě, co chceš, prvé než vzat budu od tebe. I řekl Elizeus: Nechť jest, prosím, dvojnásobní díl ducha tvého na mně. 10 Jemuž řekl: Nesnadnés věci požádal, a však jestliže uzříš mne, když budu vzat od tebe, staneť se tak; pakli nic, nestane se. 11 Takž stalo se, že když předce jdouce, rozmlouvali, aj, vůz ohnivý a koni ohniví rozdělili je na různo. I vstoupil Eliáš u vichru do nebe. 12 To vida Elizeus, volal: Otče můj, otče můj! Vozové Izraelští i jezdci jeho! A neviděl ho více. Potom uchopiv roucho své, roztrhl je na dva kusy. 13 A zdvih plášť Eliášův, kterýž byl spadl s něho, navrátil se a stál na břehu Jordánském. 14 Tedy vzav plášť Eliášův, kterýž byl spadl s něho, udeřil na vodu a řekl: Kdež jest Hospodin Bůh Eliášův i on sám? A udeřil, pravím, na vodu, kteráž rozstoupila se sem i tam. I přešel Elizeus. 15 Což vidouce synové proročtí z Jericha, naproti stojíce, řekli: Odpočinul duch Eliášův na Elizeovi. I šli proti němu a poklonili se mu až k zemi. 16 A řekli jemu: Aj, nyní jest s služebníky tvými padesáte mužů silných, medle nechť jdou a hledají pána tvého. Snad ho zanesl duch Hospodinův, a povrhl jej na některé hoře aneb v některém údolí. Kterýž řekl: Neposílejte. 17 Ale když na něj vždy dotírali, tak že mu to obtížné bylo, řekl: Pošlete. I poslali padesáte mužů, a hledajíce za tři dni, nenalezli ho. 18 A když se k němu navrátili, (on pak bydlil v Jerichu), řekl jim: Zdaliž jsem vám neřekl: Nechoďte? 19 Muži pak města toho řekli Elizeovi: Hle, nyní byt v městě tomto jest výborný, jakož, pane můj, vidíš, ale vody jsou zlé a země neúrodná. 20 Tedy řekl: Přineste mi nádobu novou, a dejte do ní soli. I přinesli mu. 21 A vyšed k pramenu těch vod, vsypal tam sůl a řekl: Takto praví Hospodin: Uzdravuji vody tyto; nebudeť více odtud smrti, ani nedochůdčete. 22 A tak uzdraveny jsou ty vody až do dnešního dne, vedlé řeči Elizeovy, kterouž byl mluvil. 23 Potom šel odtud do Bethel. A když šel cestou, pacholata malá vyšedše z města, posmívali se jemu, říkajíce: Jdi lysý, jdi lysý! 24 Kterýž ohlédna se, uzřel je a zlořečil jim ve jménu Hospodinovu. Protož vyskočivše dvě nedvědice z lesa, roztrhaly z nich čtyřidcatero a dvé dětí. 25 I šel odtud na horu Karmel, odkudž navrátil se do Samaří.