2 Samuel 14

Absalão, depois de três anos, volta para Jerusalém

1 Ora, conheceu Joabe, filho de Zeruia, que *2Sm 13.39o coração do rei estava inclinado para Absalão. 2 Enviou Joabe a *2Sm 23.26;2Cr 11.6;Am 1.1Tecoa, e fez trazer de lá uma mulher sábia, e disse-lhe: *1Rs 20.35-43Finge que estás de nojo, e toma um vestido de luto, *2Sm 12.20e não te unjas com óleo, mas faze-te como uma mulher que há muito tempo chora a um morto; 3 e, entrando ao rei, fala-lhe da seguinte maneira. Joabe pôs-lhe *2Sm 14.19as palavras na boca.

4 Tendo-se a mulher de Tecoa apresentado ao rei, prostrou-se com o rosto em terra, *1Sm 25.23fez-lhe uma reverência e disse: *2Rs 6.26-28Socorro, ó rei! 5 Perguntou-lhe o rei: Que tens? Ela respondeu: *2Sm 14.5-21; cp.2Sm 12.1-7Na verdade, eu sou uma mulher viúva; morreu meu marido. 6 A tua serva tinha dois filhos, os quais brigaram entre si no campo, e não havia quem os apartasse, mas um feriu ao outro e o matou. 7 Eis que se levantou *Nm 35.19;Dt 19.12-13a parentela toda contra a tua serva, e disseram: Dá-nos aquele que feriu a seu irmão, para o matarmos pela vida de seu irmão a quem matou, e *Mt 21.38tiraremos também a vida ao herdeiro; assim, apagarão a brasa que me ficou, para não se deixar a meu marido nem nome nem resto sobre a face da terra.

8 O rei disse à mulher: Vai para tua casa, e eu darei ordem a respeito de ti. 9 Respondeu a mulher de Tecoa ao rei: Sobre mim, ó rei, meu senhor, *Gn 43.9;1Sm 25.24recaia a culpa e sobre a casa de meu pai; e *1Rs 2.33será inocente o rei e o seu trono. 10 Disse o rei: Quem te falar nisso, traze-o à minha presença, e ele não te tocará mais. 11 Ela disse: Lembra-te, ó rei, de Jeová, teu Deus, *Nm 35.19,21;Dt 19.4-10para que o vingador do sangue não continue a destruição; não exterminem a meu filho. Respondeu ele: *1Sm 14.45;1Rs 1.52;Mt 10.30Pela vida de Jeová, não há de cair ao chão nem um cabelo de teu filho.

12 Disse a mulher: Permita que a tua serva fale uma palavra ao rei, meu senhor. Ele disse: Fala. 13 Prosseguiu a mulher: *2Sm 12.7;1Rs 20.40-42Por que imaginas, então, tal coisa contra o povo de Deus? Pois, falando o rei esta palavra, fica como culpado, visto não fazer voltar *2Sm 13.37-38o seu desterrado. 14 Porque *Jó 30.23;34.15;Hb 9.27morremos e somos *Sl 58.7como água derramada sobre a terra, que não se pode mais juntar; pois Deus não tira a vida, porém cogita meios *Nm 35.15,25,28para que o banido não fique desterrado da sua presença. 15 Agora, se eu vim falar esta palavra ao rei, meu senhor, é porque o povo me atemorizou; e a tua serva disse: Falarei ao rei; talvez o rei faça segundo a palavra da sua criada. 16 Porque o rei ouvirá para livrar a sua serva da mão de quem procura exterminar da *Dt 32.9;1Sm 26.19herança de Deus tanto a mim como a meu filho. 17 Então, acrescentou a tua serva: A palavra do rei, meu senhor, seja um descanso; pois *2Sm 14.20;2Sm 19.27;1Sm 29.9como o anjo de Deus é o rei, meu senhor, para discernir o bem e o mal. Seja contigo Jeová, teu Deus!

18 Respondendo o rei, disse à mulher: Não me encubras o que te vou perguntar. Respondeu a mulher: Fale, agora, o rei, meu senhor. 19 O rei perguntou: Não é verdade que a mão de Joabe anda contigo em tudo isso? Respondeu a mulher: Pela tua vida, ó rei, meu senhor, ninguém se poderá desviar, nem para a direita nem para a esquerda, de tudo o que o rei, meu senhor, acaba de dizer, porque foi o *2Sm 14.3teu servo Joabe quem me deu ordem e quem pôs na boca da tua serva todas estas palavras; 20 para mudar a feição do negócio, foi que o teu servo Joabe fez isso. Porém sábio é o meu senhor, *2Sm 14.17;19.27como um anjo de Deus, para saber tudo o que se passa sobre a terra.

21 O rei disse a Joabe: Eis aí *2Sm 14.11que o faço; vai e faze voltar o mancebo Absalão. 22 Joabe prostrou-se com o rosto em terra, e, fazendo uma reverência, abençoou ao rei, e disse: Hoje, ó rei, meu senhor, conhece o teu servo que achei graça aos teus olhos, porque o rei deferiu a súplica do teu servo. 23 Levantou-se Joabe, foi a *2Sm 13.37-38Gesur e trouxe a Absalão para Jerusalém. 24 O rei disse: Torne *2Sm 13.20para sua casa, porém não veja a minha face. Voltou Absalão para sua casa e não viu a face do rei.

A beleza de Absalão

25 Não havia em todo o Israel um homem tão admirável pela sua beleza como o era Absalão; *Dt 28.35;Jó 2.7;Is 1.6desde a planta do pé até o mais alto da cabeça, não havia nele defeito algum. 26 Quando ele *Ez 44.20rapava a cabeça (que o fazia no fim de cada ano, por lhe ficar carregada), pesava o cabelo da cabeça duzentos siclos, segundo o peso real. 27 Nasceram a *2Sm 18.18Absalão três filhos e uma filha de nome *2Sm 13.1Tamar, que era mulher de bela aparência.

Absalão é admitido à presença de Davi

28 Absalão esteve em Jerusalém dois anos *2Sm 14.24e não viu a face do rei. 29 Então, Absalão mandou chamar a Joabe, para o enviar ao rei; mas este não quis vir a ele. Mandou chamá-lo segunda vez, porém não quis vir. 30 Disse aos seus servos: Vede *Jz 15.3-5o campo de Joabe ao pé do meu. Ele ali tem cevada; ide e lançai-lhe fogo. Os servos de Absalão puseram fogo ao campo. 31 Então, se levantou Joabe, e foi à casa de Absalão, e lhe perguntou: Por que puseram os teus servos fogo ao meu campo? 32 Respondeu Absalão a Joabe: Eis que mandei chamar-te, dizendo: Vem cá, para que eu te envie ao rei, a fim de lhe dizer: Para que vim de Gesur? Melhor me era estar lá ainda. Agora, veja eu a face do rei; *1Sm 20.8se houver em mim culpa, que me tire a vida. 33 Joabe foi à presença do rei e lho disse. Foi chamado Absalão, o qual entrou à presença do rei e se prostrou com o rosto em terra diante dele. *Gn 33.4;Lc 15.20O rei beijou a Absalão.

1 Srozuměv pak Joáb syn Sarvie, že by naklonilo se srdce královo k Absolonovi, 2 Poslav do Tekoa, a povolav odtud ženy moudré, řekl jí: Medle, udělej se, jako bys zámutek měla, a oblec se, prosím, v roucho smutku, a nepomazuj se olejem, ale buď jako žena již za mnoho dní zámutek mající nad mrtvým. 3 I půjdeš k králi a mluviti mu budeš vedlé řeči této. A naučil ji Joáb, co by měla mluviti. 4 Protož mluvila žena ta Tekoitská králi, padši na tvář svou k zemi, a poklonu učinivši, řekla: Spomoz, ó králi. 5 I řekl jí král: Což jest tobě? Odpověděla ona: Zajisté žena vdova jsem, a umřel mi muž můj. 6 Měla pak služebnice tvá dva syny, kteříž svadili se spolu na poli, a když nebyl, kdo by je rozvadil, udeřil jeden druhého a zabil ho. 7 Aj, teď povstala všecka rodina proti služebnici tvé, a řekli: Vydej toho, jenž zabil bratra svého, ať ho zabijeme za život bratra jeho, kteréhož zamordoval, nýbrž zahubíme i dědice. A tak uhasí jiskru mou, kteráž pozůstala, aby nezanechali muži mému jména a ostatku na zemi. 8 Tedy řekl král ženě: Navrať se do domu svého, a jáť poručím o tobě. 9 I odpověděla žena Tekoitská králi: Nechť jest, pane můj králi, na mne ta nepravost, a na dům otce mého, král pak a stolice jeho ať jest bez viny. 10 Řekl také král: Bude-li kdo mluviti co proti tobě, přiveď ho ke mně, a nedotkneť se tebe více. 11 Tedy ona řekla: Rozpoměň se, prosím, králi, na Hospodina Boha svého, aby se nerozmnožili mstitelé krve k zhoubě a nezahladili syna mého. I odpověděl: Živť jest Hospodin, žeť nespadne vlas syna tvého na zemi. 12 K tomu řekla žena: Nechť promluví, prosím, služebnice tvá pánu svému králi slovo. Kterýžto odpověděl: Mluv. 13 I řekla žena: Proč jsi tedy myslil podobnou věc proti lidu Božímu? Nebo mluví král řeč tuto jako ten, kterýž sebe vinného činí, poněvadž nechce zase povolati vyhnaného svého. 14 Všickniť jsme zajisté nepochybně smrtelní a jako vody, kteréž rozlity jsouce po zemi, zase sebrány býti nemohou, aniž se Bůh na něčí osobu ohlédá; ovšemť i myšlení svá vynesl, aby vyhnaného nevyháněl od sebe. 15 Nyní pak, že jsem přišla ku pánu svému králi mluviti řeči tyto, příčina jest, že mne strašil lid. Protož řekla služebnice tvá: Budu nyní mluviti králi, snad naplní král žádost služebnice své. 16 Neboť vyslyší král a vysvobodí služebnici svou z ruky muže, chtějícího vyhladiti mne i syna mého spolu z dědictví Božího. 17 Řekla také služebnice tvá: Vždyť mi bude slovo pána mého krále k odtušení; (nebo jako anděl Boží, tak jest pán můj král, když slyší dobré aneb zlé), a Hospodin Bůh tvůj bude s tebou. 18 A odpovídaje král, řekl ženě: Medle, netaj přede mnou toho, nač se já tebe vzeptám. I řekla žena: Mluv, prosím, pane můj králi. 19 Tedy řekl král: Není-liž Joáb jednatel všeho tohoto? I odpověděla žena a řekla: Jako jest živa duše tvá, pane můj králi, žeť se nelze uchýliti na pravo aneb na levo ode všeho toho, což mluvil pán můj král; nebo služebník tvůj Joáb, onť jest mi rozkázal, a on naučil služebnici tvou všechněm slovům těmto, 20 A abych tak příkladně vedla řeč tuto, způsobil to služebník tvůj Joáb. Ale pán můj moudrý jest jako anděl Boží, věda, což se koli děje na zemi. 21 A protož řekl král Joábovi: Aj, již jsem to učinil. Jdiž tedy, přiveď mládence Absolona. 22 I padl Joáb na tvář svou k zemi, a pokloniv se, poděkoval králi, a řekl Joáb: Dnes jest poznal služebník tvůj, že jsem nalezl milost před očima tvýma, pane můj králi, poněvadž jest král naplnil žádost služebníka svého. 23 Tedy vstav Joáb, odšel do Gessur, a přivedl Absolona do Jeruzaléma. 24 I řekl král: Nechť se navrátí do domu svého, ale tváři mé ať nevidí. A tak navrátil se Absolon do domu svého, ale tváři královské neviděl. 25 Nebylo pak žádného muže tak krásného jako Absolon ve všem Izraeli, aby takovou chválu měl. Od paty nohy jeho až do vrchu hlavy jeho nebylo na něm poškvrny. 26 A když střihával vlasy hlavy své, (měl pak obyčej každého roku je střihati, protože jej obtěžovaly, i střihával je), tedy vážíval vlasy hlavy své, a bývalo jich dvě stě lotů váhy obecné. 27 Zrodili se pak Absolonovi tři synové a jedna dcera, jejíž jméno bylo Támar, kteráž byla žena vzezření krásného. 28 I byl Absolon v Jeruzalémě dvě létě, a tváři královské neviděl. 29 A protož poslal Absolon k Joábovi, chtěje ho poslati k králi. Kterýžto nechtěl přijíti k němu. I poslal ještě podruhé, a nechtěl přijíti. 30 Tedy řekl služebníkům svým: Shlédněte dědinu Joábovu vedlé pole mého, kdežto má ječmen; jděte a spalte jej. I zapálili služebníci Absolonovi dědinu tu. 31 A vstav Joáb, přišel k Absolonovi do domu jeho, a řekl jemu: Proč jsou služebníci tvoji zapálili dědinu mou? 32 Odpověděl Absolon Joábovi: Aj, poslal jsem k tobě, řka: Přiď sem, a pošli tě k králi, abys řekl jemu: I proč jsem přišel z Gessur? Lépe mi bylo ještě tam zůstati. Protož nyní nechať uzřím tvář královu. Pakliť jest na mně nepravost, nechť mne rozkáže zabiti. 33 Tedy přišel Joáb k králi a oznámil to jemu. I povolal Absolona. Kterýž přišed k králi, poklonil se na tvář svou až k zemi před ním. I políbil král Absolona.