Jó 16

Jó acusa aos seus amigos de falta de compaixão e misericórdia

1 Então, respondeu Jó:

2 Tenho ouvido muitas coisas como estas;

todos vós sois *Jó 13.4;21.34consoladores enfadonhos.

3 Não se acabarão nunca essas *Jó 6.26palavras de vento?

Ou que é o que te provoca a dar respostas?

4 Eu também poderia falar como vós falais;

se a vossa alma estivesse no lugar da minha,

eu poderia amontoar palavras contra vós,

e contra vós *Sl 22.7;109.25;Sf 2.15;Mt 27.39menear a minha cabeça.

5 Poderia fortalecer-vos com a minha boca,

e a condolência dos meus lábios poderia mitigar a vossa dor.

6 Ainda que eu fale, não se mitiga *Jó 9.27-28a minha dor;

e, embora me cale, de que sou aliviado?

7 Mas, agora, me deixou ele exausto;

*Jó 16.20;19.13-15assolaste toda a minha companhia.

8 Puseste a mão sobre mim, e isso constitui *Jó 10.17uma testemunha contra mim;

*Jó 19.20;Sl 109.24e a minha magreza levanta-se contra mim, dá testemunho na minha cara.

9 Na sua ira, *Jó 19.11;Os 6.1me despedaçou e me perseguiu,

*Sl 35.16;Lm 2.16;At 7.54rangeu os dentes contra mim;

*Jó 13.24;33.10o meu adversário aguça os olhos contra mim;

10 *Sl 22.13abrem contra mim a boca,

com desprezo me *Is 50.6;Lm 3.30;At 23.2ferem no queixo;

à uma, *Jó 30.12;Sl 35.15se ajuntam contra mim.

11 Deus entrega-me aos ímpios

e lança-me na mão dos iníquos.

12 Descansado estava eu, e ele *Jó 9.17, ref.me quebrantou;

tomou-me pelo pescoço e despedaçou-me.

Pôs-me por seu *Jó 7.20;Lm 3.12alvo.

13 Cercam-me *Jó 6.4;19.12;25.3as suas flechas;

atravessa-me os rins e não me poupa;

derrama *Jó 20.25o meu fel sobre a terra.

14 *Jó 9.17Faz-me brecha sobre brecha,

*Jl 2.7arremete sobre mim como um guerreiro.

15 Sobre a minha pele cosi *Jó 2.8;Gn 37.34;Sl 69.11saco,

e, no pó, deitei *Jó 19.9;Lm 2.3a minha cabeça.

16 O meu rosto está inflamado *Jó 16.20de chorar,

e, sobre as minhas pálpebras, está *Jó 24.17a sombra da morte,

17 embora não haja *Is 59.6;Jn 3.8violência nas minhas mãos,

e seja pura *Jó 27.4a minha oração.

18 Ó terra, não cubras o meu sangue,

e não haja lugar em que se oculte o meu clamor.

19 Agora mesmo, a *Jó 19.25-27;Gn 31.50;Fp 1.8minha testemunha está no céu,

e, *Jó 31.2nas alturas, quem advoga a minha causa.

20 *Jó 16.7, ref.Os meus amigos são os que zombam de mim;

mas *Jó 17.7os meus olhos derramam lágrimas perante Deus,

21 para que ele defenda o direito que o homem tem diante de Deus,

e o que o filho do homem tem perante o seu próximo.

22 Pois, quando houver passado poucos anos,

seguirei o caminho *Jó 3.13, ref.donde não voltarei.

1 A odpovídaje Job, řekl: 2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé. 3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš? 4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou? 5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest. 6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne. 7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého. 8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje. 9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne. 10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše. 11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne. 12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl. 13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou. 14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný. 15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou. 16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest. 17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest. 18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé. 19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech. 20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé. 21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým. 22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.