Jó 7

1 Não é a sorte do homem sobre a terra *Jó 5.7;10.17;14.1,14a dum soldado?

Não são os seus dias como os dum *Jó 14.6jornaleiro?

2 Como o escravo que suspira pela sombra

e como o jornaleiro que espera pela sua paga,

3 assim se me fez passar meses de vaidade,

*Jó 16.7e noites trabalhosas me são apontadas.

4 *Jó 7.13-14;Dt 28.67Ao deitar-me, digo:

Quando me levantarei? Mas comprida é a noite;

estou farto de me revolver até o romper da alva.

5 *Jó 2.7, ref.A minha carne está vestida de vermes e de crostas terrosas;

a minha pele solda-se e, de novo, rebenta.

6 Os meus dias são *Jó 9.25mais velozes do que a lançadeira do tecelão

e gastam-se *Jó 13.15;14.19;17.15-16;19.10sem esperança.

7 Lembra-te de que a minha vida é *Jó 7.16vento;

os meus olhos *Jó 9.25não tornarão a ver a felicidade.

8 *Jó 8.18;20.9Os olhos do que me vê não me contemplarão mais;

os teus olhos estarão sobre mim, porém *Jó 7.21não serei mais.

9 Assim como a *Jó 30.15nuvem se desfaz e passa,

assim *Jó 3.13-19, ref.aquele que desce ao *Jó 11.8;14.13;17.13,16Sheol não subirá mais.

10 Nunca mais tornará à sua casa,

nem *Jó 8.18;20.9;27.21,23o lugar onde habita o conhecerá jamais.

11 Portanto, *Jó 10.1;21.4;23.2eu não reprimirei a minha boca,

falarei na angústia do meu espírito

e queixar-me-ei na amargura da minha alma.

12 Sou eu o mar ou *Ez 32.2-3monstro do mar,

para que me ponhas guarda?

13 Dizendo eu: *Jó 7.4;Sl 6.6Consolar-me-á o meu leito,

a minha cama aliviará a minha queixa;

14 então, me assustas com sonhos,

e, com visões, me atemorizas;

15 de sorte que a minha alma escolhe a sufocação

e a morte antes do que estes meus ossos.

16 *Jó 6.9;9.21;10.1Abomino a minha vida; não quero viver para sempre.

Deixa-me, pois, porque *Jó 7.7os meus dias são vaidade.

17 *Jó 22.2;Sl 8.4;144.3;Hb 2.6Que é o homem, para tu o engrandeceres,

e pores nele o teu coração,

18 *Jó 14.3e o visitares todos os dias,

e o experimentares a todo o momento?

19 Até quando *Jó 9.18;10.20;14.6não apartará de mim a tua vista,

até quando não me darás tempo de engolir a minha saliva?

20 *Jó 35.3,6Se pequei, que é o que te pude fazer, ó vigia dos homens?

Por que *Jó 10.14;16.12me puseste como tropeço a ti,

de sorte que me tornei pesado a mim mesmo?

21 Por que *Jó 9.28;10.14não perdoas a minha transgressão

e não tiras a minha iniquidade?

Pois, agora, *Jó 10.9me deitarei no pó;

tu me buscarás com empenho, *Jó 8.8porém eu não serei mais.

1 Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka. 2 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého: 3 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny. 4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání. 5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští. 6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení. 7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí, 8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude. 9 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, 10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho. 11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své. 12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? 13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.