Jó 4

Elifaz repreende a Jó

1 Então, respondeu Elifaz, temanita:

2 Se alguém intentar falar-te, enfadar-te-ás?

Mas *Jó 32.18-20quem poderá conter as palavras?

3 Eis *Jó 4.3-4;29.15-16,21,25que tens ensinado a muitos

e tens fortalecido as mãos fracas.

4 As tuas palavras têm sustentado aos que estavam caindo,

e tens fortalecido os joelhos trêmulos.

5 Porém, agora, que se trata de ti, te *Jó 6.14enfadas;

agora, *Jó 19.21que és atingido, te perturbas.

6 *Jó 1.1O teu temor de Deus não é a tua confiança,

e a tua esperança, a integridade dos teus caminhos?

7 Lembra-te, pois, *Jó 8.20;36.6-7;Sl 37.25quem, sendo inocente, jamais pereceu?

E onde foram os retos exterminados?

8 Conforme tenho visto, *Jó 15.31,35;Pv 22.8;Os 10.13;Gl 6.7os que cultivam iniquidade

e semeiam aflição as segam.

9 Pelo *Jó 15.30;Is 11.4;30.33;2Ts 2.8assopro de Deus, perecem

e, *Jó 40.11-13pela rajada da sua ira, são consumidos.

10 *Jó 5.15;Sl 58.6O rugido do leão, e a voz do leão feroz,

e os dentes dos leões novos são quebrados.

11 *Jó 29.17O leão velho perece por falta de presa,

e os *Jó 5.4;20.10;27.14cachorros da leoa são espalhados.

A insignificância do homem na presença de Deus

12 Mas a mim se me disse uma palavra *Jó 4.12-17;33.15-18em segredo,

e os meus ouvidos perceberam *Jó 26.14um sussurro dela.

13 No meio dos pensamentos que nascem das visões noturnas,

quando profundo sono cai sobre os homens,

14 sobrevieram-me medo e tremor,

que fizeram estremecer todos os meus ossos.

15 Então, passou um sopro sobre o meu rosto;

arrepiaram-se os cabelos da minha carne.

16 Alguém, cuja aparência eu não podia discernir, parou;

um vulto estava diante dos meus olhos.

Houve silêncio, e ouvi uma voz:

17 Pode o *Jó 9.2;25.4mortal ser justo diante de Deus?

Pode o varão ser puro diante do seu *Jó 31.15;32.22;35.10;36.3Criador?

18 Eis que *Jó 15.15Deus não confia nos seus servos

e aos seus anjos atribui loucura.

19 Quanto mais aos que moram *Jó 10.9;33.6em casas de lodo,

que têm *Jó 22.16;Gn 2.7;3.19o seu fundamento no pó,

e que são machucados como a traça!

20 *Jó 14.2Nascem de manhã e, à tarde, são destruídos.

*Jó 14.20;20.7Perecem para sempre, sem que disso se faça caso.

21 Se dentro deles é arrancada *Jó 8.22a corda da tenda,

morrem e *Jó 18.21;36.12não atingem a sabedoria.

1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl: 2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti? 3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval. 4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval. 5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi. 6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým? 7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou? 8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali. 9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají. 10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají. 11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají. 12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho. 13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi, 14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé. 15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém. 16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas: 17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil? 18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku. 19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol. 20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou. 21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.