Jonas 3

Jonas prega em Nínive: o arrependimento dos ninivitas

1 Pela *Jn 1.1-2segunda vez, veio a palavra de Jeová a Jonas, dizendo: 2 Levanta-te, vai à grande cidade de *Sf 2.13-15Nínive e *Jr 1.17;Ez 2.7faze-lhe a pregação que eu te ordeno. 3 Levantou-se, pois, Jonas e foi a Nínive, conforme a palavra de Jeová. Ora, Nínive era uma *Jn 1.2;4.11cidade em extremo grande, de três dias de jornada. 4 Jonas começou a entrar na cidade, fazendo a jornada dum dia, e *Mt 12.41;Lc 11.32clamou, e disse: *2Rs 20.1,6;Jr 18.7-10Ainda quarenta dias, e Nínive será subvertida.

5 Os homens de Nínive creram em Deus; proclamaram um *Dn 9.3;Jl 1.14jejum e vestiram-se de *Gn 37.34;2Sm 3.31saco, *Jr 31.34desde o maior até o menor deles. 6 Chegou a nova ao rei de Nínive; ele se levantou do seu trono, se despiu do seu manto e, *Et 4.1-4;Jr 6.26;Ez 27.30-31;Dn 9.3cobrindo-se de saco, se assentou sobre a cinza. 7 Ele fez *Jn 3.5;2Cr 20.3;Ed 8.21apregoar e publicou em Nínive pelo decreto do rei e dos seus nobres o que se segue: Não provem coisa alguma nem homens, nem animais, nem bois, nem ovelhas; não comam, nem bebam água; 8 mas sejam cobertos de saco, tanto homens como animais, *Jn 1.6,14;Sl 130.1e clamem fortemente a Deus; sim, *Is 1.16-19;55.6-7;Jr 18.11convertam-se cada um do seu mau caminho e da violência que se acha nas suas mãos. 9 *2Sm 12.22;Jl 2.14Quem sabe se voltará Deus, e se arrependerá, e se apartará do furor da sua ira, para que não pereçamos? 10 Viu Deus o que fizeram, como *1Rs 21.27-29;Jr 31.18se converteram de seu mau caminho; *Êx 32.14;Jr 18.8;Am 7.3,6Deus arrependeu-se do mal que tinha dito lhes faria e não o fez.

1 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé, řkoucí: 2 Vstaň, jdi do Ninive města toho velikého, a kaž proti němu to, což já poroučím tobě. 3 Tedy vstav Jonáš, šel do Ninive podlé slova Hospodinova. (Bylo pak Ninive město velmi veliké, cesty tří dnů.) 4 A jakž počal byl Jonáš jíti po městě cestou dne jednoho a volati, pravě: Po čtyřidcíti dnech Ninive vyvráceno bude, 5 Tedy uvěřili Ninivitští Bohu, a vyhlásivše půst, oblékli se v žíně, od největšího z nich až do nejmenšího z nich. 6 Nebo jakž došla ta řeč krále Ninivitského, vstav s trůnu svého, složil s sebe oděv svůj, a přioděv se žíní, seděl v popele. 7 A dal provolati a oznámiti v Ninive z usouzení královského i knížat svých, takto řka: Lidé i hovada, volové i ovce, neokoušejte ničeho, nepaste se, ani vody nepíte. 8 Ale přiodějte se žíněmi lidé i hovada, a volejte k Bohu horlivě, a odvrať se jeden každý od cesty své zlé, i loupeže, kteráž jest v rukou jeho. 9 Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li želeti toho Bůh; neodvrátí-li se, pravím, od prchlivosti hněvu svého, abychom nezahynuli. 10 I viděl Bůh skutky jejich, že se odvrátili od cesty své zlé, a lítost měl Bůh nad tím zlým, kteréž řekl učiniti jim. A neučinil.