Jonas 1

A vocação de Jonas; a sua fuga e o seu castigo

1 *2Rs 14.25;Mt 12.39-41;16.4;Lc 11.29-30,32A palavra de Jeová veio a Jonas, filho de Amitai, dizendo: 2 Levanta-te, vai à *Jn 3.2-3;4.11grande cidade de *Gn 10.11;2Rs 19.36;Is 37.37;Na 1.1;Sf 2.13Nínive *Is 53.1e clama contra ela, porque *Gn 18.20;Os 7.2a sua malícia subiu à minha presença. 3 Jonas, porém, levantou-se para fugir *Sl 139.7,9,10da presença de Jeová, *Is 23.1,6,10;Jr 10.9para Társis. Desceu a *2Cr 2.16;Ed 3.7;At 9.36,43Jope e achou um navio que ia para Társis; pagou, pois, a sua passagem e embarcou nele para ir com eles a Társis da presença de Jeová.

4 Mas *Sl 107.25-28;135.7Jeová lançou no mar um grande vento, e fez-se no mar uma grande tempestade, de sorte que o navio estava em perigo de se fazer em pedaços. 5 Então, os marinheiros tiveram medo, e clamavam cada um *1Rs 18.26ao seu deus, *At 27.18-19,38e alijaram ao mar a carga que estava no navio, para o aliviarem. Jonas, porém, tinha descido ao interior do navio; e, tendo-se deitado, dormia um profundo sono. 6 Chegou-se a ele o piloto e disse-lhe: Que estás fazendo, ó tu que dormes? Levanta-te, *Sl 107.23clama ao teu Deus, a ver se, acaso, *Jn 3.9;2Sm 12.22;Am 5.15Deus se lembrará de nós, para que não pereçamos. 7 Disseram uns aos outros: Vinde, *Js 7.14-18;1Sm 10.20-21;14.41-42;At 1.23-26e deitemos sortes, para sabermos por causa de quem nos acontece este mal. Deitaram, pois, sortes, *Nm 32.23;Pv 16.33e a sorte caiu sobre Jonas. 8 Então, lhe disseram: *Js 7.19;1Sm 14.43Dize-nos: por causa de quem nos acontece este mal. Qual é a tua *Gn 47.3;1Sm 30.13ocupação? Donde vens? Qual é a tua terra? E de que povo és? 9 Respondeu-lhes ele: Eu sou *Gn 14.13;Êx 1.15;2.13hebreu *2Rs 17.25,28,32-33e temo a Jeová, *Ed 1.2;Ne 1.4;Sl 136.26;Dn 2.18Deus do céu, *Ne 9.6;Sl 95.5;146.6que fez o mar e a terra. 10 Então, os homens ficaram possuídos de grande medo e lhe disseram: Que é isso que fizeste? Pois os homens souberam que ele *Jn 1.3;Jó 27.22fugia da presença de Jeová, porque lho havia dito.

11 Disseram-lhe: Que te faremos nós, para que o mar cesse de se levantar contra nós? Pois o mar se ia tornando cada vez mais tempestuoso. 12 Respondeu-lhes: *2Sm 24.17Levantai-me e lançai-me no mar; assim, cessará o mar de se levantar contra vós, porque eu sei que é *1Cr 21.17por minha causa que vos sobreveio esta grande tempestade. 13 Todavia, os homens se esforçavam com os remos para tornar a ganhar a terra; porém *Pv 21.30não podiam, pois o mar se ia tornando cada vez mais tempestuoso contra eles. 14 Por isso, clamaram *Jn 1.16;Sl 107.28a Jeová e disseram: Rogamos-te, Jeová, que não pereçamos por causa da vida deste homem e que não faças cair sobre nós o sangue inocente; pois tu, *Sl 115.3;135.6;Dn 4.34-35Jeová, fizeste como foi do teu agrado. 15 Levantaram, pois, a Jonas e lançaram-no ao mar; e o mar *Sl 65.7;93.3-4;107.29cessou da sua fúria. 16 Então, os homens temeram em extremo a Jeová; ofereceram sacrifícios *1Sm 6.2-5;Dn 4.34-37a Jeová e fizeram *Sl 50.14;66.13-14votos.

Jonas no ventre do grande peixe; sua oração e seu salvamento

17 *Jn 4.6Jeová preparou um grande peixe que tragasse a Jonas, e Jonas esteve no *Mt 12.40ventre do peixe três dias e três noites.

1 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi synu Amaty, řkoucí: 2 Vstaň, jdi do Ninive města toho velikého, a volej proti němu; neboť jest vstoupila nešlechetnost jejich před oblíčej můj. 3 Ale Jonáš vstal, aby utekl do Tarsu od tváři Hospodinovy. A přišed do Joppe, našel lodí, ana jde do Tarsu, a zaplativ od ní, vstoupil na ni, aby se plavil s nimi do Tarsu od tváři Hospodinovy. 4 Ale Hospodin vzbudil vítr veliký na moři. I stala se bouře veliká na moři, až se domnívali, že se lodí ztroskoce. 5 A bojíce se plavci, volali jeden každý k bohu svému, a vyhazovali to, což měli na lodí, do moře, aby sobě tím polehčili. Jonáš pak byl sešel k bokům lodí, a položiv se, spal tvrdě. 6 Tedy přišed k němu správce lodí, řekl jemu: Což ty děláš, ospalče? Vstaň, volej k Bohu svému. Snad ten Bůh rozpomene se na nás, abychom nezahynuli. 7 I řekli jeden druhému: Poďte, vrzme losy, abychom zvěděli, pro koho to zlé přišlo na nás. Tedy metali losy, a padl los na Jonáše. 8 I řekli jemu: Pověz nám medle, pro koho toto zlé na nás? Jaký jest obchod tvůj, a odkud jdeš? Z které jsi země a z kterého národu? 9 I řekl jim: Hebrejský jsem, a Hospodina Boha nebes, kterýž učinil moře i zemi, já ctím. 10 Pročež báli se ti muži bázní velikou, a dověděvše se muži ti, že od tváři Hospodinovy utíká, (nebo jim byl oznámil), řekli jemu: Což jsi to učinil? 11 Řekli ještě k němu: Což máme učiniti s tebou, aby se moře spokojilo? (Nebo moře vždy více a více bouřilo se.) 12 Jimžto řekl: Vezměte mne, a uvrzte mne do moře, a utichne moře před vámi; nebo já vím, že příčinou mou bouře tato veliká jest proti vám. 13 Ale muži ti statečně táhli, chtíce k břehu přistati, však nemohli; nebo moře vždy více a více se bouřilo proti nim. 14 I zvolali k Hospodinu, řkouce: Prosímeť, ó Hospodine, abychom nezahynuli pro smrt člověka tohoto, aniž na nás vyhledávej krve nevinné; nebo ty, ó Hospodine, jakž chceš, tak činíš. 15 Tedy vzavše Jonáše, uvrhli ho do moře. I přestalo moře bouřiti se. 16 Pročež báli se muži ti bázní velikou Hospodina, a obětovali obět Hospodinu, a sliby činili.