Zacarias 11

O castigo dos impenitentes

1 Abre as tuas portas, ó Líbano, para que *Jr 22.6-7o fogo devore os teus *Ez 31.3cedros. 2 Uiva, ó cipreste, porque *Is 2.12-13;10.33-34;Ez 17.24já caiu o cedro, porque já foram destruídos os principais; uivai, ó carvalhos de Basã, porque o forte bosque já foi abatido. 3 Voz do *Jr 25.34-36uivar dos pastores! Porque a sua glória está destruída; voz do *Jr 2.15;50.44rugir dos leões novos! Porque a soberba do Jordão está destruída.

4 Assim diz Jeová, meu Deus: Apascenta tu as ovelhas *Zc 11.7;Sl 44.22destinadas para o matadouro, 5 as quais matam os que as possuem *Jr 50.7e não se têm por culpados. Os que as vendem dizem: Bendito seja Jeová, porque *Os 12.8;1Tm 6.9eu sou rico; *Ez 34.2-3e os seus pastores não se compadecem delas. 6 Pois *Jr 13.14não me compadecerei mais dos habitantes da terra, diz Jeová; eis que, porém, *Zc 14.13;Is 9.19-21;Mq 7.2-6entregarei os homens, cada um nas mãos do seu próximo e nas mãos do seu rei; eles ferirão a terra, *Sl 50.22;Mq 5.8e eu não os livrarei da mão deles. 7 Assim, *Zc 11.4apascentei as ovelhas destinadas para o matadouro, verdadeiramente as ovelhas *Jr 39.10;Sf 3.12mais miseráveis. Tomei para mim *Ez 37.16duas varas; a uma chamei *Zc 11.10;Sl 27.4;90.17Formosura, e a outra chamei *Zc 11.14;Sl 133.1;Ez 37.16-23União; e apascentei as ovelhas. 8 Exterminei os três pastores *Os 5.7num só mês; porque a minha alma se enfastiou deles, e a sua alma também teve nojo de mim. 9 Então, eu disse: Não vos apascentarei; o que *Jr 15.2morre, morra; o que há de ser exterminado, seja exterminado, e os que restam, comam cada um a carne do seu próximo. 10 Tomei a minha vara *Zc 11.7Formosura e a fiz em pedaços, *Sl 89.39;Jr 14.21para destruir a minha aliança que tinha feito com todos os povos. 11 Foi quebrada naquele dia; assim as miseráveis dentre *Sf 3.12as ovelhas que me respeitaram reconheceram que isso era a palavra de Jeová. 12 Eu lhe disse: Se vos parecer bem, dai-me a minha *1Rs 5.6;Ml 3.5paga; e, se não, deixai-vos disso. Pesaram, pois, por minha paga *Gn 37.28;Êx 21.32;Mt 26.15;27.9-10trinta moedas de prata. 13 Jeová disse-me: Arroja-as ao oleiro, esse belo preço em que fui apreçado por eles. *Mt 27.3-10;At 1.18-19Tomei as trinta moedas de prata e arrojei-as ao oleiro na Casa de Jeová. 14 Então fiz em pedaços a minha segunda vara *Zc 11.7União, para *Zc 11.6;Is 9.21dissolver a irmandade entre Judá e Israel.

15 Jeová disse-me: Toma tu ainda os instrumentos de um *Zc 11.17;Is 6.10-12pastor insensato. 16 Pois eis que suscitarei um pastor na terra, o qual *Jr 23.2não visitará as desgarradas, nem procurará as espalhadas, nem curará a quebrada, nem apascentará a sã; mas *Ez 34.2-6comerá a carne das gordas e lhes despedaçará as unhas. 17 *Zc 11.15;Zc 10.2;Jr 23.1Ai do pastor imprestável, que abandona as suas ovelhas! *Jr 50.35-37A espada cairá sobre o seu *Ez 30.21-22braço e sobre o seu *Is 29.10;Os 4.5;Mq 3.6-7olho direito; o seu braço será de todo mirrado, e o seu olho direito será inteiramente escurecido.

1 Otevři, Libáne, vrata svá, ať zžíře oheň cedry tvé. 2 Kvěl jedle, nebo padl cedr, nebo znamenití vypléněni jsou; kvělte dubové Bázanští, nebo klesl les ohražený. 3 Hlas kvílení pastýřů, proto že popléněno důstojenství jejich; hlas řvání lvů, proto že popléněna pýcha Jordánu. 4 Takto praví Hospodin Bůh můj: Pas ovce tyto k zbití oddané, 5 Kteříž držitelé jejich mordují, aniž bývají obviňováni, a kdož je prodávají, říkají: Požehnaný Hospodin, že jsme zbohatli, a kteříž je pasou, nemají lítosti nad nimi. 6 Protož nebudu míti lítosti více nad obyvateli této země, praví Hospodin, ale aj, já uvedu ty lidi jednoho druhému v ruku, a v ruku krále jejich. I budou potírati zemi tuto, a nevytrhnu jí z ruky jejich. 7 Nebo jsem pásl ovce k zbití oddané, totiž vás chudé toho stáda, a vzav sobě dvě hole, nazval jsem jednu utěšením, a druhou jsem nazval svazujících. A pásl jsem, pravím, ty ovce, 8 A zahladil jsem tři pastýře měsíce jednoho, ale duše má stýskala sobě s nimi, proto že duše jejich nenáviděla mne. 9 Pročež řekl jsem: Nebudu vás pásti. Kteráž umříti má, nechť umře, a kteráž má vyhlazena býti, nechť jest vyhlazena, a jiné nechažť jedí maso jedna druhé. 10 Protož vzav hůl svou utěšení, posekal jsem ji, zrušiv smlouvu svou, kterouž jsem učinil se vším tím lidem. 11 A v ten den, když zrušena byla, právě poznali chudí toho stáda, kteříž na mne pozor měli, že řeč Hospodinova jest. 12 Nebo jsem řekl jim: Jestliže se vám vidí, dejte mzdu mou; pakli nic, nechte tak. I odvážili mzdu mou třidceti stříbrných. 13 I řekl mi Hospodin: Povrz je před hrnčíře. Znamenitá mzda, kterouž jsem tak draze šacován od nich. A tak vzav třidceti stříbrných, uvrhl jsem je v domě Hospodinově před hrnčíře. 14 Potom posekal jsem hůl svou druhou svazujících, zrušiv bratrství mezi Judou a mezi Izraelem. 15 I řekl mi Hospodin: Vezmi sobě ještě oruží pastýře bláznivého. 16 Nebo aj, já vzbudím pastýře v této zemi. Pobloudilých nebude navštěvovati, ani jehňátka hledati, ani což polámaného jest, léčiti, ani toho, což se zastavuje, nositi, ale maso toho, což tučnějšího jest, jísti bude, a kopyta jejich poláme. 17 Běda pastýři tomu ničemnému, kterýž opouští stádo. Meč na rameno jeho a na oko pravé jeho, rámě jeho docela uschne, a oko pravé jeho naprosto zatmí se.