Marcos 2

A cura dum paralítico em Cafarnaum

1 Alguns dias depois, voltou Jesus a Cafarnaum, e soube-se que ele estava em casa. 2 *Mc 2.13;Mc 1.45Muitos afluíram ali, a ponto de já não haver lugar nem junto à porta; e ele lhes dirigia a palavra. 3 *Mc 2.3-12;Mt 9.2-8;Lc 5.18-26Trouxeram-lhe um *Mt 4.24paralítico, carregado por quatro homens; 4 e, não podendo apresentar-lho por causa da multidão, *cp.Lc 5.19desladrilharam o eirado por cima de Jesus e, feita uma abertura, arrearam o leito em que jazia o paralítico. 5 Vendo Jesus a fé que eles tinham, disse ao paralítico: Filho, *Mt 9.2perdoados são os teus pecados. 6 Estavam, porém, ali sentados alguns escribas, que discorriam nos seus corações: 7 Por que fala assim este homem? Ele blasfema; *Is 43.25quem pode perdoar pecados senão só um, que é Deus? 8 Mas Jesus, percebendo logo em seu espírito que eles assim discorriam dentro de si, perguntou-lhes: Por que discorreis sobre essas coisas em vossos corações? 9 Qual é mais fácil? Dizer ao paralítico: Perdoados são os teus pecados, ou dizer: Levanta-te, toma o teu leito e anda? 10 Para que saibais que o Filho do Homem tem sobre a terra autoridade para perdoar pecados — disse ao paralítico: 11 A ti te digo: Levanta-te, toma o teu leito e vai para tua casa. 12 Ele se levantou e, no mesmo instante, tomando o seu leito, retirou-se à vista de todos de modo que todos ficaram atônitos e *Mt 9.8glorificaram a Deus, dizendo: *Mt 9.33Nunca vimos coisa semelhante.

A vocação de Levi

13 Saiu, outra vez, para a beira-mar; *Mc 1.45toda a multidão vinha ter com ele, e ele os ensinava. 14 *Mc 2.14-17;Mt 9.9-13;Lc 5.27-32Quando ia passando, viu a *cp.Mt 9.9Levi, filho de Alfeu, sentado na coletoria, e disse-lhe: *Mt 8.22Segue-me. Ele se levantou e o seguiu.

Jesus come com pecadores

15 Estando Jesus à mesa na casa de Levi, sentaram-se também com ele e com seus discípulos muitos publicanos e pecadores; pois havia muitos que o seguiam. 16 Vendo *At 23.9; cp.Lc 5.30os escribas dos fariseus que ele comia com os pecadores e publicanos, perguntaram aos discípulos dele: *Mt 9.11Como é que ele come com os publicanos e pecadores? 17 Jesus, ouvindo isso, respondeu-lhes: *Mt 9.12-13;Lc 5.31-32Os sãos não precisam de médico, mas sim os enfermos; eu não vim chamar os justos, mas os pecadores.

A questão do jejum

18 (*Mc 2.18-22;Mt 9.14-17;Lc 5.33-38Ora, os discípulos de João e os fariseus estavam jejuando.) Eles vieram perguntar-lhe: Por que jejuam os discípulos de João e os dos fariseus, mas os teus não jejuam? 19 Respondeu-lhes Jesus: Podem, porventura, jejuar os convidados para o casamento, enquanto o noivo está com eles? Durante o tempo que têm consigo o noivo, não podem jejuar. 20 *Lc 17.22;Mt 9.15Dias, porém, virão, em que lhes será tirado o noivo; nesses dias, jejuarão. 21 Ninguém cose remendo de pano novo em vestido velho; de outra forma, o remendo novo tira parte do velho, e torna-se maior a rotura. 22 Ninguém põe vinho novo em odres velhos; de outra forma, o vinho fará arrebentar os odres, e perder-se-á o vinho, e também os odres. Pelo contrário, vinho novo é posto em odres novos.

Jesus é senhor do sábado

23 *Mc 2.23-28;Mt 12.1-8;Lc 6.1-5Caminhando Jesus pelas searas em um sábado, os seus discípulos, ao passarem, começaram *Dt 23.25a colher espigas. 24 Os fariseus lhe perguntaram: Olha, *Mt 12.2por que fazem eles no sábado o que não é lícito? 25 Ele lhes respondeu: *1Sm 21.6Nunca lestes o que fez Davi, quando se viu em necessidade e teve fome, ele e seus companheiros? 26 Como entrou na Casa de Deus, sendo *1Cr 24.6; cp.1Sm 21.1;2Sm 8.17Abiatar sumo sacerdote, e comeu os pães da proposição*Gr. de apresentação., os quais só aos sacerdotes era lícito comer, e ainda deu aos seus companheiros? 27 Acrescentou: *Êx 23.12;Dt 5.14O sábado foi feito por causa do homem *Cl 2.16e não o homem por causa do sábado; 28 assim, o Filho do Homem é senhor até do sábado.

1 A opět všel do Kafarnaum po několika dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl. 2 A hned sešlo se jich množství, takže již nemohli ani ke dveřům. I mluvil jim slovo. 3 Tedy přijdou k němu někteří, nesouce šlakem poraženého, kterýžto ode čtyř nesen byl. 4 A když k němu nemohli pro zástupy, loupali střechu, kdež byl Ježíš, a probořivše půdu, spustili po provazích dolů ložce, na němž ležel šlakem poražený. 5 A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji. 6 A byli tu někteří z zákoníků, sedíce a myslíce v srdcích svých: 7 Co tento tak mluví rouhavě? Kdo můž odpustiti hříchy, jediné sám Bůh? 8 To hned poznav Ježíš duchem svým, že by tak přemyšlovali sami v sobě, řekl jim: Proč o tom přemyšlujete v srdcích svých? 9 Co jest snáze říci šlakem poraženému: Odpouštějí se tobě hříchové, čili říci: Vstaň a vezmi lože své a choď? 10 Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, dí šlakem poraženému: 11 Toběť pravím: Vstaň, a vezmi lože své, a jdi do domu svého. 12 I vstal hned, a vzav lože své přede všemi, odšel, takže se děsili všickni, a chválili Boha, řkouce: Nikdy jsme toho neviděli. 13 I vyšel opět k moři, a všecken zástup přicházel k němu, i učil je. 14 A pomíjeje Ježíš, uzřel Léví syna Alfeova, sedícího na cle. I dí jemu: Pojď za mnou. A on vstav, šel za ním. 15 I stalo se, když seděl za stolem v domu jeho, že i publikáni mnozí a hříšníci seděli spolu s Ježíšem a s učedlníky jeho; neb mnoho jich bylo, a šlo za ním. 16 Zákoníci pak a farizeové vidouce, že jedl s publikány a s hříšníky, řekli učedlníkům jeho: Což jest toho, že s publikány a hříšníky jí a pije Mistr váš? 17 To uslyšav Ježíš, dí jim: Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání. 18 Učedlníci pak Janovi a farizejští postívali se. I přišli a řekli jemu: Proč učedlníci Janovi a farizejští postí se, a tvoji učedlníci se nepostí? 19 I řekl jim Ježíš: Kterakž mohou synové Ženichovi postiti se, když jest s nimi Ženich? Dokavadž mají s sebou Ženicha, nemohouť se postiti. 20 Ale přijdouť dnové, když od nich odjat bude Ženich, a tehdáž se budou postiti v těch dnech. 21 Ano nižádný záplaty sukna nového nepřišívá k rouchu starému; jinak odtrhne ta záplata nová od starého ještě něco, i bývá větší díra. 22 A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; jinak rozpučí nové víno nádoby, a tak víno se vyleje, a nádoby se pokazí. Ale víno nové má lito býti do nádob nových. 23 I stalo se, že šel Ježíš v sobotu skrze obilí, i počali učedlníci jeho jdouce vymínati klasy. 24 Tedy farizeové řekli jemu: Pohleď, coť činí učedlníci tvoji, čehož nesluší činiti v sobotu. 25 I řekl jim: Nikdy-liž jste nečtli, co učinil David, když nouze byla, a lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? 26 Kterak všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího kněze, a jedl chleby posvátné, (jichžto neslušelo jísti než samým kněžím,) a dal i těm, kteříž s ním byli? 27 I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. 28 Protož Syn člověka jest pánem také i soboty.