Marcos 12

A parábola dos lavradores maus

1 *cp.3.23;4.2ss.Depois, começou Jesus a falar-lhes por parábolas: *Mc 12.1-12;Mt 21.33-46;Lc 20.9-19Um homem plantou uma vinha, cercou-a com uma sebe, *Is 5.2cavou ali um lagar, edificou uma torre, arrendou-a a uns lavradores e partiu para outro país. 2 No tempo da colheita, enviou um servo aos lavradores, para receber deles do fruto da vinha; 3 mas eles, agarrando-o, o açoitaram e mandaram embora sem coisa alguma. 4 Tornou a enviar-lhes outro servo; e a este o feriram na cabeça e o carregaram de afrontas. 5 Enviou ainda outro, e a este mataram; e enviou muitos outros, a alguns dos quais açoitaram e a outros mataram. 6 Restava-lhe ainda um, o seu filho amado; a este enviou por último, dizendo: Terão respeito a meu filho. 7 Mas aqueles lavradores disseram entre si: Este é o herdeiro; vinde, matemo-lo, e a herança será nossa. 8 Agarrando-o, mataram-no e lançaram-no fora da vinha. 9 Que fará o senhor da vinha? Virá, e exterminará os lavradores, e entregará a sua vinha a outros. 10 Nunca lestes sequer esta passagem da Escritura:

*Sl 118.22s.A pedra que os edificadores rejeitaram,

esta foi posta como a pedra angular;

11 isso foi feito pelo Senhor,

e é maravilhoso aos nossos olhos?

12 *Mc 11.18Procuravam prendê-lo (mas temeram o povo.), porque perceberam que contra eles proferia esta parábola. *Mt 22.22Deixando-o, retiraram-se.

A questão do tributo

13 *Mc 12.13-17;Mt 22.15-22;Lc 20.20-26Depois, eles lhe enviaram alguns dos fariseus e *Mt 22.16dos herodianos para o *Lc 11.54apanhar em alguma palavra. 14 Estes, vindo a ele, disseram: Mestre, sabemos que és verdadeiro e não se te dá de ninguém, porque não te deixas levar de respeitos humanos, mas ensinas o caminho de Deus segundo a verdade; é lícito ou não pagar tributo a César? 15 Pagaremos ou não pagaremos? Mas Jesus, percebendo a hipocrisia deles, respondeu-lhes: Por que me experimentais? Trazei-me um denário*Um denário valia 315 réis, moeda brasileira. para eu vê-lo. 16 Eles lho trouxeram. Perguntou-lhes: De quem é esta efígie e inscrição? Responderam-lhe: De César. 17 Disse-lhes Jesus: *Mt 22.21Dai, pois, a César o que é de César e a Deus o que é de Deus. Admiravam-se muito dele.

Os saduceus e a ressurreição

18 *Mc 12.18-27;Mt 22.23-33;Lc 20.27-38Vieram ter com ele alguns saduceus, homens que dizem não haver ressurreição, e fizeram-lhe esta pergunta: 19 Mestre, *Dt 25.5Moisés nos deixou escrito que, se morrer o irmão de alguém, deixando mulher, e não tiver filhos, seu irmão casará com a viúva e dará sucessão ao falecido. 20 Havia sete irmãos; o primeiro casou-se e morreu sem deixar sucessão; 21 o segundo desposou a viúva e morreu, não deixando sucessão; 22 e, do mesmo modo, o terceiro; assim, nenhum dos sete deixou sucessão. Depois de todos, morreu também a mulher. 23 Na ressurreição, quando ressuscitarem, de qual deles será ela mulher? Pois os sete casaram com ela. 24 Respondeu Jesus: Não provém o vosso erro de não saberdes as Escrituras, nem o poder de Deus? 25 Pois, quando ressuscitarem dentre os mortos, nem os homens casam, nem as mulheres são dadas em casamento; porém são como os anjos nos céus. 26 Quanto à ressurreição dos mortos, não tendes lido no livro de Moisés, *Lc 20.37;Êx 3.6; cp.Rm 11.2na passagem concernente à sarça, como Deus lhe falou: Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó? 27 *Mt 22.32;Lc 20.38Ele não é Deus de mortos, mas de vivos. Estais em grande erro.

O grande mandamento

28 *Mc 12.28-34;Mt 22.34-40; cp.Lc 10.25-28;20.39s.Chegou um dos escribas e, tendo ouvido a discussão e *Lc 20.39; cp.Mt 22.34vendo que Jesus lhes havia respondido bem, fez-lhe esta pergunta: Qual é o primeiro de todos os mandamentos? 29 Respondeu Jesus: O primeiro é: *Dt 6.4ss.;Mc 12.31Ouve, ó Israel, o Senhor é nosso Deus, o Senhor é um só! 30 e: Amarás ao Senhor, teu Deus, de todo o teu coração, de toda a tua alma, de todo o teu entendimento e de toda a tua força. 31 O segundo é: *Lv 19.18Amarás ao teu próximo como a ti mesmo. Não há outro mandamento maior do que estes. 32 Disse-lhe o escriba: Na verdade, Mestre, disseste bem que ele é um, *Dt 4.35e não há outro senão ele; 33 e que o amá-lo de todo o coração, de todo o entendimento e de toda a força e o amar ao próximo como a si mesmo *1Sm 15.22;Os 6.6;Mq 6.6-8;Mt 9.13;12.7excede a todos os holocaustos e sacrifícios. 34 Vendo Jesus que ele havia falado sabiamente, disse-lhe: Não estás longe do reino de Deus. *Mt 22.46Ninguém ousava mais interrogá-lo.

O Cristo, Filho de Davi

35 *Mc 12.35-37;Mt 22.41-46;Lc 20.41-44Jesus, *Mt 26.55; cp.Mc 10.1ensinando no templo, perguntou: Como dizem os escribas que o Cristo *Mt 9.27é filho de Davi? 36 O próprio Davi falou, movido pelo Espírito Santo:

*Sl 110.1Disse o Senhor ao meu Senhor:

Senta-te à minha mão direita,

até que eu ponha os teus inimigos debaixo dos teus pés.

37 O próprio Davi chama-lhe Senhor; como é ele seu filho? A multidão ouvia-o com prazer.

Jesus censura os escribas

38 *Mc 12.38-40;Mt 23.1-7;Lc 20.45-47Dizia-lhes em seu ensino: Guardai-vos dos escribas, que gostam de andar com vestes compridas, *Lc 11.43;Mt 23.6de ser saudados nas praças 39 e de ocupar os primeiros assentos nas sinagogas e os primeiros lugares nos banquetes; 40 os *Lc 20.47quais devoram as casas das viúvas e fazem por pretexto longas orações; estes hão de receber muito maior condenação.

A oferta da viúva pobre

41 *Mc 12.41-44;Lc 21.1-4Sentando-se Jesus em frente do *Jo 8.20gazofilácio, observava como o povo *cp.2Rs 12.9deitava ali o dinheiro. Ora, muitos ricos deitavam grandes quantias. 42 mas, vindo uma pobre viúva, deitou duas pequenas moedas, que valem um quadrante*Um quadrante valia 7 réis, moeda brasileira.. 43 Chamando seus discípulos, disse-lhes: Em verdade vos digo que esta pobre viúva deitou mais no gazofilácio que todos os ofertantes, 44 porque estes deram do que lhes sobrava; ela, porém, da sua pobreza, deu tudo o que possuía, *Lc 15.12,30;21.4tudo o que tinha para o seu sustento.

1 Tedy počal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil jeden člověk, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavěl věži, a najal ji vinařům, i odšel na cestu. 2 A v čas užitků poslal k vinařům služebníka, aby od vinařů vzal ovoce z vinice. 3 Oni pak javše jej, zmrskali ho a odeslali prázdného. 4 I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu a odeslali zohaveného. 5 I poslal opět jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž některé zmrskali a jiné zmordovali. 6 Ještě pak maje jediného syna nejmilejšího, i toho poslal k nim naposledy, řka: Ostýchati se budou syna mého. 7 Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, a budeť naše dědictví. 8 Tedy javše jej, zabili ho a vyvrhli ven z vinice. 9 Což tedy učiní pán vinice? Přijde, a zatratí vinaře ty, a dá vinici jiným. 10 Zdaliž jste písma toho nečtli? Kámen, kterýž zavrhli dělníci, ten učiněn jest hlavou úhlovou. 11 Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima. 12 I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim pověděl. A nechavše ho, odešli pryč. 13 Potom poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby jej polapili v řeči. 14 Kteřížto přišedše, řekli jemu: Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li daň dávati císaři, čili nic? Dáme-liž, čili nedáme? 15 On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte? Přineste mi peníz, ať pohledím. 16 A oni podali mu. Tedy řekl jim: Èí jest tento obraz a nápis? A oni řekli mu: Císařův. 17 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Dávejtež tedy, což jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu. 18 Potom přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, řkouce: 19 Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil po sobě manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho a vzbudil símě bratru svému. 20 I bylo sedm bratrů. A první pojav ženu, umřel, neostaviv semene. 21 A druhý pojav ji, také umřel, a aniž ten ostavil semene. A třetí tolikéž. 22 A tak ji pojalo všech sedm, a nezůstavili po sobě semene. Nejposléze pak po všech umřela i žena. 23 Protož při vzkříšení, když z mrtvých vstanou, čí z těch bude manželka? Neb jich sedm mělo ji za manželku. 24 A odpovídaje Ježíš, řekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte Písem ani moci Boží? 25 Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé nebeští. 26 O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nečtli v knihách Mojžíšových, kterak ve kři promluvil k němu Bůh, řka: Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův? 27 Neníť Bůh mrtvých, ale Bůh živých. Protož vy velmi bloudíte. 28 Tedy přistoupil k němu jeden z zákoníků, slyšev je hádající se, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho, které by bylo přikázání první ze všech. 29 A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázání jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest. 30 Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázání. 31 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázání jiného nad tato není. 32 I řekl jemu ten zákoník: Mistře, dobře jsi vpravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho; 33 A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého, toť jest větší nade všecky zápalné i vítězné oběti. 34 A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více neodvážil se ho o nic tázati. 35 I odpovídaje Ježíš, řekl, uče v chrámě: Kterak praví zákoníci, že Kristus jest syn Davidův? 36 Nebo David praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, ažť i položím nepřátely tvé podnože noh tvých. 37 Poněvadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž syn jeho jest? A mnohý zástup rád ho poslouchal. 38 I mluvil jim v učení svém: Varujte se zákoníků, kteříž rádi v krásném rouše chodí, a chtějí pozdravováni býti na trhu, 39 A na předních stolicích seděti v školách, a přední místa míti na večeřech, 40 Kteřížto zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhých modliteb. Tiť vezmou soud těžší. 41 A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho. 42 A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, jenž jest čtvrtá částka peníze tehdejšího. 43 I svolav učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice. 44 Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou.