Marcos 10

Jesus atravessa o Jordão

1 *Mc 10.1-12;Mt 19.1-9Levantando-se, foi Jesus dali para os confins da Judeia e para além do Jordão. Outra vez, as multidões vieram ter com ele, e, de novo, ele as ensinava, *Mc 1.21;2.13;4.2;6.2,6,34;12.35;14.49;Mt 4.23;26.55segundo o seu costume.

A questão do divórcio

2 Chegaram alguns fariseus e, para o experimentarem, perguntaram-lhe se era lícito a um homem repudiar sua mulher. 3 Ele respondeu: Que vos ordenou Moisés? 4 Replicaram eles: Moisés permitiu dar carta de divórcio e repudiar a mulher. 5 Mas Jesus lhes disse: Pela dureza do vosso coração, ele vos deixou *Dt 24.1,3; cp.Mt 19.8escrito este mandamento. 6 Porém, *Mc 13.19;2Pe 3.4desde o princípio da criação, Deus fê-los *Gn 1.27;5.2homem e mulher; 7 por *Gn 2.24essa razão, o homem deixará a seu pai e a sua mãe 8 e será com sua mulher uma só carne. Assim, já não são dois, mas uma só carne. 9 Portanto, o que Deus ajuntou não o separe o homem. 10 Em casa, os discípulos, de novo, o interrogaram sobre isso. 11 Ele respondeu: *Mt 5.32Aquele que repudiar sua mulher e casar com outra comete adultério contra a primeira; 12 e, *cp.1Co 7.11,13se ela repudiar seu marido e casar com outro, comete adultério.

Jesus abençoa os meninos

13 *Mc 10.13-16;Mt 19.13-15;Lc 18.15-17Então, lhe traziam alguns meninos para que os tocasse; os discípulos repreenderam aos que os trouxeram. 14 Mas Jesus, vendo isso, indignou-se e disse-lhes: Deixai vir a mim os meninos, não os impeçais, *Mt 5.3porque dos tais é o reino de Deus. 15 Em verdade vos digo: *Mt 18.3;19.14;Lc 18.17; cp.1Co 14.20;1Pe 2.2Aquele que não receber o reino de Deus como menino de modo algum entrará nele. 16 *Mc 9.36Abraçando os meninos, os abençoava, pondo as mãos sobre eles.

O mancebo rico

17 *Mc 10.17-31;Mt 19.16-30;Lc 18.18-30Ao sair para se pôr a caminho, correu um homem, e *Mc 1.40ajoelhou-se diante dele, e perguntou-lhe: Bom Mestre, que hei de fazer para *Lc 10.25;18.18; cp.At 20.32;Ef 1.18;1Pe 1.4, etc.;Mt 25.34herdar a vida eterna? 18 Respondeu Jesus: Por que me chamas bom? Ninguém é bom senão só um, que é Deus. 19 Sabes os *Êx 20.12-16;Dt 5.16-20mandamentos: Não matarás, não adulterarás, não furtarás, não dirás falso testemunho, não defraudarás, honra a teu pai e a tua mãe. 20 Ele lhe replicou: Mestre, *cp.Mt 19.20tudo isso tenho guardado desde a minha mocidade. 21 Jesus, contemplando-o, o amou e disse-lhe: Uma coisa te falta: vai, vende tudo o que tens, e dá-o aos pobres, e terás um *Mt 6.20tesouro no céu; e vem, segue-me. 22 Mas o homem, contrariado com essas palavras, retirou-se triste, porque tinha muitos bens.

O perigo das riquezas

23 Jesus, olhando ao redor de si, disse a seus discípulos: *Mt 19.23Quão dificilmente entrarão no reino de Deus os que têm riquezas! 24 Os discípulos *Mc 1.27ficaram surpreendidos com essas palavras. Mas Jesus tornou a dizer-lhes: Filhos, quão difícil é entrar no reino de Deus! 25 *Mt 19.24É mais fácil passar um camelo pelo fundo de uma agulha do que entrar um rico, no reino de Deus. 26 Eles ficaram sobremaneira admirados, dizendo entre si: Quem pode, então, ser salvo? 27 Jesus, olhando para eles, disse: *Mt 19.26Aos homens é isso impossível, mas a Deus, não; porque a Deus tudo é possível. 28 *cp.Mt 4.20-22Pedro começou a dizer-lhe: Nós deixamos tudo e te havemos seguido. 29 Tornou Jesus: Em verdade vos digo que *Mt 19.29;Lc 18.29s.; cp.Mt 6.33ninguém há que tenha deixado casa, ou irmãos, ou irmãs, ou mãe, ou pai, ou filhos, ou campos, por amor de mim e por amor do evangelho 30 que não receba já no presente o cêntuplo de casas, irmãos, irmãs, mães, filhos e campos, com perseguições; *Mt 12.32e, no mundo vindouro, a vida eterna. 31 Porém *Mt 19.30muitos que são primeiros serão os últimos; e os últimos serão os primeiros.

Jesus ainda outra vez prediz a sua morte e ressurreição

32 *Mc 10.32-34;Mt 20.17-19;Lc 18.31-33Estavam a caminho, subindo para Jerusalém. Jesus ia adiante dos discípulos, e estes *Mc 1.27se admiravam; e os que o seguiam tinham medo. Tornando a levar à parte os doze, começou a contar-lhes o que lhe havia de acontecer, 33 dizendo: Eis que subimos a Jerusalém, *Mc 8.31;9.12e o Filho do Homem será entregue aos principais sacerdotes e aos escribas. Eles o condenarão à morte e o entregarão aos gentios, 34 e hão de escarnecê-lo, *Mt 26.67;27.30;Mc 14.65; cp.Mt 16.21;Mc 9.31cuspir nele, açoitá-lo e tirar-lhe a vida; e, depois de três dias, ressurgirá.

O pedido de Tiago e João

35 *Mc 10.35-45;Mt 20.20-28Então, se aproximaram dele Tiago e João, filhos de Zebedeu, dizendo-lhe: Mestre, queremos que nos faças o que te pedirmos. 36 Ele lhes perguntou: Que quereis que eu vos faça? 37 Responderam-lhe: Concede-nos que, na tua glória, *cp.Mt 19.28nos sentemos, um à tua direita, e outro à tua esquerda. 38 Mas Jesus disse-lhes: Não sabeis o que pedis. Podeis *Mt 20.22beber o cálice que eu bebo *Lc 12.50ou ser batizados com o batismo com que eu sou batizado? 39 Responderam eles: Podemos. Replicou-lhes Jesus: *cp.At 12.2;Ap 1.9Bebereis, na verdade, o cálice que eu bebo e sereis batizados com o batismo com que eu sou batizado; 40 mas o tomar assento à minha direita ou à minha esquerda não me pertence concedê-lo; porém *cp.Mt 13.11será isso concedido àqueles para quem está destinado. 41 *Mc 10.42-45; cp.Lc 22.25-27Ouvindo isso os dez, começaram a indignar-se contra Tiago e João. 42 Mas Jesus chamou-os para junto de si e disse: Sabeis que os que são reconhecidos como governadores dos gentios dominam sobre os seus vassalos, e sobre eles os seus grandes exercem autoridade. 43 Porém não é assim entre vós. Mas *Mt 20.26; cp.Mc 9.35quem quiser tornar-se grande entre vós, será este o que vos sirva; 44 e quem quiser ser o primeiro entre vós, será este servo de todos. 45 Pois o Filho do Homem *Mt 20.28também não veio para ser servido, mas para servir e dar a sua vida em resgate de muitos.

A cura do cego de Jericó

46 *Mc 10.46-52;Mt 20.29-34;Lc 18.35-43Chegaram a Jericó. *cp.Lc 18.35;19.1Ao sair Jesus da cidade com seus discípulos e com uma grande multidão, estava sentado à beira da estrada um cego mendigo, chamado Bartimeu, filho de Timeu. 47 Quando soube que era Jesus, *Mc 1.24o Nazareno, começou a clamar: Jesus, *Mt 9.27filho de Davi, tem compaixão de mim! 48 Muitos mandaram que se calasse, mas ele clamava ainda mais: Filho de Davi, tem compaixão de mim! 49 Jesus parou e disse: Chamai-o. Chamaram o cego, dizendo-lhe: *Mt 9.2Tem ânimo; levanta-te, ele te chama. 50 Lançando de si a sua capa, de um salto, levantou-se e foi ter com Jesus. 51 Perguntou-lhe Jesus: Que queres que eu te faça? Respondeu-lhe o cego: *Jo 20.16; cp.Mt 23.7Mestre, que eu tenha vista. 52 Disse-lhe Jesus: Vai, *Mt 9.22a tua fé te curou. No mesmo instante, recebeu a vista e o foi seguindo pela estrada.

1 A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil. 2 Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho. 3 On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš? 4 Kteřížto řekli: Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti. 5 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to přikázání. 6 Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh. 7 Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své. 8 I budou dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. 9 Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj. 10 A v domu opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci. 11 I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní. 12 A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží. 13 Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli. 14 To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží. 15 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde. 16 A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával. 17 Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho, řka: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel? 18 I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh. 19 Přikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáš, cti otce svého i matku. 20 A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti. 21 Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl mu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne, vezma kříž svůj. 22 On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží. 23 A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího. 24 Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti. 25 Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. 26 Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti? 27 A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest. 28 I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou. 29 Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium, 30 Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sestr a matek a synů a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný. 31 Mnozíť zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první. 32 Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi, 33 Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům. 34 Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane. 35 Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám. 36 On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil? 37 I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé. 38 Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím? 39 A oni řekli jemu: Můžeme. A Ježíš řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete, 40 Ale seděti na pravici mé, nebo na levici mé, neníť má věc dáti vám, ale dánoť bude, kterýmž připraveno jest. 41 A uslyšavše to jiných deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana. 42 Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi. 43 Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník. 44 A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech. 45 Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby on sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé. 46 Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podle cesty, žebře. 47 A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou. 48 I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou. 49 Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě. 50 On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi. 51 I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím. 52 Tedy Ježíš řekl mu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A on hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.