Lamentações 2

As tristezas de Sião provêm de Jeová

1 Como *Lm 3.43-44;Ez 30.18;32.7-8cobre de nuvens o Senhor na sua ira a filha de Sião!

*Is 14.12-15;Ez 28.14-16Derribou do céu à terra *Is 64.11a glória de Israel

e no dia da sua ira, não se lembrou do *Sl 99.5;132.7escabelo dos seus pés.

2 O Senhor *Lm 3.43;Sl 21.9;Jr 13.14tragou todas as habitações de Jacó e não mostrou piedade;

no seu furor, *Lm 2.5,17;Jr 5.17;Mq 5.11,14derribou as fortalezas da filha de Judá, *Is 25.12;26.5lançando-as por terra;

tratou como *Sl 89.39-40;Is 43.28profanos o reino e os seus príncipes.

3 No furor da sua ira, cortou *Sl 75.5,10;Jr 48.25toda a força de Israel;

em face do inimigo, *Sl 74.11;Jr 21.4-5retirou para trás a sua destra

*Is 42.25;Jr 21.14e incendiou a Jacó como um fogo chamejante que devora tudo ao redor.

4 Armou o seu *Jr 3.12-13;Jó 6.4;16.13arco como inimigo, postou-se como adversário com a sua destra;

matou tudo o que era *Ez 24.25aprazível aos olhos;

na tenda da filha de Sião, *Is 42.25;Jr 7.20derramou o seu furor como fogo.

5 O Senhor tornou-se como *Jr 30.14inimigo, *Lm 2.2tragou a Israel;

tragou todos os seus *Lm 2.2;Jr 52.13palácios, destruiu as suas fortalezas;

e *Jr 6.26;9.17-20multiplicou na filha de Judá o pranto e a lamentação.

6 *Jr 7.14Demoliu, com violência, o seu tabernáculo, como se fosse o dum jardim; *Jr 52.13destruiu o seu lugar de assembleia.

O Senhor *Lm 1.4;Jr 17.27;Sf 3.18entregou ao esquecimento em Sião a assembleia solene e o sábado;

e na indignação da sua ira, *Lm 4.16,20;5.12;Is 43.28;Jr 13.13-14desprezou ao rei e ao sacerdote.

7 O Senhor *Sl 78.59-61;Is 64.11;Ez 7.20-22rejeitou o seu altar, abominou o seu santuário,

*Jr 33.4-5;52.13entregou nas mãos do inimigo os muros dos seus palácios.

Deram *Sl 74.3-8gritos na Casa de Jeová como no dia duma assembleia solene.

8 Jeová resolveu *Lm 2.17;Jr 5.10;39.8;52.14destruir o muro da filha de Sião;

*2Rs 21.13;Is 34.11;Am 7.7-9estendeu o cordel, e a sua mão não cessou de fazer estragos.

Mas *Is 3.26;Jr 14.2fez lamentar o antemural e o muro, os quais juntamente enfraquecem.

9 Sepultadas na terra estão *Ne 1.3as suas portas; ele destruiu e quebrou os ferrolhos dela.

O seu *Lm 4.20;Dt 28.36;Jr 16.13;Ez 17.20rei e os seus príncipes acham-se entre as nações onde *Os 3.4não existe a lei.

Os seus profetas *Jr 14.14;23.16;Ez 7.26não recebem visões da parte de Jeová.

10 Estão *Jó 2.13;Is 3.26;47.1sentados no chão os anciãos da filha de Sião *Am 8.3e calados;

lançaram *Jó 2.12;Ez 27.30pó ao ar sobre as suas cabeças, vestiram-se de *Is 15.3;Jn 3.6-8sacos;

*Lm 1.4as virgens de Jerusalém abaixam as suas cabeças até o chão.

11 Os meus *Lm 1.16;3.48-51;Jr 9.1olhos enfraquecem à força de chorar, *Jr 4.19turbadas estão as minhas entranhas,

o meu *Jó 16.13fígado derramou-se pela terra por causa da *Lm 4.10;Is 22.4destruição da filha do meu povo,

porquanto nas ruas da cidade desfalecem *Lm 2.19;Jr 44.7os meninos e as crianças de mama.

12 Ao *Lm 4.4desfalecerem, como feridos, nas ruas da cidade,

ao exalarem as suas *Jó 30.16;Sl 42.4;62.8almas no regaço de suas mães,

eles lhes perguntam: *Jr 1.11;5.17Onde está o trigo e o vinho?

13 Que testemunho te darei? A que te assemelharei, ó filha de Jerusalém?

A que *Lm 1.12te compararei, para te consolar, *Is 37.22ó virgem filha de Sião?

Pois grande é como o mar *Sl 60.2;Jr 14.17a tua brecha. Quem te *Jr 8.22;30.12-15poderá curar?

14 Os teus *Jr 23.25-29;29.8-9profetas viram para ti visões vãs e fátuas;

*Is 58.1;Mq 3.8;Ez 23.36não manifestaram a tua iniquidade, para te desviarem do cativeiro,

porém *Jr 23.36;Ez 22.25,28viram para ti profecias vãs e coisas que te levaram ao exílio.

15 Todos os que passam *Jó 27.23;Ez 25.6batem com as mãos sobre ti,

*Jr 19.8;Sf 2.15assobiam e *Sl 22.7;Is 37.22;Jr 18.16meneiam a cabeça sobre a filha de Jerusalém, dizendo:

É esta, porventura, a cidade a que chamavam os homens *Sl 50.2a perfeição da formosura, *Sl 48.2o gozo da terra toda?

16 Todos *Lm 3.46;Jó 16.10;Sl 22.13os teus inimigos abriram contra ti a sua boca;

assobiam e *Jó 16.9;Sl 35.16;37.12rangem os dentes; dizem: Temo-la *Sl 56.2;124.3;Jr 51.34tragado.

Certamente este é *Ob 12-15o dia que esperávamos, temo-lo achado, temo-lo visto.

17 *Dt 28.15;Jr 4.28;18.11Fez Jeová o que intentou; cumpriu a sua palavra que ordenou nos dias antigos;

derrubou e não *Jr 2.1-2;Ez 5.11;7.8-9;8.18mostrou piedade.

Fez que o inimigo *Sl 35.24,26;89.42;Is 14.29se alegrasse sobre ti, *Lm 1.5;Dt 28.43-44exaltou o poder dos teus adversários.

18 O *Sl 119.145;Os 7.14coração deles clamou ao Senhor: Ó *Lm 2.8;Hc 2.11muro da filha de Sião, *Lm 1.2,16;3.48-49;Sl 119.136;Jr 9.1derrama lágrimas como uma torrente, de dia e de noite;

não te dês descanso; cessem de chorar as meninas dos teus olhos.

19 Levanta-te, clama *Sl 42.3;Is 26.9de noite, no princípio das vigias;

derrama *1Sm 1.15;Sl 42.4;62.8o teu coração como água diante da face do Senhor.

Levanta as tuas mãos a ele pela *Lm 2.11-12vida de teus filhinhos, *Is 51.20que desfalecem de fome nas esquinas de todas as ruas.

20 Vê, Jeová, e considera *Êx 32.11;Dt 9.26;Is 63.16-19;Jr 12.7a quem assim tens tratado!

Acaso, *Lm 4.10;Jr 19.9comerão as mulheres o fruto das suas entranhas, as crianças enfaixadas pelas suas próprias mãos?

Matar-se-ão no santuário do Senhor *Sl 78.64;Jr 14.15;23.11-12o sacerdote e o profeta?

21 Jazem por terra nas ruas *Jr 6.11o moço e o velho;

as minhas *Sl 78.62-63virgens e os meus mancebos caem pela espada.

Tu os *Jr 13.14mataste no dia da tua ira; trucidaste, *Zc 11.6não mostraste piedade.

22 Convocaste, como no dia duma assembleia solene, *Sl 31.13;Is 24.17-18;Jr 6.25os meus terrores de todos os lados.

*Jr 11.11Não houve quem escapasse ou ficasse com vida no dia da ira de Jeová.

Aos *Jr 16.2-4;44.7que enfaixei e criei, consumiu-os o meu inimigo.

1 Jak hustým oblakem prchlivosti své přikryl Pán dceru Sionskou! Shodil s nebe na zem slávu Izraelovu, aniž se rozpomenul na podnože noh svých v den prchlivosti své. 2 Sehltil Pán beze vší lítosti všecky příbytky Jákobovy, zbořil v prchlivosti své ohrady dcery Judské, udeřil jimi o zem, v potupu uvedl království i knížata její. 3 Odťal v rozpálení hněvu všecken roh Izraelův, odvrátil zpět pravici svou od nepřítele, a rozpáliv se proti Jákobovi jako oheň plápolající, pálí do cela vůkol. 4 Natáhl lučiště své jako nepřítel, postavil pravici svou jako protivník, i zbil všecky nejzdařilejší z lidu, a vylil do stánku dcery Sionské jako oheň prchlivost svou. 5 Učiněn jest Pán podobný nepříteli, sehltil Izraele, sehltil všecky paláce jeho, zkazil ohrady jeho, a rozmnožil v lidu Judském zámutek a žalost. 6 Mocí zajisté odtrhl jako od zahrady plot svůj, zkazil stánek svůj, v zapomenutí uvedl Hospodin na Sionu slavnost a sobotu, a v prchlivosti hněvu svého zavrhl krále i kněze. 7 Zavrhl Pán oltář svůj, v ošklivost vzal svatyni svou, vydal v ruku nepřítele zdi a paláce Sionské; křičeli v domě Hospodinově jako v den slavnosti. 8 Uložiltě Hospodin zkaziti zed dcery Sionské, roztáhl šňůru, a neodvrátil ruky své od zhouby; pročež val i zed kvílí, a spolu mdlejí. 9 Poraženy jsou na zem brány její, zkazil a polámal závory její; král její i knížata její mezi pohany. Není ani zákona, proroci také její nemívají vidění od Hospodina. 10 Starší dcery Sionské usadivše se na zemi, mlčí, posýpají prachem hlavy své, a přepasují se žíněmi panny Jeruzalémské, svěšují k zemi hlavy své. 11 Zhynuly od slz oči mé, zkormoutily se vnitřnosti mé, a vykydla se na zem játra má, pro potření dcery lidu mého, když i nemluvňátka a prsí požívající na ulicích města se svírají. 12 A říkají matkám svým: Kdež jest obilé a víno? když se jako zraněný svírají po ulicích města, a vypouštějí duše své na klíně matek svých. 13 Kohoť za svědka přivedu? Koho připodobním k tobě, ó dcero Jeruzalémská? Koho tobě přirovnám, abych tě potěšil, panno dcero Sionská? Nebo veliké jest jako moře potření tvé. Kdož by tě zhojiti mohl? 14 Proroci tvoji předpovídali tobě lživé a ničemné věci, a neodkrývali nepravosti tvé, aby odvrátili zajetí tvé, ale předpovídali tobě těžkosti, oklamání a vyhnání. 15 Všickni, kteříž jdou cestou, tleskají nad tebou rukama, diví se a potřásají hlavou svou za tebou, dcero Jeruzalémská, říkajíce: To-li jest to město, o němž říkávali, že jest nejkrásnější a utěšením vší země? 16 Všickni nepřátelé tvoji rozdírají na tebe ústa svá, hvízdají a škřipí zuby, říkajíce: Sehlťme ji. Totoť jest jistě ten den, jehož jsme očekávali; jižtě nastal, vidíme. 17 Učinil Hospodin to, což byl uložil, splnil řeč svou, kterouž přikazoval ode dnů starodávních, bořil bez lítosti, a obveselil nad tebou nepřítele, povýšil rohu protivníků tvých. 18 Vykřikovalo srdce jejich proti Pánu. Ó ty zdi dcery Sionské, vylévej jako potok slzy dnem i nocí, nedávej sobě odpočinutí, aniž se spokojuj zřítelnice oka tvého. 19 Vstaň, křič v noci, při počátku bdění, vylévej jako vodu srdce své před oblíčejem Páně; pozdvihuj k němu rukou svých za život dítek svých svírajících se hladem, na rohu všech ulic, a rci: 20 Pohleď, Hospodine, a popatř, komu jsi tak kdy učinil? Zdaliž jídají ženy plod svůj, nemluvňátka rozkošná? Zdaliž mordován býti má v svatyni Páně kněz a prorok? 21 Leží na zemi po ulicích mladý i starý, panny mé i mládenci moji padli od meče, zmordoval jsi je, a zbil v den prchlivosti své bez lítosti. 22 Svolal jsi jako ke dni slavnosti z vůkolí ty, jichž se velice straším, a nebylo v den prchlivosti Hospodinovy, kdo by ušel neb pozůstal. Kteréž jsem na rukou pěstovala a vychovala, ty nepřítel můj do konce zhubil.