Lamentações 4

Descrição das calamidades do cerco

1 Como *2Rs 25.9-10;Ez 7.19-22se escureceu o ouro! Como se mudou o ouro puríssimo!

*Jr 52.13-14;Mt 24.2As pedras do santuário estão espalhadas pelas esquinas de todas as ruas.

2 Os preciosos *Is 51.18filhos de Sião, comparáveis com o ouro fino,

como são reputados como *Is 30.14;Jr 19.1,11vasos de barro, obra das mãos de oleiro!

3 Até os *Is 13.22;34.13chacais descobrem os peitos, dão de mamar aos seus cachorros;

A filha do meu povo tem-se tornado *Is 49.15;Ez 5.10cruel como as *Jó 39.14-17avestruzes no deserto.

4 A língua da criança que mama fica-lhe, *Jr 14.3pela sede, pegada ao céu da boca.

Os pequeninos *Lm 2.12pedem pão, e ninguém lho reparte.

5 Os que comiam *Is 3.16-26;Jr 6.2;Am 6.3-7delicadamente desfalecem nas ruas.

Os que se criavam em escarlata abraçam *1Sm 2.8;Sl 113.7monturos.

6 Pois a iniquidade da filha do meu povo é maior que o pecado de *Is 1.10;Ez 16.48Sodoma,

a qual foi *Gn 19.25;Jr 20.16submetida como num momento, e nenhumas mãos foram postas sobre ela.

7 Os seus nobres eram *Sl 51.7mais puros que a neve, mais alvos que o leite.

De corpo, eram mais ruivos que corais, e a sua forma era como de *Êx 24.10;Jó 28.16safira.

8 O seu parecer é *Lm 5.10,14;Jó 30.30mais escuro do que o negrume; eles não são conhecidos nas ruas.

A sua *Lm 3.4;Jó 19.20;Sl 38.3;102.3-5,11pele pega-se-lhes aos ossos; secou-se e tornou-se como um pau.

9 Mais felizes são os mortos *Jr 15.2;16.4à espada do que os que morrem de fome;

porque estes *Lv 26.39;Ez 24.23se esgotam, traspassados por falta dos frutos do campo.

10 As mãos das mulheres compassivas *Lm 2.20;2Rs 6.29;Jr 19.9cozeram seus filhos;

estes lhes serviram *Dt 28.53-55de alimento na ruína da filha do meu povo.

11 *Lm 4.22;Jr 2.17;Jr 7.20;Ez 22.31Deu Jeová cumprimento ao seu furor, derramou a ardor da sua ira;

em Sião, *Dt 32.22;Jr 17.27acendeu um fogo, que devorou os fundamentos dela.

12 *Dt 29.24-28;1Rs 9.8-9Não creram os reis da terra, nem todos os moradores do mundo

*Jr 21.13que entrasse o adversário e o inimigo pelas portas de Jerusalém.

13 É por causa dos pecados dos seus *Lm 2.14;Jr 5.31;6.13;Ez 22.26-28;Mq 3.11-12profetas e por causa das iniquidades dos seus sacerdotes

que se derramou no meio dela *Jr 2.30;26.8-9o sangue dos justos.

14 Vagueiam *Dt 28.28-29;Is 29.10;56.10;59.9-10como cegos pelas ruas, são contaminados *Is 1.15;Jr 19.4de sangue,

de modo que não se lhes podem tocar *Jr 2.34as suas roupas.

15 Retirai-vos! *Lv 13.45-46Imundo! — gritaram-lhes. *2Co 6.17Retirai-vos! Retirai-vos! Não toqueis!

Quando *Jr 49.5fugiram e andaram vagueando, dizia-se entre as nações: Não habitarão nunca aqui.

16 Espalhou-se a ira de Jeová, e ele não tornará a olhar para eles.

*Is 9.14-16;Jr 52.24-27Não respeitaram as pessoas dos sacerdotes, nem se compadeceram dos anciãos.

17 Os nossos olhos ainda desfalecem, esperando o nosso *Lm 1.7;Jr 37.7vão socorro.

Vigiando, temos estado de vigia para *Ez 29.6-7,16uma nação que não podia saber.

18 *Jr 16.16Espreitam os nossos passos, de sorte que não podemos andar em nossas ruas.

*Jr 5.31;Ez 7.2-12;Am 8.2Perto está o nosso fim, cumpridos estão os nossos dias, porque é chegado o nosso fim.

19 Os nossos perseguidores foram *Is 5.26-28;30.16-17;Jr 4.13;Hc 1.8mais velozes do que as águias do céu;

perseguiram-nos sobre os montes, armaram-nos ciladas no *1Sm 13.6deserto.

20 *Jr 39.5Foi apanhado nas covas deles *2Sm 1.14;19.21o ungido de Jeová, aquele que é *2Sm 18.3o ar das nossas narinas;

e do que dissemos: Debaixo da sua *Dn 4.12sombra, viveremos entre as nações.

21 Regozija-te e alegra-te, filha de *Sl 83.3-6;137.7;Jr 25.20-21,27Edom, que habitas na terra de Uz;

*Is 34.7;63.1-6;Am 1.11-12;Ob 1,16o copo te passará a ti também; serás embriagada e te descobrirás.

22 Já *Is 40.2;Jr 33.7-8se cumpriu o castigo da tua iniquidade, ó filha de Sião; Jeová não tornará a levar-te para o cativeiro;

*Jr 49.10;Ml 1.3-4ele visitará a tua iniquidade, ó filha de Edom; descobrirá os teus pecados.

1 Jak tě zašlo zlato, změnilo se ryzí zlato nejvýbornější, rozmetáno jest kamení svaté sem i tam po všech ulicích. 2 Synové Sionští nejdražší, kteříž ceněni býti měli za zlato nejčištší, jakť jsou počteni za nádoby hliněné, dílo rukou hrnčíře! 3 An draci vynímajíce prsy, krmí mladé své, dcera pak lidu mého příčinou ukrutníka podobná jest sovám na poušti. 4 Jazyk prsí požívajícího přilnul žízní k dásním jeho; děti prosí za chléb, ale není žádného, kdo by lámal jim. 5 Ti, kteříž jídali rozkošné krmě, hynou na ulicích; kteříž chováni byli v šarlatě, octli se v hnoji. 6 Větší jest trestání dcery lidu mého, než pomsta Sodomy, kteráž podvrácena jest jako v okamžení, aniž trvaly při ní rány. 7 Èistší byli Nazareové její než sníh, bělejší než mléko, rděla se těla jejich více než drahé kamení, jako by z zafiru vytesáni byli. 8 Ale již vzezření jejich temnější jest než černost, nemohou poznáni býti na ulicích; přischla kůže jejich k kostem jejich, prahne, jest jako dřevo. 9 Lépe se stalo těm, jenž zbiti jsou mečem, nežli kteříž mrou hladem, (oni zajisté zhynuli, probodeni byvše), pro nedostatek úrod polních. 10 Ruce žen lítostivých vařily syny své, aby jim byli za pokrm v potření dcery lidu mého. 11 Všelijak vypustil Hospodin prchlivost svou, vylévá zůřivost hněvu svého, a zapálil oheň na Sionu, kterýž sežral základy jeho. 12 Králové země i všickni obyvatelé okršlku světa nikoli by neuvěřili, by měl byl vjíti protivník a nepřítel do bran Jeruzalémských, 13 Pro hříchy proroků jeho a nepravosti kněží jeho, vylévajících u prostřed něho krev spravedlivých. 14 Toulali se jako slepí po ulicích, kálejíce se ve krvi, kteréž nemohli se než dotýkati oděvy svými. 15 Volali na ně: Ustupujte nečistí, ustupujte, ustupujte, nedotýkejte se. Právěť jsou ustoupili, anobrž sem i tam se rozlezli, až mezi národy říkají: Nebudouť více míti vlastního bydlení. 16 Tvář hněvivá Hospodinova rozptýlila je, aniž na ně více popatří; nepřátelé kněží nešanují, starcům milosti nečiní. 17 A vždy ještě až do ustání očí svých hledíme o pomoc sobě neprospěšnou, zření majíce k národu, nemohoucímu vysvoboditi. 18 Šlakují kroky naše, tak že ani po ulicích našich choditi nemůžeme; přiblížilo se skončení naše, doplnili se dnové naši, přišlo zajisté skončení naše. 19 Rychlejší jsou ti, kteříž nás stihají, než orlice nebeské; po horách stihají nás, na poušti zálohy nám zdělali. 20 Dýchání chřípí našich, totiž pomazaný Hospodinův, lapen jest v jamách jejich, o němž jsme říkali: V stínu jeho živi budeme mezi národy. 21 Raduj se a vesel se, dcero Idumejská, kteráž jsi se usadila v zemi Uz. Takéť k tobě přijde kalich, opiješ se a obnažíš se. 22 Ó dcero Sionská, když vykonána bude kázeň nepravosti tvé, nenechá tě déle v zajetí tvém. Ale tvou nepravost, ó dcero Idumejská, trestati bude a odkryje hříchy tvé.