Lamentações 1

As tristezas da Sião cativa

1 Como está *Is 3.26sentada solitária a cidade que estava *Is 22.2cheia de povo!

Tornou-se *Is 54.4viúva a que era *1Rs 4.21;Ed 4.20;Jr 31.7grande entre as nações;

*2Rs 23.35;Jr 40.9Ficou sujeita ao trabalho forçado a que era princesa entre as províncias.

2 *Lm 1.16;Sl 6.6;77.2-6Chora amargamente durante a noite, e as suas lágrimas correm pelas faces;

entre todos os *Jr 2.25;3.1;22.20-22seus amantes, não há quem a conforte;

todos os seus amigos *Jó 19.13-14;Sl 31.11;Mq 7.5se têm havido aleivosamente com ela, têm-se-lhe tornado *Jr 4.30inimigos.

3 Judá foi *Jr 13.19ao exílio para sofrer a aflição e uma grande servidão;

ela habita *Lv 26.39;Dt 28.64-67entre as nações, não acha descanso;

todos os seus *2Rs 25.4-5perseguidores a têm alcançado no meio dos seus apertos.

4 Os caminhos de Sião pranteiam, porque *Lm 2.6-7;Is 24.4-6não há quem venha à assembleia solene;

todas as suas portas acham-se *Jr 9.11;10.22desertas, os seus sacerdotes suspiram;

as suas *Lm 2.10,21virgens estão aflitas, e ela *Jl 1.8-13amargurada.

5 Os seus adversários *Dt 28.43-44triunfam dela, os seus inimigos prosperam;

porque Jeová trouxe *Sl 90.7-8;Ez 8.17-18;9.9-10aflição sobre ela por causa da multidão das suas transgressões;

os seus pequeninos *Jr 39.9;52.27-30marcharam para o cativeiro adiante do adversário.

6 Da filha de Sião já se foi *Sl 132.13;Jr 13.18toda a sua glória;

os seus príncipes ficam sendo como veados que não acham pastagem

e *2Rs 25.4-5vão caminhando sem força adiante do perseguidor.

7 Nos dias da sua aflição e do seu andar errante, *Sl 42.4;77.3,5-9;Lc 15.17lembre-se Jerusalém de todas as suas *Is 5.1-4coisas apeticíveis que tivera desde os dias antigos.

Quando o seu povo ia caindo nas mãos do adversário e *Lm 4.17;Jr 37.7não havia quem os ajudasse,

os adversários a viram *Sl 79.4;Jr 48.27e zombaram das suas desolações.

8 Jerusalém *Lm 5.20;Is 59.2-13multiplicou os seus pecados; por isso, se tornou *Lm 1.17;Jr 2.23imunda.

Todos os que a honravam a desprezam, porque lhe *Jr 13.22,26viram a nudez.

Na verdade, ela *Lm 4.11,21-22dá suspiros e se volta para trás.

9 A sua *Jr 2.34;Ez 24.13imundície estava nas suas fraldas; não se lembrava do *Dt 32.29;Is 47.7;Jr 5.31seu fim.

Portanto, está *Is 3.8;Jr 13.17-18espantosamente abatida, *Ec 4.1;Jr 16.7não há quem a conforte.

Vê, Jeová, a minha *Sl 25.18;119.153;Dn 9.17-19aflição, pois o inimigo *Sl 74.23;Sf 2.10se tem engrandecido.

10 *Jr 12.10O adversário lhe pôs a mão sobre tudo o que havia de apeticível,

pois ela viu que lhe entravam no santuário *Sl 74.4-8;Is 64.10-11;Jr 51.51os pagãos,

acerca dos quais ordenaste *Dt 23.3que não entrassem na tua congregação.

11 Todo o seu povo está suspirando, *Jr 38.9;52.6está buscando pão;

deram as suas coisas apeticíveis a troco de mantimento para *1Sm 30.12fazerem reviver a alma.

Vê, Jeová, e atende, pois me tenho tornado *Jr 15.19desprezível.

12 Ó vós, todos os que passais, porventura, *Jr 18.16;48.27isso não vos toca?

Atendei *Jr 1.18e vede se há dor *Jr 2.13;Mt 24.21como a minha dor, que se me fez,

com a qual *Jr 30.23-24Jeová me afligiu no dia *Is 13.13;Jr 4.8do furor da sua ira.

13 Lá do alto, ele enviou um fogo que entra nos meus *Jó 30.30;Sl 22.14;Hc 3.16ossos e que os subjuga.

Estendeu uma *Jó 19.6;Sl 66.11rede aos meus pés, fez-me voltar para trás;

tornou-me *Jr 44.6desolado e desfalecido o dia todo.

14 *Pv 5.22;Is 47.6O jugo das minhas transgressões foi atado pela sua mão;

elas estão entretecidas, postas *Jr 28.13-14sobre o meu pescoço; ele fez tropeçar a minha força.

O Senhor *Jr 32.3,5;Ez 25.4,7entregou-me nas mãos daqueles a quem não posso resistir.

15 O *Is 41.2;Jr 13.24;37.10Senhor desprezou todos os meus valentes que estavam no meio de mim;

convocou contra mim uma assembleia solene para esmagar os meus *Jr 6.11;18.21mancebos;

o Senhor *Is 28.18;Mq 7.10;Ml 4.3;Lc 21.24pisou, como num lagar, a virgem, filha de Jeová.

16 Por essas coisas, eu ando *Lm 2.11,18;3.48-49;Jr 14.17chorando; os meus olhos destilam águas;

porque está longe de mim *Lm 1.2;Sl 69.20;Ec 4.1o consolador que há de fazer reviver a minha alma.

Desolados se acham *Lm 1.5;Jr 15.9os meus filhos, porque prevaleceu o inimigo.

17 *Is 1.15;Jr 4.31Estende Sião as suas mãos; não há quem a conforte;

Jeová *2Rs 24.2-4;Jr 12.9ordenou acerca de Jacó que lhe sejam adversários os que estão ao redor dele;

Jerusalém acha-se entre eles como uma mulher *Lm 1.8imunda.

18 *Sl 119.75;Jr 12.1Justo é Jeová, porque me tenho *1Sm 12.14-15;Jr 4.17rebelado contra as suas ordens.

Ouvi, rogo-vos, todos os povos, *Lm 1.12e vede a minha dor;

as minhas *Dt 28.32,41virgens e os meus mancebos já foram para o cativeiro.

19 *Lm 1.2;Jó 19.13-19Chamei os meus amantes; eles, porém, me enganaram.

Os meus *Lm 2.20;Jr 14.15sacerdotes e os meus anciãos expiraram na cidade,

enquanto buscavam para si mantimento *Lm 1.11para fazer reviver a sua alma.

20 Olha, Jeová, porque estou *Is 38.14;Jr 4.19angustiada; turbadas estão *Lm 2.11;Is 16.11as minhas entranhas;

transtornado dentro de mim está o meu coração, porque tenho multiplicado as minhas *Jr 14.20rebeliões.

De fora a *Dt 32.25;Jr 14.18;Ez 7.15espada mata os filhos, em casa como que anda a morte.

21 Ouviram que eu *Lm 1.4,8,11,22suspiro; não há quem me conforte.

Todos os meus inimigos souberam do meu mal, *Lm 2.15;Sl 35.15;Jr 50.11alegram-se de que tu o fizeste.

Hás de trazer o dia que proclamaste, e eles se tornarão *Is 14.5-6;47.6,11;Jr 30.16semelhantes a mim.

22 Venha diante de ti toda a sua maldade;

*Ne 4.4-5;Sl 137.7-8faze-lhes, como me fizeste a mim, por causa de todas as minhas transgressões.

Pois muitos são os meus suspiros, e desfalecido está o meu coração.

1 Ach, město tak lidné, jakť jest samotné zůstalo, a učiněno jako vdova! Nejznamenitější mezi národy, přední mezi krajinami pod plat uvedeno. 2 Ustavičně pláče v noci, a slzy jeho na lících jeho, ze všech milovníků svých nemá žádného potěšitele; všickni přátelé jeho nevěrně se k němu mají, obrátili se mu v nepřátely. 3 Zastěhoval se Juda, proto že byl trápen a u veliké porobě, však osadiv se mezi pohany, nenalézá odpočinutí; všickni, kteříž jej honí, postihají jej v těsně. 4 Cesty Siona kvílí, že žádný nepřichází k slavnosti. Všecky brány jeho zpustly, kněží jeho vzdychají, panny jeho smutné jsou, on pak sám pln jest hořkosti. 5 Nepřátelé jeho jsou hlavou, odpůrcům jeho šťastně se vede; nebo jej Hospodin zarmoutil pro množství přestoupení jeho. Maličcí jeho odešli do zajetí před oblíčejem nepřítele. 6 A tak odňata od dcery Sionské všecka okrasa její. Knížata její jsou podobná jelenům, kteříž nenalézají pastvy, a ucházejí bez moci před tím, kdož je honí. 7 Rozpomínáť se dcera Jeruzalémská ve dnech trápení svého a kvílení svého na všecka svá utěšení, kteráž mívala ode dnů starodávních, když padá lid její od ruky nepřítele, nemajíc žádného, kdo by ji retoval. Protivníciť se jí dívajíce, posmívají se klesnutí jejímu. 8 Těžce hřešila dcera Jeruzalémská, protož jako nečistá odloučena jest. Všickni, kteříž ji v poctivosti mívali, neváží jí sobě, proto že vidí nahotu její; ona pak vzdychá, obrácena jsuci zpět. 9 Nečistota její na podolcích jejích; nepamatovala na skončení své, protož patrně klesá, nemajíc žádného, kdo by ji potěšil. Popatřiž, Hospodine, na trápení mé, neboť se vyvýšil nepřítel. 10 Sáhl rukou svou nepřítel na všecky drahé věci její; nebo musí se dívati pohanům, an chodí do svatyně její, o čemž jsi byl přikázal, aby tobě nevcházeli do shromáždění. 11 Všecken lid její vzdychajíce, hledají chleba, vynakládají nejdražší věci své za pokrm k očerstvení života. Vzezřiž, Hospodine, a popatřiž, neboť jsem v nevážnosti. 12 Nic-liž vám do toho, ó všickni, kteříž tudyto jdete? Pohleďte a vizte, jest-li bolest podobná bolesti mé, kteráž jest mi učiněna, jak mne zámutkem naplnil Hospodin v den prchlivosti hněvu svého. 13 Seslal s výsosti oheň do kostí mých, kterýž opanoval je; roztáhl sít nohám mým, obrátil mne zpět, obrátil mne v pustinu, celý den neduživá jsem. 14 Tuze svázáno jest rukou jeho jho přestoupení mých, tuze spletené houžve připadly na hrdlo mé, porazilo sílu mou; vydal mne Pán v ruku nepřátel, nemohuť povstati. 15 Pošlapal Pán všecky mé silné u prostřed mne, svolal proti mně zástupy, aby potřel mládence mé, tlačil Pán presem pannu dceru Judskou. 16 Pro tyť věci já pláči, z očí mých, z očí mých tekou vody, a že jest vzdálen ode mne potěšitel, kterýž by očerstvil duši mou; synové moji jsou pohubeni, nebo ssilil se nepřítel. 17 Rozprostírá dcera Sionská ruce své, nemá žádného, kdo by ji potěšil; vzbudiltě Hospodin proti Jákobovi všudy vůkol něho nepřátely jeho, mezi nimiž jest dcera Jeruzalémská jako pro nečistotu oddělená. 18 Spravedlivý jest Hospodin, neboť jsem na odpor činila ústům jeho. Slyšte medle všickni lidé, a vizte bolest mou; panny mé i mládenci moji odebrali se do zajetí. 19 Volala jsem na milovníky své, oni oklamali mne; kněží moji a starci moji v městě pomřeli, hledajíce pokrmu, aby posilnili života svého. 20 Popatřiž, ó Hospodine, neboť mi úzko; vnitřnosti mé zkormouceny jsou, srdce mé svadne ve mně, proto že jsem na odpor velice činila. Vně meč na sirobu přivodí, v domě pouhá smrt. 21 Slýchajíť, že já vzdychám, ale není žádného, kdo by mne potěšil. Všickni nepřátelé moji slyšíce o mých bídách, radují se, že jsi to učinil, a přivedl den předohlášený, ale budouť mně podobní. 22 Nechť přijde všecka nešlechetnost jejich před oblíčej tvůj, a učiň jim, jakož jsi učinil mně pro všecka přestoupení má; neboť jsou mnohá úpění má, a srdce mé neduživé.