2 Coríntios 3

O ministério da justiça excede o ministério da condenação

1 Começamos de novo, a nos *2Co 5.12;10.12,18;12.11recomendar a nós mesmos? Ou precisamos, como alguns, de *At 18.27;Rm 16.1;1Co 16.3cartas de recomendação para vós ou de vós? 2 *1Co 9.2Vós sois a nossa carta, escrita em nossos corações, conhecida e lida por todos os homens, 3 sendo manifesto que sois carta de Cristo, feita por *cp.2Co 3.6nosso ministério, escrita não com tinta, mas com o Espírito do *Mt 16.16Deus vivo, não em *2Co 3.7;Êx 24.12;31.18;32.15s.tábuas de pedras, mas em *Pv 3.3;7.3;Jr 17.1tábuas de *Jr 31.33; cp.Ez 11.19carne de coração. 4 Temos uma *Ef 3.12tal confiança em Deus por Cristo. 5 Não que sejamos capazes por nós mesmos de julgar alguma coisa, como de nós mesmos; mas a *1Co 15.10nossa capacidade vem de Deus, 6 o qual também nos fez idôneos *1Co 3.5ministros de uma *Lc 22.20nova aliança, não da *Rm 2.29letra, mas do espírito; pois a letra mata, mas o *Jo 6.63;Rm 7.6espírito vivifica. 7 Se, porém, *2Co 3.9;Rm 7.5s.;Gl 3.10,21s.; cp.Rm 4.15;5.20o ministério da morte, escrito e gravado em pedras, se revestiu de tanta glória, *2Co 3.13;Êx 34.29-35que os filhos de Israel não podiam fitar os olhos no rosto de Moisés em razão da glória do seu rosto, a qual se estava desvanecendo, 8 como não será mais glorioso o ministério do espírito? 9 Se o *2Co 3.7; cp.Dt 27.26;Hb 12.18-21ministério da condenação era glória, muito mais excede em glória *cp.Rm 1.17;3.21s.o ministério da justiça. 10 Na verdade, o que foi feito glorioso, não o é neste respeito, por causa da glória mais excelente. 11 Pois, se aquilo que se desvanece era glorioso, muito mais glorioso é o que permanece.

Onde há o Espírito do Senhor, aí há liberdade

12 *2Co 7.4Tendo, então, tal esperança, *2Co 7.4;Ef 6.19; cp.At 4.13,29;1Ts 2.2usamos de grande franqueza 13 e não somos como Moisés, *2Co 3.7que punha um véu sobre o seu rosto, para que os filhos de Israel não fixassem os olhos no final daquilo que se desvanecia. 14 Mas as suas mentes foram *Rm 11.7; cp.2Co 4.4endurecidas. Pois, até o dia de hoje, *At 13.15na leitura da *cp.2Co 3.6antiga aliança, permanece o mesmo véu, não lhes sendo revelado que, em Cristo, é ele tirado. 15 Contudo, até o dia de hoje, sempre que leem a Moisés, está posto um véu sobre o coração deles; 16 *Rm 11.23todas as vezes, porém, que algum deles se converter ao Senhor, o véu lhe é tirado. 17 Ora, o Senhor é o Espírito; e, onde há *Gl 4.6; cp.Is 61.1s.o Espírito do Senhor, *Jo 8.32;Gl 5.1,13aí há liberdade. 18 Mas todos nós, com rosto sem véu, *1Co 13.12contemplando como em espelho *2Co 4.4,6; cp.Jo 17.22,24a glória do Senhor, *Rm 8.29somos transformados na mesma imagem, de glória em glória, como *2Co 3.17pelo Senhor, o Espírito.

1 Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným? 2 List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé. 3 Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých. 4 Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu, 5 Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest. 6 Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje. 7 A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla, 8 I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné? 9 Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti. 10 Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování. 11 Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné. 12 Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme, 13 A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástření na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející. 14 Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá. 15 Protož až do dnešního dne, když se čtou knihy Mojžíšovy, zastření jest položeno na jejich srdci. 16 Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňato bude zástření. 17 Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda. 18 My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.