2 Coríntios 4

Paulo cumpre o seu ministério com fidelidade

1 Por isso, tendo este *cp.1Co 3.5ministério, como *1Co 7.25alcançamos misericórdia, *2Co 4.16;Lc 18.1;Gl 6.9;Ef 3.13; cp.2Ts 3.13não desmaiamos; 2 porém temos renunciado *Rm 6.21; cp.1Co 4.5as coisas ocultas, que são vergonhosas, não andando em astúcia, *2Co 2.17nem mercadejando com a palavra de Deus, mas, pela manifestação da verdade, *2Co 5.11s.recomendando-nos à consciência de todos os homens diante de Deus. 3 Se ainda *2Co 3.14; cp.1Co 2.6ss.um véu permanece sobre *2Co 2.12o nosso evangelho, *1Co 1.18;2Co 2.15naqueles que perecem está o véu, 4 nos quais *Jo 12.31o deus *Mt 13.22deste mundo *cp.2Co 3.14cegou as mentes dos incrédulos, para que não lhes raiasse *2Co 4.6; cp.At 26.18a luz do evangelho da *2Co 3.18; cp.2Co 4.6glória de Cristo, o qual é *Cl 1.15; cp.Fp 2.6;Hb 1.3;Jo 1.18a imagem de Deus. 5 Pois não nos pregamos *1Ts 2.6s.; cp.1Co 4.15s.a nós mesmos, mas a Cristo Jesus como Senhor e nós mesmos, como vossos servos, por amor de Jesus. 6 Pois Deus, que diz: *Gn 1.3; cp.2Pe 1.19Das trevas brilhará a luz, é quem brilhou em nossos corações para iluminação do conhecimento da glória de Deus na face de Cristo.

O poder de Paulo vem só de Deus

7 Temos, porém, esse tesouro em *2Co 5.1;2Tm 2.20; cp.Jó 4.19;10.9;33.6;Lm 4.2vasos de barro, a fim de que a excelência do *1Co 2.5; cp.Jz 7.2poder seja de Deus e não venha de nós. 8 Em tudo, *2Co 7.5; cp.1.8somos atribulados, mas não angustiados; *Gl 4.20perplexos, mas não desesperados; 9 *Jo 15.20;Rm 8.35s.perseguidos, mas não *Hb 13.5; cp.Sl 129.2abandonados; *cp.Sl 37.24;Pv 24.16;Mq 7.8derribados, mas não destruídos; 10 *Rm 6.5;8.36; cp.Gl 6.17sempre levando no corpo a mortificação de Jesus, para que também *Rm 6.8a vida de Jesus seja manifestada em nosso corpo. 11 Pois nós, que vivemos, estamos sempre entregues à morte por amor de Jesus, para que também a vida de Jesus seja manifestada na nossa carne mortal. 12 Assim, a morte opera em nós, mas a vida, em vós. 13 Mas, tendo o mesmo *1Co 12.9;Sl 116.10espírito da fé, conforme está escrito: Cri, por isso falei. Também nós cremos; por isso, também falamos, 14 sabendo que aquele que *At 2.24ressuscitou ao Senhor Jesus também *1Ts 4.14nos ressuscitará a nós com Jesus e nos *Ef 5.27;Cl 1.22;Jd 24; cp.Lc 21.36apresentará convosco. 15 Pois tudo é *2Co 1.6; cp.Rm 8.28por amor de vós, para que a graça, sendo *2Co 1.11; cp.1Co 9.19multiplicada por muitos, faça abundar a ação de graças para a glória de Deus.

O desígnio e efeito das aflições

16 Por isso, *2Co 4.1não desmaiamos; mas, ainda que em nós pereça o homem exterior, *Rm 7.22o homem interior *cp.Cl 3.10;Is 40.29,31renova-se de dia em dia. 17 Pois a nossa *Rm 8.18leve aflição momentânea para nós produz cada vez mais abundantemente um eterno peso de glória, 18 enquanto *2Co 5.7; cp.Rm 8.24;Hb 11.1,13não olhamos para as coisas que se veem, mas, sim, para as que se não veem; porque as coisas que se veem são temporais, mas as coisas que se não veem são eternas.

1 Protož majíce toto přisluhování, tak jakž jsme milosrdenství došli, neoblevujeme v něm. 2 Ale odmítáme ukrývání neslušnosti, nechodíce v chytrosti, aniž se lstivě obírajíce s slovem Božím, ale zjevováním pravdy v příjemnost uvodíce sebe u každého svědomí lidského před obličejem Božím. 3 Pakliť zakryté jest evangelium naše, před těmi, kteříž hynou, zakryté jest. 4 V nichžto Bůh světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, aby se jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží. 5 Neboť ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sami pak o sobě pravíme, že jsme služebníci vaši pro Ježíše. 6 Bůh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, tenť jest se osvítil v srdcích našich, k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista. 7 Mámeť pak poklad tento v nádobách hliněných, aby vyvýšenost moci byla Boží, a ne z nás. 8 Myť se všech stran úzkost máme, ale nebýváme cele potlačeni; v divných jsme nesnadnostech, ale nebýváme v tom pohlceni; 9 Protivenství trpíme, ale nebýváme opuštěni; býváme opovrženi, ale nehyneme. 10 Vždycky mrtvení Pána Ježíše na těle svém nosíme, aby i život Ježíšův na těle našem zjeven byl. 11 Vždycky zajisté my, kteříž živi jsme, na smrt býváme vydáváni pro Ježíše, aby i život Ježíšův zjeven byl na smrtelném těle našem. 12 A tak smrt v nás moc provodí, ale v vás život. 13 Majíce tedy téhož ducha víry, podle toho, jakž psáno jest: Uvěřil jsem, protož jsem mluvil, i myť věříme, protož i mluvíme, 14 Vědouce, že ten, kterýž vzkřísil Pána Ježíše, i nás skrze Ježíše vzkřísí a postaví s vámi. 15 Nebo to všecko pro vás se děje, aby ta přehojná milost skrze díků činění od mnohých věrných rozmohla se k slávě Boží. 16 Protož neoblevujeme, ale ačkoli zevnitřní člověk náš ruší se, však ten vnitřní obnovuje se den ode dne. 17 Nebo toto nynější lehoučké ssoužení naše převelmi veliké věčné slávy břímě nám působí, 18 Když nepatříme na ty věci, kteréž se vidí, ale na ty, kteréž se nevidí. Nebo ty věci, kteréž se vidí, jsou časné, ale které se nevidí, jsou věčné.