2 Coríntios 2

1 Eu, porém, determinei isso por mim mesmo: *cp.1Co 4.21;2Co 12.21não ir ter convosco outra vez em tristeza. 2 Pois, se eu *cp.2Co 7.8vos entristeço, quem é, então, o que me alegra, senão aquele que por mim é entristecido? 3 Isso mesmo *2Co 2.9;2Co 7.8,12escrevi, para que, chegando, eu não tenha tristeza da parte dos que me deviam alegrar, tendo esta *Gl 5.10;2Ts 3.4;Fm 21confiança em todos vós que o de meu gozo é o de todos vós. 4 Pois, em muita tribulação e angústia de coração, vos escrevi com muitas lágrimas, não para que fôsseis entristecidos, mas para que conhecêsseis o amor que mais abundantemente tenho para convosco.

O penitente deve ser readmitido na igreja

5 Mas, *cp.1Co 5.1s. (?)se alguém tem causado tristeza, tem causado tristeza não a mim, porém em parte (para não ser severo demais) a todos vós. 6 Basta a esse tal *cp.1Co 5.4s.; cp.2Co 7.11esta repreensão dada pelo maior número, 7 de modo que pelo contrário deveis, antes, *Gl 6.1; cp.Ef 4.32perdoar-lhe e confortá-lo, para que o tal não seja consumido pela demasiada tristeza. 8 Por isso, vos rogo que confirmeis a vossa caridade para com ele; 9 pois para esse fim também *2Co 2.3s.escrevi, para, por essa *Fp 2.22; cp.2Co 8.2vossa prova, conhecer se em tudo *2Co 7.15;10.6sois obedientes. 10 A quem vós perdoais alguma coisa, também eu; pois o que eu tenho perdoado, se alguma coisa tenho perdoado, é por amor de vós *cp.1Co 5.4;2Co 4.6bna presença de Cristo, 11 para que *Mt 4.10Satanás não ganhe alguma vantagem sobre nós, porque *cp.Lc 22.31;2Co 4.4;1Pe 5.8não ignoramos as suas maquinações.

Desapontado por não achar a Tito

12 Quando cheguei a *At 16.8Trôade para pregar o *2Co 4.3-4;8.18;9.13;10.14;11.4,7;1Ts 3.2; cp.Rm 1.1evangelho de Cristo, e quando me foi aberta *At 14.27uma porta no Senhor, 13 *2Co 7.5não tive alívio para o meu espírito, porque não achei a meu irmão *2Co 7.6,13s.;8.6,16,23;12.18;Gl 2.1,3;2Tm 4.10;Tt 1.4Tito; mas, *Mc 6.46despedindo-me deles, parti para a *Rm 15.26Macedônia.

O caráter e os frutos dos seus trabalhos

14 *Rm 6.17;1Co 15.57;2Co 8.16;9.15; cp.Rm 1.8Graças, porém, a Deus que em Cristo sempre *cp.Cl 2.15(Gr.)nos conduz em triunfo, e que por nosso meio faz sentir o *Ef 5.2;Fp 4.18; cp.Ct 1.3;Ez 20.41cheiro do seu *1Co 12.8conhecimento em todo lugar. 15 Pois para Deus somos o bom cheiro de Cristo *1Co 1.18nos que são salvos e nos que perecem. 16 *cp.Lc 2.34;Jo 9.39;1Pe 2.7s.Para uns, na verdade, cheiro de morte para morte, para outros, porém, cheiro de vida para vida. E para essas coisas quem é *2Co 3.5s.idôneo? 17 Pois não estamos, como muitos, *2Co 4.2; cp.Gl 1.6-9mercadejando com a palavra de Deus; mas é *2Co 1.12;1Co 5.8; cp.1Ts 2.4;1Pe 4.11com sinceridade, mas é de Deus, *2Co 12.19perante Deus que, em Cristo, falamos.

1 Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel. 2 Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen? 3 A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost. 4 Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám. 5 Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás. 6 Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých, 7 Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí. 8 Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku. 9 Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni. 10 Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana. 11 Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho. 12 Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého. 13 Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie. 14 Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě. 15 Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou, 16 Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný? 17 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.