1 Coríntios 13

A caridade é o supremo dom

1 Se eu falar as *1Co 12.10línguas dos homens e dos *cp.2Co 12.4;Ap 14.2anjos e não tiver caridade, tenho-me tornado como o bronze que soa ou como o *cp.Sl 150.5címbalo que retine. 2 Se eu tiver o dom de *At 13.1;1Co 11.4;1Co 13.8;1Co 14.1,39; cp.Mt 7.22profecia e souber todos os *1Co 14.2;15.51mistérios e *Rm 15.14toda a ciência; se tiver *1Co 12.9toda a fé, a ponto de *Mt 17.20;21.21remover montes, e não tiver caridade, nada sou. 3 Se eu *cp.Mt 6.2distribuir todos os meus bens em sustento dos pobres e *Dn 3.28se entregar o meu corpo para ser queimado, se, todavia, não tiver caridade, isso nada me aproveita. 4 A caridade *Pv 10.12;17.9;1Ts 5.14;1Pe 4.8é longânima, é benigna; a caridade *cp.At 7.9não é invejosa, não *1Co 4.6se jacta, não se ensoberbece, 5 não se porta inconvenientemente, *1Co 10.24; cp.Fp 2.21não busca os seus próprios interesses, não se irrita, *2Co 5.19não suspeita mal, 6 *cp.2Ts 2.12não se regozija com a injustiça, mas *cp.2Jo 4;3Jo 3s.regozija-se com a verdade; 7 *1Co 9.12tudo suporta, tudo crê, tudo espera, tudo sofre. 8 A caridade jamais se acaba; mas, quer haja *1Co 13.2profecias, desaparecerão; quer *1Co 13.1línguas, cessarão; quer ciência, desaparecerá. 9 Pois, *1Co 13.12;1Co 8.2em parte, conhecemos e, em parte, profetizamos; 10 mas, quando vier o que é perfeito, o que é em parte desaparecerá. 11 Quando eu era menino, falava como menino, sentia como menino, pensava como menino; desde que me tornei homem, dei de mão às coisas de menino. 12 Pois, agora, *cp.2Co 5.7;Fp 3.12;Tg 1.23vemos como por um espelho, em enigma; mas, então, *Gn 32.30;Nm 12.8;1Jo 3.2face a face; agora, conheço em parte, mas, então, conhecerei *1Co 8.3plenamente, assim como fui plenamente conhecido. 13 Mas, agora, permanecem estas três: a fé, a esperança, a caridade; porém a maior destas é a *cp.Gl 5.6caridade.

1 Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící. 2 A bychť měl proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umění došel, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem. 3 A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych jen neměl, nic mi to neprospívá. 4 Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se. 5 V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého. 6 Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě. 7 Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká. 8 Láska nikdy nevypadá, ačkoli proroctví přestanou, i jazykové utichnou, i učení v nic přijde. 9 Z částky zajisté poznáváme a z částky prorokujeme. 10 Ale jakžť by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude. 11 Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci. 12 Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu. 13 Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.