1 Reis 2

Davi dá conselhos a Salomão e morre

1 *Gn 47.29;Dt 31.14Aproximaram-se os dias em que Davi havia de morrer, e deu ele ordem a seu filho Salomão, dizendo: 2 *Js 23.14Eu vou indo pelo caminho de toda a terra. *Dt 31.7,23;Js 1.6-7Esforça-te, porta-te varonilmente 3 e cumpre o serviço que é devido a Jeová, teu Deus, andando pelos seus caminhos, guardando os seus estatutos, os seus mandamentos, os seus juízos e os seus testemunhos, *Dt 17.18-20conforme está escrito na lei de Moisés, *1Cr 22.12-13para que prosperes em tudo o que fizeres e por onde quer que fores, 4 *2Sm 7.25a fim de que Jeová confirme a sua palavra que falou acerca de mim, dizendo: *Sl 132.12Se teus filhos vigiarem sobre os seus caminhos, *2Rs 20.3andando diante de mim em verdade, de todo o seu coração e de toda a sua alma, *1Rs 8.25;9.5;2Sm 7.12-13não te faltará, disse ele, sucessor ao trono de Israel. 5 Tu sabes também o que me fez Joabe, *2Sm 2.13,18filho de Zeruia, a saber, o que fez aos dois generais do exército, a *1Rs 2.32;2Sm 3.27Abner, filho de Ner, e a *2Sm 20.10Amasa, filho de Jéter, aos quais ele matou e, em tempo de paz, derramou o sangue de guerra, tingindo o cinto que trazia sobre os rins e os sapatos que tinha nos pés. 6 *1Rs 2.9Faze conforme a tua sabedoria e não permitas que as suas cãs desçam em paz à sepultura. 7 *2Sm 19.31-38Porém usa de misericórdia com os filhos de Barzilai, gileadita, e *2Sm 9.7,10sejam eles do número dos que comem à tua mesa, *2Sm 17.27-29porque assim se houveram comigo, quando eu fugia de diante de Absalão, teu irmão. 8 *2Sm 16.5-8Eis que também contigo está Simei, filho de Gera, homem benjamita, de Baurim, que me amaldiçoou com uma cruel maldição no dia em que eu ia a Maanaim. *2Sm 19.18-23Mas ele desceu a encontrar-se comigo junto ao Jordão, e eu lhe jurei por Jeová, dizendo: Não te matarei à espada. 9 Agora, não o tenhas por inocente, *1Rs 2.6porque és homem sábio; saberás o que lhe hás de fazer e farás que as suas cãs não desçam sem sangue à sepultura.

10 *At 2.29;13.36Davi dormiu com seus pais e foi sepultado *1Rs 3.1;2Sm 5.7na Cidade de Davi. 11 *2Sm 5.4-5;1Cr 29.26-27Os dias que Davi reinou sobre Israel foram quarenta anos: em Hebrom *2Sm 5.5reinou sete anos e em Jerusalém reinou trinta e três anos. 12 *1Cr 29.23;2Cr 1.1Salomão sentou-se no trono de seu pai Davi, e o seu reino fortificou-se sobremaneira.

Adonias deseja casar com Abisague

13 Então, foi Adonias, filho de Hagite, ter com Bate-Seba, mãe de Salomão, que lhe perguntou: *1Sm 16.4É de paz a tua vinda? Respondeu ele: É de paz. 14 E acrescentou: Tenho alguma coisa que te dizer. Ela tornou: Dize-a. 15 Então, ele disse: Tu sabes que *1Rs 2.22;2Sm 3.3-4o reino era meu e *1Rs 1.5,25que todo o Israel me tinha escolhido com preferência para reinar; *1Rs 1.38-50contudo, o reino foi transferido e passou a ser de meu irmão, *1Cr 22.9-10;28.5-7porque Jeová lho deu. 16 Agora, uma só coisa te peço; não ma recuses. Ela lhe disse: Fala. 17 Ele disse: Fala ao rei Salomão (pois não to recusará.) *1Rs 1.3-4;2Sm 12.8que me dê por mulher a Abisague, sunamita. 18 Bate-Seba respondeu: Pois bem, eu falarei por ti ao rei.

Morte de Adonias

19 Portanto, Bate-Seba foi ter com o rei Salomão, para lhe falar por Adonias. O rei levantou-se para a receber, e fez-lhe uma reverência, e sentou-se no seu trono, e *1Rs 15.13mandou pôr um trono para a rainha-mãe, *Sl 45.9que se assentou à sua direita. 20 Disse ela: É só uma pequena coisa que eu te peço; *1Rs 2.16não ma recuses. O rei respondeu-lhe: Pede, minha mãe, pois não ta recusarei. 21 Ela disse: *1Rs 1.3-4Dê-se Abisague, sunamita, por mulher a Adonias, teu irmão. 22 Respondeu o rei Salomão à sua mãe: Por que pedes tu a Abisague, sunamita, para Adonias? *2Sm 12.8Pede também para ele o reino *1Rs 1.6;2.15;1Cr 3.2,5(pois é meu irmão mais velho.); sim, para ele, e para o sacerdote *1Rs 1.7Abiatar, e para Joabe, filho de Zeruia. 23 Jurou o rei Salomão por Jeová, dizendo: *Rt 1.17Assim me faça Deus e ainda mais, se Adonias não falou esta palavra contra a sua própria vida. 24 Agora, juro pela vida de Jeová, que me estabeleceu e me colocou no trono de Davi, meu pai, *2Sm 7.11,13;1Cr 22.10fazendo-me uma casa, como prometeu, que hoje será morto Adonias. 25 O rei Salomão *2Sm 8.18deu ordem a Benaia, filho de Joiada, o qual o agrediu de modo que morreu.

26 Disse também o rei ao sacerdote Abiatar: *Js 21.18;Jr 1.1Vai-te para Anatote, para os teus campos, *1Sm 26.16porque és digno de morte. Eu te não tirarei a vida hoje, porque *1Sm 23.6;2Sm 15.24-29levaste a arca do Senhor Jeová diante de meu pai Davi, e porque *1Sm 22.20-23;23.8-9foste afligido em todas as aflições de meu pai. 27 Expulsou Salomão a Abiatar, para que não fosse sacerdote de Jeová, a fim de se cumprir *1Sm 2.27-36a palavra que Jeová tinha proferido em Siló acerca da casa de Eli.

Morte de Joabe

28 Chegando essa notícia a Joabe *1Rs 1.7(pois Joabe tinha seguido o partido de Adonias, *2Sm 17.25;18.2ainda que não seguiu o de Absalão.), fugiu ele para a tenda de Jeová e *1Rs 1.50abraçou-se com os chifres do altar. 29 Foi dito ao rei Salomão: Joabe fugiu para a tenda de Jeová e eis que está junto ao altar. Salomão *1Rs 2.25mandou a Benaia, filho de Joiada, dizendo: Vai, fere-o. 30 Foi Benaia à tenda de Jeová e disse-lhe: Assim diz o rei: Sai para fora. Respondeu Joabe: Não sairei, porém hei de morrer aqui. Benaia deu parte disso ao rei, dizendo: Assim falou Joabe e assim me respondeu. 31 Disse-lhe o rei: *Êx 21.14Faze como ele te disse. Mata-o e sepulta-o, *Nm 35.33;Dt 19.13para que tires de sobre mim e de sobre a casa de meu pai o sangue que Joabe sem causa derramou. 32 *Gn 9.6;Jz 9.24,57Jeová fará recair o sangue dele sobre a sua cabeça, *2Cr 21.13-14porque deu sobre dois homens mais justos e melhores do que ele e, sem meu pai Davi o saber, matou à espada a *2Sm 3.27Abner, filho de Ner e general do exército de Israel, e a *2Sm 20.9-10Amasa, filho de Jéter e general do exército de Judá. 33 *2Sm 3.29Assim, o sangue destes recairá para sempre sobre a cabeça de Joabe e sobre a cabeça da sua descendência; mas a Davi, e à sua descendência, e à sua casa, e ao seu trono dê Jeová paz para sempre. 34 Subiu *1Rs 2.25Benaia, filho de Joiada, agrediu a Joabe e matou-o. Joabe foi sepultado em sua casa, no deserto. 35 Em lugar dele, constituiu o rei por general do exército *1Rs 4.4a Benaia, filho de Joiada, e, *1Rs 2.27em lugar de Abiatar, constituiu o rei por sacerdote a *1Cr 29.22Zadoque.

Simei é proibido de sair de Jerusalém

36 Mandou o rei também chamar a *1Rs 2.8Simei e disse-lhe: Edifica-te uma casa em Jerusalém e habita aí; daí não saias nem para uma nem para outra parte. 37 Pois fica sabendo que, no dia em que saíres e *2Sm 15.23passares a torrente de Cedrom, sem falta hás de morrer. *2Sm 1.16O teu sangue recairá sobre a tua cabeça. 38 Respondeu Simei ao rei: Boa é essa palavra. Como disse o rei, meu senhor, assim fará o teu servo. Simei habitou em Jerusalém muitos dias.

39 Ao fim de três anos, fugiram dois dos servos de Simei para *1Sm 27.2Aquis, filho de Maaca, rei de Gate. Disseram a Simei: Eis que os teus servos estão em Gate. 40 Levantou-se Simei, albardou o seu jumento e foi a Gate ter com Aquis, em busca dos seus servos; assim foi Simei e trouxe de Gate os seus servos. 41 Avisou-se a Salomão que Simei tinha ido de Jerusalém a Gate e que tinha voltado. 42 Então, mandou o rei chamar a Simei e lhe disse: Não te fiz eu jurar por Jeová e não te protestei, dizendo: Fica sabendo que, no dia em que saíres e andares onde quer que seja, sem falta hás de morrer? E tu me respondeste: Boa é essa palavra que acabo de ouvir. 43 Por que não guardaste logo o juramento de Jeová, e a ordem que te dei? 44 Disse mais o rei a Simei: *2Sm 16.5-13Tu sabes, e o teu coração reconhece toda a maldade que fizeste a Davi, meu pai; por isso, *1Sm 25.39;2Rs 11.1,12-16Jeová te fará recair sobre a cabeça a tua maldade. 45 O rei Salomão será abençoado, *2Sm 7.13e o trono de Davi será estabelecido perante Jeová, para sempre. 46 *1Rs 2.25,34O rei deu ordem a Benaia, filho de Joiada; este saiu e agrediu a Simei, de modo que morreu. *1Rs 2.12;2Cr 1.1Estabeleceu-se o reino na mão de Salomão.

1 Když se pak čas smrti Davidovy přiblížil, dával přikázaní Šalomounovi synu svému, řka: 2 Jáť již odcházím podlé způsobu všech lidí. Proto posilniž se a měj se zmužile, 3 A ostříhej přikázaní Hospodina Boha svého, chodě po cestách jeho, a zachovávaje ustanovení jeho, rozkázaní jeho, i soudy jeho i svědectví jeho, jakož psáno jest v zákoně Mojžíšově, ať by se šťastně vedlo, což bys koli činil, i všecko, k čemuž bys se obrátil, 4 A aby naplnil Hospodin slovo své, kteréž mi zaslíbil, mluvě: Budou-li ostříhati synové tvoji cesty své, chodíce přede mnou v pravdě z celého srdce svého a z celé duše své, tak mluvě: Že nebude vypléněn po tobě muž z stolice Izraelské. 5 Také i tom víš, co jest mi učinil Joáb syn Sarvie, totiž, co učinil dvěma hejtmanům vojsk Izraelských, Abnerovi synu Ner, a Amazovi synu Jeter, že je zamordoval, dopustiv se vraždy lstivé v čas pokoje, a zmazal krví zrádně vylitou pás svůj rytířský, kterýž měl na bedrách svých, a obuv svou, kterouž měl na nohách svých. 6 Protož zachováš se podlé moudrosti své, a nedáš sstoupiti šedinám jeho v pokoji do hrobu. 7 S syny pak Barzillai Galádského učiníš milosrdenství, tak aby jídali spolu s jinými při stole tvém; nebo tak podobně ke mně přišli, když jsem utíkal před Absolonem bratrem tvým. 8 Hle, máš také v moci své Semei syna Gery Beniaminského z Bahurim, kterýž mi zlořečil zlořečením velikým v ten den, když jsem šel do Mahanaim, ačkoli potom vyšel mi vstříc k Jordánu, jemuž jsem přisáhl skrze Hospodina, řka: Nezabiji tě mečem. 9 Nyní však neodpouštěj jemu. A poněvadž jsi muž opatrný, víš, jak bys k němu přistoupiti měl, abys uvedl šediny jeho se krví do hrobu. 10 A tak usnul David s otci svými, a pohřben jest v městě Davidově. 11 Dnů pak, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo čtyřidceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta. 12 I dosedl Šalomoun na stolici Davida otce svého, a utvrzeno jest království jeho velmi. 13 Tedy přišel Adoniáš syn Haggity k Betsabé matce Šalomounově. Kterážto řekla: Pokojný-li jest příchod tvůj? I odpověděl: Pokojný. 14 Řekl dále: Mám k tobě řeč. I řekla: Mluv. 15 Tedy řekl: Ty víš, že mé bylo království, a na mne obrátili všickni Izraelští tvář svou, abych kraloval, ale přeneseno jest království na bratra mého, nebo od Hospodina usouzeno mu bylo. 16 Nyní pak jediné věci žádám od tebe, nechť nejsem oslyšán. Kteráž řekla jemu: Mluv. 17 A on řekl: Rci, prosím, Šalomounovi králi, (neboť neoslyší tebe), ať mi dá Abizag Sunamitskou za manželku. 18 Odpověděla Betsabé: Dobře, jáť budu mluviti o tebe s králem. 19 Protož vešla Betsabé k králi Šalomounovi, aby mluvila s ním o Adoniáše. I povstal král proti ní, a pokloniv se jí, posadil se na stolici své; rozkázal také postaviti stolici matce své. I posadila se po pravici jeho, 20 A řekla: Jediné věci neveliké já žádám od tebe, nechť nejsem oslyšána. I řekl jí král: Žádej, matko má, neboť neoslyším tebe. 21 Kteráž řekla: Nechť jest dána Abizag Sunamitská Adoniášovi bratru tvému za manželku. 22 A odpovídaje král Šalomoun, řekl matce své: Proč ty jen žádáš za Abizag Sunamitskou Adoniášovi? Žádej jemu království, poněvadž on jest bratr můj starší nežli já, a má po sobě Abiatara kněze a Joába syna Sarvie. 23 I přisáhl král Šalomoun skrze Hospodina, řka: Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, že sám proti sobě mluvil Adoniáš řeč tuto. 24 Protož nyní, živť jest Hospodin, kterýž mne utvrdil, a posadil na stolici Davida otce mého, a kterýž mi vzdělal dům, jakož byl mluvil, že dnes umříti musí Adoniáš. 25 A tak poslal král Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, kterýž udeřil na něj, tak že umřel. 26 Abiatarovi knězi také řekl král: Jdi do Anatot k rolí své, nebo jsi hoden smrti. Ale nyní nezabiji tebe, poněvadž jsi nosil truhlu Hospodinovu před Davidem otcem mým, a snášel jsi všecka ta ssoužení, kteráž snášel otec můj. 27 I svrhl Šalomoun Abiatara s kněžství Hospodinova, aby naplnil řeč Hospodinovu, kterouž byl mluvil proti domu Elí v Sílo. 28 Donesla se pak pověst ta Joába, (nebo Joáb postoupil po Adoniášovi, ačkoli po Absolonovi byl nepostoupil). Protož utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a chytil se rohů oltáře. 29 I oznámeno králi Šalomounovi, že utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a že jest u oltáře. Tedy poslal Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, řka: Jdi, oboř se na něj. 30 A když přišel Banaiáš k stánku Hospodinovu a řekl jemu: Takto praví král: Vyjdi, odpověděl jemu: Nikoli, ale tuto umru. V tom oznámil zase Banaiáš králi řeč tu, řka: Takto mluvil Joáb, a tak mi odpověděl. 31 Na to řekl jemu král: Učiň, jakž mluvil, a udeř na něj, a pochovej jej, a odejmeš krev nevinnou, kterouž vylil Joáb, ode mne i od domu otce mého. 32 A navrátí Hospodin krev jeho na hlavu jeho; nebo obořiv se na dva muže spravedlivější a lepší, než jest sám, zamordoval je mečem bez vědomí otce mého Davida, Abnera syna Ner, hejtmana vojska Izraelského, a Amazu syna Jeter, hejtmana vojska Judského. 33 A tak navrátí se krev jejich na hlavu Joábovu, a na hlavu semene jeho na věky, Davidovi pak a semeni jeho, domu jeho a stolici jeho buď pokoj až na věky od Hospodina. 34 A protož vyšed Banaiáš syn Joiadův, obořil se na něj, a zabil jej. A pochován jest v domě svém na poušti. 35 I ustanovil král Banaiáše syna Joiadova místo něho nad vojskem, a Sádocha kněze ustanovil král místo Abiatara. 36 Zatím poslav král, povolal Semei, a řekl jemu: Ustavěj sobě dům v Jeruzalémě, a tu zůstávej a nevycházej odtud ani sem ani tam. 37 Nebo v kterýkoli den vyjdeš, a přejdeš přes potok Cedron, věz jistotně, že umřeš; krev tvá bude na hlavu tvou. 38 I dí Semei k králi: Dobráť jest ta řeč. Jakož mluvil pán můj král, takť učiní služebník tvůj. A tak bydlil Semei v Jeruzalémě po mnohé dny. 39 Stalo se pak po třech letech, že utekli dva služebníci Semei k Achisovi synu Maachy, králi Gát. I pověděli to Semei, řkouce: Hle, služebníci tvoji jsou v Gát. 40 Pročež vstav Semei, osedlal osla svého, a jel do Gát k Achisovi, aby hledal služebníků svých. I navrátil se Semei, a přivedl zase služebníky své z Gát. 41 Povědíno pak Šalomounovi, že odšel Semei z Jeruzaléma do Gát, a že se navrátil. 42 Tedy poslav král, povolal Semei a řekl jemu: Zdaliž jsem tě přísahou nezavázal skrze Hospodina, a osvědčil jsem proti tobě, řka: V kterýkoli den vyjdeš, a sem i tam choditi budeš, věz jistotně, že smrtí umřeš? A řekl jsi mi: Dobrá jest ta řeč, kterouž jsem slyšel. 43 Pročež jsi tedy neostříhal přísahy Hospodinovy a přikázaní, kteréž jsem přikázal tobě? 44 Řekl také král k Semei: Ty víš všecko zlé, kteréhož povědomo jest srdce tvé, co jsi učinil Davidovi otci mému, ale Hospodin uvedl zase to tvé zlé na hlavu tvou. 45 Král pak Šalomoun bude požehnaný, a stolice Davidova stálá před Hospodinem až na věky. 46 I přikázal král Banaiášovi synu Joiadovu, kterýž vyšed, obořil se na něj, tak že umřel. A tak utvrzeno jest království v ruce Šalomounově.