1 Reis 8

A arca é trazida para o templo

1 *2Cr 5.2-10Então, o rei Salomão congregou junto a si, em Jerusalém, os anciãos de Israel e *Nm 1.4;7.2todos os cabeças das tribos, príncipes das casas paternas dos filhos de Israel, para *2Sm 6.17fazerem subir da *2Sm 5.7Cidade de Davi, que é Sião, a arca da Aliança de Jeová. 2 Todos os homens de Israel se congregaram junto ao rei Salomão na ocasião *1Rs 8.65;Lv 23.34;2Cr 7.8-10da festa, no mês de etanim, que é o sétimo mês. 3 Chegaram todos os anciãos de Israel, e *Nm 7.9os sacerdotes tomaram a arca. 4 Fizeram subir a arca de Jeová, e a *1Rs 3.4;2Cr 1.3tenda da revelação, e todos os santos vasos que havia na tenda; foram os sacerdotes e os levitas que os fizeram subir. 5 O rei Salomão, com toda a congregação de Israel que tinha concorrido a ele, *2Sm 6.13;2Cr 1.6estava diante da arca, sacrificando ovelhas e bois, que, de tão numerosos, se não podiam contar, nem numerar. 6 *1Rs 8.3Puseram os sacerdotes a arca *1Rs 6.19no seu lugar, no oráculo da casa, no Santo dos Santos, *1Rs 6.27debaixo das asas dos querubins. 7 Pois os querubins estendiam as suas asas sobre o lugar da arca e cobriam de cima a arca e os seus varais. 8 *Êx 25.13-15;37.4-5Os varais sobressaíam tanto, que já do santuário, diante do oráculo, eram vistas as suas pontas; porém de fora não se viam. Ali estão até o dia de hoje. 9 *Êx 25.16,21;Dt 10.2-5;Hb 9.4Na arca não havia senão as duas tábuas de pedra que Moisés nela metera em Horebe, *Êx 24.7-8;Dt 4.13quando Jeová fez aliança com os filhos de Israel, ao saírem da terra do Egito. 10 Tendo os sacerdotes saído do santuário, *Êx 40.34-35;2Cr 7.1-2uma nuvem encheu a Casa de Jeová, 11 de modo tal que os sacerdotes não podiam ter-se em pé para ministrarem por causa da nuvem. Pois a glória de Jeová encheu a Casa de Jeová.

Salomão fala ao povo

12 *2Cr 6.1Então, falou Salomão: Jeová disse *Sl 97.2que habitaria na escuridão. 13 *2Sm 7.13Na verdade, edifiquei uma casa para a tua morada, *Êx 15.17lugar de tua habitação para sempre. 14 O rei voltou o rosto e *1Rs 8.55;2Sm 6.18abençoou toda a congregação de Israel, que estava de pé. 15 Salomão disse: *1Cr 29.10,20;Ne 9.5Bendito seja Jeová, Deus de Israel, *2Sm 7.12-13;1Cr 22.10que falou pela sua boca a Davi, meu pai, e pela sua mão cumpriu o que disse: 16 *2Sm 7.4-5Desde o dia em que tirei do Egito o meu povo de Israel, não escolhi cidade alguma de todas as tribos de Israel para edificar uma casa, a fim de que *Dt 12.5,11estivesse ali o meu nome; *1Sm 16.1;2Sm 7.8mas escolhi a Davi para ser o chefe sobre o meu povo de Israel. 17 *2Sm 7.2-3;1Cr 17.1-2Ora, meu pai Davi desejava edificar uma casa ao nome de Jeová, Deus de Israel. 18 Mas Jeová disse a Davi, meu pai: Já que desejaste edificar uma casa ao meu nome, fizeste bem em o desejar; 19 *1Rs 5.3,5;2Sm 7.5,12-13;1Cr 22.8-10todavia, tu não edificarás a casa ao meu nome, porém teu filho, que há de sair de teus lombos, esse edificará a casa a meu nome. 20 Jeová cumpriu a palavra que falou, pois eu *1Cr 28.5-6fui suscitado em lugar de Davi, meu pai, me assento no trono de Israel como Jeová prometeu, e edifiquei a casa ao nome de Jeová, Deus de Israel. 21 Ali, constituí um lugar para a arca, *1Rs 8.9em que está a Aliança de Jeová, que ele fez com nossos pais quando os tirou da terra do Egito.

Oração de dedicação do templo a Deus

22 *1Rs 8.54Pôs-se Salomão diante do altar de Jeová, na presença de toda a congregação de Israel, *Êx 9.33;Ed 9.5estendeu as mãos para o céu 23 e disse: Jeová, Deus de Israel, *1Sm 2.2;2Sm 7.22não há Deus como tu em cima no céu nem embaixo na terra. *Dt 7.9;Ne 1.5;9.32Tu guardas a aliança e a misericórdia para com os teus servos que andam diante de ti de todo o seu coração. 24 Tu guardaste ao teu servo Davi, meu pai, o que lhe prometeste; pela tua boca o disseste e pela tua mão o cumpriste, assim como hoje se vê. 25 Agora, Jeová, Deus de Israel, guarda ao teu servo Davi, meu pai, o que lhe prometeste, dizendo: *1Rs 2.4Não te faltará diante de mim um sucessor, que se assente no trono de Israel, contanto que seus filhos tomem cuidado com os seus caminhos, para andarem diante de mim como tu o fizeste. 26 Agora, Jeová, Deus de Israel, cumpra-se a tua palavra *2Sm 7.25que disseste ao teu servo Davi, meu pai.

27 Porém habitará verdadeiramente Deus sobre a terra? Eis que *Sl 139.7-16;Is 66.1;Jr 23.24;At 7.49o céu e o céu dos céus não te podem conter; quanto menos esta casa que edifiquei! 28 Contudo, atende, Jeová, meu Deus, a oração do teu servo e à sua súplica, para ouvires o clamor e a oração que o teu servo faz hoje diante de ti, 29 *2Cr 7.15;Ne 1.6a fim de que os teus olhos estejam abertos de noite e de dia sobre esta casa, sobre este lugar, do qual disseste: O meu nome estará ali; para ouvires a oração que o teu servo fará, voltado para este lugar. 30 Ouve a súplica do teu servo e do teu povo de Israel, *Dn 6.10quando orarem voltados para este lugar. Ouve no céu, lugar da tua habitação; e, quando ouvires, perdoa.

31 *Êx 22.8-11Se alguém pecar contra o seu próximo, e lhe for exigido que jure, e ele vier a jurar diante do teu altar nesta casa, 32 ouve no céu, move-te e julga os teus servos, *Dt 25.1condenando ao ímpio, para fazeres recair o seu proceder sobre a sua cabeça e justificando ao justo, para lhe retribuíres conforme a sua justiça.

33 *Lv 26.17,25;Dt 28.25,48Quando o teu povo de Israel tiver sido derrotado diante do inimigo, por ter pecado contra ti, *Lv 26.40-42se se voltarem a ti, e confessarem o teu nome, e orarem, e fizerem súplicas a ti, voltados para esta casa; 34 então, ouve no céu, perdoa o pecado do teu povo de Israel e torna a levá-los à terra que deste a seus pais.

35 *Lv 26.19;Dt 11.16-17;2Sm 24.10-13Quando o céu se tiver fechado, e não houver chuva, por terem pecado contra ti, se orarem voltados para este lugar, confessarem o teu nome e se converterem dos seus pecados, quando os afligires, 36 então, ouve no céu e perdoa os pecados dos teus servos, do teu povo de Israel, *1Sm 12.23;Sl 27.11quando lhes ensinares o bom caminho em que andem; *1Rs 18.1,41-45;Jr 14.22envia chuva sobre a tua terra que deste ao teu povo em herança.

37 *Lv 26.16,25-26;Dt 28.21-23,38-42Se houver na terra fome ou peste, se houver crestamento ou mangra, gafanhotos ou lagarta; se o seu inimigo os sitiar na terra das suas cidades, seja qual for a praga que houver, seja qual for a enfermidade que houver, 38 toda oração e súplica que qualquer homem ou todo o povo de Israel fizer, conhecendo cada um a chaga do seu coração e estendendo as mãos para esta casa, 39 ouve no céu, lugar da tua habitação, perdoa, move-te e retribui a cada um conforme os seus caminhos e *1Sm 2.3;16.7segundo vires o seu coração *1Cr 28.9;Jr 17.10;Jo 2.24-25(pois tu, só tu, conheces os corações de todos os filhos dos homens.), 40 para que se temam todos os dias em que viverem na terra que deste a nossos pais.

41 Também, quanto ao estrangeiro, que não é do teu povo de Israel, quando vier dum país longínquo por causa do teu nome 42 (porque hão de ouvir do teu grande nome, *Êx 13.3;Dt 3.24e da tua mão poderosa, e do teu braço estendido.); quando vier e orar voltado para este lugar, 43 então, ouve no céu, lugar da tua habitação, e faze tudo o que o estrangeiro te pedir, *Js 4.23;1Sm 17.46para que todos os povos da terra conheçam o teu nome, temendo-te, como faz o teu povo de Israel, e para que saibam que o teu nome foi invocado sobre esta casa que edifiquei.

44 Se o teu povo sair à guerra contra os seus inimigos, seja qual for o caminho por que o enviares, *2Cr 14.11-12e orarem a Jeová voltados para a cidade que escolheste e para a casa que edifiquei ao teu nome, 45 ouve, no céu, a sua oração e a sua súplica e defende a sua causa.

46 Se pecarem contra ti *Sl 130.3-4;Pv 20.9;1Jo 1.8-10(pois não há homem que não peque.), e estiveres irado contra eles e os entregares nas mãos dos seus inimigos, de sorte que os levem cativos *Lv 26.34-39;2Rs 17.6,18;25.21para a terra do inimigo, quer longe quer perto; 47 todavia, *Lv 26.40-42;Ne 9.2se, na terra para onde forem levados cativos, caírem em si, e se converterem, e orarem a ti na terra dos que os levaram cativos, dizendo: *Ed 9.6-7;Ne 1.6Pecamos, obramos perversamente, procedemos iniquamente; 48 *Dt 4.29;1Sm 7.3-4;Ne 1.9se voltarem a ti de todo o seu coração e de toda a sua alma, na terra dos seus inimigos, que os levaram cativos, e orarem a ti *Dn 6.10;Jn 2.4voltados para a sua terra, que deste a seus pais, para a cidade que escolheste e para a casa que edifiquei ao teu nome, 49 ouve, no céu, lugar da tua habitação, a sua oração e a sua súplica, defende a sua causa, 50 perdoa ao teu povo que houver pecado contra ti e bem assim todas as transgressões que tiverem cometido contra ti *2Cr 30.9;At 7.10e dá-lhes mover a compaixão aos que os levarem cativos, para que estes se compadeçam deles 51 (*Êx 32.11-12;Dt 9.26-29pois são o teu povo e a tua herança que tiraste do Egito, *Dt 4.20;Jr 11.4do meio da fornalha de ferro.) 52 *1Rs 8.29para que os teus olhos estejam abertos à súplica do teu povo de Israel, a fim de os ouvires sempre que a ti clamarem. 53 Porque tu, ó Senhor Jeová, os separaste dentre todos os povos da terra, para tua herança, *Êx 19.5-6;Dt 9.26-29como falaste por intermédio do teu servo Moisés, quando tiraste do Egito a nossos pais.

Salomão abençoa ao povo

54 *2Cr 7.1Tendo Salomão acabado de fazer a Jeová toda esta oração e súplica, *2Cr 6.13levantou-se de diante do altar de Jeová, onde estava ajoelhado com as mãos estendidas para o céu. 55 Pôs-se em pé e *1Rs 8.14;Nm 6.23-26abençoou a toda a congregação de Israel em alta voz, dizendo: 56 Bendito seja Jeová, que deu descanso ao seu povo de Israel, segundo tudo o que prometeu! *Js 21.45;23.14-15Não falhou nem sequer uma palavra de toda a boa promessa que fez por intermédio do seu servo Moisés. 57 Seja conosco Jeová, nosso Deus, assim como foi com nossos pais; *Js 1.5;1Sm 12.22;Rm 8.31;Hb 13.5não nos deixe, nem nos abandone, 58 para *Sl 119.36;Jr 31.33que incline a si os nossos corações, a fim de que andemos nos seus caminhos e guardemos os seus mandamentos, os seus estatutos e os seus juízos, que ordenou a nossos pais. 59 Que estas minhas palavras, com que supliquei diante de Jeová, estejam presentes de dia e de noite a Jeová, nosso Deus, para que defenda ele a causa do seu servo e a causa do seu povo de Israel, como cada dia o exigir; 60 *1Rs 8.43a fim de que todos os povos da terra saibam que *1Rs 18.39;Jr 10.10-12Jeová é Deus; não há outro. 61 *Dt 18.13;2Rs 20.3Seja perfeito o vosso coração com Jeová, nosso Deus, para andardes nos seus estatutos e guardardes os seus mandamentos, como hoje o fazeis.

62 *2Cr 7.4-10O rei e todo o Israel com ele *2Sm 6.17-19;Ed 6.16-17ofereceram sacrifícios diante de Jeová. 63 Para o sacrifício de ofertas pacíficas, que fez a Jeová, ofereceu Salomão vinte e dois mil bois e cento e vinte mil ovelhas. *Ed 6.15-18;Ne 12.27Assim, o rei e todos os filhos de Israel dedicaram a Casa de Jeová. 64 No mesmo dia, consagrou o rei o meio do átrio que estava diante da Casa de Jeová, pois ali ofereceu o holocausto, a oferta de cereais e a gordura das ofertas pacíficas, porque *2Cr 4.1o altar de bronze que estava diante de Jeová era pequeno demais para nele caberem o holocausto, a oferta de cereais e a gordura das ofertas pacíficas. 65 Nesse tempo, *1Rs 8.2;Lv 23.34-42celebrou a festa Salomão, e, com ele, todo o Israel, congregado em grande número *Nm 34.8;Js 13.5desde a entrada de Hamate *Gn 15.18;Êx 23.31;Js 13.3até a torrente do Egito, diante de Jeová, nosso Deus, por sete dias e mais sete dias, a saber, quatorze dias. 66 Ao oitavo dia, despediu ele o povo, que abençoou ao rei e se foi para as suas tendas alegre e de coração contente por toda a bondade que Jeová manifestara a Davi, seu servo, e a Israel, seu povo.

1 Tedy shromáždil Šalomoun k sobě do Jeruzaléma starší lidu Izraelského, a všecky přední z pokolení, totiž knížata čeledí otcovských s syny Izraelskými, aby přenesli truhlu smlouvy Hospodinovy z města Davidova, jenž jest Sion. 2 I sešli se k králi Šalomounovi všickni muži Izraelští měsíce Etanim, v čas slavnosti; a ten měsíc jest sedmý. 3 A když přišli všickni starší Izraelští, vzali kněží truhlu. 4 I přenesli truhlu Hospodinovu a stánek úmluvy, i všecka nádobí posvátná, kteráž byla v stánku; a tak přenesli to kněží a Levítové. 5 Král pak Šalomoun i všecko shromáždění Izraelské, kteréž se k němu sešlo, obětovali s ním před truhlou ovce i voly, kteříž ani popisováni ani počítáni nebyli pro množství. 6 I vnesli kněží truhlu smlouvy Hospodinovy na místo její, do vnitřního domu, totiž do svatyně svatých pod křídla cherubínů. 7 Nebo cherubínové měli roztažená křídla nad místem truhly, a přikrývali cherubínové truhlu i sochory její svrchu. 8 A povytáhli sochorů, tak že vidíni byli koncové jejich v svatyni k předku svatyně svatých, avšak vně nebylo jich viděti; a byli tam až do tohoto dne. 9 Nic nebylo v truhle kromě dvou tabulí kamenných, kteréž tam složil Mojžíš na Orébě, když všel Hospodin v smlouvu s syny Izraelskými, a oni šli z země Egyptské. 10 I stalo se, když vycházeli kněží z svatyně, že oblak naplnil dům Hospodinův, 11 Tak že nemohli kněží ostáti a sloužiti pro ten oblak; nebo sláva Hospodinova naplnila dům Hospodinův. 12 Tedy řekl Šalomoun: Hospodin řekl, že bude přebývati v mrákotě. 13 Jižť jsem vystavěl dům k přebývání tvému, místo, v němž bys přebýval na věky. 14 A obrátiv král tvář svou, požehnání dával všemu shromáždění Izraelskému, všecko pak shromáždění Izraelské stálo. 15 A řekl: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, kterýž mluvil ústy svými Davidovi otci mému, a skutečně naplnil to, řka: 16 Od toho dne, kteréhož jsem vyvedl lid svůj Izraelský z Egypta, nevyvolil jsem města z žádného pokolení Izraelského k vystavení v něm domu, kdež by přebývalo jméno mé, ale Davida jsem vyvolil, aby spravoval lid můj Izraelský. 17 Uložil tě byl zajisté v srdci svém David otec můj stavěti dům jménu Hospodina Boha Izraelského, 18 Ale Hospodin řekl Davidovi otci mému: Ačkoli jsi uložil v srdci svém stavěti dům jménu mému, a dobře jsi učinil, žes to myslil v srdci svém: 19 A však ty nebudeš stavěti toho domu, ale syn tvůj, kterýž vyjde z bedr tvých, on vystaví dům ten jménu mému. 20 A tak splnil Hospodin slovo své, kteréž byl mluvil. Nebo jsem povstal na místo Davida otce svého, a dosedl jsem na stolici Izraelskou, jakož byl mluvil Hospodin, a ustavěl jsem dům tento jménu Hospodina Boha Izraelského, 21 A připravil jsem tu místo truhle, v níž jest smlouva Hospodinova, kterouž učinil s otci našimi, když je vyvedl z země Egyptské. 22 Postavil se pak Šalomoun před oltářem Hospodinovým, přede vším shromážděním Izraelským, a pozdvihl rukou svých k nebi, 23 A řekl: Hospodine, Bože Izraelský, neníť podobného tobě Boha na nebi svrchu, ani na zemi dole, kterýž ostříháš smlouvy a milosrdenství služebníkům svým, chodícím před tebou v celém srdci svém, 24 Kterýž jsi splnil služebníku svému, Davidovi otci mému, to, co jsi mluvil jemu; nebo jsi mluvil ústy svými, a skutečně jsi to naplnil, jakož se dnes vidí. 25 Nyní tedy, ó Hospodine, Bože Izraelský, naplniž služebníku svému, Davidovi otci mému, což jsi mluvil jemu, řka: Nebudeť vyhlazen muž z rodu tvého od tváři mé, kterýž by seděl na stolici Izraelské, jestliže toliko ostříhati budou synové tvoji cesty své, aby chodili přede mnou, jakž jsi ty chodil přede mnou. 26 Protož nyní, ó Bože Izraelský, prosím, nechť jest upevněno slovo tvé, kteréž jsi mluvil služebníku svému, Davidovi otci mému. 27 (Ač zdali v pravdě bydliti bude Bůh na zemi? Aj, nebesa, nýbrž nebesa nebes tě neobsahují, mnohem méně dům tento, kterýž jsem vystavěl.) 28 A popatř k modlitbě služebníka svého a k úpění jeho, Hospodine, Bože můj, slyše volání a modlitbu, kterouž služebník tvůj modlí se dnes před tebou, 29 Aby oči tvé byly otevřené na dům tento v noci i ve dne, na místo toto, o němž jsi řekl: Tuť bude jméno mé, abys vyslýchal modlitbu, kterouž se modlívati bude služebník tvůj na místě tomto. 30 Vyslýchejž tedy modlitbu služebníka svého i lidu svého Izraelského, kterouž se modlívati budou na místě tomto; ty vždy vyslýchej v místě přebývání svého na nebesích, a vyslýchaje, buď milostiv. 31 Když by zhřešil člověk proti bližnímu svému, a nutil by ho k přísaze, tak že by přisahati musil, a přišla by ta přísaha před oltář tvůj do domu tohoto: 32 Ty vyslýchej na nebi a rozeznej, i rozsuď služebníky své, mstě nad bezbožným a obraceje skutky jeho na hlavu jeho, a ospravedlňuje spravedlivého, odplacuje mu vedlé spravedlnosti jeho. 33 Když by poražen byl lid tvůj Izraelský od nepřátel, proto že zhřešili proti tobě, jestliže by obrátíce se k tobě, vyznávali jméno tvé, a modléce se, poníženě prosili by tebe v domě tomto: 34 Ty vyslýchej na nebi a odpusť hřích lidu svému Izraelskému, a uveď je zase do země, kterouž jsi dal otcům jejich. 35 Když by zavříno bylo nebe, a nepršel déšť, proto že zhřešili proti tobě, a modléce se na místě tomto, vyznávali by se jménu tvému, a od hříchů svých odvrátili by se po tvém trestání: 36 Ty vyslýchej na nebi, a odpusť hřích služebníků svých a lidu svého Izraelského, vyuče je cestě výborné, po níž by chodili, a dej déšť na zemi svou, kterouž jsi dal lidu svému za dědictví. 37 Byl-li by hlad na zemi, byl-li by mor, sucho, rez, kobylky, a brouci byli-li by; ssoužil-li by jej nepřítel jeho v zemi obývání jeho, aneb jakákoli rána, jakákoli nemoc: 38 Všelikou modlitbu a každé úpění, kteréž by činěno bylo od kteréhokoli člověka, aneb ode všeho lidu tvého Izraelského, kdož by jen poznal ránu srdce svého, a pozdvihl by rukou svých v domě tomto, 39 Ty vyslýchej na nebesích v místě přebývání svého, a slituj se i učiň a odplať jednomu každému vedlé všech cest jeho, kteréž ty znáš v srdci jeho, (nebo ty sám znáš srdce všech lidí), 40 Aby se báli tebe po všecky dny, v nichž by živi byli na zemi, kterouž jsi dal otcům našim. 41 Nýbrž také cizozemec, kterýž není z lidu tvého Izraelského, přišel-li by z země daleké pro jméno tvé, 42 (Neboť uslyší o jménu tvém velikém a ruce tvé přesilné, a rameni tvém vztaženém), přišel-li by tedy, a modlil by se v domě tomto: 43 Ty vyslýchej na nebi v místě přebývání svého, a učiň všecko to, o čež volati bude k tobě cizozemec ten, aťby poznali všickni národové země jméno tvé, a báli se tebe jako lid tvůj Izraelský, a aby věděli, že jméno tvé vzýváno jest nad domem tímto, kterýž jsem vystavěl. 44 Když by vytáhl lid tvůj k boji proti nepříteli svému, cestou, kterouž bys poslal je, jestliže by se modlili Hospodinu naproti městu tomuto, kteréž jsi vyvolil, a naproti domu, kterýž jsem vystavěl jménu tvému: 45 Tolikéž vyslýchej na nebi modlitbu jejich a úpění jejich, a vyveď při jejich. 46 Když by zhřešili proti tobě, (jakož není člověka, kterýž by nehřešil), a rozhněvaje se na ně, vydal bys je v moc nepříteli, tak že by je jaté vedli ti, kteříž by je zjímali, do země nepřátelské, daleké neb blízké, 47 A usmyslili by sobě v zemi té, do kteréž by zajati byli, a obrátíce se, modlili by se tobě v zemi těch, kteříž je zzajímali, řkouce: Zhřešiliť jsme a neprávě jsme činili, bezbožně jsme činili, 48 A tak navrátili by se k tobě celým srdcem svým a celou duší svou v zemi nepřátel svých, kteříž je zzajímali, a modlili by se tobě naproti zemi své, kterouž jsi dal otcům jejich, naproti městu tomu, kteréž jsi vyvolil, a domu, kterýž jsem vzdělal jménu tvému: 49 Vyslýchejž tedy na nebesích, v místě přebývání svého, modlitbu jejich a úpění jejich, a vyveď při jejich, 50 A odpusť lidu svému, cožkoli zhřešil proti tobě, i všecka přestoupení jejich, jimiž přestoupili proti tobě, a nakloň k nim lítostí ty, kteříž je zjímali, aby se smilovali nad nimi. 51 Neboť jsou lid tvůj a dědictví tvé, kteréž jsi vyvedl z Egypta, z prostřed peci železné. 52 Nechať jsou tedy oči tvé otevřené k modlitbě služebníka tvého a k modlitbě lidu tvého Izraelského, abys je vyslýchal vždycky, když by tě koli vzývali. 53 Nebo jsi ty oddělil je sobě za dědictví ode všech národů země, jakož jsi mluvil skrze Mojžíše služebníka svého, když jsi vyvedl otce naše z Egypta, Panovníče Hospodine. 54 Stalo se pak, když se přestal Šalomoun modliti Hospodinu vší modlitbou a prosbou touto, že vstal od oltáře Hospodinova, a přestal klečeti a pozdvihovati rukou svých k nebi. 55 A stoje, dobrořečil všemu shromáždění Izraelskému hlasem velikým, řka: 56 Požehnaný Hospodin, kterýž dal odpočinutí lidu svému Izraelskému vedlé všeho, což mluvil. Nepochybilo ani jedno slovo ze všelikého slova jeho dobrého, kteréž mluvil skrze služebníka svého Mojžíše. 57 Budiž Hospodin Bůh náš s námi, jako byl s otci našimi; nezamítejž nás, ani opouštěj. 58 Ale nakloniž srdce naše k sobě, abychom chodili po všech cestách jeho, a ostříhali přikázaní jeho, i ustanovení jeho, a soudů jeho, kteréž přikázal otcům našim. 59 A ať jsou má tato slova, kterýmiž jsem se modlil před Hospodinem, blízko Hospodina Boha našeho dnem i nocí, tak aby vyvodil při služebníka svého, a při lidu svého Izraelského každého času a dne, 60 Aťby poznali všickni národové země, že Hospodin sám jest Bůh, a že není kromě něho žádný. 61 Budiž tedy srdce vaše celé k Hospodinu Bohu našemu, tak abyste chodili v ustanoveních jeho, ostříhajíce přikázaní jeho, tak jako dnešního dne. 62 Král pak a s ním všecken Izrael obětovali oběti před Hospodinem. 63 A obětoval Šalomoun v obět pokojnou, kterouž obětoval Hospodinu, volů dvamecítma tisíců, a ovec sto dvadceti tisíců, a posvěcovali domu Hospodinova král i všickni synové Izraelští. 64 Téhož dne posvětil král prostředku síně, kteráž byla před domem Hospodinovým; nebo obětoval tu oběti zápalné a oběti suché, a tuky pokojných obětí, proto že oltář měděný, kterýž byl před Hospodinem, byl malý, aniž mohly se na něm směstknati oběti zápalné a oběti suché, a tukové pokojných obětí. 65 A tak držel Šalomoun toho času slavnost, a všecken Izrael s ním, shromáždění veliké odtud, kudyž se chodí do Emat, až ku potoku Egyptskému, před Hospodinem Bohem naším, za sedm dní a opět za sedm dní, to jest za čtrnácte dní. 66 Dne pak osmého propustil lid. Kteříž požehnavše krále, odešli do obydlí svých, radujíce se a veselíce se v srdci ze všech dobrých věcí, kteréž učinil Hospodin Davidovi služebníku svému a Izraelovi lidu svému.