1 Reis 21

Nabote recusa vender a sua vinha a Acabe

1 Sucedeu, depois dessas coisas, que Nabote, jezreelita, tinha uma vinha que estava em *1Rs 18.45-46Jezreel, perto do palácio de Acabe, rei de Samaria. 2 Acabe disse a Nabote: *1Sm 8.14Dá-me a tua vinha, para que me sirva de horta, pois está perto da minha casa. Dar-te-ei por ela uma vinha melhor ou, se for do teu agrado, dar-te-ei em dinheiro o que ela vale. 3 Respondeu Nabote a Acabe: Deus me guarde de *Lv 25.23;Nm 36.7;Ez 46.18que eu te dê a herança de meus pais. 4 Veio *1Rs 20.43Acabe para sua casa, desgostoso e indignado por causa da palavra que Nabote, jezreelita, lhe falara; pois este lhe dissera: Não te darei a herança de meus pais. Tendo-se deitado na sua cama, voltou o rosto e não quis comer.

Jezabel ordena a morte de Nabote

5 Porém Jezabel, sua mulher, veio ter com ele e lhe disse: Por que está o teu espírito tão desgostoso, que não comes pão? 6 Ele lhe respondeu: Porque falei a Nabote, jezreelita, e lhe disse: Dá-me, por dinheiro, a tua vinha, ou, se te apraz, te darei por ela outra vinha; e ele respondeu: Não te darei a minha vinha. 7 Disse-lhe Jezabel, sua mulher: *1Sm 8.14És tu mesmo que estás governando agora o reino de Israel! Levanta-te, come, e seja alegre o teu coração; eu te darei a vinha de Nabote, jezreelita. 8 *Et 3.12;8.8,10Escreveu ela cartas em nome de Acabe e, selando-as com o selo dele, enviou as cartas *1Rs 20.7aos anciãos e aos nobres que havia na cidade e habitavam com Nabote. 9 Eis o que escreveu nas cartas: Proclamai um jejum e dai a Nabote um lugar proeminente entre o povo; 10 ponde defronte dele dois homens, filhos de Belial, que testemunhem contra ele, dizendo: Amaldiçoaste a Deus e ao rei. Depois, levai-o para fora e apedrejai-o, até que morra.

11 Os homens da cidade dele, os anciãos e os nobres que nela habitavam, fizeram como Jezabel lhes ordenara, conforme estava escrito nas cartas que ela lhes enviara. 12 Proclamaram um jejum e deram a Nabote um lugar proeminente entre o povo. 13 Entraram os dois homens, filhos de Belial, e sentaram-se defronte dele. Esses homens de Belial deram testemunho contra Nabote na presença do povo, dizendo: Nabote amaldiçoou a Deus e ao rei. *2Rs 9.26Então, o levaram para fora da cidade e o apedrejaram, de sorte que morreu. 14 Depois, mandaram dizer a Jezabel: Nabote foi apedrejado e morreu. 15 Tendo Jezabel ouvido que Nabote fora apedrejado e morrera, disse a Acabe: Levanta-te e toma posse da vinha que Nabote, jezreelita, recusou dar-te por dinheiro, pois Nabote já não vive, mas é morto. 16 Tendo Acabe ouvido que Nabote era morto, levantou-se para descer à vinha de Nabote, jezreelita, a fim de tomar posse dela.

Deus manda Elias ameaçar a Acabe

17 A palavra de Jeová veio a Elias, tesbita, dizendo: 18 Levanta-te, desce para te encontrar com Acabe, rei de Israel, *1Rs 16.29que habita em Samaria. Eis que está na vinha de Nabote, aonde desceu para tomar posse dela. 19 Falar-lhe-ás, dizendo: Assim diz Jeová: Mataste e, ainda por cima, te apoderaste da vinha? Dir-lhe-ás: Assim diz Jeová: *1Rs 22.38;2Rs 9.26No lugar em que os cães lamberam o sangue de Nabote, lamberão os cães o teu próprio sangue. 20 Acabe perguntou a Elias: *1Rs 18.17Achaste-me, ó meu inimigo? Respondeu ele: Achei-te, porquanto te *1Rs 21.25vendeste para fazeres o mal aos olhos de Jeová. 21 Eis que trarei o mal sobre ti, e te *1Rs 14.10;2Rs 9.8arruinarei, e exterminarei de Acabe todo homem, tanto escravo como livre, em Israel. 22 *1Rs 15.29Farei a tua casa como a casa de Jeroboão, filho de Nebate, e *1Rs 16.3,11como a casa de Baasa, filho de Aías, por causa da provocação com que me irritaste e *1Rs 12.30;13.34;14.16fizeste pecar a Israel. 23 Também de Jezabel falou Jeová: *2Rs 9.10,30-37Os cães comerão a Jezabel junto *2Sm 20.15à muralha de Jezreel. 24 *1Rs 14.11;16.4Quem morrer a Acabe na cidade, o comê-lo-ão os cães; e quem lhe morrer no campo, comê-lo-ão as aves do céu 25 *1Rs 21.20;1Rs 16.30-33(Não houve, porém, ninguém como Acabe, que se vendeu para fazer o que era mau aos olhos de Jeová, sendo instigado por sua mulher Jezabel. 26 *1Rs 15.12;2Rs 17.12Procedeu mui perversamente, seguindo a ídolos, *Gn 15.16;Lv 18.25-30conforme tudo o que fizeram os amorreus, aos quais Jeová desapossou diante dos filhos de Israel.).

27 Tendo Acabe ouvido essas palavras, *2Sm 3.31;2Rs 6.30rasgou os seus vestidos, cobriu de saco a sua carne e jejuou; deitava-se em saco e andava humildemente. 28 Então, veio a palavra de Jeová a Elias, tesbita, dizendo: 29 Estás vendo como Acabe se humilha diante de mim? Porque se humilha diante de mim, não trarei o mal nos seus dias, mas, *2Rs 9.25-37nos dias de seu filho, trarei o mal sobre a sua casa.

1 Stalo se pak po těch věcech, měl Nábot Jezreelský vinici, kteráž byla v Jezreel podlé paláce Achaba krále Samařského. 2 I mluvil Achab k Nábotovi, řka: Dej mi vinici svou, ať ji mám místo zahrady k zelinám, poněvadž jest blízko podlé domu mého, a dámť za ni vinici lepší, než ta jest, aneb jestližeť se vidí, dámť stříbra cenu její. 3 Odpověděl Nábot Achabovi: Nedejž mi toho Hospodin, abych měl dáti dědictví otců mých tobě. 4 Tedy přišel Achab do domu svého, smutný jsa a hněvaje se pro řeč, kterouž mluvil jemu Nábot Jezreelský, řka: Nedám tobě dědictví otců svých. I lehl na lůžko své, a odvrátiv tvář svou, ani chleba nejedl. 5 V tom přišedši k němu Jezábel žena jeho, řekla jemu: Proč tak smutný jest duch tvůj, že ani nejíš chleba? 6 Kterýž odpověděl jí: Proto že jsem mluvil s Nábotem Jezreelským, a řekl jsem jemu: Dej mi vinici svou za peníze, aneb jestliže raději chceš, dámť jinou vinici za ni. On pak odpověděl: Nedám tobě své vinice. 7 I řekla mu Jezábel žena jeho: Takliž bys ty nyní spravoval království Izraelské? Vstaň, pojez chleba a buď dobré mysli, já tobě dám vinici Nábota Jezreelského. 8 Zatím napsala list jménem Achabovým, kterýž zapečetila jeho pečetí, a poslala ten list k starším a předním města jeho, spoluobyvatelům Nábotovým. 9 Napsala pak v tom listu takto: Vyhlaste půst, a posaďte Nábota mezi předními z lidu, 10 A postavte dva muže nešlechetné proti němu, kteříž by svědčili na něj, řkouce: Zlořečil jsi Bohu a králi. Potom vyveďte ho a ukamenujte jej, ať umře. 11 Učinili tedy muži města toho, starší a přední, kteříž bydlili v městě jeho, jakž rozkázala jim Jezábel, tak jakž psáno bylo v listu, kterýž jim byla poslala. 12 Vyhlásili půst, a posadili Nábota mezi předními z lidu. 13 Potom přišli ti dva muži nešlechetní, a posadivše se naproti němu, svědčili proti němu muži ti nešlechetní, proti Nábotovi před lidem, řkouce: Zlořečil Nábot Bohu a králi. I vyvedli ho za město a kamenovali jej, až umřel. 14 A poslali k Jezábel, řkouce: Ukamenovánť jest Nábot a umřel. 15 I stalo se, jakž uslyšela Jezábel, že by ukamenován byl Nábot, a že by umřel, řekla Achabovi: Vstaň, vládni vinicí Nábota Jezreelského, kteréžť nechtěl dáti za peníze; neboť není živ Nábot, ale umřel. 16 A tak uslyšev Achab, že by umřel Nábot, vstal, aby šel do vinice Nábota Jezreelského, a aby ji ujal. 17 Tedy stala se řeč Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, řkoucí: 18 Vstana, vyjdi vstříc Achabovi králi Izraelskému, kterýž bydlí v Samaří, a hle, jest na vinici Nábotově, do níž všel, aby ji ujal. 19 A mluviti budeš k němu těmito slovy: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsi nezabil, ano sobě i nepřivlastnil? Mluv tedy k němu, řka: Takto praví Hospodin: Proto že lízali psi krev Nábotovu, i tvou krev také lízati budou. 20 I řekl Achab Eliášovi: Což jsi mne našel, nepříteli můj? Kterýž odpověděl: Našel, nebo jsi prodal se, abys činil to, což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým. 21 Aj, já uvedu na tebe zlé, a odejmu potomky tvé, a vypléním z domu Achabova močícího na stěnu, i zajatého i zanechaného v Izraeli. 22 A učiním s domem tvým jako s domem Jeroboáma syna Nebatova, a jako s domem Bázy syna Achiášova, pro zdráždění, kterýmž jsi mne popudil, a že jsi k hřešení přivodil Izraele. 23 Ano i proti Jezábel mluvil Hospodin, řka: Psi žráti budou Jezábel mezi zdmi Jezreelskými. 24 Toho, kdož umře z domu Achabova v městě, psi žráti budou, a kdož umře na poli, ptáci nebeští jísti budou. 25 Nebo nebylo podobného Achabovi, kterýž by se prodal, aby činil to, což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým, proto že ho ponoukala Jezábel žena jeho. 26 Dopouštěl se zajisté věcí velmi ohavných, následuje modl vedlé všeho toho, čehož se dopouštěli Amorejští, kteréž vyplénil Hospodin od tváři synů Izraelských. 27 I stalo se, když uslyšel Achab slova tato, že roztrhl roucho své, a vzav žíni na tělo své, postil se a léhal na pytli, a chodil krotce. 28 Tedy stala se řeč Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, řkoucí: 29 Viděl-lis, jak se ponížil Achab před tváří mou? Poněvadž se tak ponížil před tváří mou, neuvedu toho zlého za dnů jeho, ale za dnů syna jeho uvedu to zlé na dům jeho.