1 Reis 1

A velhice de Davi

1 Ora, o rei Davi era já velho e de idade avançada; e, por mais que o cobrissem de roupas, não aquecia. 2 Disseram-lhe os seus servos: Procure-se para o rei, meu senhor, uma jovem donzela, que esteja diante do rei, e tenha cuidado dele, e durma no seu seio, para que ele se aqueça. 3 Assim, procuraram por todos os termos de Israel uma donzela formosa; acharam Abisague, *Js 19.18;1Sm 28.4sunamita, e trouxeram-na ao rei. 4 Era a donzela sobremaneira formosa; cuidava do rei e lhe assistia; porém o rei não a conheceu.

5 *2Sm 3.4Adonias, filho de Hagite, se exaltou, dizendo: Eu reinarei. *2Sm 15.1Adquiriu para si um carro, cavalos e cinquenta homens que corressem adiante dele. 6 Nunca seu pai o contrariou, dizendo: Por que fizeste isso? Ele era também de boa presença e *2Sm 3.3-4mais moço do que Absalão. 7 Tinha inteligência com *1Cr 11.6Joabe, filho de Zeruia, e com o sacerdote *1Sm 22.20,23Abiatar, que, seguindo a Adonias, o ajudavam. 8 Mas *2Sm 20.25;1Cr 16.39Zadoque, o sacerdote, e *2Sm 8.18Benaia, filho de Joiada, e *2Sm 12.1Natã, o profeta, e Simei, e Reí, e *2Sm 23.8-39os valentes que Davi tinha não eram por Adonias. 9 Adonias imolou ovelhas, e bois, e animais cevados junto à pedra de Zoelete, que está perto de *Js 15.7;18.16;2Sm 17.17En-Rogel. Convidou todos os seus irmãos, filhos do rei, e todos os homens de Judá, servos do rei, 10 porém a Natã, o profeta, e a Benaia, e os valentes e a *2Sm 12.24Salomão, seu irmão, não os convidou.

11 Então, disse Natã a Bate-Seba, mãe de Salomão: Não ouviste que Adonias, filho de Hagite, reina e que Davi, nosso senhor, não o sabe? 12 Vem, agora e permite que eu te dê um conselho, para que salves a tua vida e a de teu filho Salomão. 13 Vai, entra ao rei Davi e dize-lhe: Não juraste tu, ó rei, meu senhor, à tua escrava, dizendo: *1Rs 1.30;1Cr 22.9-13Teu filho Salomão há de reinar depois de mim e há de sentar-se no meu trono? Por que reina logo Adonias? 14 Estando tu lá falando ainda com o rei, eu também entrarei depois de ti e confirmarei as tuas palavras.

Bate-Seba advoga a causa de seu filho Salomão

15 Entrou Bate-Seba ao rei na sua câmara. *1Rs 1.1O rei estava muito velho, e Abisague, sunamita, lhe assistia. 16 Bate-Seba inclinou-se e fez uma reverência ao rei, que perguntou: Que é o que queres? 17 Respondeu-lhe ela: Meu senhor, tu juraste à tua escrava por Jeová, teu Deus, dizendo: *1Rs 1.13Teu filho Salomão há de reinar depois de mim e há de sentar-se no meu trono. 18 Agora, eis que Adonias reina; e tu, ó rei, meu senhor, não o sabes. 19 *1Rs 1.9Ele imolou bois, e animais cevados, e ovelhas em abundância. Convidou todos os filhos do rei, e o sacerdote Abiatar, e a Joabe, general do exército, mas a Salomão, teu filho, não o convidou. 20 Agora, ó rei, meu senhor, os olhos de todo o Israel estão sobre ti, para que lhe declares quem há de sentar-se no teu trono depois de ti. 21 De outra forma, sucederá que, *1Rs 2.10;Dt 31.16;2Sm 7.12quando o rei, meu senhor, dormir com seus pais, eu e meu filho Salomão seremos tidos por culpados.

Natã secunda os esforços de Bate-Seba

22 Enquanto ela ainda falava com o rei, entrou o profeta Natã. 23 Avisaram ao rei, dizendo: Eis aí está o profeta Natã. Tendo entrado à presença do rei, lançou-se com o rosto em terra. 24 E disse Natã: Ó rei, meu senhor, disseste tu: Adonias há de reinar depois de mim e há de sentar-se no meu trono? 25 *1Rs 1.9Pois desceu, hoje, e imolou bois, e animais cevados, e ovelhas em abundância, e convidou todos os filhos do rei, e os generais do exército, e ao sacerdote Abiatar. Eis que estão comendo, e bebendo diante dele, e dizendo: *1Sm 10.24Viva o rei Adonias! 26 *1Rs 1.8,10Porém não me convidou a mim, que sou servo teu, nem ao sacerdote Zadoque, nem Benaia, filho de Joiada, nem ao teu servo Salomão. 27 Foi feito isso da parte do rei, meu senhor? Não declaraste ao teu servo quem havia de assentar-se no teu trono depois de ti?

28 O rei Davi respondeu: Chamai-me a Bate-Seba. Ela se apresentou ao rei e ficou de pé perante ele. 29 O rei jurou e disse: *2Sm 4.9Pela vida de Jeová, que me livrou a alma de toda a angústia, 30 que, *1Rs 1.13,17como te jurei por Jeová, rei de Israel, dizendo: Teu filho Salomão há de reinar depois de mim e há de sentar-se no meu trono em meu lugar, assim o hei de cumprir hoje. 31 Bate-Seba prostrou-se com o rosto em terra, e fez uma reverência ao rei, e disse: *Dn 2.4;3.9Viva o rei Davi, meu senhor, para sempre!

Salomão é ungido rei

32 Disse o rei Davi: Chamai-me a *1Rs 1.8Zadoque, o sacerdote, e a Natã, o profeta, e a Benaia, filho de Joiada. Eles entraram à presença do rei. 33 Disse-lhes o rei: Tomai convosco *2Sm 20.6-7os servos do vosso senhor, fazei montar na minha mula meu filho Salomão e levai-o a *2Cr 32.30;33.14Giom. 34 O sacerdote Zadoque e o profeta Natã *1Sm 10.1;16.3,12o unjam ali em rei sobre Israel. *2Sm 15.10Tocai a trombeta e dizei: *1Rs 1.25Viva o rei Salomão! 35 Então, subireis após ele, e ele há de vir e sentar-se no meu trono; pois há de reinar em meu lugar. A ele designei para ser príncipe sobre Israel e sobre Judá. 36 Benaia, filho de Joiada, respondeu ao rei: Amém! Assim o diga também Jeová, Deus do rei, meu senhor. 37 *Js 1.5,17;1Sm 20.13Bem como Jeová tem sido com o rei, meu senhor, assim seja ele com Salomão *1Rs 1.47e faça o trono deste maior do que o trono do rei Davi, meu senhor.

38 Desceu *1Rs 1.8Zadoque, o sacerdote, e Natã, o profeta, e Benaia, filho de Joiada, e os *2Sm 8.18quereteus, e os peleteus, e fizeram montar a Salomão na mula do rei Davi, e levaram-no a *1Rs 1.33Giom. 39 O sacerdote Zadoque *Êx 30.23-32;1Cr 16.39;Sl 89.20tomou da Tenda o chifre do óleo e *1Cr 29.22ungiu a Salomão. *1Rs 1.34Tocaram a trombeta e todo o povo disse: Viva o rei Salomão! 40 Todo o povo subiu após ele, tocando flauta e alegrando-se com grande alegria, de modo que a terra retiniu com o seu clamor.

41 Adonias e todos os convidados que com ele estavam o ouviram, ao tempo em que tinham acabado de comer. Tendo Joabe ouvido o soar da trombeta, perguntou: Para que é este ruído da cidade alvoroçada? 42 Ainda ele falava, eis que chegou *2Sm 15.27,36;17.17Jônatas, filho do sacerdote Abiatar; e disse Adonias: Entra, *2Sm 18.27pois tu és homem de bem e trazes boas novas. 43 Respondeu Jônatas a Adonias: O rei Davi, nosso senhor, constituiu rei a Salomão. 44 O rei enviou com ele a Zadoque, o sacerdote, e a Natã, o profeta, e a Benaia, filho de Joiada, e aos quereteus e aos peleteus, os quais o fizeram montar na mula do rei. 45 O sacerdote Zadoque e o profeta Natã ungiram-no rei em Giom; e dali subiram alegres, de modo que *1Rs 1.40a cidade se alvoroçou. Este é o ruído que ouvistes. 46 Também *1Cr 29.23Salomão já está sentado no trono do reino. 47 Além disso, os servos do rei foram abençoar o rei Davi, nosso senhor, dizendo: *1Rs 1.37Faça Deus o nome de Salomão melhor do que o teu nome e faça o trono dele maior do que o teu trono. *Gn 47.31Inclinou-se o rei no leito. 48 Também assim falou o rei: Bendito seja Jeová, Deus de Israel, que *1Rs 3.6;2Sm 7.12deu quem hoje aos meus olhos se assentasse no meu trono!

Adonias alarma-se

49 Todos os convidados de Adonias tremeram e levantaram-se, e cada um foi para sua parte. 50 Adonias teve medo por causa de Salomão, e levantou-se, e *1Rs 2.28;Êx 27.2;30.10foi abraçar com os chifres do altar. 51 Foi dito a Salomão: Adonias tem medo de Salomão, pois eis que está agarrado aos chifres do altar, dizendo: Jure-me, hoje, o rei Salomão que não fará morrer seu servo à espada. 52 Salomão respondeu: Se ele se houver como homem de bem, não *1Sm 14.45;2Sm 14.11cairá à terra nem um só cabelo seu; porém, se se achar nele maldade, morrerá. 53 Enviou o rei Salomão, e fizeram-no descer, tirando-o do altar. Adonias veio e fez uma reverência ao rei Salomão, que lhe disse: Vai para tua casa.

1 Král pak David sstaral se a sešel věkem, a ačkoli jej šaty přikrývali, však nemohl se zahřívati. 2 I řekli jemu služebníci jeho: Nechť pohledají pánu našemu králi děvečky panny, kteráž by byla při králi a opatrovala jej, a aby spala v lůnu jeho, a zahřívala pána našeho krále. 3 A protož hledajíce děvečky krásné ve všech končinách Izraelských, nalezli Abizag Sunamitskou, a přivedli ji k králi. 4 Kterážto děvečka byla velmi krásná. I opatrovala krále a přisluhovala jemu, ale král jí nepoznal. 5 Adoniáš pak syn Haggity pozdvihoval se, říkaje: Jáť budu kralovati. I najednal sobě vozů a jezdců, a padesáte mužů, kteříž by běhali před ním. 6 A nikdy ho nezarmoutil otec jeho, aby řekl: Proč jsi to učinil? Nebo byl i on velmi krásné postavy, kteréhož porodila po Absolonovi. 7 I mluvíval s Joábem synem Sarvie a s Abiatarem knězem, kteříž napomáhali Adoniášovi. 8 Ale Sádoch kněz a Banaiáš syn Joiadův, též Nátan prorok a Simei i Rehi, a jiní přednější, kteréž měl David, nebyli s Adoniášem. 9 Tedy nabil Adoniáš ovcí a volů a krmného dobytka u kamene Zohelet, kterýž byl u studnice Rogel, a pozval všech bratří svých synů královských, i všech mužů Judských, služebníků králových. 10 Nátana však proroka a Banaiáše a jiných přednějších mužů, ani Šalomouna bratra svého nepozval. 11 I mluvil Nátan k Betsabé matce Šalomounově, řka: Neslyšela-lis, že kraluje Adoniáš syn Haggity, a pán náš David nic neví o tom? 12 Protož nyní poď, prosím, a dámť radu, kterouž vysvobodíš život svůj, i život syna svého Šalomouna. 13 Jdiž, a vejda k králi Davidovi, rci jemu: Zdaliž jsi ty, pane můj králi, nepřisáhl služebnici své, řka: Šalomoun syn tvůj kralovati bude po mně, a onť seděti bude na stolici mé? Pročež tedy kraluje Adoniáš? 14 A aj, když ty ještě tam mluviti budeš s králem, přijduť za tebou a doplním řeč tvou. 15 A tak vešla Betsabé k králi do pokoje. Král pak již byl velmi starý, a Abizag Sunamitská přisluhovala králi. 16 Tedy Betsabé naklonivši hlavy, poklonila se králi. Jížto řekl král: Což chceš? 17 I odpověděla jemu: Pane můj, ty jsi přisáhl skrze Hospodina Boha svého služebnici své, řka: Šalomoun syn tvůj kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé. 18 A nyní, hle, Adoniáš kraluje, ty pak nyní, pane můj králi, nic nevíš o tom. 19 Nebo nabiv volů a krmného dobytka a ovec množství, pozval všech synů královských, i Abiatara kněze a Joába hejtmana vojska, Šalomouna pak služebníka tvého nepozval. 20 Ješto ty, pane můj králi, víš, že oči všeho Izraele na tebe jsou obráceny, abys jim oznámil, kdo by seděti měl na stolici pána mého krále po tobě. 21 Sic jinak bude to, když usne pán můj král s otci svými, že já a syn můj Šalomoun budeme jako hříšníci. 22 A aj, když ještě ona mluvila s králem, přišel Nátan prorok. 23 I oznámili králi, řkouce: Aj, teď Nátan prorok. A tak všel před krále, a poklonil se jemu tváří svou až k zemi. 24 Zatím řekl Nátan: Pane můj králi, ty-lis pověděl: Adoniáš kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé? 25 Nebo odšed dnes, nabil volů a krmného dobytka, i ovec množství, a sezval všecky syny královy a hejtmany vojska, i Abiatara kněze. A hle, oni jedí a pijí před ním, a praví: Živ buď král Adoniáš. 26 Mne pak služebníka tvého, a Sádocha kněze, a Banaiáše syna Joiadova, a Šalomouna služebníka tvého nepozval. 27 Tak-liž jest ode pána mého krále nařízeno? Mně jsi zajisté neoznámil služebníku svému, kdo bude seděti na stolici pána mého krále po tobě? 28 A odpovídaje král David, řekl: Zavolejte mi Betsabé. Kteráž všedši před krále, stála před ním. 29 I přisáhl král, řka: Živť jest Hospodin, kterýž vysvobodil duši mou ze všelikých úzkostí, 30 Že jakož jsem přisáhl tobě skrze Hospodina Boha Izraelského, řka, že syn tvůj Šalomoun kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé místo mně, takť učiním dnes. 31 A naklonivši hlavy Betsabé tváří k zemi, poklonu učinila králi a řekla: Živ buď pán můj král David na věky. 32 Řekl ještě král David: Zavolejte ke mně Sádocha kněze a Nátana proroka, a Banaiáše syna Joiadova. Kteřížto vešli před krále. 33 I řekl jim král: Vezměte s sebou služebníky pána svého, a vsaďte Šalomouna syna mého na mezkyni mou, a veďte ji k Gihonu. 34 I pomaže ho tam Sádoch kněz a Nátan prorok za krále nad Izraelem, a troubiti budete troubou, a díte: Živ buď král Šalomoun. 35 Potom vstoupíte zase, jdouce za ním. Kterýž přijda, seděti bude na stolici mé, a on kralovati bude místo mne; nebť jsem jemu přikázal, aby byl vůdcí nad Izraelem i nad Judou. 36 A odpovídaje Banaiáš syn Joiadův králi, řekl: Amen. Způsobiž to Hospodin, Bůh pána mého krále. 37 A jakož byl Hospodin se pánem mým králem, tak budiž i s Šalomounem, a zvelebiž stolici jeho více, než stolici pána mého krále Davida. 38 A tak šli dolů Sádoch kněz a Nátan prorok, a Banaiáš syn Joiadův, Cheretejští také i Peletejští, a vsadili Šalomouna na mezkyni krále Davida, a dovedli jej k Gihonu. 39 Vzal také Sádoch kněz roh oleje z stánku, a pomazal Šalomouna. Potom troubili trubou, a řekl všecken lid: Živ buď král Šalomoun. 40 I vstoupil všecken lid za ním; kterýžto lid prozpěvoval s plésáním, a veselil se radostí velikou, tak až se všudy rozléhalo od zvuku jejich. 41 Což slyše Adoniáš i všickni pozvaní, kteříž byli s ním, (byli pak již pojedli), slyše také i Joáb zvuk trouby, řekl: Jaký to zvuk v městě hlučících? 42 A když on ještě mluvil, aj, Jonata syn Abiatara kněze přišel, jemuž řekl Adoniáš: Přistup sem, nebo jsi muž udatný a dobré poselství neseš. 43 Tedy odpovídaje Jonata, řekl Adoniášovi: Právě jižtě pán náš král David ustanovil Šalomouna za krále. 44 Nebo poslal s ním král Sádocha kněze a Nátana proroka a Banaiáše syna Joiadova, ano i Cheretejské a Peletejské, a vsadili jej na mezkyni královskou. 45 I pomazali jej Sádoch kněz a Nátan prorok za krále u Gihonu, a vstupovali odtud s radostí, tak že hlučelo město. Toť jest zvuk ten, kterýž jste slyšeli. 46 Ano již i dosedl Šalomoun na stolici královskou. 47 Nýbrž i služebníci královští přišli, aby dobrořečili pánu našemu, králi Davidovi, řkouce: Učiniž slavné Bůh tvůj jméno Šalomounovo nad jméno tvé, a zvelebiž stolici jeho nad stolici tvou. I poklonil se král na ložci svém. 48 Ano i král takto řekl: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, kterýž dal dnes sedícího na trůnu mém, a abych na to očima svýma hleděl. 49 I předěšeni jsou, a vstavše všickni ti pozvaní, kteříž byli při Adoniášovi, odešli jeden každý cestou svou. 50 Adoniáš také boje se Šalomouna, vstav, odšel a chytil se rohů oltáře. 51 I pověděli Šalomounovi, řkouce: Aj, Adoniáš bojí se krále Šalomouna, a hle, drží se rohů oltáře a praví: Nechť mi přisáhne dnes král Šalomoun, že nezabije mne služebníka svého mečem. 52 I řekl Šalomoun: Bude-li muž statečný, nespadneť vlas s něho na zem; pakliť co zlého na něm nalezeno bude, umřeť. 53 Poslal tedy král Šalomoun, aby jej odvedli od oltáře. Kterýž přišed, poklonil se králi Šalomounovi. Jemuž řekl Šalomoun: Jdiž do domu svého.