Gênesis 12

Abrão, chamado de Deus, vai a Canaã

1 Ora, disse *At 7.3;Hb 11.8Jeová a Abrão: Sai-te da tua terra, da tua parentela e da casa de teu pai para a terra que te mostrarei; 2 *Gn 17.4-5;18.18farei de ti uma grande nação, e te *Gn 22.17abençoarei, e engrandecerei o teu nome. *Zc 8.13Sê tu uma bênção. 3 *Gn 27.29Abençoarei os que te abençoarem e amaldiçoarei aquele que te amaldiçoar; *At 3.25;Gl 3.8por meio de ti, serão benditas todas as famílias da terra. 4 Partiu, pois, Abrão, como Jeová lhe ordenara, e *Gn 11.27,31foi com ele Ló; tinha Abrão setenta e cinco anos quando saiu de Harã. 5 Abrão levou consigo a Sarai, sua mulher, e a Ló, filho de seu irmão, e todos os *Gn 13.6bens que tinham adquirido, e as *Gn 14.14;Lv 22.11almas que lhes acresceram em Harã; saíram para ir à terra de Canaã; e lá chegaram. 6 Atravessou Abrão a terra até o lugar de *Gn 35.4;Dt 11.30Siquém, até o terebinto de Moré. Nesse tempo, estavam os cananeus na terra. 7 *Gn 17.1;18.1Apareceu Jeová a Abrão e disse: *Gn 13.15;15.18;Gl 3.16À tua semente darei esta terra. Ali, edificou Abrão *Gn 13.18;22.9um altar a Jeová, que lhe aparecera. 8 Passando dali para o monte ao oriente de Betel, levantou a sua tenda, ficando-lhe *Js 8.9,12Betel ao ocidente, e Ai, ao oriente; ali, edificou um altar a Jeová e *Gn 4.26;21.33invocou o nome de Jeová. 9 Continuou Abrão o seu caminho, indo sempre para o *Gn 13.1,3;20.1;24.62Neguebe.

Abrão desce ao Egito

10 Havia fome naquela terra; Abrão, pois, desceu ao Egito para peregrinar ali, porquanto era grande a fome na terra. 11 Quando ele estava quase a entrar no Egito, disse a Sarai, sua mulher: Ora, bem sei que és *Gn 26.7;29.17mulher formosa à vista. 12 *Gn 20.11Acontecerá que, quando os egípcios te virem, hão de dizer: Esta é a mulher dele, e me matarão a mim, mas a ti te guardarão em vida. 13 Dize, pois, que és minha *Gn 20.2,5,12irmã; para que me vá bem por tua causa, e para que viva *Jr 38.17,20a minha alma em atenção a ti. 14 Tendo Abrão entrado no Egito, viram os egípcios que a mulher era em extremo formosa. 15 Os príncipes de Faraó viram-na e gabaram-na diante de Faraó; e *Gn 20.2foi levada a mulher para a casa de Faraó. 16 Ele *Gn 20.14tratou bem a Abrão por amor dela; e *Gn 13.2este veio a ter ovelhas, bois, jumentos, servos, servas, jumentas e camelos. 17 Mas *Sl 105.14feriu Jeová a Faraó e a sua casa com grandes pragas por causa de Sarai, mulher de Abrão. 18 Então, chamou Faraó a Abrão e disse: *Gn 20.9-10Que é isso que me fizeste? Por que não me disseste que ela era tua mulher? 19 Por que disseste: É minha irmã? Assim a tomei para ser minha mulher. Agora, pois, eis tua mulher; toma-a e vai-te. 20 Faraó deu ordens à sua gente a respeito dele, e o conduziram pelo caminho, a ele, sua mulher e tudo o que tinha.

1 Nebo byl řekl Hospodin Abramovi: Vyjdi z země své a z příbuznosti své, i z domu otce svého do země, kterouž ukáži tobě. 2 A učiním tě v národ veliký, a požehnám tobě, a zvelebím jméno tvé, a budeš požehnání. 3 Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečiti budu; ano požehnány budou v tobě všecky čeledi země. 4 I vyšel Abram, tak jakž mu byl mluvil Hospodin, a šel s ním Lot. (Byl pak Abram v sedmdesáti pěti letech, když vyšel z Cháran.) 5 A vzal Abram Sarai manželku svou, a Lota syna bratra svého, a všecko zboží své, kteréhož nabyli, i duše, kterýchž dosáhli v Cháran. A vyšedše, brali se do země Kananejské, až i přišli do ní. 6 I prošel Abram tu zemi až k místu Sichem, to jest až k rovině More. A tehdáž Kananejští byli v zemi. 7 I ukázal se Hospodin Abramovi a řekl: Semeni tvému dám zemi tuto. Tedy vzdělal tu oltář Hospodinu, kterýž se byl ukázal jemu. 8 A odtud podal se k hoře, kteráž leží na východ od Bethel, kdežto rozbil stan svůj, tak že mu Bethel byl na západ, Hai pak na východ; i vzdělal tam oltář Hospodinu, a vzýval jméno Hospodinovo. 9 Potom hnul se Abram dále, a odebral se odtud ku poledni. 10 Byl pak hlad v té zemi; protož sstoupil Abram do Egypta, aby tam byl pohostinu; nebo veliký byl hlad v té zemi. 11 I stalo se, že když přicházel blízko k Egyptu, řekl k Sarai manželce své: Aj, nyní znám, že jsi žena krásné tváři. 12 A stane se, že když tě uzří Egyptští, řeknou: To jest manželka jeho; i zabijí mne, tebe pak živé nechají. 13 Prav medle, že jsi sestra má, aby mi dobře bylo příčinou tvou, a živa zůstala duše má pro tebe. 14 I stalo se, když všel Abram do Egypta, viděli Egyptští ženu, že krásná byla náramně. 15 A vidouce ji knížata Faraonova, schválili ji před ním; i vzata jest žena do domu Faraonova. 16 Kterýžto i Abramovi dobře učinil pro ni; a měl ovce a voly a osly, i služebníky a děvky, též oslice a velbloudy. 17 Ale Hospodin trápil Faraona ranami velikými, i dům jeho, pro Sarai manželku Abramovu. 18 Protož povolal Farao Abrama a řekl: Cos mi to učinil? Pročežs mi neoznámil, že ona manželka tvá jest? 19 Proč jsi řekl: Sestra má jest? A vzal jsem ji sobě za ženu. Protož nyní, teď máš manželku svou, vezmi a jdi. 20 I poručil o něm Farao mužům, a propustili ho, i manželku jeho i všecko, což měl.