Gênesis 29

Jacó encontra-se com Raquel

1 Jacó pôs-se a caminho e chegou à terra *Jz 6.3,33dos filhos do Oriente. 2 Olhou, e eis *Gn 24.10-11;Êx 2.15-16um poço no campo, e três rebanhos de ovelhas deitadas junto dele; pois desse poço é que se dava de beber aos rebanhos. Era grande a pedra que tapava a boca do poço. 3 Ali se ajuntavam todos os rebanhos; e removiam os pastores a pedra da boca do poço, davam de beber às ovelhas e tornavam a pôr a pedra no seu lugar, sobre a boca do poço. 4 Perguntou-lhes Jacó: Irmãos meus, donde sois? Responderam eles: Somos *Gn 28.10de Harã. 5 Perguntou-lhes: Conheceis a Labão, *Gn 24.24,29filho de Naor? Responderam: Conhecemos. 6 Está ele bom? Continuou Jacó. Responderam: Está bom; *Êx 2.16eis que Raquel, sua filha, vem vindo com as ovelhas. 7 Disse-lhes: É ainda muito dia, nem é tempo de se ajuntar o gado; dai de beber às ovelhas e ide apascentá-las. 8 Não o podemos, responderam eles, até que se ajuntem todos os rebanhos e seja removida a pedra da boca do poço; então, damos de beber às ovelhas. 9 Estando Jacó ainda falando com eles, veio Raquel com as ovelhas de seu pai; porque ela as apascentava. 10 Quando Jacó viu a Raquel, filha de Labão, irmão de sua mãe, chegou-se, removeu a pedra da boca do poço e deu de beber ao rebanho de Labão, irmão de sua mãe. 11 Então, Jacó beijou a Raquel e, levantando a voz, chorou. 12 Jacó contou a Raquel que ele era *Gn 28.5irmão de seu pai e que era filho de Rebeca; e ela, *Gn 24.28correndo, foi noticiá-lo a seu pai.

Jacó na casa de Labão

13 Tendo *Gn 24.29-31Labão ouvido as novas de Jacó, filho de sua irmã, correu-lhe ao encontro, *Gn 33.4abraçou-o, e beijou-o e levou-o à sua casa. Relatou Jacó a Labão todas estas coisas. 14 Disse-lhe Labão: Verdadeiramente, tu és *Jz 9.2meu osso e minha carne. E Jacó ficou com ele por espaço de um mês. 15 Depois, perguntou Labão a Jacó: Acaso, porque és meu irmão, deves, portanto, servir-me de graça? Dize-me que será *Gn 31.41o teu salário? 16 Ora, Labão tinha duas filhas: o nome da mais velha era Lia, e o da mais moça, Raquel. 17 Lia tinha os olhos tenros, mas Raquel *Gn 12.11,14;26.7era formosa de porte e de semblante. 18 E Jacó *Gn 24.67amava a Raquel e disse: Sete anos *Os 12.12te servirei por ter a Raquel, tua filha mais moça. 19 Respondeu-lhe Labão: Melhor é que eu a dê a ti que a outro homem; fica comigo. 20 Assim, serviu Jacó sete anos por amor a Raquel; e estes lhe pareciam como poucos dias, por causa do amor que lhe votava.

Lia e Raquel

21 Jacó disse a Labão: Dá-me minha mulher, pois os meus dias já se completaram, para que eu esteja com ela. 22 Reuniu, pois, Labão todos os homens do lugar e fez um banquete. 23 À tarde, tomou a Lia, sua filha, e trouxe-a a Jacó, que esteve com ela. 24 (Labão deu sua serva Zilpa por serva a Lia, sua filha). 25 Quando amanheceu, eis que era Lia; e perguntou Jacó a Labão: *Gn 12.18;20.9;26.10Que é isso que me fizeste? Porventura, não te servi eu por amor de Raquel? Por que, então, *1Sm 28.12me enganaste? 26 Respondeu Labão: Não se faz assim em nossa terra, que se dê a mais moça antes da primogênita. 27 *Jz 14.12Acabada a semana desta, depois te daremos também a outra pelo *Gn 31.41trabalho de outros sete anos que ainda me servirás. 28 Assim fez Jacó e cumpriu a semana desta; Labão lhe deu por mulher Raquel, sua filha. 29 (Labão deu por serva a Raquel, sua filha, a sua serva Bila). 30 Jacó conheceu também a Raquel e *Gn 29.17-18amava mais a Raquel do que a Lia; e serviu com Labão ainda outros sete anos.

Os filhos de Jacó

31 Vendo Jeová que Lia era desprezada, fê-la fecunda; Raquel, porém, era estéril. 32 Concebeu Lia e deu à luz um filho, a quem chamou Rúben; pois disse: Porque Jeová *Gn 16.11;31.42atendeu à minha aflição; por isso, agora, me amará meu marido. 33 Tendo concebido outra vez, deu à luz um filho; e disse: Porquanto soube Jeová que eu era desprezada, *Dt 21.15portanto, me deu também este filho; e chamou-lhe Simeão. 34 Concebeu ainda outra vez e deu à luz um filho; e disse: Agora, esta vez se unirá meu marido a mim, porque lhe tenho dado três filhos; portanto, lhe chamou *Gn 49.5Levi. 35 De novo concebeu e deu à luz um filho; e disse: Esta vez *Gn 49.8;Mt 1.2louvarei a Jeová. Portanto, lhe chamou Judá; e cessou de dar à luz.

1 Tedy Jákob vstav, odšel do země východní. 2 A pohleděv, uzřel studnici v poli a tři stáda ovcí, ana se složila při ní; nebo z té studnice napájeli stáda; a kámen veliký byl navrchu studnice. 3 Shánívána pak tam bývala všecka stáda, a teprv odvalovali kámen ten od vrchu té studnice, a napájeli dobytky; potom zas přivalovali kámen na vrch studnice, na místo jeho. 4 Tedy řekl jim Jákob: Bratří moji, odkud jste? Kteřížto odpověděli: Jsme z Cháran. 5 I řekl jim: Znáte-li Lábana, syna Náchorova? A oni řekli: Známe. 6 I dí opět k nim: Dobře-li se má? Odpověděli: Dobře, a aj, Ráchel dcera jeho tamto jde s dobytkem. 7 Tedy řekl: Však ještě daleko do večera, aniž ještě čas, aby dobytek byl sehnán; napojte stáda, a jděte, paste. 8 A oni odpověděli: Nemůžeme, než až se všecka stáda seženou, a odvalen bude kámen od svrchku studnice, abychom napojili ovce. 9 Když on ještě mluvil s nimi, přišla k tomu Ráchel s stádem otce svého; neb ona pásla stádo. 10 Tedy Jákob uzřev Ráchel, dceru Lábana ujce svého, a stádo jeho, přistoupil a odvalil ten kámen od vrchu studnice, a napojil stádo Lábana ujce svého. 11 A políbil Jákob Ráchel, a povýšiv hlasu svého, plakal. 12 Oznámil jí pak byl Jákob, že jest bratr otce jejího, a že jest syn Rebeky; a ona přiběhši, oznámila to otci svému. 13 I stalo se, když Lában uslyšel pověst o Jákobovi, synu sestry své, že vyběhl proti němu, a objav ho, políbil, a uvedl do domu svého; on pak vypravoval Lábanovi o všech těch věcech. 14 Jemužto odpověděl Lában: Jistě kost má a tělo mé jsi. I zůstal s ním přes celý měsíc. 15 Tedy řekl Lában Jákobovi: Zdali proto, že jsi bratr můj, darmo mi sloužiti budeš? Pověz mi, jaká má býti mzda tvá? 16 (Měl pak Lában dvě dcery; jméno starší Lía, a jméno mladší Ráchel. 17 Než Lía měla oči mdlé, ale Ráchel byla pěkné postavy a krásné tváři. 18 I miloval Jákob Ráchel.) Řekl tedy: Buduť sloužiti sedm let za Ráchel, dceru tvou mladší. 19 Odpověděl Lában: Lépeť jest, abych ji tobě dal, nežli bych ji dal muži jinému; zůstaniž se mnou. 20 Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů, proto že laskav byl na ni. 21 Potom řekl Jákob k Lábanovi: Dejž mi ženu mou; nebo vyplněni jsou dnové moji, abych všel k ní. 22 Tedy sezval Lában všecky muže místa toho, a učinil hody. 23 U večer pak vzav Líu, dceru svou, uvedl ji k němu; a on všel k ní. 24 Dal také Lában Zelfu děvku svou Líe, dceři své, za služebnici. 25 A když bylo ráno, poznal, že jest Lía. I řekl k Lábanovi: Což jsi mi to učinil? Zdaliž jsem za Ráchel nesloužil u tebe? Pročežs mne tedy oklamal? 26 Odpověděl Lában: Nebývá toho v kraji našem, aby vdávána byla mladší dříve, než prvorozená. 27 Vyplň týden této; dámeť potom i tuto za službu, kterouž sloužiti budeš u mne ještě sedm let jiných. 28 I udělal tak Jákob, a vyplnil týden její. Potom dal mu Ráchel dceru svou za manželku. 29 Dal také Lában Ráchel, dceři své, Bálu, děvku svou za služebnici. 30 Tedy všel také k Ráchel, a miloval ji více než Líu; i sloužil u něho ještě sedm let jiných. 31 Vida pak Hospodin, že Lía nemá lásky, otevřel život její; a Ráchel nechal neplodné. 32 Tedy počala Lía a porodila syna, a nazvala jméno jeho Ruben; nebo řekla: Jistě viděl Hospodin trápení mé; jižť nyní milovati mne bude muž můj. 33 I počala opět a porodila syna, a řekla: Jistě uslyšel Hospodin, že jsem v nenávisti, protož dal mi i tohoto. A nazvala jméno jeho Simeon. 34 A opět počala a porodila syna, a řekla: Již nyní připojí se ke mně muž můj, nebo jsem mu porodila tři syny. Z té příčiny nazváno jest jméno jeho Léví. 35 I počala ještě a porodila syna, a řekla: Již nyní chváliti budu Hospodina. Pročež nazvala jméno jeho Juda; i přestala roditi.