Os irmãos de José descem outra vez ao Egito com Benjamim
1 A Gn 41.56-57fome era gravíssima na terra. 2 Tendo eles acabado de comer o trigo que trouxeram do Egito, disse-lhes seu pai: Voltai, comprai-nos um pouco de mantimento. 3 Respondeu-lhe Judá: Gn 43.5;44.23Fortemente nos protestou o homem, dizendo: Não vereis a minha face, se vosso irmão não estiver convosco. 4 Se queres enviar conosco nosso irmão, desceremos e te compraremos mantimento; 5 mas, se não queres enviá-lo, não desceremos, pois o homem nos disse: Não vereis a minha face, se vosso irmão não estiver convosco. 6 Perguntou Israel: Por que me fizestes este mal, fazendo saber ao homem que tínheis outro irmão? 7 Responderam eles: O homem perguntou particularmente por nós e pela nossa parentela, dizendo: Gn 42.13;43.27Vive ainda vosso pai? Tendes ainda outro irmão? Respondemos-lhe segundo o teor destas palavras; podíamos, porventura, saber com certeza que ele havia de dizer: Fazei descer vosso irmão? 8 Então, disse Judá a Israel, seu pai: Envia o moço comigo, e levantar-nos-emos e iremos; Gn 42.2para que vivamos e não morramos, nem nós, nem tu, nem nossos filhinhos. 9 Gn 42.37Eu serei fiador dele, da minha mão o requererás: se eu to não trouxer e o não colocar diante da tua face, serei réu de crime para contigo em todo o tempo. 10 Se não nos tivéssemos demorado, certamente, já segunda vez teríamos estado de volta. 11 Respondeu-lhes Israel, seu pai: Se é assim, então, fazei isso: tomai dos melhores frutos da terra nas vossas vasilhas e levai ao homem um Gn 43.25-26presente: um pouco de Gn 37.25bálsamo, e um pouco de mel, tragacanto, e ládano, nozes de pistácia, e amêndoas. 12 Levai também em vossas mãos dinheiro em dobro; Gn 43.21-22o dinheiro que foi posto na boca dos vossos sacos, tornai a levá-lo em vossas mãos; bem pode ser que fosse engano. 13 Levai também vosso irmão, levantai-vos e ide ter com o homem; 14 Deus Gn 17.1;28.3;35.11Todo-Poderoso vos Sl 106.46dê misericórdia diante do homem, para que ele vos restitua Gn 42.24vosso irmão Benjamim. Mas, quanto a mim, Gn 42.36se eu ficar sem filhos, sem filhos ficarei. 15 Tomaram, pois, os homens Gn 43.11aquele presente, e o dinheiro em dobro, e a Benjamim; levantando-se, desceram ao Egito e apresentaram-se a José.
Os irmãos de José jantam com ele
16 Vendo José a Benjamim com eles, disse ao despenseiro de sua casa: Conduze os homens para casa, mata reses e apronta tudo; pois eles hão de comer comigo ao meio-dia. 17 Fez o homem como José ordenara e levou os homens para a casa de José. 18 Os homens tiveram medo, porque foram levados à casa de José; e disseram: É por causa do dinheiro que da outra vez foi reposto em nossos sacos que somos trazidos aqui, para nos assaltar, e cair sobre nós, e reduzir-nos à escravidão, tanto a nós como aos nossos jumentos. 19 Tendo-se chegado ao despenseiro da casa de José, disseram-lhe à porta da casa: 20 Senhor meu, na verdade, descemos dantes a comprar mantimento; 21 quando chegamos à estalagem, abrimos os nossos sacos, e eis Gn 42.35que o dinheiro de cada um estava na boca do seu saco, nosso dinheiro por seu peso; Gn 43.12,15tornamos a trazê-lo em nossas mãos. 22 Outro dinheiro trouxemos em nossas mãos para comprarmos mantimento; não sabemos quem tenha posto o nosso dinheiro em nossos sacos. 23 Ele disse: Paz seja convosco, não temais; Gn 42.28o vosso Deus e o Deus de vossos pais deu-vos um tesouro nos vossos sacos; o vosso dinheiro chegou a mim. Gn 42.24Ele lhes trouxe fora Simeão. 24 Então, os conduziu para a casa de José e Gn 18.4;19.2;24.32deu-lhes água, e eles lavaram os pés; também deu de comer aos jumentos deles. 25 Eles prepararam o Gn 43.11,15presente para quando José viesse ao meio-dia, pois ouviram que ali haviam de comer.
26 Tendo José entrado em casa, trouxeram-lhe para dentro o presente que tinham nas suas mãos e Gn 37.7,10prostraram-se perante ele com o rosto em terra. 27 Ele lhes perguntou como estavam e disse: Gn 43.7;Gn 45.3Vai bem vosso pai, o velho de quem me falastes? Ainda vive? 28 Responderam eles: Vai bem o teu servo, nosso pai; ele ainda vive. Gn 37.7,10E inclinaram as cabeças e prostraram-se. 29 José levantou os olhos, e viu a Benjamim, seu irmão, filho de sua mãe, e perguntou: Este é o Gn 42.13vosso irmão mais pequeno, de quem me falastes? E disse: Nm 6.25;Sl 67.1Deus se compadeça de ti, meu filho. 30 José apressou-se, porque se lhe comoveram as entranhas por causa de seu irmão. Procurou onde chorar e, entrando na sua câmara, Gn 42.24;45.2,14-15;46.29chorou ali. 31 Tendo lavado o rosto, saiu; e Gn 45.1conteve-se e disse: Ponde a comida na mesa. 32 Serviram-lhe a ele à parte, e a eles também, à parte, e, à parte, aos egípcios que comiam com ele; os egípcios não podiam comer com os hebreus, porquanto é isso Gn 46.34abominação aos egípcios. 33 Sentaram-se diante dele, Gn 42.7o primogênito segundo a sua primogenitura, e o mais moço segundo a sua mocidade; e os homens se maravilharam entre si. 34 Enviou-lhes as porções que estavam diante dele; mas Gn 35.24a porção de Benjamim era cinco vezes maior do que qualquer porção deles. Eles beberam e se regalaram com ele.
1 Byl pak hlad veliký v krajině té. 2 I stalo se, když vytrávili obilí, kteréž přinesli z Egypta, že řekl k nim otec jejich: Jděte zase, a nakupte nám něco potravy. 3 I mluvil k němu Juda těmito slovy: Velice se zařekl muž ten, řka: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr váš s vámi. 4 Jestliže pošleš bratra našeho s námi, půjdeme a nakoupíme tobě potravy; 5 Pakli nepošleš, nepůjdeme. Nebo pověděl nám muž ten: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr váš s vámi. 6 I řekl Izrael: Proč jste mi tak zle učinili, oznámivše muži tomu, že máte ještě bratra? 7 Odpověděli: Pilně vyptával se muž ten na nás, i na rod náš, mluvě: Jest-li živ ještě otec váš? Máte-li bratra? A dali jsme mu zprávu na ta slova. Zdaž jsme to jak věděti mohli, že dí: Přiveďte bratra svého? 8 I řekl Juda Izraelovi, otci svému: Pošli to pachole se mnou, a vstanouce, půjdeme, abychom živi byli, a nezemřeli, i my, i ty, i maličcí naši. 9 Já slibuji za něj; z ruky mé vyhledávej ho. Jestliže nepřivedu ho k tobě, a nepostavím ho před tebou, vinen budu hříchem tobě po všecky dny. 10 A kdybychom byli neprodlévali, jistě již bychom se byli dvakrát vrátili. 11 I řekl jim Izrael otec jejich: Jestližeť tak býti musí, učiňtež toto: Nabeřte nejvzácnějších užitků země do nádob svých, a doneste muži tomu dar, něco kadidla, a trochu strdi, a vonných věcí a mirry, daktylů a mandlů. 12 Peníze také dvoje vezměte v ruce své, a peníze vložené na vrch do pytlů vašich zase doneste v rukou svých; snad z omýlení to přišlo. 13 Bratra svého také vezměte, a vstanouce, jděte zase k muži tomu. 14 A Bůh silný všemohoucí dejž vám najíti milost před mužem tím, ať propustí vám onoho bratra vašeho i tohoto Beniamina. Jáť pak zbaven jsa synů, jako osiřelý budu. 15 Tedy vzali muži ti dar ten, a dvoje peníze vzali v ruce své, a Beniamina; a vstavše, sstoupili do Egypta, a postavili se před Jozefem. 16 Vida pak Jozef Beniamina s nimi, řekl tomu, kterýž spravoval dům jeho: Uveď tyto muže do domu, a zabí hovado a připrav; nebo se mnou jísti budou muži ti o poledni. 17 I učinil muž ten, jakž rozkázal Jozef, a uvedl ty lidi do domu Jozefova. 18 Báli se pak muži ti, když uvedeni byli do domu Jozefova, a řekli: Pro ty peníze, kteréž prvé vloženy byly do pytlů našich, sem uvedeni jsme, aby obvině, obořil se na nás, a vzal nás za služebníky i osly naše. 19 A přistoupivše k muži tomu, kterýž spravoval v domě Jozefově, mluvili k němu ve dveřích domu, 20 A řekli: Slyš mne, pane můj. Přišli jsme byli ponejprvé kupovati potrav. 21 I přihodilo se, když jsme do hospody přišli, a rozvazovali pytle své, a aj, peníze jednoho každého byly svrchu v pytli jeho, peníze naše podlé váhy své; a přinesli jsme je zase v rukou svých. 22 Jiné také peníze přinesli jsme v rukou svých, abychom nakoupili potravy; nevíme, kdo jest zase vložil peníze naše do pytlů našich. 23 A on odpověděl: Mějte o to pokoj, nebojte se. Bůh váš, a Bůh otce vašeho dal vám poklad do pytlů vašich; penízeť jsem vaše já přijal. I vyvedl k nim Simeona. 24 Uved tedy muž ten lidi ty do domu Jozefova, dal jim vody, aby umyli nohy své, dal také obrok oslům jejich. 25 Mezi tím připravili dar ten, dokudž nepřišel Jozef v poledne; nebo slyšeli, že by tu měli jísti chléb. 26 Tedy přišel Jozef domů. I přinesli mu dar, kterýž měli v rukou svých, a klaněli se jemu až k zemi. 27 I ptal se jich, jak se mají, a řekl: Zdráv-liž jest otec váš starý, o němž jste pravili? Živ-li jest ještě? 28 Kteřížto odpověděli: Zdráv jest služebník tvůj otec náš, a ještě živ jest. A sklánějíce hlavy, poklonu mu činili. 29 Pozdvih pak očí svých, viděl Beniamina bratra svého, syna matky své, a řekl: Tento-li jest bratr váš mladší, o němž jste mi pravili? I řekl: Učiniž Bůh milost s tebou, synu můj! 30 Tedy pospíšil Jozef, (nebo pohnula se střeva jeho nad bratrem jeho,) a hledal, kde by mohl plakati; a všed do pokoje, plakal tam. 31 Potom umyv tvář svou, vyšel zase, a zdržoval se, a řekl: Klaďte chléb. 32 I kladli jemu zvláště, a jim obzvláště, Egyptským také, kteříž s ním jídali, obzvláštně; nebo nemohou Egyptští jísti s Židy chleba, proto že to ohavnost jest Egyptským. 33 Tedy seděli proti němu, prvorozený podlé prvorozenství svého, a mladší podlé mladšího věku svého. I divili se muži ti vespolek. 34 A bera jídlo před sebou, podával jim; Beniaminovi pak dostalo se pětkrát více než jiným. I hodovali a hojně se s ním napili.
Domínio Público. Esta tradução bíblica de domínio público é trazida a você por cortesia de eBible.org.