Gênesis 42

Os irmãos de José descem ao Egito

1 Sabendo *At 7.12Jacó que havia trigo no Egito, disse a seus filhos: Por que estais olhando uns para os outros? 2 E continuou: Tenho ouvido que há trigo no Egito. Descei e lá comprai-o para nós, *Gn 43.8a fim de que vivamos e não morramos. 3 Então desceram os dez irmãos de José para comprar trigo no Egito. 4 A *Gn 35.24Benjamim, porém, irmão de José, não enviou Jacó com seus irmãos; pois disse: Para que, porventura, não lhe suceda algum desastre. 5 Entre os que iam para lá foram também os filhos de Israel a comprar; *Gn 41.57;At 7.11porque havia fome na terra de Canaã. 6 *Gn 41.41,55José era o governador da terra; era ele quem vendia a todo o povo. Vieram os irmãos de José e *Gn 37.8-10;41.43prostraram-se diante dele com o rosto em terra. 7 Quando José viu seus irmãos, reconheceu-os, mas portou-se para com eles como estranho, *Gn 42.30falou-lhes asperamente e perguntou-lhes: Donde vindes? Responderam eles: Da terra de Canaã, para comprarmos mantimento. 8 Ora, José reconheceu seus irmãos, mas *Gn 37.2;41.46,53eles não o reconheceram a ele. 9 José *Gn 37.6-9lembrou-se dos sonhos que tivera a respeito deles e disse-lhes: Vós sois espias; para verdes a nudez da terra é que tendes vindo. 10 Responderam-lhe: Não, *Gn 37.8senhor meu, mas para comprarem mantimentos vieram os teus servos. 11 Todos nós somos filhos do mesmo homem; somos *Gn 42.16,19,31,34homens retos, os teus servos não são espias. 12 Tornou-lhes: Não, mas sois vindos para ver a nudez da terra. 13 Eles disseram: Nós, teus servos, somos doze irmãos, filhos de um homem na terra de Canaã; eis que o mais pequeno está hoje com *Gn 43.7nosso pai, e o outro *Gn 37.30;42.32;44.20já não existe. 14 Então, lhes respondeu José: É o que vos tenho dito, quando disse que sois espias. 15 Nisto sereis provados: pela vida de Faraó, não saireis daqui, sem que venha para cá vosso irmão mais pequeno. 16 Enviai a um dentre vós que traga vosso irmão e vós ficareis presos para que sejam provadas as vossas palavras, se há *Gn 42.11verdade em vós; ou senão, pela vida de Faraó, vós sois espias. 17 Meteu-os juntos *Gn 40.4,7em detenção por três dias.

18 Ao terceiro dia, disse-lhes José: Fazei isso e vivereis, porque *Gn 39.9temo a Deus. 19 Se sois homens retos, fique um de vós preso na casa de vossa prisão; mas ide vós, levai o trigo preciso por causa da fome das vossas casas, 20 e *Gn 42.34trazei-me vosso irmão mais pequeno: assim, serão verificadas as vossas palavras, e não morrereis. Eles assim o fizeram. 21 Então, disseram uns aos outros: *Gn 37.26-28;45.3Nós, na verdade, somos culpados no tocante a nosso irmão, porquanto vimos a angústia da sua alma, quando ele nos suplicava, e não o queríamos atender; por isso, é vinda sobre nós esta angústia. 22 Respondeu-lhes Rúben: *Gn 37.22Porventura, não vos disse eu: Não pequeis contra o menino; e não queríeis ouvir? Por isso, também eis que o seu sangue é requerido. 23 Eles não sabiam que José os entendia, porque havia intérprete entre eles. 24 Voltando-se, *Gn 43.30;45.14-15chorou; depois, tornou a eles, e lhes falou, e, *Gn 43.14,23tirando a Simeão, o ligou na presença deles. 25 *Gn 44.1José ordenou que lhes enchessem de trigo os sacos, e repusessem o dinheiro de cada um no seu saco, e lhes dessem provisões para o caminho; assim lhes foi feito.

Os irmãos de José voltam do Egito

26 Eles carregaram o trigo sobre os seus jumentos e partiram dali. 27 Abrindo um deles o seu saco para dar de comer ao seu jumento na estalagem, deu com o seu dinheiro, pois estava na boca do seu saco. 28 E disse a seus irmãos: O meu dinheiro foi restituído; ei-lo aqui está no meu saco. Desfaleceu-lhes o coração e, tremendo, viraram-se uns para os outros, dizendo: *Gn 43.23Que é isso que Deus nos fez? 29 Vieram a seu pai Jacó, na terra de Canaã, e contaram-lhe tudo o que lhes havia acontecido, dizendo: 30 O homem, o senhor da terra, falou conosco asperamente e nos teve por espias da terra. 31 Dissemos-lhe: Nós somos *Gn 42.11homens retos, não somos espias; 32 somos doze irmãos, filhos de nosso pai; um já não existe, e o mais pequeno está hoje com nosso pai, na terra de Canaã. 33 Respondeu-nos o homem, o senhor da terra: Nisto conhecerei que sois homens retos: deixai comigo um de vossos irmãos, levai o trigo necessário por causa da fome das vossas casas e ide-vos embora; 34 trazei-me vosso irmão mais pequeno, então saberei que não sois espias, mas que sois homens retos. Assim, vos entregarei vosso irmão, e negociareis na terra.

35 Aconteceu que, despejando eles os seus sacos, eis *Gn 43.12,15que cada um tinha o seu pacote de dinheiro no seu saco; quando eles e seu pai viram os seus pacotes de dinheiro, tiveram medo. 36 Então, lhes disse seu pai Jacó: Tendes-me desfilhado; já não existe José, e não existe Simeão, e haveis de levar a Benjamim! É sobre mim que são vindas todas estas coisas! 37 Rúben disse a seu pai: Tira a vida a meus dois filhos, se eu to não trouxer; entrega-o a mim, e eu to restituirei. 38 Ele, porém, disse: Não descerá meu filho convosco; porque seu irmão é morto e só ele foi deixado; se lhe suceder algum desastre pelo caminho em que fordes, *Gn 37.35;44.29,31fareis descer com tristeza as minhas cãs ao Sheol.

1 Vida pak Jákob, že by potrava byla v Egyptě, řekl synům svým: Co hledíte jeden na druhého? 2 I mluvil jim: Aj, slyšel jsem, že mají potravu v Egyptě; jděte tam, a kupte nám odtud, abychom živi byli a nezemřeli. 3 Tedy šlo deset bratrů Jozefových, aby nakoupili obilí v Egyptě. 4 Ale Beniamina, bratra Jozefova, neposlal Jákob s bratřími jeho, nebo řekl: Aby se mu tam něco zlého nepřihodilo. 5 I šli synové Izraelovi spolu s jinými, aby kupovali; nebo byl hlad v zemi Kananejské. 6 Jozef pak byl nejvyšší správce v zemi té; on prodával obilí všemu lidu země. Tedy přišli bratří Jozefovi, a skláněli se před ním tváří až k zemi. 7 A uzřev Jozef bratří své, poznal je; a ukázal se k nim jako cizí, a tvrdě mluvil k nim, řka jim: Odkud jste přišli? I odpověděli: Z země Kananejské, abychom nakoupili potrav. 8 Poznal, pravím, Jozef bratří své, ale oni nepoznali ho. 9 Tedy zpomenul Jozef na sny, kteréž měl o nich, a řekl jim: Špehéři jste, a přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země. 10 Kteřížto odpověděli jemu: Nikoli, pane můj, ale služebníci tvoji přišli, aby nakoupili pokrmů. 11 Všickni my synové jednoho muže jsme, upřímí jsme; nikdyť jsou nebyli služebníci tvoji špehéři. 12 Jimž zase řekl: Není tak, ale přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země. 13 Odpověděli oni: Dvanácte nás bratří služebníků tvých bylo, synů muže jednoho v zemi Kananejské; a aj, nejmladší s otcem naším nyní jest doma, a jednoho není. 14 I řekl jim Jozef: Toť jest, což jsem mluvil vám, když jsem řekl: Špehéři jste. 15 Touto věcí zkušeni budete: Živť jest Farao, že nevyjdete odsud, až přijde sem bratr váš mladší. 16 Vyšlete z sebe jednoho, ať vezma, přivede bratra vašeho; vy pak u vězení zůstaňte, a zkušena budou vaše slova, pravdu-li jste mluvili. Pakli nic, živť jest Farao, že jste špehéři. 17 Tedy dal je všecky spolu do vězení za tři dni. 18 Třetího pak dne řekl jim Jozef: Toto učiňte, abyste živi byli; neboť já se bojím Boha. 19 Jste-li šlechetní muži, jeden bratr váš ať jest ukován v žaláři, v němž jste byli; vy pak jděte, a odneste obilí k zapuzení hladu domů vašich. 20 Bratra pak svého mladšího přivedete ke mně; a pravdomluvná prokázána budou vaše slova, a nezemřete. Tedy učinili tak. 21 I mluvil jeden k druhému: Jistě provinili jsme proti bratru svému. Nebo viděli jsme ssoužení duše jeho, když nás pokorně prosil, a nevyslyšeli jsme ho; protož přišlo na nás ssoužení toto. 22 Odpověděl pak jim Ruben, řka: Zdaliž jsem tehdy vám nepravil těmito slovy: Nehřešte proti pacholeti. Ale neposlechli jste; pročež také krve jeho, hle, vyhledává se. 23 A nevěděli oni, že by rozuměl Jozef; nebo skrze tlumače mluvil jim. 24 A odvrátiv se od nich, plakal. Potom navrátiv se k nim, mluvil s nimi, a vzav Simeona z nich, svázal ho před očima jejich. 25 Přikázal pak Jozef, aby naplněni byli pytlové jejich obilím, a navráceny peníze jejich jednomu každému do pytle jeho, a aby dána jim byla potrava na cestu. I stalo se tak. 26 A vloživše obilí svá na osly své, odešli odtud. 27 A rozvázav jeden z nich pytel svůj, aby dal obrok oslu svému v hospodě, uzřel peníze své, kteréž byly na vrchu v pytli jeho. 28 I řekl bratřím svým: Navráceny jsou mi peníze mé, a aj, jsou v pytli mém. Tedy užasli se, a předěšeni jsouce, mluvili jeden k druhému: Což nám to učinil Bůh? 29 Navrátivše se pak k Jákobovi otci svému do země Kananejské, vypravovali jemu všecko, co se jim přihodilo, pravíce: 30 Muž ten, pán země, mluvil k nám tvrdě, a dal nás do vězení, jako špehéře země. 31 A řekli jsme jemu: Upřímí jsme, nikdy jsme nebyli špehéři. 32 Dvanácte bylo nás bratří, synů otce našeho, z nichž jednoho není, a mladší nyní jest s otcem naším v zemi Kananejské. 33 I řekl nám muž ten, pán země té: Po tomto poznám, že upřímí jste: Bratra vašeho jednoho zanechte u mne, a obilí k zapuzení hladu od domů vašich vezmouce, odejděte. 34 A přiveďte bratra svého mladšího ke mně, abych poznal, že nejste špehéři, ale upřímí; tehdy bratra vašeho vrátím vám, a budete moci v zemi této obchod vésti. 35 I stalo se, že, když vyprazdňovali pytle své, a aj, jeden každý měl uzlík peněz svých v pytli svém. Vidouce pak oni i otec jejich uzlíky peněz svých, báli se. 36 I řekl jim Jákob otec jejich: Mne jste zbavili synů: Jozefa není, Simeona nemám, a Beniamina vezmete. Na mneť jsou se tyto všecky věci svalily. 37 Tedy řekl Ruben otci svému těmito slovy: Dva syny mé zabí, jestliže ho nepřivedu zase k tobě; poruč ho v ruce mé, a já zase přivedu ho k tobě. 38 I řekl: Nesstoupíť syn můj s vámi. Nebo bratr jeho umřel, a on sám pozůstal; a přihodilo-li by se mu co zlého na té cestě, kterouž půjdete, uvedli byste šediny mé s bolestí do hrobu.