Gênesis 44

A astúcia de José para deter seus irmãos

1 *Gn 42.25José deu esta ordem ao despenseiro da sua casa: Enche de mantimento os sacos dos homens, quanto puderem levar, e põe o dinheiro de cada homem na boca do seu saco. 2 Põe na boca do saco do mais moço a minha taça de prata e o dinheiro que deu pelo trigo. Assim fez ele conforme a palavra que José havia falado. 3 Ao raiar a luz da manhã, foram despedidos os homens, eles e seus jumentos. 4 Tendo eles saído *Gn 44.13da cidade, mas não tendo ido ainda muito longe, disse José ao seu despenseiro: Levanta-te, segue os homens; e, alcançando-os, dize-lhes: Por que tornastes o mal pelo bem? 5 Não é esta a taça por que bebe o meu senhor e de que se serve *Gn 30.27;44.15;Lv 19.26;Dt 18.10-14para adivinhar? Procedestes mal no que fizestes. 6 Tendo-os alcançado, falou-lhes ele estas palavras. 7 Responderam-lhe: Por que fala meu senhor tais palavras? Longe estejam os teus servos de fazerem semelhante coisa! 8 *Gn 43.21Eis que o dinheiro que achamos nas bocas dos nossos sacos, tornamos a trazê-lo a ti da terra de Canaã; como, pois, furtaríamos da casa do teu senhor prata ou ouro? 9 *Gn 31.32Aquele dos teus servos com quem for ela achada, morra, e nós também seremos *Gn 44.16escravos do meu senhor. 10 Ele disse: Seja conforme as vossas palavras: aquele com quem for ela achada será o meu escravo; porém, vós sereis inocentes. 11 Eles se apressaram, e, tendo cada um posto o seu saco em terra, o abriu. 12 O despenseiro os examinou, começando pelo mais velho e acabando pelo mais moço; e a *Gn 44.2taça foi achada no saco de Benjamim. 13 Então, *Gn 37.29,34rasgaram os vestidos e, tendo cada um carregado o seu jumento, voltaram *Gn 44.4à cidade.

14 Veio Judá com seus irmãos à casa de José, que ainda estava ali; e *Gn 37.7,10prostraram-se em terra diante dele. 15 Perguntou-lhes José: Que ação é esta que praticastes? Não sabeis que um homem como eu pode muito bem *Gn 44.5adivinhar? 16 Respondeu Judá: Que diremos ao meu senhor? Que falaremos? Descobriu Deus a iniquidade de teus servos: eis que somos *Gn 44.9escravos do meu senhor, assim nós, como aquele em cuja mão foi achada a taça. 17 Disse José: Longe esteja eu de fazer isso! O homem em cuja mão foi achada a taça será meu escravo; mas, quanto a vós, subi em paz para vosso pai.

A súplica de Judá

18 Então, se chegou Judá a ele e lhe disse: Senhor meu, permite que o teu servo diga uma palavra aos ouvidos do meu senhor, e não se acenda a tua ira contra o teu servo, porque tu *Gn 37.7-8;41.40-44és como Faraó mesmo. 19 *Gn 43.7Meu senhor perguntou aos seus servos: Tendes pai ou irmão? 20 Respondemos ao meu senhor: Temos pai já velho e um filho que nasceu na sua velhice, *Gn 43.8;44.30um menino pequeno; o irmão deste *Gn 37.33;42.13,38é morto, e ele foi deixado o único de sua mãe; e seu pai o ama. 21 Disseste aos teus servos: Trazei-mo, para que eu ponha os olhos sobre ele. 22 Respondemos ao meu senhor: O menino não pode deixar a seu pai; pois, se ele deixasse a seu pai, seu pai morreria. 23 Tornaste aos teus servos: *Gn 43.3Se não descer convosco vosso irmão mais pequeno, não vereis mais a minha face. 24 Tendo nós subido a ter com teu servo, nosso pai, referimos-lhe as palavras do meu senhor. 25 Disse nosso pai: Voltai, comprai um pouco de mantimento. 26 Nós respondemos: Não podemos descer. Se nosso irmão mais pequeno for conosco, desceremos; pois não podemos ver a face do homem, se nosso irmão mais pequeno não estiver conosco. 27 Então, nos disse teu servo, nosso pai: Vós sabeis que minha mulher deu à luz dois filhos; 28 um saiu de minha casa, e *Gn 37.31-35eu disse: Certamente, ele foi despedaçado, e até agora não o tenho visto mais. 29 Se agora me tirardes a este, e lhe acontecer algum desastre, *Gn 42.38;44.31fareis descer com tristeza as minhas cãs ao Sheol. 30 Agora, se eu for ter com teu servo, meu pai, e não estiver comigo o menino (visto que a sua alma está ligada com a alma do menino); 31 vendo ele que o menino não está conosco, morrerá; e os teus servos *Gn 44.29farão descer com tristeza as cãs de teu servo, nosso pai, ao Sheol. 32 Pois teu servo *Gn 43.9se deu por fiador do menino para com meu pai, dizendo: Se eu to não tornar a trazer a ti, serei para sempre réu de crime contra meu pai. 33 Agora, pois, fique teu servo em lugar do menino como escravo do meu senhor, e suba o menino com seus irmãos. 34 Por que como subirei eu a meu pai, se o menino não estiver comigo? Para que não veja eu o mal que a meu pai sobrevirá.

1 Rozkázal pak tomu, kterýž spravoval dům jeho, řka: Naplň pytle mužů těch potravou, co by jen unésti mohli; a peníze každého polož zas do pytle jeho na vrch. 2 A koflík můj, koflík stříbrný, vlož na vrch do pytle mladšího s penězi jeho za obilí. I učinil podlé řeči Jozefovy, kterouž mluvil. 3 Ráno pak propuštěni jsou ti muži, oni i oslové jejich. 4 A když vyšli z města, a nedaleko ještě byli, řekl Jozef správci domu svého: Vstaň, hoň muže ty, a dohoně se jich, mluv k nim: Pročež jste se odplatili zlým za dobré? 5 Zdaliž to není ten koflík, z kteréhož píjí pán můj? A z tohoť on jistým zkušením pozná, jací jste vy. Zle jste učinili, co jste učinili. 6 Tedy dohoniv se jich, mluvil jim slova ta. 7 Kteřížto odpověděli jemu: Proč mluví pán můj taková slova? Odstup od služebníků tvých, aby co takového učinili. 8 A my ty peníze, kteréž jsme našli na vrchu v pytlích svých, přinesli jsme tobě zase z země Kananejské; jakž bychom tedy krásti měli z domu pána tvého stříbro neb zlato? 9 U koho z služebníků tvých nalezeno bude, nechžť umře ten; a my také budeme pána tvého služebníci. 10 I řekl: Nu dobře, nechť jest podlé řeči vaší. U koho se nalezne, ten bude mým služebníkem, a vy budete bez viny. 11 Protož rychle každý složil pytel svůj na zem, a rozvázal každý pytel svůj. 12 I přehledával, od staršího počal, a na mladším přestal; i nalezen jest koflík v pytli Beniaminovu. 13 Tedy oni roztrhše roucha svá, vložil každý břímě na osla svého, a vrátili se do města. 14 I přišel Juda s bratřími svými do domu Jozefova, (on pak ještě tam byl,) a padli před ním na zemi. 15 I dí jim Jozef: Jakýž jest to skutek, který jste učinili? Zdaž nevíte, že takový muž, jako jsem já, umí poznati? 16 Tedy řekl Juda: Což díme pánu svému? co mluviti budeme? a čím se ospravedlníme? Bůhť jest našel nepravost služebníků tvých. Aj, služebníci jsme pána svého, i my i ten, u něhož nalezen jest koflík. 17 Odpověděl Jozef: Odstup ode mne, abych to učinil. Muž, u něhož nalezen jest koflík, ten bude mým služebníkem; vy pak jděte u pokoji k otci svému. 18 I přistoupil k němu Juda a řekl: Slyš mne, pane můj. Prosím, nechažť promluví služebník tvůj slovo v uši pána svého, a nehněvej se na služebníka svého; nebo jsi ty jako sám Farao. 19 Pán můj ptal se služebníků svých, řka: Máte-li otce, neb bratra? 20 A odpověděli jsme pánu mému: Máme otce starého, a pachole v starosti jeho zplozené malé, jehož bratr umřel, a on sám pozůstal po mateři své, a otec jeho miluje jej. 21 I řekl jsi služebníkům svým: Přiveďte ho ke mně, a pohledím na něj. 22 A řekli jsme pánu mému: Nemůžeť pachole opustiti otce svého; nebo opustí-li otce svého, on umře. 23 Ty pak řekl jsi služebníkům svým: Nepřijde-li bratr váš mladší s vámi, nepokoušejte se více viděti tváři mé. 24 I stalo se, když jsme se vrátili k služebníku tvému, otci mému, a jemu vypravovali slova pána svého, 25 Že řekl otec náš: Jděte zase, nakupte nám něco potravy. 26 Odpověděli jsme: Nemůžeme jíti, než bude-li bratr náš mladší s námi, tedy půjdeme; nebo bychom nemohli viděti tváři toho muže, nebyl-li by bratr náš nejmladší s námi. 27 I řekl nám služebník tvůj, otec můj: Vy víte, že dva toliko syny porodila mi žena má. 28 A vyšel jeden ode mne, o němž jsem pravil: Jistě roztrhán jest, a neviděl jsem ho dosavad. 29 Vezmete-li i tohoto ode mne, a přišlo by na něj něco zlého, tedy uvedete šediny mé s trápením do hrobu. 30 Tak tedy, když přijdu k služebníku tvému, otci svému, a pacholete nebude s námi, (ješto duše jeho spojena jest s duší tohoto): 31 Přijde na to, když uzří, že pacholete není, umře; a uvedou služebníci tvoji šediny služebníka tvého, otce svého, s žalostí do hrobu. 32 Nebo služebník tvůj slíbil za pachole, abych je vzal od otce svého, řka: Jestliže ho nepřivedu zase k tobě, tedy vinen budu hříchem otci mému po všecky dny. 33 Protož nyní nechť zůstane, prosím, služebník tvůj místo pacholete tohoto za služebníka pánu svému, a pachole ať vstoupí s bratry svými. 34 Nebo jak bych já vstoupil k otci svému, kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou? Leč bych chtěl viděti trápení, kteréž by přišlo na otce mého.