Gênesis 27

Jacó engana a seu pai e recebe a bênção

1 Quando Isaque já estava velho, e *Gn 48.10;1Sm 3.2os olhos se lhe enfraqueciam, de modo que não podia ver, chamou a Esaú, seu filho *Gn 25.25,33-34mais velho, e disse-lhe: Filho meu. Respondeu ele: Eis-me aqui. 2 *Gn 47.29Disse-lhe o pai: Eis que estou velho e não sei o dia da minha morte. 3 Agora, pois, toma as tuas armas, a tua aljava e o teu arco, sai ao campo *Gn 25.28e apanha para mim uma caça. 4 Faze-me um manjar saboroso, como eu gosto, e traze-mo, para que eu coma, a fim de que a *Gn 27.19,25,31minha alma te abençoe antes que eu morra.

5 Rebeca estava escutando quando Isaque falou a Esaú, seu filho. Esaú foi ao campo para apanhar caça e trazê-la. 6 Disse *Gn 25.28Rebeca a Jacó, seu filho: Ouvi a teu pai falar com Esaú, teu irmão, dizendo: 7 Traze-me caça e faze-me um manjar saboroso, para que eu coma e te abençoe diante de Jeová, antes que eu morra. 8 Agora, pois, meu filho, *Gn 27.13,43escuta a minha voz naquilo em que eu te mando. 9 Vai ao rebanho e traze-me de lá das cabras dois bons cabritos. Deles farei um manjar saboroso para teu pai, como ele gosta; 10 levá-lo-ás a teu pai, para que o coma, a fim de te abençoar antes que ele morra. 11 Respondeu Jacó a Rebeca, sua mãe: Eis que Esaú, meu irmão, *Gn 25.25é homem peloso, e eu sou liso. 12 Porventura, *Gn 27.21-22meu pai me apalpará, e serei aos seus olhos como mofador; e trarei sobre mim uma maldição e não uma bênção. 13 Respondeu-lhe sua mãe: Sobre mim caia a tua maldição, filho meu; somente *Gn 27.8escuta a minha voz e vai traze-mos. 14 Foi ele, tomou-os e os trouxe à sua mãe, que fez um manjar saboroso, como seu pai gostava. 15 Ela tomou os melhores *Gn 27.27vestidos de Esaú, seu filho mais velho, que tinha consigo em casa, e vestiu a Jacó, seu filho mais moço; 16 com as peles dos cabritos cobriu-lhe as mãos e a lisura do pescoço 17 e pôs na mão de seu filho Jacó o manjar saboroso e o pão que havia preparado.

18 Jacó foi a seu pai e disse: Meu pai! Ele respondeu: Eis-me aqui; quem és tu, meu filho? 19 Disse Jacó a seu pai: Eu sou Esaú, teu primogênito; fiz como me ordenaste; *Gn 27.31levanta-te, pois, senta-te e come da minha caça, para que *Gn 27.4a tua alma me abençõe. 20 Perguntou Isaque a seu filho: Como é que achaste tão depressa, meu filho? Respondeu ele: *Gn 24.12Porque Jeová, teu Deus, a mandou ao meu encontro. 21 Então, disse Isaque a Jacó: Chega-te, pois, *Gn 27.12para que eu te apalpe, meu filho, e veja se tu és meu filho Esaú ou não. 22 Chegou-se Jacó a seu pai Isaque, que o apalpou e disse: A voz é a voz de Jacó, porém as mãos são as mãos de Esaú. 23 Não o reconheceu, porque as suas mãos estavam *Gn 27.16pelosas como as mãos de seu irmão Esaú; assim, o abençoou. 24 Mas perguntou: És tu meu filho Esaú? Respondeu ele: Eu o sou. 25 Disse, pois: Traze-mo, e comerei da caça de meu filho, para que a *Gn 27.4minha alma te abençoe. Trouxe-lho, e ele comeu; também trouxe vinho, e ele bebeu. 26 Então, lhe disse Isaque, seu pai: Chega-te e dá-me um beijo, meu filho. 27 Chegou-se e deu-lhe um beijo. Sentindo seu pai o cheiro dos vestidos dele, *Hb 11.20o abençoou e disse:

Eis que *Ct 4.11o cheiro de meu filho

é como o cheiro de um campo *Sl 65.10que Jeová abençoou;

28 *Gn 27.39;Dt 33.13,28;Pv 3.20;Zc 8.12que Deus te dê do orvalho do céu,

e dos lugares férteis da terra,

e abundância de trigo e de mosto.

29 *Gn 25.23;Is 45.14;49.7,23;60.12,14Sirvam-te povos,

e nações te reverenciem:

*Gn 27.37;9.26-27Sê senhor de teus irmãos,

*Gn 37.7,10e te reverenciem os filhos de tua mãe.

*Gn 12.3;Nm 24.9Malditos sejam aqueles que te maldisserem,

e benditos sejam aqueles que te bendisserem.

30 Logo que Isaque acabou de abençoar a Jacó, apenas havia este saído da presença de Isaque, seu pai, chegou da sua caçada Esaú, seu irmão. 31 Ele também preparou um manjar saboroso e, trazendo-o a seu pai, disse-lhe: *Gn 27.19Levanta-te, meu pai, e come da caça de teu filho, para que *Gn 27.4a tua alma me abençoe. 32 Perguntou-lhe Isaque, seu pai: *Gn 27.18Quem és tu? Respondeu ele: Eu sou teu filho, *Gn 25.33-34teu primogênito, Esaú. 33 Então, estremeceu Isaque de um estremecimento muito grande e perguntou: *Gn 27.35Quem, pois, é aquele que apanhou caça e ma trouxe? Eu comi de tudo antes que viesses, abençoei-o, e *Gn 25.23ele será bendito. 34 Ao ouvir Esaú as palavras de seu pai, *Hb 12.17bradou com grande e mui amargo brado, dizendo a seu pai: Abençoa-me também a mim, meu pai! 35 Respondeu seu pai: *Gn 27.19Veio teu irmão e tirou a tua bênção. 36 Disse Esaú: Não se chama ele com razão *Gn 25.26,32-34Jacó? Pois já duas vezes me enganou: tirou-me o direito da primogenitura, e eis que agora me tirou a bênção. E perguntou: Não tens reservado uma bênção para mim? 37 Respondeu Isaque a Esaú: Eis que o tenho posto *Gn 27.28-29por senhor sobre ti e lhe tenho dado todos os seus irmãos por servos; de trigo e de mosto o tenho fortalecido; que, pois, farei por ti, meu filho? 38 Replicou Esaú a seu pai: Porventura, tens uma única bênção, meu pai? Abençoa-me, meu pai, também a mim. Levantou Esaú a voz e *Hb 12.17chorou.

39 *Hb 11.20Respondeu-lhe seu pai Isaque:

*Gn 27.28;Dt 33.13,28Longe dos lugares férteis da terra será a tua habitação

e sem o orvalho que cai do alto;

40 pela tua espada viverás e *Gn 27.29a teu irmão servirás;

*2Rs 8.20-22quando te tornares impaciente,

sacudirás o seu jugo de sobre a tua cerviz.

41 Esaú *Gn 32.3-11aborrecia a Jacó por causa da bênção com que seu pai o abençoou; e disse consigo: Vêm chegando os dias de luto por meu pai; então, matarei a Jacó, meu irmão. 42 As palavras de Esaú, seu filho mais velho, foram denunciadas a Rebeca, que mandou chamar a Jacó, seu filho mais moço, e lhe disse: Eis que Esaú, teu irmão, se consola a teu respeito, propondo matar-te. 43 Agora, meu filho, *Gn 27.8,13escuta a minha voz. Retira-te para a casa de *Gn 24.29Labão, meu irmão, em Harã, 44 e demora-te com ele *Gn 31.41alguns dias, até que passe o furor de teu irmão, 45 até que passe de ti a ira de teu irmão, e ele se esqueça *Gn 27.12,19,35do que lhe fizeste. Então, enviarei e te trarei de lá; por que seria eu desfilhada de ambos vós num só dia?

46 Disse Rebeca a Isaque: Enfadada estou da minha vida por causa das *Gn 26.34-35filhas de Hete; se Jacó tomar mulher dentre as filhas de Hete, tais como estas, dentre as filhas da terra, de que me servirá a vida?

1 Když se pak sstaral Izák, a pošly byly oči jeho, tak že neviděl, povolal Ezau syna svého staršího, a řekl jemu: Synu můj. Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem. 2 I dí: Aj, já jsem se již sstaral, a nevím dne smrti své. 3 Protož nyní vezmi medle nástroje své, toul svůj a lučiště své, a vyjda do pole, ulov mi zvěřinu. 4 A přistroj mi krmi chutnou, jakž já rád jídám, a přines mi, a budu jísti, aťby požehnala duše má, prvé než umru. 5 (Slyšela pak Rebeka, když mluvil Izák s Ezau synem svým.) I odšel Ezau na pole, aby ulovil zvěřinu a přinesl. 6 Tedy řekla Rebeka Jákobovi synu svému takto: Aj, slyšela jsem, když otec tvůj mluvil k Ezau bratru tvému, a pravil: 7 Přines mi něco z lovu, a přistroj mi krmě chutné, abych jedl, a požehnámť před Hospodinem, prvé než umru. 8 Nyní tedy, synu můj, poslechni hlasu mého v tom, což já přikazuji tobě. 9 Jdi medle k stádu, a odtud mi vezmi dva kozelce výborné, abych přistrojila z nich krmě chutné otci tvému, jakž on rád jídá. 10 A přineseš otci svému, a on jísti bude, na to, aby požehnal tobě, prvé než umře. 11 I řekl Jákob Rebece matce své: Víš, že Ezau bratr můj jest člověk chlupatý, a já jsem člověk hladký. 12 Jestliže omaká mne otec můj, tedy zůstanu u něho za podvodného; a tak uvedu na sebe zlořečenství, a ne požehnání. 13 Jemužto odpověděla matka: Nechť jest na mne zlořečenství tvé, synu můj; jen ty poslechni hlasu mého, a jdi, přines mi. 14 Tedy odšed, vzal, a přinesl matce své. I připravila matka jeho krmě chutné, jakž otec jeho rád jídal. 15 A vzala Rebeka nejlepší šaty Ezausyna svého staršího, kteréž měla u sebe v domě, a oblékla Jákoba, syna svého mladšího. 16 A kožkami kozelčími obvinula ruce jeho, a díl hladký hrdla jeho. 17 I dala chléb a krmě chutné, kteréž připravila, v ruce Jákoba syna svého. 18 A on přišed k otci svému, řekl: Otče můj! Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem. Kdož jsi ty, synu můj? 19 I dí Jákob otci svému: Já jsem Ezau, prvorozený tvůj. Učinil jsem, jakž jsi mi poručil. Vstaň, prosím, sedni a jez z lovu mého, aby mi požehnala duše tvá. 20 Tedy řekl Izák synu svému: Což to? Brzys to nalezl, synu můj. A on dí: Nebo Hospodin Bůh tvůj způsobil to, aby mi se pojednou nahodilo. 21 I řekl Izák Jákobovi: Přistupiž, ať omakám tě, synu můj, ty-li jsi syn můj Ezau, či nejsi. 22 Tedy přistoupil Jákob k Izákovi otci svému; a on omakal ho, i řekl: Hlas jest hlas Jákobův, ale ruce tyto ruce Ezau. 23 A nepoznal ho; nebo byly ruce jeho, jako ruce Ezau bratra jeho, chlupaté. I požehnal mu. 24 A řekl: Ty-liž jsi pak syn můj Ezau? Odpověděl: Já. 25 I řekl: Podejž mi, ať jím z lovu syna svého, aby tobě požehnala duše má. Tedy podal mu, a on jedl. Přinesl mu také vína, a on pil. 26 I řekl jemu Izák otec jeho: Přistupiž nyní, a polib mne, synu můj. 27 I přistoupil a políbil ho. A jakž ucítil Izák vůni roucha jeho, požehnal mu, řka: Pohleď, vůně syna mého jest jako vůně pole, jemuž požehnal Hospodin. 28 Dejž tobě Bůh z rosy nebeské, a z tučnosti zemské, i hojnost obilé a vína. 29 Nechažť slouží tobě lidé, a sklánějí se před tebou národové. Budiž pánem bratří svých, a ať se sklánějí před tebou synové matky tvé. Kdož by zlořečili tobě, nechť jsou zlořečení, a kdo by dobrořečili tobě, požehnaní. 30 A když přestal Izák požehnání dávati Jákobovi, a sotva že vyšel Jákob od Izáka otce svého, Ezau bratr jeho přišel z lovu svého. 31 A připraviv i on krmě chutné, přinesl otci svému a řekl mu: Nechžť vstane otec můj, a jí z lovu syna svého, aby mi požehnala duše tvá. 32 I řekl jemu Izák otec jeho: Kdo jsi ty? Dí on: Já jsem syn tvůj, prvorozený tvůj Ezau. 33 Tedy zhrozil se Izák hrůzou velikou náramně, a řekl: Kdo pak a kde jest ten, ješto uloviv zvěřinu, přinesl mi? A já jsem jedl ze všeho, prvé než jsi ty přišel, a požehnal jsem mu, a budeť požehnaným. 34 Uslyšev Ezau slova otce svého, zkřikl hlasem velikým, a hořkostí naplněn jest náramně, a řekl otci svému: Požehnejž mně, i mně také, můj otče! 35 Kterýžto řekl: Přišel bratr tvůj podvodně a uchvátil požehnání tvé. 36 Tedy řekl: Právětě nazváno jméno jeho Jákob; nebo již po dvakráte mne podvedl, prvorozenství mé odjal, a teď nyní uchvátil požehnání mé. Řekl ještě: Zdali jsi nezachoval i mně požehnání? 37 Odpověděl Izák a řekl k Ezau: Aj, ustavil jsem ho pánem nad tebou, a všecky bratří jeho dal jsem mu za služebníky; obilím také a vínem opatřil jsem ho. Což tedy již tobě učiniti mohu, synu můj? 38 I řekl Ezau otci svému: Zdaliž to jedno toliko máš požehnání, otče můj? Požehnejž mně, i mně také, můj otče! I povýšil Ezau hlasu svého a plakal. 39 Tedy odpověděl Izák otec jeho, a řekl k němu: Aj, v tučnostech země bude bydlení tvé a v rose nebeské s hůry; 40 A v meči svém živ budeš, a bratru svému sloužiti budeš; ale přijde čas, že budeš panovati a svržeš jho jeho s šíje své. 41 Protož v nenávisti měl Ezau Jákoba pro požehnání, jímž požehnal mu otec jeho, a řekl v srdci svém: Přiblížiť se dnové smutku otce mého, a zabiji Jákoba, bratra svého. 42 I oznámena jsou Rebece slova Ezau, staršího syna jejího. Pročež ona poslavši, povolala Jákoba syna svého mladšího, a řekla jemu: Hle, Ezau bratr tvůj těší se tím, že tě zabije. 43 Protož nyní, synu můj, poslechni hlasu mého, a vstana, utec k Lábanovi, bratru mému do Cháran. 44 A pobuď s ním za některý čas, až by se odvrátila prchlivost bratra tvého, 45 A přestalo rozhněvání bratra tvého na tebe, a zapomenul by na to, což jsi mu učinil. Potom já pošli a vezmu tě odtud. Proč mám zbavena býti obou synů jednoho dne? 46 I řekla Rebeka Izákovi: Stýště mi se živu býti pro dcery Het. Vezme-li Jákob ženu ze dcer Het, jako tyto jsou ze dcer země této, k čemu mi život?