Gênesis 31

Jacó volta para a terra de seus pais

1 Jacó, entretanto, ouviu as palavras dos filhos de Labão, que diziam: Levou Jacó tudo o que era de nosso pai; e do que era de nosso pai adquiriu ele todas estas riquezas. 2 Viu Jacó o rosto de Labão, e eis que lhe não era favorável como dantes. 3 Disse também Jeová a Jacó: Volta para a terra de teus pais e para a tua parentela; e *Gn 28.15eu serei contigo. 4 Jacó mandou chamar a Raquel e a Lia para o campo, para o seu rebanho, 5 e lhes disse: Eu estou vendo que o rosto de vosso pai não me é favorável como dantes; porém *Gn 31.29,42,53;Gn 28.13,15o Deus de meu pai tem estado comigo. 6 Vós mesmas sabeis que, com todas as minhas forças, tenho servido a vosso pai. 7 Mas vosso pai me *Gn 29.25tem enganado e *Gn 31.41mudado dez vezes o meu salário; porém, *Gn 31.29Deus não lhe permitiu que me fizesse dano algum. 8 Se ele dizia assim: Os salpicados serão o teu salário, paria salpicados o rebanho todo; e, se ele dizia assim: Os listrados serão o teu salário, paria listrados o rebanho todo. 9 De sorte que Deus tem tirado o gado de vosso pai e mo tem dado a mim. 10 Pois sucedeu que, ao tempo em que o rebanho concebia, levantei os olhos e vi em sonhos que os bodes que cobriam o rebanho eram listrados, salpicados e malhados. 11 Disse-me *Gn 31.13;Gn 16.7-11;22.11,15o Anjo de Deus no sonho: Jacó. Eu respondi: Eis-me aqui. 12 Prosseguiu o Anjo: Levanta os olhos e vê que todos os bodes que cobrem o rebanho são listrados, salpicados e malhados; pois tenho visto tudo o que Labão te está fazendo. 13 Eu sou *Gn 28.13o Deus de Betel, onde *Gn 28.18,20ungiste uma coluna, onde me fizeste um voto; levanta-te, pois, sai-te desta terra e *Gn 28.15volta para a terra de tua parentela. 14 Responderam-lhe Raquel e Lia: Há ainda para nós parte ou herança na casa de nosso pai? 15 Não somos tidas por ele como estrangeiras? *Gn 29.20,23,27Pois nos vendeu e também consumiu por inteiro o nosso preço. 16 Porque todas as riquezas que Deus tirou de nosso pai são nossas e de nossos filhos; agora, pois, faze tudo o que Deus te mandou.

17 Levantou-se Jacó e fez montar sobre os camelos a seus filhos e a suas mulheres; 18 e levou todo o seu gado e toda a sua fazenda que havia adquirido, o gado que possuía, que havia adquirido em Padã-Arã, *Gn 35.27-29para ir ter com Isaque, seu pai, à terra de Canaã. 19 Labão tinha ido tosquiar as suas ovelhas, e Raquel furtou os *Gn 31.30,34;Jz 17.5;1Sm 19.13;Os 3.4terafins que pertenciam a seu pai. 20 Jacó iludiu a Labão, o arameu, porque não lhe fez saber que fugia. 21 Assim, fugiu com tudo o que era seu; levantando-se, passou o rio e pôs o seu rosto para a montanha de *Gn 37.25Gileade.

Labão segue atrás de Jacó

22 Foi Labão avisado, ao terceiro dia, que Jacó havia fugido. 23 Então, tendo tomado consigo seus irmãos, seguiu atrás de Jacó jornada de sete dias; e alcançou-o na montanha de Gileade. 24 *Gn 31.29Veio Deus a Labão, o arameu, em *Gn 31.11;Gn 20.3,6sonhos, de noite, e disse-lhe: *Gn 31.7,29Guarda-te, não fales com Jacó nem bem nem mal. 25 Alcançou, pois, Labão a Jacó. Ora, este tinha armado a sua tenda no monte; e armou Labão com seus irmãos a sua na montanha de Gileade. 26 Disse Labão a Jacó: Que fizeste, que me iludiste e levaste minhas filhas como cativas da espada? 27 Por que razão fugiste ocultamente, me iludiste e não me fizeste saber, para que eu te despedisse com alegria e com cânticos, ao som de *Êx 15.20tambores e de *Gn 4.21harpas? 28 Por que não me deixaste *Gn 31.55beijar a meus filhos e a minhas filhas? Agora, te portaste como um néscio. 29 Está no poder da minha mão fazer-vos o mal; porém, *Gn 31.5,42,53o Deus de vosso pai falou-me ontem à noite, dizendo: *Gn 31.24Guarda-te, não fales com Jacó nem bem nem mal. 30 Agora que partiste, porquanto tiveste saudades da casa de teu pai, por que me furtaste os meus *Gn 31.19deuses? 31 Respondeu-lhe Jacó: Porque tive medo; pois disse: Para que não suceda que me tires por força tuas filhas. 32 Não viverá aquele *Gn 44.9com quem achares os teus deuses; na presença de nossos irmãos, vê o que é teu do que está comigo e leva-o contigo. Pois Jacó não sabia que Raquel os tinha furtado.

33 Labão entrou na tenda de Jacó, de Lia e das duas escravas, porém não os achou. Tendo saído da tenda de Lia, entrou na de Raquel. 34 Ora, Raquel tinha tomado os terafins, e os havia metido na albarda do camelo, e se assentara em cima deles. Apalpou Labão toda a tenda, porém não os achou. 35 Então, ela disse a seu pai: Não te agastes, meu senhor, por eu não me poder levantar na tua presença; pois me acho com a indisposição das mulheres. E ele procurou; contudo, não achou os terafins.

36 Então, se irou Jacó e altercou com Labão; e disse-lhe: Qual é a minha transgressão? Qual é o meu pecado, que tão furiosamente me tens perseguido? 37 Havendo apalpado todos os meus móveis, que achaste de todos os móveis de tua casa? Põe-nos aqui diante de meus irmãos e de teus irmãos, para que sejam eles juízes entre ambos nós. 38 Estes vinte anos eu estive contigo; as tuas ovelhas e as tuas cabras não perderam as crias, e não comi os carneiros do teu rebanho. 39 Não te trouxe eu o que havia sido despedaçado; eu sofri o dano; da minha mão o requerias, quer fosse furtado de dia, quer de noite. 40 Assim andava eu; de dia me consumia o calor, e, de noite, a geada; e o sono me fugia dos olhos. 41 Tenho estado, agora, vinte e um anos em tua casa; quatorze anos *Gn 29.27,30te servi por tuas duas filhas e seis, por teu rebanho; *Gn 31.7dez vezes me mudaste o salário. 42 Se *Gn 31.5,29,53o Deus de meu pai, o Deus de Abraão e o Temor de Isaque, não tivesse estado por mim, certamente tu me terias mandado embora sem coisa nenhuma. *Gn 29.32Deus viu a minha aflição e o trabalho das minhas mãos e *Gn 31.24,29repreendeu-te ontem à noite.

A aliança entre Jacó e Labão

43 Respondeu-lhe Labão: As filhas são minhas filhas, os filhos são meus filhos, *Gn 31.1os rebanhos são meus rebanhos, e tudo o que vês é meu; e que posso fazer, hoje, a estas minhas filhas ou aos filhos que elas deram à luz? 44 Vem tu, pois, e *Gn 21.27,32façamos uma aliança, eu e tu; e que ela sirva de testemunha entre mim e ti. 45 Tomou Jacó *Gn 28.18;Js 24.26-27uma pedra e a levantou por coluna. 46 E disse a seus irmãos: Ajuntai pedras. Tomaram pedras e delas fizeram um montão: ali, comeram ao lado do montão. 47 *Js 22.34Chamou-lhe Labão Jegar-Saaduta, mas Jacó chamou-lhe Galeede. 48 Disse Labão: Este montão é testemunha entre mim e ti. Por isso, se lhe chamava Galeede 49 *Jz 11.29e Mispa, pois disse: Vigie Jeová entre mim e ti, quando estivermos apartados um do outro. 50 Se tu maltratares a minhas filhas e tomares outras mulheres além de minhas filhas, não estando ninguém conosco, atenta que *Jr 29.23;42.5Deus é testemunha entre mim e ti. 51 Disse mais Labão a Jacó: Eis este montão e esta coluna, que levantei entre mim e ti. 52 Seja este montão testemunha, e seja esta coluna testemunha de que eu para mal não passarei este montão a ti, e que tu não passarás este montão e esta coluna a mim. 53 *Gn 28.13O Deus de Abraão e o Deus de Naor, o Deus do pai deles, seja juiz entre nós. Jurou Jacó *Gn 31.42pelo Temor de seu pai Isaque. 54 Depois, *Êx 18.1ofereceu Jacó um sacrifício na montanha e convidou a seus irmãos para comerem pão; comeram pão e passaram a noite na montanha. 55 Tendo-se levantado Labão de manhã cedo, *Gn 31.28,43beijou seus filhos e suas filhas e os abençoou; e, partindo, voltou para o seu lugar.

1 Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových, ani praví: Pobral Jákob všecko, co měl otec náš, a z těch věcí, kteréž byly otce našeho, způsobil sobě tu všecku slávu; 2 A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako prvé: 3 I řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti své, a budu s tebou. 4 Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému. 5 A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako prvé, ješto Bůh otce mého byl se mnou. 6 A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu. 7 Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; však nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil. 8 Když takto řekl: Co bude peřestého, to nechť jest mzda tvá, tedy všecky ovce rodily peřestý plod. Když pak takto řekl: Co přepásaného na nohách, to bude mzda tvá, tedy všecky ovce rodily přepásané na nohách. 9 A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně. 10 Nebo takto bylo: Tehdáž, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách, peřestí a skropení. 11 Tedy řekl mi anděl Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď jsem. 12 I řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, že všickni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách, peřestí a skropení; nebo jsem viděl všecko, co tobě Lában dělá. 13 Já jsem ten silný Bůh, kterýž jsem se ukázal tobě v Bethel, kdež jsi pomazal kamene, kdež jsi mi se slibem zavázal; vstaniž nyní, vyjdi z země této, a navrať se do země příbuznosti své. 14 Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zdaž ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho? 15 Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze naše do čista utratil. 16 Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Bůh otci našemu, naše jest a synů našich; protož nyní učiň vše, což mluvil tobě Bůh. 17 Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ženy své na velbloudy. 18 A pobral všecken dobytek svůj, a všecko jmění své, kteréhož byl dosáhl, dobytek svého vychování, kteréhož nabyl v Pádan Syrské, aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské. 19 (Lában pak byl odšel, aby střihl ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, kteréž měl otec její. 20 I ušel Jákob tajně od Lábana Syrského, neoznámiv mu, že jde pryč.) 21 Takž ušel se vším, což měl; a vstav, přepravil se přes řeku, a bral se přímo k hoře Galádské. 22 I povědíno jest Lábanovi dne třetího, že utekl Jákob. 23 Tedy on vzav bratří své s sebou, honil ho za dnů sedm; a postihl ho na hoře Galádské. 24 (Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, řekl mu: Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky.) 25 Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře; Lában také položil se s bratřími svými na též hoře Galádské. 26 I řekl Lában k Jákobovi: Cos to učinil? Nebo jsi ušel tajně, a odvedls dcery mé jako zjímané mečem. 27 Proč jsi tajně utekl, a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, ješto bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy, s bubnem a s harfou? 28 A nedopustils mi, abych políbil synů svých a dcer svých? Nemoudřes jistě udělal, čině tak. 29 Mělť bych dosti s to moci, abych vám zle učinil, ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci pominulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic jináč, než přátelsky. 30 Ale již to tam, poněvadž jsi předce odšel, roztouživ se po domu otce svého; než proč jsi ukradl bohy mé? 31 Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, řekl: Ušel jsem tajně; nebo jsem se bál a řekl jsem, že bys snad mocí odjal dcery své. 32 Nalezneš-li pak u koho bohy své, nechať ten umře; před bratřími našimi ohledej sobě, jest-li co u mne tvého, a vezmi sobě. Ale nevěděl Jákob, že Ráchel je ukradla. 33 Všed tedy Lában do stanu Jákobova, a do stanu Líe, a do stanu obou děvek, nic nenalezl. A vyšed z stanu Líe, všel do stanu Ráchel. 34 Ráchel pak vzavši modly, vložila je pod sedlo, kteréž na velbloudu bývá, a sedla na ně. I přemetal Lában všecken stan, ale nic nenalezl. 35 A ona řekla otci svému: Nechť to není proti mysli, pane můj, že nemohu povstati proti tobě; nebo vedlé běhu ženského nyní mi se přihodilo. A všecko přehledav, nenalezl modl. 36 Protož rozhněvav se Jákob, tuze se domlouval na Lábana. I odpověděl Jákob, a řekl Lábanovi: Jaké jest přestoupení mé? Jaký hřích můj, že rozpáliv se, honíš mne? 37 Nu již jsi přemetal všecky mé věci, a cos nalezl ze všech věcí domu svého? Polož teď před bratřími mými a bratřími svými, nechť rozeznají mezi námi dvěma. 38 Byl jsem již dvadceti let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly; a skopců stáda tvého nejedl jsem. 39 Co od zvěři roztrháno, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu škodu nahražoval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne aneb v noci. 40 Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že odcházel i sen můj od očí mých. 41 Již dvadceti let, jakž jsem v domě tvém; sloužil jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé, a šest let za dobytek tvůj, a změnils mzdu mou na desetkrát. 42 A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův, a strach Izákův nebyl se mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé, a práci rukou mých viděl Bůh, protož tě pominulé noci trestal. 43 Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto jsou dcery mé a synové tito jsou synové moji, i dobytek tento můj dobytek jest, ano cokoli vidíš, mé jest; ale což mám již učiniti dcerám těmto svým aneb synům jich, kteréž zrodily? 44 Protož poď, vejděme v smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi mnou a tebou. 45 Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení. 46 A řekl bratřím svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě. 47 I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed. 48 Nebo řekl Lában: Tato hromada nechžť jest svědkem od dnešku mezi mnou a tebou. Protož nazval jméno její Gál Ed, 49 A Mispah; nebo řekl Lában: Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe, když se rozejdeme od sebe. 50 Jestliže bys trápil dcery mé, a uvedl bys jiné ženy na dcery mé, žádného člověka není s námi; hlediž, Bůh jest svědek mezi mnou a tebou. 51 A řekl ještě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj, sloup, kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou, 52 Svědkem ať jest hromada tato, svědkem také sloup tento, já že nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty tolikéž že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento, k činění zlého. 53 Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka. 54 Nabil také Jákob hovad na té hoře, a pozval bratří svých, aby hodovali; i hodovali a zůstali přes noc na též hoře. 55 I vstal Lában velmi ráno, a políbiv synů svých a dcer svých, požehnal jich; i odšel a navrátil se k místu svému.