Gênesis 18

Aparecem três anjos a Abraão

1 Apareceu *Gn 12.7;17.1Jeová a Abraão junto aos *Gn 13.18;14.13terebintos de Manre, quando ele estava sentado à entrada da tenda, no calor do dia. 2 Tendo ele levantado os olhos, olhou, e eis que três *Gn 18.16,22;32.24;Js 5.13;Jz 13.6-11homens estavam de pé em frente dele; quando os viu, correu da entrada da tenda para os receber, prostrou-se em terra 3 e disse: Senhor meu, se tenho achado graça nos teus olhos, rogo-te que não passes de teu servo: 4 que seja trazida um pouco de água, *Gn 19.2;24.32;43.24lavai os pés e reclinai-vos debaixo da árvore; 5 *Jz 6.18-19;13.15-16trarei um bocado de pão, e confortai o vosso coração; depois, ireis adiante, pois, por isso chegastes ao vosso servo. Responderam: Faze assim como disseste. 6 Apressou-se Abraão em entrar na tenda a ter com Sara e disse: Amassa depressa três medidas de flor de farinha e faze pão assado ao borralho. 7 Correu Abraão ao gado, tomou um bezerro tenro e bom e deu-o ao criado, que se apressou em prepará-lo. 8 Então, tomou leite azedo, e leite fresco, e o bezerro que mandara preparar e pôs tudo diante deles. Ficou de pé ao lado deles debaixo da árvore, e eles comeram.

9 Eles lhe perguntaram: Onde está Sara, tua mulher? Respondeu ele: Ela está na tenda. 10 Disse um deles: *Rm 9.9Certamente, voltarei a ti daqui a um ano; e Sara, tua mulher, terá um filho. Ouviu-o Sara à entrada da tenda, que estava atrás dele. 11 Ora, *Gn 17.17Abraão e Sara eram já velhos e de idade avançada; e a Sara tinha cessado o costume das mulheres. 12 Assim, riu-se Sara consigo, dizendo: Terei prazer, depois de envelhecida, *1Pe 3.6sendo também velho o meu senhor? 13 Perguntou Jeová a Abraão: Porque se riu Sara, dizendo: É verdade que eu, que sou velha, darei à luz um filho? 14 *Jr 32.17,27Há, porventura, alguma coisa que seja demasiadamente difícil a Jeová? Ao *Gn 17.21;18.10tempo determinado, daqui a um ano, voltarei a ti, e Sara terá um filho. 15 Então, Sara, porque teve medo, o negou, dizendo: Não me ri. Mas ele disse: Não é assim; pois tu te riste.

Jeová anuncia a destruição de Sodoma e Gomorra

16 Tendo-se levantado dali *Gn 18.2,22;19.1os homens, olharam para Sodoma; e Abraão ia com eles para os encaminhar. 17 *Gn 18.22,26,33Disse Jeová: Ocultarei eu a Abraão o que *Gn 18.21;19.24faço; 18 visto que Abraão, certamente, virá a ser uma grande e poderosa nação, e por meio dele serão benditas *Gl 3.8todas as nações da terra? 19 Porque o tenho *Ne 9.7;Am 3.2conhecido, a fim de que ordene a seus filhos e a sua casa depois dele *Gn 17.9que guardem o caminho de Jeová, para praticarem a justiça e o juízo; a fim de que Jeová faça vir sobre *Gn 12.2-3Abraão o que a respeito dele tem falado. 20 Disse mais Jeová: *Gn 19.13;Ez 16.49-50Em verdade, o clamor de Sodoma e Gomorra tem-se multiplicado, e o seu pecado tem-se agravado muito; 21 *Gn 11.5;Êx 3.8descerei e verei se em tudo têm praticado segundo o seu clamor, que é chegado a mim; e, se assim não é, sabê-lo-ei.

Abraão intercede com Deus

22 Então, os *Gn 18.16;19.1homens voltaram dali os seus rostos, e foram em direção a Sodoma; porém Abraão ficou ainda em pé diante de *Gn 18.17Jeová. 23 Chegando-se Abraão, disse: *Êx 23.7Hás de perder os justos com os ímpios? 24 Há, talvez, cinquenta justos dentro da cidade; destruirás e não pouparás o lugar por amor dos cinquenta justos que estão ali? 25 Longe de ti fazeres tal coisa, que mates *Dt 1.16-17os justos com os ímpios, de sorte que sejam os justos como os ímpios; seja isto longe de ti: não fará justiça *Dt 32.4o Juiz de toda a terra? 26 Respondeu Jeová: Se eu achar em Sodoma cinquenta justos dentro da cidade, perdoarei o lugar todo por amor deles. 27 Disse-lhe mais Abraão: Eis que tomei a liberdade de falar ao Senhor, ainda *Gn 3.19;Jó 30.19;42.6que sou pó e cinza: 28 porventura, faltarão cinco para os cinquenta justos; destruirás toda a cidade porque lhe faltam estes cinco? Respondeu ele: Não a destruirei, se achar ali quarenta e cinco. 29 Disse-lhe ainda mais Abraão: Porventura, se acharão ali quarenta. Respondeu ele: Não o farei por amor dos quarenta. 30 Disse Abraão: *Êx 32.22Não se ire o Senhor, e falarei; porventura, achar-se-ão ali trinta. Respondeu o Senhor: Não o farei, se eu achar ali trinta. 31 Disse Abraão: Eis que tomei a liberdade de falar ao Senhor; porventura, achar-se-ão ali vinte. Respondeu o Senhor: Não a destruirei por amor dos vinte. 32 Disse Abraão: Não se ire o Senhor, e ainda falarei somente esta vez; porventura, achar-se-ão ali dez. Respondeu o Senhor: Não a destruirei por amor dos dez. 33 *Gn 17.22;35.13Foi-se Jeová logo que acabou de falar com Abraão; e Abraão voltou para o seu lugar.

1 Ukázal se pak jemu Hospodin v rovině Mamre; a on seděl u dveří stanu, když veliké horko na den bylo. 2 A když pozdvihl očí svých, viděl, a aj, tři muži stáli naproti němu. Kteréžto jakž uzřel, běžel jim vstříc ode dveří stanu, a sklonil se až k zemi. 3 A řekl: Pane můj, jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma, prosím, nepomíjej služebníka svého. 4 Přineseno bude trochu vody, a umyjete nohy své, a odpočinete pod stromem. 5 Zatím přinesu kus chleba, a posilníte srdce svého; potom půjdete, poněvadž mimo služebníka svého jdete. I řekli: Tak učiň, jakž jsi mluvil. 6 Tedy pospíšil Abraham do stanu k Sáře, a řekl: Spěšně tři míry mouky bělné zadělej, a napec podpopelných chlebů. 7 Abraham pak běžel k stádu; a vzav tele mladé a dobré, dal služebníku, kterýžto pospíšil připraviti je. 8 Potom vzav másla a mléka, i tele, kteréž připravil, položil před ně; sám pak stál při nich pod stromem, i jedli. 9 Řekli pak jemu: Kde jest Sára manželka tvá? Kterýžto odpověděl: Teď v stanu. 10 A řekl: Jistotně se navrátím k tobě vedlé času života, a aj, syna míti bude Sára manželka tvá. Ale Sára poslouchala u dveří stanu, kteréž byly za ním. 11 Abraham pak i Sára byli staří a sešlého věku, a přestal byl Sáře běh ženský. 12 I smála se Sára sama v sobě, řkuci: Teprv když jsem se sstarala, v rozkoše se vydám? A ještě i pán můj se sstaral. 13 Tedy řekl Hospodin Abrahamovi: Proč jest se smála Sára, řkuci: Zdaliž opravdu ještě roditi budu, a já se sstarala? 14 Zdaliž co skrytého bude před Hospodinem? K času určitému navrátím se k tobě vedlé času života, a Sára bude míti syna. 15 Zapřela pak Sára a řekla: Nesmála jsem se; nebo se bála. I řekl Hospodin: Neníť tak, ale smála jsi se. 16 Tedy vstavše odtud muži ti, obrátili se k Sodomě; Abraham pak šel s nimi, aby je provodil. 17 A řekl Hospodin: Zdali já zatajím před Abrahamem, což dělati budu? 18 Poněvadž Abraham jistotně bude v národ veliký a silný, a požehnáni budou v něm všickni národové země. 19 Nebo znám jej; protož přikáže synům svým a domu svému po sobě, aby ostříhali cesty Hospodinovy, a činili spravedlnost a soud, aťby naplnil Hospodin Abrahamovi, což mu zaslíbil. 20 I řekl Hospodin: Proto že rozmnožen jest křik Sodomských a Gomorských, a hřích jejich že obtížen jest náramně: 21 Sstoupím již a pohledím, jestliže podle křiku jejich, kterýž přišel ke mně, činili, důjde na ně setření; a pakli toho není, zvím. 22 A obrátivše se odtud muži, šli do Sodomy; Abraham pak ještě stál před Hospodinem. 23 V tom přistoupiv Abraham, řekl: Zdali také zahladíš spravedlivého s bezbožným? 24 Bude-li padesáte spravedlivých v tom městě, zdali předce zahubíš, a neodpustíš místu pro padesáte spravedlivých, kteříž jsou v něm? 25 Odstup to od tebe, abys takovou věc učiniti měl, abys usmrtil spravedlivého s bezbožným; takť by byl spravedlivý jako bezbožný. Odstup to od tebe; zdaliž soudce vší země neučiní soudu? 26 I řekl Hospodin: Jestliže naleznu v Sodomě, v městě tom, padesáte spravedlivých, odpustím všemu tomu místu pro ně. 27 A odpovídaje Abraham, řekl: Aj, nyní chtěl bych mluviti ku Pánu svému, ačkoli jsem prach a popel. 28 Co pak, nedostane-li se ku padesáti spravedlivým pěti, zdali zkazíš pro těch pět všecko město? I řekl: Nezahladím, jestliže najdu tam čtyřidceti pět. 29 Opět mluvil Abraham a řekl: Snad nalezeno bude tam čtyřidceti? A odpověděl: Neučiním pro těch čtyřidceti. 30 I řekl Abraham: Prosím, nechť se nehněvá Pán můj, že mluviti budu: Snad se jich nalezne tam třidceti? Odpověděl: Neučiním, jestliže naleznu tam třidceti. 31 A opět řekl: Aj, nyní počal jsem mluviti ku Pánu svému: Snad se nalezne tam dvadceti? Odpověděl: Nezahladím i pro těch dvadceti. 32 Řekl ještě: Prosím, ať se nehněvá Pán můj, jestliže jednou ještě mluviti budu: Snad se jich najde tam deset? Odpověděl: Nezahladím i pro těch deset. 33 I odšel Hospodin, když dokonal řeč k Abrahamovi; Abraham pak navrátil se k místu svému.