Gênesis 32

1 Jacó também seguiu o seu caminho, e encontraram-no *2Rs 6.16-17;Sl 34.7os anjos de Deus. 2 Quando os viu, disse: Este é o arraial de Deus. E chamou àquele lugar *Js 21.38;2Sm 2.8Maanaim.

Jacó reconcilia-se com Esaú

3 Então, *Gn 32.7,11;Gn 27.41-42enviando mensageiros diante de si a Esaú, seu irmão, à terra de *Gn 14.6Seir, ao campo de *Gn 25.30;36.8-9Edom, 4 ordenou-lhes: Assim falareis a meu senhor Esaú: Teu servo Jacó manda dizer isto: Com Labão morei como peregrino e com ele *Gn 31.41fiquei até agora. 5 *Gn 30.43Tenho bois, jumentos, rebanhos, servos e servas; e mando comunicar isso a meu senhor, a fim de achar eu graça aos seus olhos. 6 Voltaram os mensageiros a Jacó, dizendo: Fomos ter com teu irmão Esaú, e também está ele em caminho para se encontrar contigo, e quatrocentos homens, com ele. 7 Jacó teve *Gn 32.11muito medo e perturbou-se; dividiu em dois bandos o povo que estava com ele, e os rebanhos, e os bois e os camelos; 8 e disse: Se vier Esaú a um bando e o ferir, o outro bando que resta escapará. 9 Prosseguiu Jacó: *Gn 31.42Deus de meu pai Abraão, e Deus de meu pai Isaque, Jeová, que me disseste: *Gn 28.15;31.13Volta para a tua terra e para a tua parentela, e eu te farei o bem. 10 Não sou digno de *Gn 24.27todas as misericórdias e de toda a fidelidade que tens usado para com o teu servo; porque, levando o meu báculo, passei este Jordão e agora torno-me em dois bandos. 11 Livra-me *Gn 27.41-42;33.4da mão de meu irmão Esaú, porque eu o temo, para que não venha ele matar-me, a mãe com os filhos. 12 Pois tu disseste: *Gn 28.14Certamente te farei o bem e *Gn 22.17farei a tua descendência como a areia do mar, que, pela multidão, não se pode contar.

13 Passou ali aquela noite e tomou do que tinha um presente para seu irmão Esaú: 14 duzentas cabras e vinte bodes, duzentas ovelhas e vinte carneiros, 15 trinta camelas de leite com suas crias, quarenta vacas e dez touros, vinte jumentas e dez jumentinhos. 16 Entregou-os às mãos de seus servos, cada manada à parte, e disse a seus servos: Passai adiante de mim e ponde espaço entre manada e manada. 17 Ordenou também ao primeiro: Quando Esaú, meu irmão, te encontrar e te perguntar: De quem és? E: Para onde vais? E: De quem são estes diante de ti? 18 Então, responderás: São de teu servo Jacó; é presente que ele envia a meu senhor Esaú; e eis que ele mesmo vem atrás de nós. 19 Ordenou também ao segundo, ao terceiro e a todos os que iam atrás dos rebanhos: Desta maneira falareis a Esaú, quando o encontrardes; 20 direis: Eis que o teu servo Jacó também vem atrás de nós. Pois disse: Aplacá-lo-ei com o presente que vai adiante de mim e depois verei a sua face; porventura, me aceitará. 21 Assim, passou o presente adiante dele; ele, porém, ficou aquela noite no arraial.

Jacó luta com um Anjo e recebe um novo nome

22 Naquela noite, levantou-se, tomou suas duas mulheres, suas duas servas e seus onze filhos e passou o vau de *Dt 3.16;Js 12.2Jaboque. 23 Tomou-os e fê-los passar o ribeiro, e fez passar tudo o que tinha. 24 Jacó ficou só; e *Os 12.3-4lutava com ele um homem, até o romper do dia. 25 Quando este viu que não podia com ele, tocou-lhe a juntura da coxa; e deslocou-se a juntura da coxa de Jacó, enquanto lutava com o homem. 26 Disse este: Deixa-me ir, porque vem rompendo o dia. Respondeu Jacó: Não te deixarei ir, se me não abençoares. 27 Perguntou-lhe, pois: Qual é o teu nome? Respondeu: Jacó. 28 Então, *Gn 35.10;1Rs 18.31disse: Não te chamarás mais Jacó, mas Israel; porque tens perseverado com Deus e com os homens e prevaleceste. 29 Jacó *Jz 13.17-18perguntou-lhe: Dize-me o teu nome. Respondeu ele: Por que é que perguntas pelo meu nome? E ali o abençoou. 30 Chamou Jacó ao lugar Peniel, pois disse: *Gn 16.13;Êx 33.20;Nm 12.8;Jz 6.22;13.22Tenho visto a Deus face a face, e a minha vida foi preservada. 31 Nasceu-lhe o sol, quando ele passava a *Jz 8.8Peniel, e manquejava da sua coxa. 32 Por isso, os filhos de Israel não comem, até o dia de hoje, o nervo do quadril, que está sobre a juntura da coxa, porque o homem tocou a juntura da coxa de Jacó no nervo do quadril.

1 Jákob pak odšel cestou svou, a potkali se s ním andělé Boží. 2 I řekl Jákob, když je viděl: Vojsko Boží jest toto. A nazval jméno místa toho Mahanaim. 3 Poslal pak Jákob posly před sebou k bratru svému Ezau, do země Seir, do kraje Idumejského. 4 A přikázal jim, řka: Takto povězte pánu mému Ezau: Totoť vzkazuje služebník tvůj Jákob: U Lábana jsem byl pohostinu, a zůstával až do tohoto času. 5 A mám voly a osly, ovce, a služebníky i děvky; a poslal jsem, abych se ohlásil pánu svému, a našel milost před očima tvýma. 6 I navrátili se poslové k Jákobovi, řkouce: Přišli jsme k bratru tvému Ezau, kterýž také jde proti tobě, a čtyři sta mužů s ním. 7 Jákob pak bál se velmi, a rmoutil se náramně. Tedy rozdělil lid, kterýž s sebou měl, ovce také a voly, a velbloudy na dva houfy. 8 Nebo řekl: Jestliže by přišel Ezau k houfu jednomu, a pobil by jej, bude aspoň zadní houf zachován. 9 I řekl Jákob: Bože otce mého Abrahama, a Bože otce mého Izáka, Hospodine, kterýž jsi mi řekl: Navrať se do země své, a k příbuznosti své, a dobře učiním tobě, 10 Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterouž jsi učinil s služebníkem svým; nebo s holí svou přešel jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám. 11 Vytrhni mne, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau; nebť se ho bojím, aby přijda, nepohubil mne i matky s dětmi. 12 Však jsi ty řekl: Dobře učiním tobě, a rozmnožím símě tvé jako písek mořský, kterýžto pro množství sečten býti nemůže. 13 I zůstal tu noci té; a vzal z toho, což bylo před rukama, poctu bratru svému Ezau: 14 Totiž dvě stě koz, a kozlů dvadceti, ovec dvě stě, a beranů dvadceti, 15 Velbloudů s mladými jich třidceti, krav čtyřidceti, volů deset, oslic dvadceti, a oslátek deset. 16 A poručil je služebníkům svým, každé stádo obzvláštně, a řekl služebníkům svým: Jděte přede mnou, a stádo od stáda ať jde opodál. 17 I poručil přednímu, řka: Když se potká s tebou Ezau bratr můj, a optá se tebe, řka Èí jsi? a kam jdeš? a čí jest to stádo před tebou? 18 Řekneš: Jsem služebníka tvého Jákoba, a dar tento jest poslán pánu mému Ezau; a teď i sám jde za námi. 19 Poručil také druhému i třetímu, a všechněm jdoucím za těmi stády, řka: V táž slova mluvte k Ezau, když byste naň trefili. 20 A díte také: Aj, služebník tvůj Jákob za námi; nebo řekl: Ukrotím tvář jeho darem, kterýž jde přede mnou, a potom uzřím tvář jeho; snad přijme tvář mou. 21 A tak předšel dar před ním; on pak zůstal tu noc při houfu. 22 A vstav ještě v noci, vzal obě ženy své, a dvě děvky své, a jedenácte synů svých, a přešel přes brod Jabok. 23 Vzav tedy je, přepravil je přes tu řeku; přepravil také i vše, což měl. 24 A zůstal Jákob sám; a tu zápasil s ním muž až do svitání. 25 A vida, že ho nepřemůže, obrazil jej v příhbí vrchní stehna jeho; i vyvinulo se příhbí stehna Jákobova, když zápasil s ním. 26 A řekl: Pusť mne, nebť zasvitává. I řekl: Nepustím tě, leč mi požehnáš. 27 I řekl jemu: Jaké jest jméno tvé? Odpověděl: Jákob. 28 I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls. 29 I otázal se Jákob, řka: Oznam, prosím, jméno své. Kterýžto odpověděl: Proč se ptáš na jméno mé? I dal mu tu požehnání. 30 Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; nebo jsem prý viděl Boha tváří v tvář, a zachována jest duše má. 31 I vzešlo mu slunce, když pominul místa toho Fanuel, a kulhal na nohu svou. 32 Protož nejedí synové Izraelští až do tohoto dne té žily krátké, kteráž jest v vrchním příhbí stehna, proto že obrazil příhbí stehna Jákobova na žile krátké.