Gênesis 24

Como Isaque recebeu a Rebeca por mulher

1 Abraão era velho e de idade avançada; e Jeová o *Gn 24.35;Gn 12.2tinha, em tudo, abençoado. 2 Abraão disse ao seu servo, o mais antigo da sua casa, que tinha o governo sobre tudo o que possuía: *Gn 47.29Põe a tua mão por baixo da minha coxa, 3 e te farei jurar por Jeová, *Gn 14.19,22Deus do céu e da terra, que não tomarás mulher para meu filho das filhas *Gn 10.18-19;26.34-35;28.1-2,8dos cananeus, entre os quais habito; 4 mas irás à *Gn 12.1;Hb 11.15minha terra e à minha parentela e daí tomarás mulher para meu filho Isaque. 5 Perguntou-lhe o servo: Porventura, a mulher não quererá seguir-me para esta terra; farei, pois, tornar teu filho para a terra donde saíste? 6 Respondeu-lhe Abraão: *Gn 24.8Guarda-te, não faças tornar para lá meu filho. 7 *Gn 24.3Jeová, Deus do céu, que me tirou da casa de meu pai e da terra do meu nascimento, e que me falou, e jurou, dizendo: *Gn 12.7;13.15;15.18À tua semente darei esta terra; ele enviará *Gn 16.7;21.17;22.11;Êx 23.20,23o seu anjo diante de ti, e tomarás dali mulher para meu filho. 8 Se a mulher não quiser seguir-te, serás livre deste teu juramento; *Gn 24.6somente não farás tornar para lá meu filho. 9 Então, *Gn 24.2pôs o servo a mão por baixo da coxa de Abraão, seu senhor, e sobre esta palavra prestou-lhe juramento.

10 Tomou o servo dez camelos dos camelos de seu senhor e partiu, tendo na sua mão *Gn 24.22,53todos os bens de seu senhor; levantou-se e foi à Mesopotâmia, *Gn 11.31-32à cidade de Naor. 11 Fez ajoelhar os camelos fora da cidade, junto *Gn 24.42ao poço de água, à hora da tarde *1Sm 9.11em que as mulheres saem para tirar água. 12 E disse: *Gn 24.27,42,48Ó Jeová, Deus do meu senhor Abraão, *Gn 27.20rogo-te que me acudas hoje e uses de benevolência para com o meu senhor Abraão. 13 Eis *Gn 24.43que estou em pé junto à fonte de água, e as filhas dos homens desta cidade estão saindo para tirar água. 14 A donzela a quem eu disser: Abaixa o teu cântaro, para que eu beba, e que responder: Bebe, e também darei de beber aos teus camelos, seja a que destinaste para o teu servo Isaque. Por isso, conhecerei que usaste de benevolência para com o meu senhor. 15 *Gn 24.45Antes que tivesse ele acabado de falar, saiu *Gn 22.20,23Rebeca, filha de Betuel, filho de Milca, mulher de Naor, irmão de Abraão, levando sobre o ombro o seu cântaro. 16 A donzela era *Gn 12.11;29.17muito formosa à vista, virgem a quem homem nenhum havia conhecido; ela desceu à fonte, encheu o seu cântaro e subiu. 17 O servo correu-lhe ao encontro e disse: Rogo-te me dês de beber um pouco de água do teu cântaro. 18 *Gn 24.14,46Respondeu ela: Bebe, meu senhor. Apressou-se, desceu o seu cântaro sobre a mão e deu-lhe de beber. 19 Quando ela tinha acabado de lhe dar de beber, *Gn 24.14disse: E também para os teus camelos tirarei água, até que acabem de beber. 20 Apressou-se, vazou o seu cântaro no tanque, correu outra vez ao poço para tirar água e tirou para todos os camelos dele. 21 *Gn 24.12-14,27,52O homem a contemplava atentamente, em silêncio, para saber se Jeová havia tornado próspera a sua jornada ou não. 22 Depois que os camelos acabaram de beber, tomou o homem um *Gn 24.47pendente de ouro de meio siclo de peso e duas pulseiras para as mãos dela, do peso de dez siclos de ouro; 23 e perguntou: De quem és filha? Rogo-te que mo digas. Há lugar em casa de teu pai para nós pousarmos? 24 Respondeu-lhe ela: *Gn 24.15Sou filha de Betuel, filho de Milca, o qual ela deu à luz a Naor. 25 Disse-lhe mais: Temos também palha, e pasto bastante, e lugar para pousar. 26 Então, *Gn 24.48,52se prostrou o homem e adorou a Jeová. 27 E disse: *Gn 24.12,42,48Bendito seja Jeová, Deus do meu senhor Abraão, que não retirou do meu senhor a sua benevolência e a sua verdade; Quanto a mim, *Gn 24.21Jeová guiou-me no caminho à casa dos irmãos do meu senhor.

28 A *Gn 29.12donzela correu e relatou aos da casa de sua mãe estas coisas. 29 Ora, Rebeca tinha um irmão que se chamava *Gn 29.13Labão; ele correu ao encontro do homem até a fonte. 30 Quando viu o pendente e as pulseiras sobre as mãos de sua irmã e ouviu as palavras de Rebeca, sua irmã, que dizia: Assim me falou o homem; foi ter com ele. Eis que estava ele em pé junto à fonte e aos camelos. 31 Labão disse: *Gn 29.14Entra, bendito de Jeová; por que estás da parte de fora? Pois *Gn 18.3-5;19.2-3eu tenho preparado a casa e lugar para os camelos. 32 Então, o homem entrou na casa, e desapertou os camelos; deu palha e pasto para os camelos, e água para lavar os pés dele e dos homens que com ele estavam. 33 Diante dele puseram comida; porém ele disse: Eu não comerei até que tenha dito o meu negócio. Labão respondeu-lhe: Dize. 34 Então, disse: Eu sou *Gn 24.2servo de Abraão. 35 *Gn 24.1Jeová tem abençoado muito ao meu senhor, o qual se tem engrandecido; deu-lhe *Gn 13.2rebanhos e gado, prata e ouro, escravos e escravas, camelos e jumentos. 36 *Gn 21.1-7Sara, mulher do meu senhor, sendo já velha, deu à luz um filho; e a *Gn 25.5este deu ele tudo quanto tem. 37 *Gn 24.2-4O meu senhor fez-me jurar, dizendo: Não tomarás mulher para meu filho das filhas dos cananeus, em cuja terra habito; 38 mas irás à casa de meu pai e à minha parentela e tomarás mulher para meu filho. 39 *Gn 24.5Respondi ao meu senhor: Porventura, a mulher não me seguirá. 40 Ele me disse: *Gn 24.7Jeová, diante de quem ando, enviará o seu Anjo contigo e tornará próspero o teu caminho; e da minha parentela e da casa de meu pai tomarás mulher para meu filho. 41 *Gn 24.8Então, serás livre do meu juramento, quando fores ter com a minha parentela; e, se não ta derem, livre serás do meu juramento. 42 Cheguei, *Gn 24.11-12pois, hoje, à fonte e disse: Ó Jeová, Deus do meu senhor Abraão, se é assim que tornas próspero o caminho que eu sigo; 43 eis *Gn 24.13que estou em pé junto à fonte de água. A donzela que sair para tirar água, a quem eu disser: *Gn 24.14Dá-me de beber um pouco de água do teu cântaro, 44 e que me responder: Bebe tu, e também tirarei água para os teus camelos, seja a mulher que Jeová destinou para o filho do meu senhor. 45 Antes que eu tivesse acabado *1Sm 1.13de falar comigo mesmo, *Gn 24.15saiu Rebeca levando sobre o ombro o seu cântaro. Ela desceu à fonte e tirou água, e *Gn 24.17eu lhe disse: Rogo-te que me dês de beber. 46 Ela apressou-se, baixou do ombro o cântaro e disse: *Gn 24.18Bebe, e darei de beber aos teus camelos. Assim, bebi, e ela também deu de beber aos camelos. 47 *Gn 24.23-24Perguntei-lhe: De quem és filha? Respondeu ela: Sou filha de Betuel, filho de Naor, o qual lhe deu à luz Milca. Então, eu pus o pendente em seu nariz e as pulseiras, em suas mãos. 48 Prostrei-*Gn 24.26,52me, e adorei a Jeová, e bendisse a Jeová, Deus do meu senhor Abraão, *Gn 24.27que me havia conduzido por um caminho direito para tomar para seu filho a filha do parente do meu senhor. 49 Agora, se vós *Gn 47.29;Js 2.14haveis de usar de benevolência e de verdade para com o meu senhor, declarai-mo; e, se não, declarai-mo; para que eu vá ou para a direita ou para a esquerda.

50 Então, responderam Labão e Betuel: De Jeová procede este negócio; *Gn 31.24,29nós não podemos falar-te coisa nenhuma. 51 Eis que Rebeca está diante de ti, toma-a e vai-te, e seja ela a mulher do filho do teu senhor, conforme disse Jeová. 52 Quando o servo de Abraão ouviu as palavras deles, *Gn 24.26,48prostrou-se em terra diante de Jeová. 53 Tirou o servo *Gn 24.10,22joias de ouro e de prata e vestidos, e deu-os a Rebeca; também deu coisas preciosas a seu irmão e a sua mãe. 54 Então, comeram, e beberam, ele e os homens que estavam com ele, e passaram a noite. Quando se levantaram de manhã, disse o servo: *Gn 24.56;Gn 30.25Deixai-me ir ao meu senhor. 55 Disseram o irmão e a mãe da donzela: *Jz 19.4Fique ela conosco alguns dias, ao menos dez; e, depois, irá. 56 Ele, porém, lhes respondeu: Não me detenhais, visto que Jeová tornou próspero o meu caminho; deixai-me ir para que eu vá ter com o meu senhor. 57 E disseram: Chamaremos a donzela e saberemos a sua vontade. 58 Chamaram, pois, a Rebeca e perguntaram-lhe: Queres ir com este homem? Respondeu ela: Irei. 59 Então, despediram a Rebeca, sua irmã, e *Gn 35.8a ama dela, e o servo de Abraão, e seus homens. 60 Abençoaram a Rebeca e disseram-lhe: Irmã nossa, sê tu a *Gn 17.16mãe de milhares de miríades, e *Gn 22.17possua a tua semente a porta dos que te aborrecem.

61 Levantou-se Rebeca com suas moças, e, montando nos camelos, seguiram o homem. O servo tomou a Rebeca e partiu. 62 Ora, Isaque tinha vindo do caminho de *Gn 16.14;25.11Beer-Laai-Roi; pois habitava na terra do *Gn 20.1Neguebe. 63 Saíra Isaque a *Sl 119.15,27,48;143.5;145.5meditar no campo à tarde; *Gn 18.2levantando os olhos, viu, e eis que vinham camelos. 64 Rebeca também levantou os olhos e, quando viu a Isaque, desceu do camelo. 65 Perguntou ela ao servo: Quem é aquele homem que vem pelo campo ao nosso encontro? Respondeu o servo: É meu senhor. Ela tomou o seu véu e se cobriu. 66 O servo relatou a Isaque tudo o que havia feito. 67 Isaque trouxe a Rebeca para a tenda de Sara, sua mãe, e tomou-a, e ela lhe foi por mulher. *Gn 29.18Ele a amou. Assim, Isaque foi consolado depois *Gn 23.1-2;25.20da morte de sua mãe.

1 Abraham pak již byl starý a sešlého věku; a Hospodin požehnal mu ve všech věcech. 2 Tedy řekl Abraham služebníku svému staršímu v domě svém, kterýž spravoval všecky věci jeho: Vlož nyní ruku svou pod bedro mé, 3 Abych tě zavázal přísahou skrze Hospodina, Boha nebe a Boha země, abys nebral manželky synu mému ze dcer Kananejských, mezi nimiž já bydlím. 4 Ale půjdeš do země mé a příbuznosti mé; a odtud vezmeš manželku synu mému Izákovi. 5 I řekl jemu služebník ten: Kdyby pak nechtěla žena ta se mnou jíti do země této, mám-li zase uvésti syna tvého do země, z níž jsi vyšel? 6 Kterýžto odpověděl: Hleď, abys zase neuvodil syna mého tam. 7 Hospodin Bůh nebe, kterýž vzal mne z domu otce mého a z vlasti mé, a mluvil mi, a kterýž mi přisáhl, řka: Semeni tvému dám zemi tuto, onť pošle anděla svého před tebou, a vezmeš manželku synu mému odtud. 8 Jestliže by pak žena ta nechtěla jíti s tebou, svoboden budeš od této přísahy mé; toliko syna mého neuvoď tam zase. 9 Tedy vložil služebník ten ruku svou pod bedro Abrahama, pána svého, a přisáhl jemu na tu řeč. 10 A vzal služebník ten deset velbloudů z velbloudů pána svého, aby se bral; (nebo měl všecken statek pána svého v rukou svých.) I vstav, bral se k Aram Naharaim do města Náchor. 11 A zastavil se s velbloudy před městem, u studnice vody k večerou, času toho, když vycházejí vážiti vody. 12 A řekl: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, dejž, prosím, ať se potká se mnou dnes to, čehož hledám; a učiň milosrdenství se pánem mým Abrahamem. 13 Aj, já stojím u studnice vody, a dcery mužů města tohoto vycházejí, aby vážily vodu. 14 Děvečka tedy, kteréž bych řekl: Nachyl medle věderce svého, ať se napiji, a ona by řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím, ta aby byla, kterouž jsi způsobil služebníku svému Izákovi; a po tomť poznám, že jsi milosrdenství učinil se pánem mým. 15 I stalo se prvé, než on přestal mluviti, aj, Rebeka, kteráž se narodila Bathuelovi, synu Melchy, manželky Náchora bratra Abrahamova, vycházela, a věderce její bylo na rameni jejím. 16 A byla děvečka na pohledění velmi krásná, panna, a muž nepoznal jí; kterážto sešla k studnici té, a naplnivši věderce své, šla vzhůru. 17 Tedy běžel služebník ten proti ní, a řekl: Dej mi píti, prosím, maličko vody z věderce svého. 18 I řekla: Napí se, pane můj. A rychle složila věderce své na ruku svou a dala mu píti. 19 A davši mu píti, řekla: Také velbloudům tvým navážím, dokudž se nenapijí. 20 Tedy rychle vylila z věderce svého do koryta, a běžela ještě k studnici, aby vážila vodu; a vážila všechněm velbloudům jeho. 21 Muž pak ten s užasnutím divil se jí mlče, rozjímaje, aby zvěděl, zdařil-li Hospodin cestu jeho, čili nic. 22 I stalo se, když přestali píti velbloudové, vyňav muž náušnici zlatou, ztíží půl lotu, a dvě náramnice, dal na ruce její, kteréž vážily deset lotů zlata. 23 A řekl: Èí jsi dcera? Pověz mi, prosím, jest-li v domě otce tvého nám místo, kdež bychom přes noc zůstali? 24 Jemužto odpověděla: Dcera jsem Bathuele, syna Melchy, kteréhož porodila Náchorovi. 25 Řekla ještě k němu: Slámy také a potravy hojně u nás jest, ano i místo, kdež byste přes noc zůstali. 26 Tedy skloniv hlavu, poklonu učinil Hospodinu. 27 A řekl: Požehnaný Hospodin, Bůh pána mého Abrahama, kterýž neodjal milosrdenství svého a pravdy své od pána mého, mne také na cestě vedl Hospodin k domu bratří pána mého. 28 I běžela děvečka, a oznámila v domě matky své tak, jakž se stalo. 29 A měla Rebeka bratra, jménem Lábana; ten běžel k muži tomu ven k studnici. 30 Nebo uzřev náušnici a náramnice na rukou sestry své, a slyšev slova Rebeky sestry své, ana praví: Tak mluvil ke mně člověk ten, přišel k muži, a on stál při velbloudích u studnice. 31 Jemuž řekl: Vejdi, požehnaný Hospodinův. Proč bys stál vně, kdyžť jsem připravil dům a místo velbloudům? 32 Tedy všel muž ten do domu, a odsedlal velbloudy, a dal Lában slámy a potravy velbloudům, i vody k umytí noh jeho a noh mužů těch, kteří s ním byli. 33 A položil předeň chléb, aby jedl. Ale on řekl: Nebudu jísti, dokudž nevypravím řečí svých. I řekl Lában: Mluv. 34 Tedy řekl: Služebník Abrahamův jsem já. 35 A Hospodin požehnal pánu mému velice, tak že veliký učiněn jest; nebo dal mu ovce a voly, stříbro a zlato, služebníky a děvky, velbloudy a osly. 36 A porodila Sára, manželka pána mého, pánu mému v starosti své syna, jemuž dal, cožkoli má. 37 I zavázal mne přísahou pán můj, řka: Nevezmeš manželky synu mému ze dcer Kananejských, v jejichž zemi já bydlím. 38 Ale k domu otce mého půjdeš, a k rodině mé, a odtud vezmeš manželku synu mému. 39 A když jsem řekl pánu svému: Snad nepůjde žena ta se mnou? 40 Odpověděl mi: Hospodin, před jehož oblíčejem ustavičně jsem chodil, pošle anděla svého s tebou, a šťastnou způsobí cestu tvou, a vezmeš manželku synu mému z rodiny mé, a z domu otce mého. 41 A budeš svoboden od přísahy mé, když bys přišel k rodině mé; a jestliže by nedali tobě, budeš prost od přísahy mé. 42 Protož dnes přišed k studnici, řekl jsem: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, jestliže ty nyní šťastně spravuješ cestu mou, po níž já jdu, 43 Aj, já stojím u studnice vody; protož, nechžť panna, kteráž vyjde vážiti vody, když bych jí řekl: Dej mi píti nyní maličko vody z věderce svého, 44 A ona by mi odpověděla: I ty pí, i velbloudům tvým také navážím, ta ať jest manželka, kterouž způsobil Hospodin synu pána mého. 45 Prvé pak než jsem já přestal mluviti v srdci svém, aj, Rebeka vycházela mající věderce své na rameni svém, a sšedši k studnici, vážila. I řekl jsem jí: Prosím, dej mi píti. 46 Ona pak rychle složila věderce své s sebe, a řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím. Tedy pil jsem, a napojila také velbloudy. 47 I ptal jsem se jí, a řekl jsem: Èí jsi dcera? Ona odpověděla: Dcera Bathuele, syna Náchorova, jehož mu porodila Melcha. Tedy dal jsem náušnici na tvář její, a náramnice na ruce její. 48 A skloniv hlavu, poklonu jsem učinil Hospodinu, a dobrořečil jsem Hospodina, Boha pána mého Abrahama, kterýž vedl mne po cestě přímé, abych dceru bratra pána svého vzal synu jeho. 49 Protož nyní, činíte-li milosrdenství, a pravdu se pánem mým, oznamte mi; pakli nic, také mi oznamte, a obrátím se na pravo neb na levo. 50 Tedy odpověděli Lában a Bathuel, řkouce: Od Hospodina vyšla jest věc tato; nemůžemeť odepříti v ničemž. 51 Aj, Rebeka před tebou, vezmiž ji a jeď; a nechť jest manželkou synu pána tvého, jakož mluvil Hospodin. 52 I stalo se, že jakž uslyšel služebník Abrahamův slova jejich, poklonil se Hospodinu až k zemi. 53 A vyňav služebník ten nádoby stříbrné a nádoby zlaté a oděv, dal Rebece; drahé také dary dal bratru jejímu a matce její. 54 Tedy jedli a pili, on i muži, kteříž byli s ním, a zůstali tu přes noc. Ráno pak když vstali, řekl: Propusťte mne ku pánu mému. 55 I odpověděl bratr její a matka: Nechať pozůstane děvečka s námi za některý den, aspoň za deset; potom půjdeš. 56 On pak řekl jim: Nezdržujte mne, poněvadž Hospodin šťastnou způsobil cestu mou; propusťtež mne, ať jdu ku pánu svému. 57 I řekli: Zavolejme děvečky a zeptejme se, co dí k tomu. 58 Tedy zavolali Rebeky, a řekli jí: Chceš-li jíti s mužem tímto? I řekla: Půjdu. 59 A propouštějíce Rebeku sestru svou a chovačku její, služebníka také Abrahamova s muži jeho, 60 Požehnali Rebeky a mluvili jí: Sestro naše, ty buď v tisíce tisíců, a símě tvé dědičně obdrž brány nepřátel svých. 61 Tedy vstala Rebeka a děvečky její, a vsedše na velbloudy, jely za mužem tím. A tak vzal služebník ten Rebeku, a odjel. 62 Izák pak šel, navracuje se od studnice Živého vidoucího mne; nebo bydlil v zemi polední. 63 A vyšel Izák k přemyšlování na pole, když se chýlilo k večerou; a pozdvih očí svých, uzřel, an velbloudové jdou. 64 Pozdvihla také Rebeka očí svých, a uzřevši Izáka, ssedla s velblouda. 65 (Nebo řekla byla služebníku: Kdo jest ten muž, kterýž jde po poli proti nám? Odpověděl služebník: To jest pán můj.) I vzala rouchu, a přistřela se. 66 Tedy vypravoval služebník Izákovi vše, což působil. 67 I uvedl ji Izák do stanu Sáry matky své, a vzal Rebeku, a měl ji za manželku, a miloval ji. I potěšil se Izák po smrti matky své.