Gênesis 8

As águas diminuem

1 Deus lembrou-se de Noé, de todos os animais e de todo o gado que estavam com ele na arca; *Jó 12.15;Sl 29.10;Is 44.27;Na 1.4Deus fez passar um vento sobre a terra, e as águas se diminuíram. 2 Fecharam-se *Gn 7.11as fontes do abismo e as janelas do céu, e foram retidas do céu as copiosas *Gn 7.4,12chuvas. 3 Iam-se as águas retirando continuamente de cima da terra e, no fim de *Gn 7.24cento e cinquenta dias, as águas minguaram. 4 No sétimo mês, no dia dezessete do mês, *Gn 7.20repousou a arca sobre os montes de Ararate. 5 As águas iam diminuindo continuamente até o décimo mês; no décimo mês, no primeiro dia do mês, foram vistos os cumes dos montes.

Noé solta um corvo e depois uma pomba

6 Passados quarenta dias, abriu Noé a janela que havia feito na arca; 7 soltou um corvo que, saindo, ia e voltava, até que as águas se secaram de sobre a face da terra. 8 Depois, soltou uma pomba, para ver se as águas tinham minguado de sobre a face da terra; 9 mas a pomba não achou onde pousar a planta do pé e voltou a ele, para a arca; porque as águas ainda cobriam a face da terra. Noé, estendendo a mão, tomou-a e a fez recolher na arca. 10 Esperou ainda outros sete dias e, de novo, soltou a pomba para fora da arca. 11 À tarde, a pomba voltou para ele, e eis no seu bico uma folha verde de oliveira; assim soube Noé que as águas tinham minguado de sobre a terra. 12 Então, esperou ainda outros sete dias e enviou a *Jr 48.28pomba; porém ela não voltou mais para ele.

A terra enxuta

13 No ano *Gn 7.6seiscentos e um, no primeiro mês, no primeiro dia do mês, secaram-se as águas de cima da terra e, tirando a coberta da arca, olhou Noé, e eis que a face da terra estava enxuta. 14 No segundo mês, aos vinte e sete dias do mês, a terra estava seca. 15 Então, disse Deus a Noé: 16 Sai da arca, tu com tua mulher, teus filhos e as mulheres de teus filhos. 17 Faze também sair a todos os animais que estão contigo, de toda a carne, tanto aves como gado e todo o réptil que se arrasta sobre a terra; para que *Gn 1.22,28se reproduzam abundantemente na terra, frutifiquem e se multipliquem sobre ela. 18 Saíram, pois, Noé, seus filhos, sua mulher e as mulheres de seus filhos. 19 Todo o animal, todo o réptil, toda a ave, tudo o que se move sobre a terra, segundo as suas famílias, saíram da arca.

Noé edifica um altar

20 Edificou Noé um *Gn 12.7-8;13.18;22.9altar a Jeová; tomou de todo o *Gn 7.2animal limpo e de toda a ave limpa e ofereceu *Gn 22.2;Êx 10.25holocaustos sobre o altar. 21 *Êx 29.18,25Sentiu Jeová o suave cheiro e disse no seu coração: Não tornarei mais a *Gn 6.7,13amaldiçoar a terra por causa do homem, pois a *Gn 6.5imaginação do coração do homem é má desde a sua mocidade; *Gn 9.11nem tornarei mais a ferir todo o vivente, como acabo de fazer. 22 Enquanto durar a terra, não deixará de haver sementeira e ceifa, frio e calor, *Jr 33.20,25verão e inverno, dia e noite.

1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody. 2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe. 3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech, 4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat. 5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor. 6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal, 7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi. 8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země. 9 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu. 10 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu. 11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země. 12 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více. 13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země. 14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země. 15 I mluvil Bůh k Noé, řka: 16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou. 17 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi. 18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním; 19 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu. 20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři. 21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil. 22 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.